Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Poslední zajímavé kritiky

K dílu: In memory II
18.06.2021 12:10lawenderr

že se ještě vměšuju ... hodně přemýšlím o tom, že to, co první řekneš, napíšeš, tě napadne ... je tvoje vnitřní pravda, zbytek už jen přikrášlujem, vytáčíme se, nechcem si říct, si přiznat - čert ví. Mám ráda slova a verše, co mě mimoděk napadají, je to hodně osobní :) Piš dál osobně, cvrku, přijde mi to hodně upřímné - i když to někomu nemusí dávat smysl ... :) někomu

K dílu: lesíkovi_pro info
18.06.2021 12:05lawenderr

Goro:) přikazuju, sama sobě ... jinak už bych se radši ani hehla:D  vedroooo a ... les ví :) furt běžim

Luzz, jj, super odezva - tu kamufláž maluju skvěle:) se jen bojim, jak děcko

Aru, ta nejnadýchanější - sama sebe:D kompost je základ - a nebo vypálit a začít nanovo, jsem četla :)

Kočko, jo - kam se vrtnu, tam mi to nevoní ... někdy mě přijde, že je mě tu až dost :§ (tenhle smajlík snad ani nepřekládej)

Tak dík, že vám mé válčení není až tak proti mysli ... law in peace

K dílu: týždeň 23
18.06.2021 09:40Luzz

zrcadlo je dobrý. ta prostřední sloka mi sice připadla dost doslovná, ale její poslední verš to posouvá trochu nečekaným směrem, takže... jo, za tu tip.

kolkokrát je trochu ubíjející těmi otazníky... znásobená tím "Koľkokrát ešte // stále dokola?" (bez toho bych se už obešla, toho "kol, kol" je tam už prostě moc)... akorát potom ta poslední část s hvězdným prachem a výbuchem mi tam vlastně moc nesedí - ani jako analogie, ani jako protiklad.

 

K dílu: In memory II
17.06.2021 23:53cvrcka

Že ď, za pozastavení v mejch ruinách!  Rozhodně,  obraz lapen. Nejspíš četla.  Upcykluju , hehe. 

 

Libi se mi, jak jdes prisne po obsahu. Ja casto hraju proste se zvukem slov. Je pro me nosnej - a casto hmatnu po presnym slovu a dochazi mi to az treba zpetne. Ve mne v tomhle smyslu ty texty tepou.. kdykoli se snazim neco vysvetlit, zachytim jen urcitej vyrez toho, co to presne zachycuje. 

To jenom k tomu, ze by tam mohlo bejt neco jinyho, nez lokty. Ted treba bych byla ochotna rict napr. "z vlasu" - ale lokty maji i konotaci "dlouhe lokte" , cekani, marnost? Vlastne uz sama interpretuju.. s poetickym textem to nikdy neni uplne jednoduchy. 

Mucho gusto encontrar a tu America latina y otros paisajes, encantada.!

K dílu: In memory II
17.06.2021 22:51Luzz

je možný, že jsem ji už četla?

každopádně - bavilo, ten skrytej vzdor vs. smíření se (?)

kostival je dobrej, i když vlastně by mohl růst i z jiných částí těla.

a taky 

prsty kroutí hnízda vranám.

- jak vlastně hnízdí vrány?

jo a ta první sloka - rozvaliny, klenby... to mi nahodilo ruinu nějakýho kláštera nebo jiných sakrálních staveb; opravdu klenby, který jsou občas lemovaný "krajkou"... možná Dolní Kounice nebo rovnou takový ty ruiny misií v Paraguayi anebo klášterů v Anglii... pardon, nějak jsem se rozutíkala... měla jsem chuť se znemožnit :)

K dílu: Zápisky o otci 1
17.06.2021 22:35K3

Je to psané bez příkras, ať už je to z vlastních zkušeností nebo vymyšlené, a o to víc to působí bezvýchodně. Vím o co jde. Je to kříž, nic jiného mě nenapadá. Někdo ho má lehčí a někdo těžší. Dřív rodiče dožívali na výměnku, aby měli vždycky někoho nablízku. Minulý systém zpřetrhal všechny rodinné vazby. Rodiče často skončí někde na sídlišti mezi čtyřma stěnama, protože nechtějí být nikomu na obťíž. A když děti přijedou tváří se, že je všechno v pořádku, ale není. Jsou opuštění a když jeden odejde dřív, jde to s druhým o to rychleji z kopce... 

