Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kubík

20. 06. 2003
12
0
2208
Autor
racek

Od myšlenky k poslednímu slovu dvě hosiny:-)))

 

Kubík

 

  Kubík v tomhle případě není chlapecké jméno. Pamatujete se na  dětskou šťávu v malých skleněných lahvičkách? Tak ta se jmenovala Kubík. Před dvěma třemi lety byla ke koupi snad i v trafice. Chutnala různě:  banánově, po meruňkách, lesních plodech anebo byla k mání  míchaná……No a mrkvová. Nebudu tady  snad dělat nepatřičnou reklamu, když řeknu, že mrkvoví Kubíci mi chutnaly nejvíc. Dost hustá sladká šťáva, vlastně džus, stačilo naředit vodou a pití vám vydrželo dvakrát tak dlouho. Mňam, mňam, ještě teď když to píšu, se mi po jazyku válí malilinké slaďoučké mrkve.

   Možná Kubíky ještě někde seženete -  ale já je dostávala darem…

   Tenkrát jsem chodila s jedním inženýrem, ráno jsme měli kus cesty společné. No a tam, kde já přestupovala na autobus a on už cestu končil, byly potraviny  U Tondy. Inženýr si tam kupovával henry vejce a mě toho Kubíka. Hráli jsme spolu takovou hru, malý ranní rituál: bez povšimnutí minul regál s Kubíkem a až u pultu lahůdek se mě s úsměvem zeptal: Dneska Kubík nebude? – a  já se plácla dlaní do čela: zapomnětlivá až hrůza, a vrátila jsem se tři metry pro šťávu. Nabízel mi pak ještě kdeco ať si vyberu: koláčky, bagetku, Bebe sušenky, ale já ne, já vždycky jen toho Kubíka. Nakoupili jsme, přítel se mnou většinou počkal na autobus, dali jsme si pusu a já mu jmávala tak dlouho, dokud autobus nahoře na křižovatce nezatočil.

   Skleniček od Kubíka mám…strašně moc…ale inženýra už nedoprovázím. Velké věci přicházejí potichu – a v mém případě se proplazily mezi lahvičkami s Kubíkem.  Já jen, že změna by se možná dala vypozorovat i na dětských šťávách, kdyby na to měl člověk oči…

    Jednou ráno dojel  přítel s vozíkem až k henry vejcím bez otázek po Kubíkovi. Teprve když jsem si ho přinesla, plácl se do čela zase on: zapomněl jsem…Role se obrátily.  Pokud mi v hlavě bzučel poplašný zvonek, neslyšela jsem ho.  Měla jsem větší starosti: končila mi smlouva,  musela jsem si hledat novou práci…V několika posledních týdnech, co jsme jezdili spolu, si začal inženýr svačiny místo U Tondy kupovat v prodejně u Rusáků. Byla to večerka hned naproti přes ulici, ale Kubíky nevedli.

   Do nové práce jsem jezdila na opačnou stranu města – přítele inženýra už jsem nevídala každé ráno…popravdě řečeno, vídala jsem ho méně, než bych si sama přála. SMS, telefonáty, jsou sice dobrá věc, ale pusu a dotyky ještě nepřenášejí.

   Zvonivé lahvičky od Kubíka jsem nevyhodila, ale ve velké bedně ze starého pracoviště  a doma zastrčila někam k vánočním ozdobám. Kubíka jsem už jen občas dopíjela po dětech, které mu přišly na chuť kdysi u mě v práci. Lahvičky od nových Kubíků už  putovaly do kontejneru: nebyly z lásky darované.

  Mé a inženýrovy ranní cesty se po novém roce  křížily jenom v jednom jediném bodě, na náměstí I. P. Pavlova.  Občas jsme se domluvili a zašli na rychlou snídani k McDonaldovi na rohu. Bylo březnové ráno, když mi  mezi hamburgrem a cafe latte inženýr řekl, že má jinou. Nevím, co s tím dělali, tak divné latte jsem ještě nikdy nepila. /Nebo, že by to bylo tou zprávou, a jinak bylo stejné, jako jindy…nevím, zpětně to nerozliším/. Hořká chuť mi zůstala na jazyku - od té doby jsem si latte ani nelokla.

