Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bozk smrti...

19. 09. 2003
2
0
2008
Autor
Neewoa

Tvoj pohľad je temnejší a desivejší než kedykoľvek predtým... upretý do diaľky...upretý nikam do prázdnoty môjho sna...mojej ilúzie...

V pokojnej samote zimných nocí

sa z ticha mojej mysle vynára

tá temná spomienka na tvoju

mrazivú prítomnosť...

Ten hlboký a pokojný hlas

opäť rozozvučal citlivé struny

mojich zmyslov...

Ach, pekelný to prelud,

čo drása moje rany...

tak citlivo vyrezané čepelou samoty

v symbole večného prekliatia.

 

 

Ach, netuším kam hľadí tvoja bledá tvár

vybájená ilúziou...

Jej krehký pokoj splýva

s chladným snehom...

s vločkami, ktoré sa dotýkajú tvojich pier.

Jej belostný nádych skvie sa

v tejto ponurej tme...

Príliš krehká a divoká

vášeň tvojich očí

nezniesla žiaru pozemských dní...

 

 

Temnočierne vlasy hrajú sa s tvojím čelom..

objímajú tvoje skvostné črty..

Červeň tvojho úsmevu bledne

ako hynúci kvet zimy...

Akoby si nedýchal...akoby si nežil.

Strácaš sa vo vlastnej podobe...

Iba tvoj pohľad nestráca svoju

pokojnú a rozvážnu sentimentálnosť...

 

 

Cítim akoby náhle vzbĺkol

ten chladný popol, čo zostal mi

po tvojej niekdajšej prítomnosti..

ako vánok spomienok

po vyhaslom plameni vášne...

Túžba dotknúť sa

tvojho porcelánovobieleho čela

rastie s každou kvapkou krvi

čo steká po tvojich perách...

 

 

Ach, tá krutá iluzívna realita...

Nemožno mi viac, len skloniť hlavu

a vnímať vôňu tvojej blízkosti,

mlčky načúvať tvojmu pokojnému

bezstarostnému dychu...

bez dotyku...bez slova...

Tvoj pohľad je temnejší a desivejší

než kedykoľvek predtým...

upretý do diaľky...upretý nikam

do prázdnoty môjho sna...mojej ilúzie...

 

 

Preniká mnou strach...

vniká mi pod kožu...do hĺbky duše.

Telo mi chladne akoby ho objímala

samotná smrť...

Ten tuhý stisk ťaží moju hruď...

bráni mi dýchať...

Ovíja moje chladné telo

ako slizký had

prevtelenie desivého zla

z rajskej záhrady...

 

 

Stojíš sám, nehybne v nedotknuteľnej diaľke

vzdialenej môjmu dosahu...

Ty si neunikol....ja musím!

Len nezomrieť dnes v noci

v tomto krehkom sne...

v šere tejto zlovestnej tmy,

čo zahubiť chce moju sviežu mladosť...

 

 

Zaviata snežným závojom

ľahkým bielym páperím zimy...

s porcelánovou pleťou nehybne ležím...

Ilúzia sa vytratila...

Len slabá vôňa....(po tebe)...

sa tiahne nad mojou tvárou

niekam do neznáma...

môj dych slabne....žijem?

či sa svetlo môjho života vytratilo

s tvojím posledným úsmevom...

ktorý spočinul na mojej tvári ako

prvý ranný lúč slnka.....


maia
04. 11. 2003
Dát tip
Dost ma rusila ta bledomodra pri citani a zdala sa mi moc rozvlacna. Po precitani Prologu som tiez ocakavala nieco ine, aj ked, aj toto je dost posobive.

Notreal
12. 10. 2003
Dát tip
je to dobré * - ale hlubšeji se tím zabývat nebudu

Kermi
29. 09. 2003
Dát tip
dost tazko sa to cita takze som si to musel precitat 2-krat ale stalo to zato.Je to fajn :-)

Bože můj, tak tahle báseň nemá chybičku, precizní, děsivě mrazivá, spousta smyslných projevů, skvěle vykreslená atmosféra, žádné otřepané fráze, dokonalá stavba básně, vkusný námět. Co víc si přát. :o) Samozřejmě dávám TIP a to pořádně velikej!

Lúmenn
21. 09. 2003
Dát tip
Mno, je to zvlastni dilko a zeujaloí me nejprve svym nazvem. Nakmonec z toho vyplynulo neco jineho nez jsem cekala ale libi se mi

815_0
19. 09. 2003
Dát tip
Ach jo - buď je to tim, že nemám náladu to ňák dopodrobna zkoumat, nebo tím, že jsem blbej, ale - tohle dílko se mi zdá úplně prázdný - jsou to tuny pěknejch slovních obratů, který se sice lesknou, jako papírek od něčeho - když přečteš jeden, přijde Ti to zajímavý, vidíš druhej, pořát pohoda - ale pak vidíš, že je těch papírků celá skládka a už Tě to odradí - snad pod těma tunama čehosi něco je - ale já to nevidim... Promiň :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru