Myšlenky všední noci

soumrak dnes vypadá
jak orosená dívka co zdvihá k nebi šaty
bledý jak mrtvá ruka
co ještě zbytky doteku
nosí v bříšcích prstů

mám vypitý pocit
že dnes mi ke klidu nepomůže ani
oblíbená muzika
snad možná nádoba plnější než žena v rozkvětu
snad možná jeden doušek navíc
znásobí vlasy na polštáři
dotýkej se jemně
čím víc prstů pohladí kořeny myšlenek
tím víc se rozletím
jablkem čepička myšlení - jen stopkou baretu

stát se panáčkem na hřišti
s láskou načrtnutým a hubeným 
mě jizví 
ať skáčou kdejaké podrážky
ať duní lecjaká zem
až srdce najde důvod znovu tlouct
co nechceš nechat na zemi a nejbližší to neví
olízneš přáním - co by se nemuselo stát
se třeba nikdy nestane
co by s tebou jindy usnulo
musíš zrovna dneska zažít

soumrak dnes líný
stmívá pomalu stíny ve stodole
měsíc tancuje příliš rychle
dětská ruka se snaží ho chytit
než zadusí krk jako bonbón
dospělý neodtrhnou zornice od ohně
děti tak samotní svým nápadem
žalují na život oblohy
nikdo jim nevěří
tak jdou víc dolem než horem

mám v sobě už dlouho
jakýsi mozaikový pocit
že co dýchám ve dne
je pro noc málo
a kdykoli by zuby chtěly
uslyším je jíst

z nitra
mi v dalekých myšlenkách roste tráva
dobytek žvýká až má plný břich
podojit hloupé myšlenky
není tak snadné jak by se mohlo zdát
když tma mi přiloží rty k uchu

prostě to přenesu přes sebe jak vinobraní
spím i když nic
napíšu dopis
že cokoli se mi stane mě nerozvolní

budu vždy milovat
buclaté pohledy slunečnic
a ráda se koupat 

ve studeném nočním vzduchu