Bajecna leta pod kone...

Jeden muj dedecek mel koni moc a tak mu je sebrali. Dedovi to zlomilo srdce a zacal pit. Druhy dedecek byl chudy,  mel kone jenom dva, a do drustva je dat odmitl.  A tak se stal chudsim a jeste chudsim, ja jsem jeste ani nevedela k cemu penize jsou a tak mi to bylo jedno. Chutnal mi chleba se sadlem a se skvarkama, boruvkovy kolace a v posteli s dolikem uprostred se mi spalo moc hezky.

Kone stali hned za vchodem do staje,  netrpelive  preslapovali a otaceli hlavu.  Opirala jsem se o vratka, takova malinka vedle tech obrovskych konskych zadku a pozorovala jsem je.  Rada bych si je pohladila, ale hrozne jsem se bala, ze me naberou na kopyta a rozslapou.  Nejvic se mi libilo jak odhaneli mouchy ocasem  a jak z nich vypadavalo jedno velky hovno za druhym.

Nemeli televizi a tak nam babicka vzdycky vecer cetla cernou kroniku. Pak vytahla z kredence kostku cukru, polila ji francovkou, jednu jsem dostala ja, druha zmizela v babicce. Nekdy jsem dostala i kostky dve. Nato  zapnula radio a ja jim tancila v nocni kosili na dlazdickach. Babicka rikala:”Dedo, podivej se na tu nasi holku, to je ale komediant” a smala se na cele kolo. Me sice tanceni podle nocni stanice Prahy nijak zvlast zabavne nepripadalo, ale kdyz jim to delalo takovou radost…

Kousek opodal bydlela jina babicka a k ty zase jezdila Radka z Prahy. Pamatuji se, jak jim jednou privezli bednu merunek na zavareni az z Moravy. Radka mi jich tajne prinesla cely talir, pak druhy, treti  a nakonec jsme se presunuly rovnou do spize. Sedely jsme tam cele odpoledne  a rikaly si jakou babicka bude mit radost az zjisti, ze nebude muset zavaret. Ja se vecer odkulila domu, a jeste si pamatuji, ze od te doby jsem tam nesmela chodit.

            Babicka s dedou meli plne ruce prace na poli a s dobytkem a tak na me moc casu nemeli. Na dvore byla zelena hovna od slepic a vzdycky se mi rozmazla mezi prstama, kdyz jsem na nejake slapla. Fuj. Obcas si prisla nejaka sousedka koupit vajicka, babicka si s ni pak povidala u plotu a ja jsem musela prijit ukazat a rict basnicku, aby vsichni vedeli, jak jsem chytra.

            Jezdila jsem tam moc rada. Nenutili me cistit si zuby, nechali me cely den litat na ulici a chlebu se skvarkama mi dali, o kolik jsem si jen rekla. Byl to vrchol meho detskeho blaha.  Dnes o tom vypravim pred spanim svemu malemu a jemu to pripada  velmi exoticke, jelikoz jeste nikdy nebyl na ceske vesnici, nejedl chleba se sadlem a nevi co je to francovka.