Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Obecný článek o obecném

28. 02. 2003
1
0
733
Autor
Klub

...

 

 Člověk je jedním z nejdokonaleji poskládaných organismů na Zemi a organismem s nejmocněji vyvinutým mozkovým aparátem vůbec, není tedy divu, že velice nepřehlédnutelným způsobem ovlivňuje své životní prostředí.  Dokonce jsme na tom tak dobře, že dokážeme měnit prostředí, které nám přirozeně nenáleží. Činíme již také první krůčky ku kolonizaci míst, jež se nenacházejí na Zemi.

 Nejsme úžasní?

 

Tento první odstavec v mnohých z nás evokuje pocit pánů tvorstva, jsem toho názoru, že tomu tak skutečně je, tedy alespoň zde na Zemi a kam až přesahuje je zatím velkou otázkou.

 

 

 Každý organismus bez vyjímky ovlivňuje své životní prostředí, primárně proto, aby prostě přežil, druhotně, aby se dále šířil, vyvíjel a aby tak činil v jemu vhodných, pohodlných a stále pohodlnějších podmínkách.   Pro příklad: houby vylučují do okolí antibiotika a činí ho tak neobyvatelné či velice nevlídné pro jiné organismy; bobři si staví hráze přičemž kácí stromy a likvidují tak úplně celé ekosystémy na ně vázané, také mění charakter toku;  fotosyntetizující organismy odčerpávají z okolí oxid uhličitý a podílejí se tak na regulaci teploty v atmosféře (celkem výrazný faktor ovlivnění); koráli si budují vápenité schránky a vytvářejí tak ostrovy, souostroví a pevniny, což později může ovlivnit proudy a velice výrazně změnit charakter původního stanoviště a mořského okolí;   takto by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho a ani o početných zimních večer bychom všechny příklady a jejich vzájemné vztahy nevyčerpali. Proč tedy člověk má být omezován ve své přirozenosti a svém přirozeném vývoji? V čem, krom rozsahu a velikosti jednotek, se liší lidská světová kolonie od kolonií Clostridie na agaru? – ta se množí, dospěje až na vrchol a pak zanikne, tento trend je přirozený a nechává takto šanci na rozkvět organismům dalším, kterým ona zmíněná Clostridia příliš konkuruje. Nezanikne však úplně, jen na onom pseudopůvodním stanovišti, spory putují prostorem a zkoušejí opanovat nová území a podepřít tak pilíře existence svého druhu.

 

Co tedy znamená, že člověk cítí potřebu začít se omezovat v zásazích do svého ŽP, aby se pro něho nestalo příliš nevyhovujícím?

 

 Myslím si, že si začínáme uvědomovat v přírodě obecně platný vzorec:

vývoj organismů à „novinka“ à její vývoj à vrchol à zánik.                Po zániku této kultury zas přijde další a proces se opakuje.

 

Jedná se tedy o odklon od přirozeného běhu života na Zemi.

Snad proto, aby došlo k uvědomnění si tohoto, jsme, z hlediska reprodukce, vybaveni tak zbytečným, ale mocným mozkovým aparátem. Co by to ale znamenalo?

 

Vymyslet se dá spousta důvodů. Většina z nich by šla jen těžko vyvrátit, lze zde totiž použít, spíš trochu zneužít, fakt, že to neví nikdo, dokonce ani jedinci ztělesňující vědu.

 

Pokusím se zde interpretovat jedno z mých odůvodněních, to, které se přímo netýká bytí člověka, ale existence života vůbec.

Začnu od začátku, později do sebe vše zapadne, dá smysl. Tím si také zajišťuji, že když někdo nevěnuje této drobné práci čas potřebný k přečtení a přečte jen něco, nemá právo na kritiku, neboť Začnu od začátku, později do sebe vše zapadne, dá smysl a kritiku pak uvítám.

 

Co je smyslem existence životních projevů.

Myslím, že v prvé řadě zachování jejich existence a ,, a následné vývoje jsou už jen tím, čím se život projevuje, čím se vyznačuje a čím jediným se sám definuje, i když trochu nesrozumitelně. Zkrátka to ostatní z něj přirozeně vyplývá, jediným jeho smyslem je tedy jeho zachování. Není to lehký úkol.

Vezměme si takový prapůvod života na Zemi, o kolik byl primitivnější než třeba naše již tak primitivní archebakterie?, a je stále přítomen?, jsem o tom přesvědčen.

Tak takovýto původce života je jistě velice drobný, odměnou za jeho „zanedbatelnost“ je však odolnost. Ale život je velice dynamický jev a také ten jeho nelehký úkol … začne se šířit. Bravo, již osídlil zrnko písku! Sami ovšem cítíte, jak je jeho existence labilní. Stačí sopečná erupce, lávový přeliv, dopad meteoritu, spláchnutí jinam atd. Co má však náš původce dělat? Nezbývá mu, než se vyvinout. Pokročme třeba k prvokům, ti jsou již schopnější – dokáží se pohybovat, do jisté míry si také dokáží měnit své prostředí, ale pořád to ještě není ono. Přijde sucho, změní se pH … .

 

 

 

Co je vlastně pro zachování existence života stěžejní? Být na spoustě úrovních a expandovat a expandovat – tj. zabrat co největší areál.

Stálý export života považuji za nejvhodnější způsob podepření pilířů jeho existence. A nebuďme naivní, nemysleme si, že s naší malou a naprosto bezvýznamnou planetou to nějak vyhrál, za nějakou dobu přestane být nejen naše krásná Země, ale i celá Sluneční soustava. Jak se ale ti malí nositelé života exportují mimo svůj pseudopůvodní areál? Vyvinou si přenašeče, Ecce homo!

 

Za předpokladu stálé přítomnosti výše zmíněného původce života všude a na všem jsme před anebo těsně za naplněním onoho ušlechtilého smyslu a to zachování existence života a podepření jeho pilířů. Myslím, že tato planeta již nepozná o mnoho vyvinutější organismy než jakými jsme my, něco trochu lepšího pravděpodobně ještě přijde, ale to již jen ze setrvačnosti nastartovaného vývoje, další pokračování je už zbytečné.

 

Lidstvo, vykonavatel dalšího rozšíření života, si nyní může v klidu vychutnat svoji genialitu, postavit si pomníky svému triumfu a pokojně zaniknout.

Proč má být tedy člověk omezován v projevech existence svého druhu a ve své tvořivosti, která sice silně ovlivňuje (+;-) dění na planetě, ale pro kterou byl stvořen?    Snad protože je víc, než pouhým strojem a má na to, aby zachoval a šířil sám sebe. Jen si to uvědomit.

 


clondaik
09. 04. 2003
Dát tip
Člověk je jen součástí vývoje této planety a to co činí není zlé. To jen on sám se bojí o svojí vlastní existenci.

waldekke
07. 03. 2003
Dát tip
Klube, no v rozporu to asi nebude. Já jenom, že věci nemusejí vždy být takové, jak na první pohled vypadají. On ten lidskej mozek si totiž s námi trochu pohrává. Ten proces, který lidem umožňuje organizovat vnímání a utvářet myšlenky, neumí poznávat fakta. Všechna vjemová zjištění a myšlenky o světě okolo nás a v nás nám ale jako fakta prezentuje. Je pak na dalších vlastnostech našeho mozku (či duše nebo vědomého "já") udržet konzistenci mezi takovými fakty a přitom se moc od té reality nevzdálit. Ono totiž vzdálení se od reality může být pěkně fatální. Například lidská mláďata si tyto mechanismy musí teprve vytvořit--nejsou samostatná, bez rodičovských osob by nepřežila. Klinický příklad selhání těchto mentálních kontrolních mechanismů je schizofrenie. Ve zkratce, vnitřní svět schizofrenika pracuje s fakty, která jinak zřejmě neexistují. Navíc je těžké schizofreniky racionálně přesvědčit, že jsou schizofrenní--to svědčí o síle těch "skládacích" mechanismů, která z vjemů vytváření fakta, a ukazuje na slabost mechanismu racia. Mno, a pokud se tedy v této úvaze snažíš vytříbit si svůj názor (nebo-li otestovat to, co ti mozek prezentuje jako fakta, zda-li ses nedostal daleko od reality, jinými slovy, zda-li to, co si myslíš má smysl), neměl bys, podle mého názoru, přehlížet (možná jen) formální nástroje, jak korigovat vlastnost tvého mozku prezentovat Ti skutečnost (svět okolo Tebe). Pokud tedy Tvá úvaha obsahuje logickou chybu (premisa je identická se závěrem), ale tváří se, jako by ten argument závěr dokazoval, mohlo by Tě to nechtěně utvrzovat v nějakém pseudo-schizofrenním (tj. odtrženém od reality) názoru. To ovšem nevylučuje serendipitu. Na tu bych se ovšem nespoléhal. Takže, zhurta do dalších úvah! :o)

