Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rozespalost

19. 09. 2003
2
0
1164
Autor
redscorpion

Dělo se tu na Písmáku dosti zlého. Tak daleko jsem musel zajít, abych si vzpomněl, jak těžce jsem se učil, co je to svoboda. Byly doby, kdy jsem psal a vnucoval své myšlenky, své imaginace a pojetí skutečnosti lidem – člověku. Ale po této cestě se dá dojít jen k jedinému: k bolesti a ublížení. Písmák mi pomohl. Sem jsem mohl psát, aniž bych vnucoval, přesvědčoval a ubližoval komukoli jinému než sobě. Toť opravdová a jediná svoboda. Rovněž sem patří i má omluva dotčené osobě, které jsem způsobil tolik bolesti, protože jsem neustále a nesmyslně věřil, že se stane mnou samým. Odpust… Věřím, že i Ti, kteří se snaží býti bohy jiným, než sobě samým, jednou pochopí… Všechny moje texty obsahovaly a budou vždy obsahovat moje vyjádření citů, vjemů, představ a myšlenek. Nemohu zaručit, že se nebudou vymykat pravidlům někoho nebo něčeho. Odpovědnost však vždy ponesu já a sviňským krokem poženu každého, kdo by mi ji chtěl vzít!!! A zápis, který dnes vkládám, berte jen jako rozespalou črtu jednoho snu...

Sníš někdy? Zdají se ti někdy v noci, ve spánku, ty absurdní frašky, nezřídka připomínající jen sebe sama? A otázka nejtroufalejší: jsem v nich občas i já? Jsme v nich my? My všichni…

 

Studená aula plná dospělých studentů. Snad právě probíhá chaos zápisů. Procházím s přítelem davem a potkávám se s tvářemi zesnulé minulosti.

 

Naplněn tak známým a tak slastným neklidem, znavený choulím se při zemi o stěnu sám a chvíli o ní přemítám. Jestli je, - či není…

 

V tom přibývají kumpáni, válejí se po zemi a mudrují, kde se zase opijí. Já rád že zase s nimi. Přicházíš i ty. Tak nečekaně uléháš blízko mě a já se ptám, jestli znáš tu krásnou suchou růži vystavenou za vitrínou. – A ty odvětíš, že nejjedovatější z jedovatých.

Usínáš mi na rameni a šeptáš něco o znamení…

 

Tak krásné noční ticho pochoduje krajinou s nekonečnou ozvěnou. My všichni, my dva. - Ale právě v mžiku, kdy se tiskneš ke kamenné stěně a já k tobě, zůstává mi v ruce - jen rozdrolená černočerná břidlice…

 

Pak už jen revolver a výstřely - a závěrečné titulky: já, já, …já?!

 

...co jen ten sen znamená?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru