Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrochu potichu
07. 07. 2000
7
0
1881
Autor
Vio
Neříkej to nahlas
nebo se pokazí
dojem z radosti
slova jej zničí
Neříkej hadovi
ať se odplazí
zůstaneš sám
ústa Ti křičí
S úsměvem do noci
ponoř své přání
nenechej usnout
šeptej do ticha
Pomalu v myšlenkách
vrať se za ní
nebraň se odejít,
když něco uniká
trochu potichu, trochu juvenilní... pro mý gusto trochu hořkosladce bolestínské, ale z posledka nabíráš dech do dalšího, co přijde... a to je optimistická výzva...*
hezké, rozvlnilo se mi to různými představami, souhlasím, je dobré mít aspoň někoho, třeba i hada, když ho mám ráda :-)
jo, jo, někdy je opravdu lepší mlčet a nekazit tu krásnou atmosféru
jen ty poslední dva verše na mě dýchly smutkem...něco možná uniká, ale zároveň s tím něco nového přichází!:-)
Ano, nikdy nejsi sám (zvlášť s DISKO sušenkami – ty nikdy nejíš sám). Opravdu dosti depresivní, nic pro mě, já mám život rád takový, jaký je a snažím se moc neužírat – 8–((.
Miroslawek
04. 08. 2000
Líbí se mi, že dáváš přednost hadí společnosti před samotou...Hadi jsou dobrý, že jo... ;-)
děkuji
také se některé věci neodvažuji ani pojmenovat, natož vyslovit... protože slova jsou příliš omezená...
a přesto jimi někteří dokáží vyslovit více než je možné...
ještě jednou děkuji
...samozřejmě s TIPem