K dílu: Dodatek k soutěžím...
17.06.2021 16:24Kočkodan

 

Určitě mě  neubude a nebude nic stát (natož 250 Kč), když na poukázané výherce mající nárok na poukaz také nasměruji svoje blahopřání.

 

 

 

Dodatek: Pochopitelně jsou medajlové umístěnky výrazně ovlivněny skutečností, že se soutěží neúčastním já. Úmyslně autorsky abstinuji (maje jak všeobecně známo dobré srdce), abych dopřál kolegům Písmákům onen slastný pocit z úspěchu. (mrk)

K dílu: ON A ONA aneb MÍSTO ŠÍPKU
17.06.2021 13:27dievča z lesa

u nás na dedine v parku posedávajú na lavičkách nerómske deti ... každé jedno si nosí v srdci od svojho narodenia za hrsť kyselkavo-trpkých šípok ... pokoj v rodine je dnes vzácna zálezitosť ... spomeniem príklad z odpozorovaného 

u susedov mali  trinásťročnú Janku ...  odkedy začala dospievať (fyzicky - narástli jej prsia) otec sa jej vulgárne slovami najvyberanejšími dennodenne vyhrážal, nech sa opováži otehotnieť ...  mama sa len rozplakala a keď nebol doma, zapíjala to vínom ... Janka bez problémov zapadla do nevhodnej lavičkovej partie ... dnes má tridsať, nedávno som sa spýtala susedov, ako sa jej darí ... a oni sa pochválili, že čaká svoje prvé dieťa 

ako tam posedávajú na tých lavičkách, každý so svojou špeciálnou zásobou šípok, rada sa na nich usmejem ... ak sa dá, hodím reč hoci o počasí ... oni úsmev oplatia, sú len obití životom a čosi im chýba ... raz ma jeden z nich oslovil, či neskúsim (mám 60) ...  povedala som, že ešte som to v živote neskúšala a tak to hádam vydrzím až do konca života ... a on, že DOBRE

K dílu: Studna ve skalách
17.06.2021 12:49Santi€

Tajuplný název, házení do vody, nabírání tmy, to jsou atributy, kvůli kterým si čtu dílo poněkolikáté, ale nenacházím víc než záznam osobního restartu v přírodních kulisách. Probuzení se odehrává souběžně s rozbřezkem. Mate mě na konci ta tma. Dílo je dosti rozvleklé, nebránila bych se škrtání, možná by se docílilo hlubší katarze.

K dílu: Na prohlídce
17.06.2021 12:46blacksabbath

hehehehehe........*/****

  Mladý všeobecný lékař nabídl svojí sestře komplexní prohlídku zdarma jako profesní výhodu. Sestra brzy nabyla pocitu, že doktor zejména některé části prohlídky výrazně protahuje, ale neřekla ani slovo. Když prohlídka skončila, doktor s úsměvem povídá: „Víte, sestro, jaké máte štěstí? Takováhle prohlídka by vás stála nejméně tři stovky.”   „No, vy máte ještě větší štěstí. Kdybyste byl pacient, tohle by vás stálo nejmíň tisícovku!”

K dílu: Ja počkám - Dobr dan curo
17.06.2021 11:31Abakus

no najmä treba brať do úvahy, že ak sa dostaneš do pobvinného čítania, aby to malo rytmus, rým a  aby sa  to ľahko dalo zapamätať. Voľné a  siahodlhé verše to neumožňujú. Chudáci študenti - s  Hviezdoslavom sa trápi už x tá generácia.

K vlastným radom - jeden z  rodiny sa  dostal do povinného čítania - ale nevedel o tom a  bolo to pre učiteľov materských škôl.

K dílu: ON A ONA aneb MÍSTO ŠÍPKU
17.06.2021 11:08aleš-novák

vybavila se mi povídka Maturitní večírek od Šimka a Grossmana:

"...Jedničkář Mícha, který byl vždy vzorem slušného chování a jehož nejvulgárnějším výrazem bylo úsloví "Jdi mi k šípku", připíjel personálu vinárny vodou z květin a dožadoval se příchodu nájemných děvčat. Také ostatní premianti zapoměli na dobré mravy..." 

 

K dílu: Ja počkám - Dobr dan curo
17.06.2021 08:25Musaši

Ten úryvek ze Sládkoviče se mi docela líbí a potvrzuje to, co jsem psal výš: kdysi měl čtenář dostatek času na dlouhé básně a možná i bažil po takové široké řece veršů, která asi protéká stránkami Sládkovičových knih. Nejenže dnes už je velmi málo milovníků dlouhých básní, ale mnozí je přímo nenávidí. Když jsem sem přišel, kritika mi vyčítala hlavně přílišnou délku básní a mnohomluvnost. Teď, když se podívám na většinu básní Annnie, vidím, že se časy za pár let podstatně změnily. Dlouhé a mnohomluvné básně už asi opět letí - minimálně u jistého okruhu čtenářů.

K dílu: ON A ONA aneb MÍSTO ŠÍPKU
17.06.2021 07:41Jamardi

Mně by se taky líbilo, kdyby byla zájmena psaná normálně malým písmem. Básníci sice občas toto dělají a nikdo jim to nevyčítá, ale mně se to nelíbí ani tam.

Ptáš se, jestli mají doopravdy v sobě šípek? Viděla jsem něco trpkého a nějaké trní, ale jestli doopravdy šípek, jak to mám poznat z tak krátké ukázky? A co oni ví o šípku a co ví o sobě? Jenže jsou mladí v vyjádření "trochu šípek" nebo "možná šípek" jim asi nejde z pusy. Líbí se mi, jak jsi popsala uvažování mladých lidí.

K dílu: Koho jej je ľúto?
17.06.2021 06:51a2a2a

 Gábinko, přečetl jsem jedním dechem. Na tebe způsobem zpracování trochu nezvyklá poloha, ale stejně přesvědčivě napsaná, autenticky, je to příklad pro mnohé, jak psát bez jakéhokoliv balastu. A nejen to, není to jen pouhý popis události, ale má to i psychologickou rovinu, akci s vnímáním dítěte, několik sond do skutečného života i mimo ten bezprostřední děj.

K dílu: Anna a Standa u jednoho stolu
16.06.2021 23:07PavelK

 

Mezi stoly zahradní hospůdky

lítaj vlaštovky

kapela hraje blues

kolem stolů je dobrá zábava

a Standa, co má všehovšudy dva rumy

to, že je kolem stolů dobrá zábava bych tam nepsal, je potřeba nechat něco na čtenáři, měl by to vycítit z básně, nebo jak se tu s oblibou říká, mělo by to být nedořečené, dílo by tím získalo i na dynamice.

Ale přeci jen v tom nacházím něco nedořečené, že seš hezká ženská. A pochválím název, hezká Anna a bezzubej "somrák" Standa u jednoho stolu, neboli všichni jsme si rovni.

Dobře, žes mu věnovala úsměv i to chlapa potěší.

K dílu: ON A ONA aneb MÍSTO ŠÍPKU
16.06.2021 21:38Gora

Metafora se šípkem je objevná, zajímavá. Dobře vybraný námět, uvěřitelný.

Lucie, jestli mohu podotknout - velká písmena Ona, On dejme tomu, místo jmen, ale Mu, Jí, Ho již v textu docela ruší a nemá podle mě opodstatnění.

Popisy docela fajn, to o Babišovi bych vynechala, ale ani by ani nebylo nutné psát, že hrdinové mají snědší pleť. Tys je totiž popsala tak dobře, že jsem si představila  situaci se vším všudy. A ono to nakonec vlastně není důležité, jde prostě o mladý pár.

Mně se to velice líbilo, když vezmu do úvahy, že nepíšeš moc dlouho a kolik ti je, tak to vnímám jako krok kupředu!

K dílu: Vlad Krvesaj
16.06.2021 19:18Aru

zase ta neznalost se zrcadly, to je tedy něco, jak známo, tak monstrům, mimo jiné i upírům ubližuje stříbro, které se dříve používalo jako podklad na zrcadla, tzv. typ benátských zrcadel. dnes se používá hliník, ten upírům nevadí, proto vidění se v dnešních zrcadlech nedělá upírům žádný problém.

I Sapkowski, autor knížní série o zaklínači, dává Geraltovi, jeden meč ocelový na lidi a nelidi, druhý střibrný na monstra včetně upírů - i jiné zdroje uvádí účinost stríbra na upíry. i krucifix, který měl být použit proti upírům byl stříbrný.

proč měli lidské rodiče? upír se bude držet jiného upíra a tím vznikají celé upírské rody s vlastními upírskými rodokmeny. upír pak neztrácí svoje schopnosti, ani děsivou sílu, ani chuť po krvi, moderní zženštilí upíři nemají nic společného se skutečnými upíry, nočními chodci

K dílu: Pan Vrtiška - záhada staré chalupy
16.06.2021 11:29blacksabbath

....a já myslela, že tam ta paní " Ja taty rodyla" hledala nějakej ukrytej poklad.....a vona to kuna.....věta..„Jirka stoj, ďalej nechoď, lebo si bez nohavic. Čo keby tam bola kuna. Taká kuna má vtáčiky rada, mohla by ťa uhryznúť.“ mě posadila na sitzen.....pěkně jsi uchopil za již napsané...to se mi líbí!!!!...toho data jsem si všimla také až po přečtení komentářů......:-(( jsem asi moc chvátala dovědět se jestlivá tam budou oba... Vrtiška i Vrtielka:-)))) při druhém čtení jsem již nepřehlédla......:-)))....*/*************

K dílu: Mezi nebem a zemí
16.06.2021 10:17PavelK

Gora: Dílo je o tom, že každý náš čin může mít nedozírné následky. Výrostci se jen bavili. ale díky spojení drog a náboženského obřadu dosáhli nevědomě toho, že si kočka uvědomuje pojmy dobra a zla, že ví, že se o ní říká, že přináší smůlu. Ale neuvědomuje si, že to je pověra, tak se bojí zkřížit někomu cestu, aby mu nepřinesla smůlu.

Dík za komentář.

K dílu: TROCHU JINÉ SPOLUPSANÍ
16.06.2021 09:14bixley

Musím vás všechny moc pochválit za krásné záhady a roztodivná setkání pana Vrtišky! Ten můj výchozí díl je z nich vlastně takový nejprimitivnější.

Zapomněla jsem asi zdůraznit, že jsem to myslela tak, že to bude popisováno z pohledu pana Vrtišky, tedy někdo za ním přijde a sdělí mu záhadu. Několikrát to už bylo z pohledu těch, co záhadu vyřešit potřebují. Ale nevadí, takhle se mi to taky líbí. Jen tak dále. Jsem nadšena!

 

K dílu: Smrtelník
16.06.2021 08:56Gora

Přemku, postavy vykreslené na protikladech jako manželská dvojice je opravdu skvělý nápad. Také jejich dialogy mne pobavily, i astrální tchýně...

Jediné, co mne poněkud zmátlo je to, že podle úvodu jsem si představovala, že se jedná o starší pár, takže já bych s dovolením ty detaily o znečištěném oblečení vynechala... to odpovídá velmi starým lidem...  Dál už to bylo moc dobré!

K dílu: Návštěvník
16.06.2021 08:21Janina6

Četlo se to skvěle, umíš dobře vyprávět. Zdá se mi to víc sci-fi než horror, ale čert vem škatulky.

 „Můžu tedy zemřít v podstatě kdykoli. Zítra, za rok, nebo klidně teď.“ Tady jsem si říkala, že takhle to máme přece všichni. I bez nějaké příšery, co putuje sem a tam. Žádné bezpečí v podstatě neexistuje...

