Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Soumrak dne

16. 11. 2003
2
0
1600
Autor
Rena

Recenze na deset let starý snímek Jamese Ivoryho, který získal osm nominací na Oscara, ve mně zrála celý rok.

         Zdá se, jakoby se na starém sídle Lorda Darlingtona, Darlington Hall, i po mnoha letech úplně zastavil čas. Pan Stevens, majordómus, připravuje snídani pro svého pána a služebnictvo pomalu začíná probouzet dům k jeho obvyklému životu. Přesto se tu něco změnilo. Je to již dvacet let, co přišla do těchto míst slečna Sally Cantonová, nová hospodyně s mnoha vynikajícími vysvědčeními,  která zmizela ze života pana Stevense stejně záhy, jako se objevila. Jakoby ho tenkrát chtěla vyzvat k něčemu, pro co v sobě do teď nenalezl sílu.  Majordómus začíná vzpomínat: Zprvu byl na Sally velmi přísný, ale nakonec ho cosi v ní upoutalo.  Do celého příběhu zasáhla také druhá světová válka, pan Stevens ji ale odsouvá do pozadí svých vzpomínek.

          Postupné odkrývání minulosti a přítomnosti vzbuzuje v divákovi pocit, že se muselo stát něco matoucího. Něco, co nebylo správné, jen velmi bolestivé. Nejedná se ovšem o klasickou romantickou slátaninu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Soumrak dne je o umírání tradičních lidských hodnot a o přeceňování jiných, o povyšování maličkostí a detailů nad vztahy a lidskými prožitky.

           V hlavních rolích se představí Anthony Hopkins, jako pan Stevens, a Emma Thompsonová, jako slečna Cantonová.

            Anthony Hopkins je jako chladný a rádoby klidný majordómus, který dává přednost práci před životním vztahem, naprosto nepřekonatelný. Jeho servilita a odevzdanost působí otupěle, což  však vůbec není na škodu. Pouze v jednom okamžiku máte pocit, že se pan Stevens zmůže na víc než jen toužebný pohled. 

            Emma Thompsonová naopak zastává tu část prapodivného vztahu, v níž nalézáme snahu a touhu po sblížení. Soucit a porozumnění je pak pouhým spoluhráčem jejích dokonale procítěných emočních stavů.

            Hudba Richarda Robbinse je stejně zvláštní jako samo dílo. Hlavní motiv je vemlouvavý a divák se pak snadno přistihne, že si jej pobrukuje třeba cestou z práce nebo při vaření v kuchyni.

            Kamera a střih slabě převyšují průměr, ale silný scénář a skvělá režie jsou přímo nepřekonatelnými částmi filmu. Příběh na pozadí druhé světové války je velmi silný.  Ne, nečekejte happy-end, ten by celý tento výplod Ivoryho fantazie neúprosně smetl do propadliště dějin.

            Myslím, že na snímek tohoto typu může bez obav vsadit i jakýkoli muž. Když ne kvůli panu Stevensovi a slečně Cantonové, tak alespoň kvůli náhledu na chybné pochopení druhé světové války z britské strany.

            No more comment ***** 


Elyn
08. 01. 2005
Dát tip
ups. když se někde zastaví Miroslawek a utrousí pár slov... hm, to už je co říct.;) Film jsem neviděla, tak neposoudím... na druhou stranu je to chyceno stručně, jasně.. a to je fajn..

Rena
22. 11. 2003
Dát tip
Dobře, dobře, souhlasím s tebou, že servilita asi není to správné slovo. Se zbytkem snad souhlasíš:o))

Zly
17. 11. 2003
Dát tip
Viděl jsem ten film. Napsala jsi to pěkně.*

Avril
17. 11. 2003
Dát tip
hi,hi:-) pěkné,ale tajemné....!

Miroslawek
16. 11. 2003
Dát tip
Velmi dobře. I když bych v souvislosti s Anthony Hopkinsem, resp. Stevensem nepoužil slovo servilita, nýbrž spíš odevzdanost službě jako životnímu naplnění, smyslu života (životní poslání je asi silné). Stevens není servilní, má svou čest, pevné hodnoty i důstojnost, hrdost, i když svým "jiným" způsobem. A právě o tom, že se z toho, jak je jimi sešněrován, nedokáže vymanit, asi film je, resp. ta role.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru