Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seInferenční
Autor
IvaSu
Někdy se svět nehlučně rozpadá,
jen trochu prachu se zvedne z poličky.
Nikdo nekřičí,
nikdo nebouchá pěstí
a mezi dvěma nádechy
zůstane chvíle,
v níž nestihneš říct,
že tvé dlaně jsou prázdné,
a přesto těžknou,
jak kdybys v nich držel všechna slova,
co prozatím spí.
Slovo jako ticho
co leží, když už není co říct.
Slovo jako promiň
co nese vinu i smíření.
Slovo jako zůstaň
co visí mezi „ještě“ a „už ne“.
Slovo jako nezapomeň
co lepí duši k okamžiku.
Slovo jako nic
co váží víc než celý den.
Někdy se svět nehlučně rozpadá
a ty doufáš,
že nový
skládá se ti právě v dlaních.
6 názorů
Díky za krásná zůstaň :-)
A Luboši, nekřičím a poslouchám. Snad i napíšu. Mrk
Složil jsem z šestadvaceti slov pochvalný komentář, takže na mě doufám nebudeš křičet a nepocítíš chuť mě bouchnout pěstí. To by mi jinak bylo těžko. mrk
lawenderr_na cestách
před týdnemJéé, já to nesměřovala k - báseň ukončit ... já měla na mysli svý vztahy :)) Dobré navedení od IvySu ... Slova potom, jsou slova potom, autor potřeboval, autor má :)
Zajímavý text, Ivo.
Souhlas s komentářem lawender, další dvě strofky "slovo" jsou tak trochu navíc. Vše důležité jsi vyslovila.
Moc pěkný začátek a pak to slovo jako zůstaň co visí mezi ještě a už ne:) Někdy si říkám, kdy je ta nejlepší chvíle ji zastavit, aby už nic nebylo :) možná v tomhle místě ...