Ten nápad s Poutníkem se mi líbí. Asi bych tam nemusela mít to „převtělení“, či jak to nazvat. To je už přece jen hodně používaný a opotřebovaný motiv. A důvod, proč si vybral zrovna jeho, tam taky schází. Mně by přišlo mnohem působivější, kdybys mezi scénami s ničením nechal takhle tápat a marně volat o pomoc přímo Poutníka... byl by to pěkný paradox, že by neničil záměrně, že by vlastně jen bloudil a hledal pomoc. Myslím, že není třeba to vyjadřovat přes nějakého lidského zprostředkovatele. Ale to je jen návrh ke tvé úvaze.

K dílu: SIngrin - Rozprávka o Svätom Jurajovi
16.06.2021 08:13annnie

Naprosto výborný, jsem velmi velmi pobavena. Znovu: profesionální práce. Boris Vian by ti zatleskal, a já dávám tip a.

PeS: všimla jsem si, že zájmeno my často máš s měkkým i, a za druhý: v úvodu zmiňuješ, že lidi ještě nevynalezli kolo, který se ke konci v přîběhu objeví - možná je to záměr, pak o.k., ale mně to přišlo spíš jako opomenutí. Ale není to nijak podstatný.

K dílu: Anna a Standa u jednoho stolu
15.06.2021 22:30annnie

Milý Kaji, spíš než lítost bych u sebe možná použila termín soucit a snaha o pochopení, za doprovodu respektu. Tak obvykle přistupují ke všem bytostem, nejen lidem. A nevzpomínám si, že bych někdy potkala někoho, kdo aspoň trochu soucit nevzbuzoval... Pokud jde o pomáhání, většinou se snažím pomoci těm, kdo si o pomoc řeknou, popřípadě těm, kdo už to ani nedokážou. Ale nechci vypadat jako spasitel - vlastně toho pro ostatní moc nedělám... 

K těm osobním textům: potřebuju je psát, ale vždy znovu si kladu otázku, je-li to pro čtenáře zajímavý a jestli se mu příliš nevydávàm. Ale jak vidíš, zatím to tady publikuju :)

Měj se krásně, díky a.

K dílu: Anna a Standa u jednoho stolu
15.06.2021 21:13Kaj

Milá annnie, když nyní natočím hlavu ke sklu nad umyvadlem, vidím domy na Sněžce. Promiň to sem nepatří. Jak jsem zvedl hlavu, abych promyslel začátek svého psaní a podíval se do světla, tak jsem je tam uviděl. Dělím se o o ně s Tebou. Věřím, že je také můžeš zahlédnout. 

K věci. Kduž nějakého Standu potkám, zbavím se měkkosrdcatosti tím, že se snažím si uvědomit, že nemám žádnou jistotu, že jsem na tom lépe. Zní to asi strašně sobecky, ale podle mě nevíme jak jiní lidé žijí včetně těch ve slumech Afriky. Prostě nevíme, jaký prožijí život. Možná je to jen výmluva. Já jsem se takto začal chovat z toho důvodu, že když jsem je litoval, cítil jsem se nepříjemně nadřazeně. 

Píši to s tím, že jsem možná totálně mimo, vzhledem ke svým "objevům" z poslední doby bych se nedivil. Opravdu nevím. Možná se vzdaluji i možnosti těmto lidem pomoci. Když jich ale nelituji, tak je má lítost nebolí a jsme jak Boží děti více na jedné lodi a pomoci jim mohu i tak. 

O Standech hodně píše Ladislav Heryán, jehož knihu jsem právě dočetl. Také v ní jeden byl. 

Minule jsi psala o tom, že píšeš hodně osobní věci a že Ti v tom možná není dobře. Přeji, ať najdeš dobré řešení i v tom. 

PS: Lítost stále cítívám a to nejen krátkodobě. Zas tak moc se jí nebráním. Indové, kteří se snaží o opak, mi v tomto připadají dost děsiví.  Takže to, co píši je jen zachycení myšlenky, hledání. 

K dílu: Lvíčata
15.06.2021 20:59Magdalene

Tak dobře. Já bych tam dala vítr. V pavučině je pouze vítr, nikoliv rosa. Rosa a pavučina, to nejde k sobě. Rosa se tvoří na trávě a nevím, že by pavouk dělal pavučiny v trávě. Z větru se nenají. Vítr v kapse, znamená, že člověk nic nemá. Ale je to jen můj názor. S rosou bych to za haiku nepovažovala. Ale je to tvé a dej si podle sebe. Tato diskuse mě baví a člověk i něco pochopí. Hezký večer. M. 

