V rovnoběžkách času (mým vnučkám)

V rovnoběžkách času (mým vnučkám)


Šplháte mi na ramena, vylézáte z postýlek, 
ubrus přehazujete jako pléd, a když 
hrajete si s panenkami, jste 
nejhodnější maminky. 

V rovnoběžkách času slyším smích, 
naši morseovku, a ještě kroky v tanečních. 

Dál nedohlédnu. 

A tak vás ukládám do pohádek. Ztišíte oči,
padají víčka, a než broučci zhasnou 
lucerničky, usínáte na křídlech. 

Ptáček, 
říkáš s převahou a z chodníku 
zvedáš pírko. 

Ušpiníš se,  

ale ty foukáš a voláš 

…letí! 

 
Přiletěl stehlík. Nevím jak on, ale vyprávíte, 
kolik měl barev. Vidíte i káně, 
je však vysoko. 

Jsou křídla houpající oblohou a jiná 
chtějí přistát v dlani. 



Stojíš vedle, sleduješ, jak držet ručky, 
a když se křižuji, pleteš strany. 
Modlitba tě nezajímá.

Kterou chceš pohádku? O Smolíčkovi?

Tiskneš svého Myšáka a ani nedutáš. 

 Kdy přijde jelen? 

 

Běžím jakoby ze všech sil, směješ se, 
že nestačím, a končíš na mých 
ramenou. 

Ještě nejde o závod, ještě je to hra.

 

Natáhnu ruce, plamínky, a tisknu, než se
zavrtíš, že chceš dolů. 
Vylézáš na kdejakou zídku a s pády 
nepočítáš. 

Až nebudu? 

Zeptám se na práci anděla, ale nejspíš mi
vytkne, že mám strach. 

 

Na houpačce školačka, vedle děvčátko 
s okluzorem. 
Čeká. 

Můžeš mne na chvíli pustit? 

Úšklebek, děvčátko polkne. Poprosím 
za něj, nasupeně se zvedá. 

 

Křičíš, jako by tě na nože brali, běžíš 
za mámou, ukazuješ prst. 

To nic, jen včelka. 

Slzičky osychají, sleduješ, jak vytahuje 
žihadlo, stáváš se hrdinkou. 
I včera jsi plakala. V tramvaji nechalas 
už druhou hračku. 

Nedáváš pozor, dobře ti tak. 

Jednou tě možná zklame láska, budeš 
předstírat, že se nic neděje, 
zavřeš se v pokoji.

Odkud to ví? 

 

Jdeš, děti šveholí, jak bylo ve školce, 
přemítáš, zda vyjde na nové boty, 
s jakou žena přijde z práce. 

Projíždí Porsche. Zasníš se. 

O kousek dál záhon veřejné zeleně. 

Tati, tati!!!, kytičky. Můžeme přivonět? 

 

Nemám tě ráda, nechceš mi koupit králíčka. 

Dětský protest. Usmívám se, vytáhnu 
čokoládu. 

Už mně máš ráda? 

 Ještě ne úplně. 

 Znovu se směji, ani mne nenapadá, že je 
co odpouštět. 

 Čí jsou ty misky vah? 

 

 Postříkala jsi v sprchovém koutě strop? 

Sklápíš hlavu. 

Nebudu se zlobit, když řekneš pravdu. 

 

Proč nás pozoruješ?

Jste krásné. 

Usmály se jako ženy, když lichotí muž. 
Ještě nevědí, ještě čurají 
do trávníku. 

To jen já žasnu, jak programuje Bůh.


  
Schovaná, a krve by se nedořezal. 

Tady, Mikuláši, nikdo není, musíš odnést dárek 
zpátky.

Vykoukneš. 

 Blllll, blllll, zachrastil řetězem. Byla jsi hodná? 

 Umím básničku - bráníš se a spustíš. 

 Pěkná, chceš se vyfotit? 

 S tebou ne, máš špinavou pusu. 

 To čerti musí…a vytahuje bonbon. 

Necháš se koupit? 

 

Z jara ženeš se do světa, v létě líná po kotníky 
a nyní, téměř neslyšná, jako bys chtěla potají 
odejít. I ty havrany podezírám 
z funebráckých kšeftů. 

Ostravice.

Brouzdáte listím a výskáte nad každou 
prasklou větvičkou. 

Musíme koupit ptáčkům zrní, brzy přijde zima – 
říkám ustaraně. 

A Ježíšek – opáčíte. 

 

Dědo, jak Ježíšek dává dárky, když pořád spí 
v jesličkách. 

Posílá je po vločkách. 

A když nesněží? 

Zapne čtyřspřeží a zacinká. 

Jednou vám vysvětlí, že máma s tátou.

 

Co říkáš mému klukovi? 

Ale neptáš se. Natáhneš džínsy, 
pohled do zrcadla a mezi dveřmi – 

Přijdu včas.

Máš čtyři, v očích rybníčky, ve víru 
sukýnky gesta královny. 

Když sbíháš ze schodů, 
srdce mám v hrdle. 

 

Nakloním se, laškovně uhnulas, a já cítil 
doušek vody, když vám bylo pět 
a žádný bonbón nebyl zadarmo. 

Později jste je třídily: z vděčnosti, přátelské,
signální, vášnivé a laskavé. 

Ty byly pro mne. 

Naposled v tanečních. 



Až se mi narodí miminko, bude se jmenovat
Děda,
abys byl se mnou, protože jsi starý a umřeš.

Nevím, kolikrát se ještě svezu na vlnách
lásky a s výčitkou přemítám, jak velké
byly ty mé. 

Ještě vás chodím přikrývat a lehce sahám na srdíčka, 
abych zvěděl, že broučci šli spát. 

Je vám pět, jednou však… 
Jaký bude happy end? 

Nejprve vlčí máky, nedočkaví čmeláci, nebetyčně cest. 
Vzplanete jak karneval, přeženou se mraky 

a budete vyprávět.