Klub
06. 03. 2003
Dát tip
Ten dokument jsem, bohužel, nestihl, ale určitě se na to mrknu (alespoň na písemnou formu) a třeba mě i napadnou možnosti těch "inteligencí". Moc tomu, však, stejně nevěřím. Ale stejně tato informace není nijak v rozporu s tím, co zastávám. Ahoj

waldekke
05. 03. 2003
Dát tip
Klube, včera jsem na ČT viděl dokument BBC o Cambriu. Říkali tam, že všechny živé organismy, které teď na Zemi jsou, jsou založeny na (tuším) 32 různých plánech organizace buněk, které vnikly už v Cambriu (nebo Kambriu, nevím, jak se to česky píše). Všechno ostatní jsou variace. Mno, zajímavá by mohla být úvaha, jak by vypadaly ty "inteligence" každého jednoho z těchto typů.

Klub
04. 03. 2003
Dát tip
Cílem této práce nebylo dojít k něčemu novému, zásadnímu, ani něco dokázat, chtěl jen shrnout jeden „můj“ názor (názor, který je pro mne smylůhledajícího jedince přijatelný a o němž vím, že již existuje. To, že existuje, jsem si uvědomil teprve až po „mé“ formulaci) a předložit ho jistému plénu majícímu co dočinění s ekologií. A jedna premiska z opravdu odlišného pohledu: Také nemusí být ekologicky neplodná konfrontace zde diskutované práce s myslí člověka, jenž běžně jen sprostě čerpá ze svého životního prostředí.

waldekke
28. 02. 2003
Dát tip
Mno, vy-klub-al se z Tebe vývojový pan-Gaeový determinista. Argument je to jistě elegantní a bez non-sequitorů, ovšem, co když je problém hned v té Tvojí první myšlence, tj. odpovědi na otázku "Co je smyslem existence životních projevů?" Ty uvádíš, že "Myslím, že v prvé řadě zachování jejich existence." A na konci argumentu zjišťuješ, že "[člověk] je víc, než pouhým strojem a má na to, aby zachoval a šířil sám sebe. Jen si to uvědomit." myslím = uvědomit zachování existence = aby zachoval a šířil sám sebe Mno, a tím jsi uzavřel kruh svého argumentu. První a poslední premisa jsou bezesporu identické. No a takový zacyklený argument nikam nevede a jaksi nic nedokazuje. W.

clondaik
28. 02. 2003
Dát tip
No nevím, vyvolává to ve mně smíšené pocity. Za prvé si myslím, že smysl existence života vůbec neexistuje. Jaký smysl má život ve vesmíru? Odpověď na tuto otázku je tak složitá a hlavně pro člověka ateistu nepředstavitelná, jako je otázka nekonečna a tudíž i velikosti vesmíru. A za druhé člověk zcela jistě není ani z daleka to poslední a nejdokonalejší co na „naší“ planetě bude existovat a možná (jenom možná) existovalo. Člověk je natolik inteligentní, že nezanikne spolu s touto planetou, která zanikne zcela jistě. Možná už to nebude člověk jakého známe, ale určitě ten tvor (velice inteligentní, leč křehký) bude rodu homo . Takže vlastně člověk zanikne, ale jen jako slovo. Ale z hlediska literárního se mi tvé dílo velice líbí a každopádně mě zaujalo a donutilo trochu si zapřemýšlet.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru