Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sejá a dva a půl muže
24. 01. 2003
6
0
2820
Autor
Wemi
já a dva a půl muže,
stojíme....
uprostřed kruhu prázdných slov,
každý sám za sebe,
jen nemluvit...
a nikdy nevím na čem sem,
stejně je mi krásně...
chci vracet krátký chvíle,
smím prosit?
otřepaný,
pořád fungující fráze,
formální.... vznešený,
upocený sen....
ch_34: ty jsi něco lepšího... stejnak bych byla érowoman, ale na to já nemám
guy: ale ty chvíle už jsou stejně dávno pryč... nikoliv ztracený.
jenom tak nějak odezněly.
rozumím, to tak bejvá ... od toho chvíle sou, aby odeznívaly ... :-)
já to myslel k básni, jak je napsaná ... jako že se mi tak líbí ...
Nářezový_sluníčko
13. 03. 2004
chtěl jsem napsat, že jsi erooman, ale pak jsem si řekl, že to budu asi já....
druhykolouvozu
01. 07. 2003
No... záleží na tom... Ne, asi nechtěl. Jsem 1 a někdy je to až dost...
Ty dva muže beru, ale jak vysvětlíš té půlce, žes jí sebrala půlku?... Nechtěl bych být půl muže, pakliže bych nemel pulku patricne zeny... Jinak COOL.
Já jí nerozumim, ale zdá se mi spíž malá... těsná... ale to bude asi jenom nějaký střevo z kterýho chci pryč...
je to moc krásný, úplně jsi to vystihla- fakt přála bych ti aby z toho něco bylo
ale tancovat neumí- tak ho to nauč
velká potvora co nepočítala, že jí v břichu uděláme bugr. nejzazší koutky pravidel mozku, ...prolezem jí vnitřnosti, no ne?
wemi, fakt super, ale dík , žes mi před tim osvětlila ty dva a půl muže:-).
Ale pokud je to o tom, o čem si myslim že to je, tak věz ,že člověk žije z krátkejch chvil štěstí a promítá si je v šedivejch dnech aby smutkem nezešílel a není hřích řikat fráze tam, kde je člověk potřebuje říct nebo slyšet a neni hřích otáčet se za oválnou hlavou:-).
A můžu bez ohýbání pod tlakem přátelství říct, že se mi to opravdu líbííííííííííí,MRK:-)
dva a půl muže nemá jenom jeden význam..
když už sme u toho....
první sňatkáč...
druhej oválná hlava...
a půl honzy, kterej se mi jen tak mihnul okolo občas požádal o tanec.... co OBČAS? hodněkrát..... vždycky, když du okoolo vrhne po mě pohled... tebe já znám.. řiká si...
stejně je to divný společenství.... nesmim to vnímat...přišla jsem tam jenom tancovat, ne přemejšlet o tom, proč sem tam....
život je divná potvora, který fakticky nerozumim.....