      Mluvil a mluvil, dlouho, došel mi ještě pro další kafe, pak ještě pro kolu, mluvil a mluvil, kdyby byl rádio, dávno bych ho vypnula nebo přeladila jinam. Špatně hrál. Divně: snad chyba v playlistu: miluje sice tu druhou, ale mě chce vídat taky, občas, moc bych mu chyběla. : život má divné programové schéma : i já nějak divně hrála.. Souhlasila jsem.

   Poprvé jsme se viděli pak až po měsíci, na jeho svátek. Seděli jsme v hospodě pod stromem a kličkovali mezi slovy jako mezi nášlapnými minami. Ale  než jazyk došel na minové pole, daleko v týlu, ještě než přišel vrchní pro objednávku, inženýr mi řekl: Zavři oči.A když jsem je otevřela, na stole přede mnou jako tři barevné panenky stály malé lahvičky.  Mrkvový, meruňkový a banánový |Kubík…Neředila jsem, neměla proč jsem  je dlouho schovávat. Nebylo by dobře vzpomínat  na jejich dárce. V hlavě mě už nosili jiní a já pro ně taky potřebovala myšlenky.

   Na další rande přinesl už Kubíka jen jednoho, na každé další taky. Taky hovor už čím dál tím méně připomínal chůzi přes minové pole.

Pomalu, i když přece, lahvičky začínají přibývat. Plánuju si, že vytáhnu zpoza vánočních ozdob tu cinkavou krabici, a všechny  lahvičky omaluju. Vlastně už jsem začala: dnes jsem si ve Zlatnické ulici koupila modelářské barvy na sklo.

 

/Malované na skle, 19*6*2003, 11:35 hodin,předposlední volný čtvrtek/


Zvěruška
12. 08. 2004
Dát tip
moc pěkná myšlenka zašroubovaná do příběhu :-)

Delahaye
20. 06. 2004
Dát tip
("kdyby byl rádio, dávno bych ho vypnula nebo přeladila jinam...") a nejen to ! moc fajn ... T + avi

Sadaf
13. 08. 2003
Dát tip
Nojono,vzpomínky...... Pamatuju,když nám rodiče dali papírovou tříkorunu za kterou jsme si každou neděli kupovali lístek do kina,sáček bonbonů a dvě eskyma bez klacku:-))) Když jsme jednou za čas dostali papírovou pětikorunu nebo dokonce desetikorunu,měl jsem pocit,že jsem ředitelem zeměkoule...... Pěkně napsaný,Racíčku:-)

JASAN
14. 07. 2003
Dát tip
*********

Albireo
08. 07. 2003
Dát tip
Ta shoda: "mrkvoví Kubíci mi chutnali" I když jsou neživí, gramaticky dostali životnou koncovku -ci, tak shoda musí předstírat životnost také. To je jako učebnicové "hrobové se otvírali".

RadeX
26. 06. 2003
Dát tip
Moc krásně napsané, hřejivé. :-) TIP

blondýna
26. 06. 2003
Dát tip
pěkný:-)***

racek
21. 06. 2003
Dát tip
Tohle je jako jedna z mála mých povídek podle pravdy. Je to reálné tak z 98 procent. Větší pečlivost při psaní: omlouvám se za chyby, tlačil mě čas, ale,Albi, prosím, kde je špatná shoda?Díky.Zora

Binna
20. 06. 2003
Dát tip
je, ale to je pekna love story, a taky pekne napsana!! moc moc libi a **** (Btw to je podle pravdy? :) )

Bacil
20. 06. 2003
Dát tip
A není to jedno, jestli je, nebo není? Přinejmenším to takhle mohlo být...

Rowenna
20. 06. 2003
Dát tip
Hezké čtení. ****

fungus2
20. 06. 2003
Dát tip
Tak to mě zaujalo. Skvělé. TIP

Hester
20. 06. 2003
Dát tip
***** škoda, že mám místo háčkovaných písmenek čtverečky...

Albireo
20. 06. 2003
Dát tip
Napsané je to hezky, ale nepořádně - překlepy (první už v prologu), špatná shoda přídavného jména nebo slovesa s podstatným, interpunkce.

Yfča
20. 06. 2003
Dát tip
Hezky se četlo, ale také bych se přikláněla k větší pečlivosti při psaní... :o)*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru