Hřbitovní zpovědi I.

Hřbitovní zpovědi I.

Ahoj, já…přes ty slzy, sakra, ani nevim, jestli klečim u správnýho hrobu. Můžu klít na hřbitově?Vlastně, je teda nějakej bůh…ne, proto tu nejsem, promiň…chtěla jsem říct…já nechci ničeho litovat, ale proč sakra, PROČ?Už podruhé se musim vyrovnávat s tvojí ztrátou…celou dobu, od chvíle, cos řekl Už nemůžu být s tebou, je tu Anet, a i když bych s tebou chtěl uletět někam pryč, daleko, musím zůstat s ní… celou dobu jsem si tě hlídala, jestli si šťastný…a teď, zalívat fialky a nosit kytky?Pomůže ti to, pomůže mi to?

…Bože, vždyť to tak strašně bolí…

Ne, já nechci litovat a nechci vyčítat…chtěla sem říct, víš, ptal ses mi, jaké je to žít a nikoho nemilovat…prázdnota, bolest, nic…a já se teď ptám, jak můžu žít a milovat!? Tebe!?…tebe, bože, jsi Mrtvej!…a pak jsi mě líbal a přitom myslel na ní, to bylo od tebe kruté…já vím, byla pro tebe vším, a pak jsem přišla já. A tys mě vylekal, chápeš. Strašně moc sem se tě bála, když si stále opakoval Mám tě rád, Janee, když´s mě nečekaně a neomaleně chytl za ruku a pak si znervózněl a omlouval se mi…a tu noc, kdy jsi to udělal znovu, zmizelo přátelství- mnou projelo tisíc šípů vzrušení, věděla jsem, že se něco změnilo, něco mezi náma…jenže já chtěla být přítel, abych ti mohla být na blízku…tiše, neslyšně, nezištně..jen tak žít pro tebe…tolik jsem se bála citů a protože tu byla Ona…a pak ses i ty lekl toho, co bylo, co mohlo být, mezi námi, a řekl si sbohem…a teď!?Jsi pryč…znova...jsi pryč a já jsem tady, sama, slyšíš!?….a tys nestihl říct, že jsem to já, o kom jsi zpíval své písně, že jsem to já, na kohos myslel před spaním….já!Bože, pomoz mi, maminko…já nechci bejt hysterická…Martine, vrať se, prosím, prosím, já slíbím cokoliv, vždyť já to nepřežiju, umřu….nebuď pitomá, vzpamatuj se!…

…(pláč, pláč, pláč)…

Jestli to, že jsem tě tak dlouho neviděla a při každé myšlence na tebe nemohla dýchat a cítila se šťastná, tak šťastná, že chodíš po stejné zemi, že vidíš stejné nebe a hvězdy, jestli tohle není láska…Pak už víc nedokážu...a jestli je-jestli to, že jsem s tebou chtěla sdílet každičkou svou myšlenku a chtěla jsem vědět, znát, všechno, co se ti honilo v hlavě, jestli to JE láska…komu jí teď mám dát, komu tolik citů ze strachu ztracených a tvůj život?Už není…

To co nikdy jsem neřekla…Miluju Tě!

…pozdě…