Pocity

Podle mě Čudlovy verše nesměřují ke sdělení, ale k hudbě. A ta vyžaduje svoje. Stručnost by ji zabila. Je z jiného soudku. Jinak je stručnost velkou ctností.

Mi to tak nepřijde. 

Philogyny. nejde ani na okamžik o vstupování do cizích pocitů, ale opravdu ani na okamžik. Jde o vyjádření vlastních pocitů, zpětnou vazbu. Do cizích pocitů dost dobře vstupovat nelze, jedině je popírat, a to je příliš tenký led. Pasivní vyjadřování, kdy nanejvýš připojujeme vlastní podobnou zkušenost nebo dojem, je sice milé i potřebné a důležité, ale zde na serveru, kde tajné a přirozené ambice nejednoho autora se tříští o nezkušenost nebo naopak nadutost, jsou postřehy, zpětné vazby stejně důležité, a troufám si říci, že i užitečnější.

Někdy nevím, jak si někdo může dovolit vstoupit do pocitů autora a přitom nic nevědět. Takové hned posílám do prdele. Nejsem slušně vychovaná. Vždycky jsem se musela spolehnout sama na sebe. V první třídě jsem se naučila napodobit podpis mámy pod úkolem. Neměla na mě čas. To už jsem uměla číst. Neumím psát tak, jak bych chtěla, ale vnímám. 

a2, máš pravdu, že pokrácením strofy je na světle úplně jiný důraz než při vylévajících se barvách - jen mi to spojení strohosti a rozpití vytváří úplně jiný obraz, za který mi prostě stojí tam ten verš ponechat. Světlo spěchá je pohled, který chceš navodit, barvy se vylévají, je pohled, který brzdí ráno ... ještě chvilku :) Rozumím ti a prostě jen můj pohled :) Děkuju za zamyšlení

Děkuji za zajímavou diskusi.

Lawenderr, když tak o tom přemítám, umím si ten verš představit i ve smyslu, že by posílil předcházející verš. Takže bych ho tam i vrátil i byl bez něj. Zajímalo by mne, co konkrétně autor právě tímto veršem chtěl sdělilt, případně jak ho vnímáš ty.

lawenderr , je to spíše zkrášlující verš, který, jak to cítím, tak trochu potlačuje obsažnější verš ...světlo nečeká. Ale že by mi nějak extra vadil, to určitě ne, jen si myslím, že rozmělňuje myšlenku předchozího verše.

:) a2, co ti vadí na vylévání barev na oblohu? :)

... Svítání,

nový začátek bez slibů,

jen světlo, které nečeká,

jako barvy, co se vylévají na oblohu ...

jen světlo které nečeká, chápu, logická já přikyvuje. Pravá bomba je pro mě ovšem vhozena právě tím následujícím veršem - úplně mi to rozostřuje mozek ... :) ) příjemně

Ne byla to jen řečnická, nemusíš odpovídat, vím, že každý vnímáme to své po svém a tak je to správně. Jen jsem chtěla nastínit, že každý pohled je unikátní a pro mě škoda řezat mechovou větev okrasného stromu .. :) byť za zahradu čistší a krásnější :)

Víceméně i jako odezvu pro Čudlu - je dobré vidět svět více očima ... :)

A moc díky za zamyšlení a naznačení vedení řezu!

Moc hezký dojem, poslední sloka nejlepší, já za sebe bych škrtal v první, druhé a třetí sloce, jsou tam nadbytečná přikrášlování, která ubírají zvuku čisté vody, jimiž texty oplývají. Rozhodně tip. Ale je to samozřejmě jen subjekní pohled, který nemění nic z hezkých asociací  a ozvěn.

Svítání,

začátek bez slibů,

a světlo nečeká

Snění,

 svět bez hranic,

kde dotek trvá navěky

a slova nebolí

Milování,

tiché i divoké,

jako dech v nočním šepotu

Strach z osamění,

přiznaný v nejhlubší tmě,

kdy mlčí i měsíc

a ticho se mění v tíhu

Moc se mi to líbí. Je to něžné a přece dost silné.

Děkuji všem, kteří se stavili a přidali svuj komentář.

Měl bych pocit, že mému komentáři cosi chybí, kdybych v něm nevypíchnul tvůj poslední verš.

Ve verších hledám hlavně pocity, tady opravdu jsou 

Nakoukla pozdě, už to tu napsali za mne.  Líbí se mi, že ve snění nebolí slova a ta poslední, ticho se mění v tíhu. Vždycky píšu k něčemu, co osloví. Každý člověk je svým způsobem sám. Vždycky, když jsem byla v průseru, tak sama. A tak hezký večer přeju... :o)

Čudlo, dobrá směsice. Mně se to líbilo, a konec je nejlepší 

můj měsíc nemluví ... :)

Máš tam moc pěkná místa. nejvíc asi strofka o svítání a milování jako dech v nočním šepotu ... skvělé představy

Lehce melancholicky malebné.