K dílu: Škrátci
15.06.2021 20:548hanka

niekedy je lepšie nevedieť všetko...deti  sa ozývajú samé, pošlú fotky, video...zvykala som si postupne, ako sa odpútavajú od maminej ruky, najskôr odchody na internát, potom za hranice... poznám rodiny, ktoré s deťmi komunikujú denne, nechcela by som, aby moje  boli zväzované povinnosťou ozvať sa pravidelne, o to väčšiu radosť mám, keď to urobia samé, keď ešte stále majú chuť tráviť so mnou dovolenku...

ktovie, aká budem, až mi bude 90 a viac...ak vôbec taký vek dožijem...ale možno budem takou v oveľa "mladšom" veku:)

Aj tak je mama skvelá, ako jej to "páli" v jej veku, ako si pamätá a chce vedieť...

 

K dílu: Pán Vrtiška: Záhada menčestrovej vesty a červeného obojku
15.06.2021 17:15blacksabbath

dievča....parádní!!!!!.....pěkně jsi to rozehrála....buď mohou ....jak píšeš v komentáři.....oba záhadologové spolu vzpomínat a my si budeme muset domyslet jejich další vyřešené záhady...nebo chytne někdo tuto příležitost za pačesy....a rozvine jí do krajiny .....anebo.....napíšeš další záhadný díl....protože....ti to jde skvěle!!!!!!!!!!!!

K dílu: Lvíčata
15.06.2021 14:26Magdalene

Zkus mi to z Tvé strany rozebrat, proč je tam ta třetí věta.  Já nejsem odborník na pavouky, ale myslím si, že tam, kde hrozí rosa, pavouk nedělá sítě. Jde tam vložit jiné slovo a to už by snad haiku bylo. Nechci napovídat, je to tvé haiku. Zkus místo rosy dát jiné slovo.  .. Popřemýšlej. Hezký den.:-)

O pavoukovi mám třeba toto. Ještě nebylo zveřejněno. Můžeš udělat kritiku.:-)

Dlouhé čekání

v síti chycené chmýří

pavouk nečekal. 

 

K dílu: Pan Vrtiška: Záhada zmizelé Julinky
15.06.2021 14:16Jamardi

Ano, jak už jsem psala, já sama jsem měla takový nápad. Můj doprovod mně tenkrát řekl, že by mě to neprošlo. A skutečně jsem pak viděla, že ten pán šel zkontrolovat neobsazenou labuť, jestli v ní někdo není, přičemž mě nemohl slyšet, když jsem o tom mluvila, takže jsem nebyla jediná, koho to napadlo. Neobsazená labuť byla výjimka, většinou byly všechny obsazené.

Že by dítě nevolalo o pomoc kdyby se mu stalo, že ho vyzdvihnou nahoru, to neumím zdůvodnit, ale vím třeba, že se některé děti dokáží schovávat i kvůli maličkosti a nejdou domů, tak z toho jsem vycházela.

Děkuju :)

K dílu: Jsem sám v srdci Čech…
15.06.2021 13:13kvaj

Nepil měl těch pořadů víc a něco z toho vyšlo i knižně, ale každopádně byl úžasný vypravěč, oceňoval ho i Horníček. A já jsem se bavil, když televize natáčela u něj ve Stradonicích na chalkupě. Měl tam bazén a tak se bavili o zařízení na čištění bazénu od hmyzu, a on ukázal své zařízení, totiž obyčejný cedník, kterým hmyz z hladiny sbíral.

K dílu: Jsem sám v srdci Čech…
15.06.2021 12:48vesuvanka

Krásně a poeticky napsaná  cestopisná reportáž, provázaná se vzpomínkami a historií, doplněná pěknými fotkami. Také mě zaujal kajakář, jako symbol osamělosti, TIP 

Přiznám se, že když jsem přečetla "Stradonice", vybavily se mně úplně jiné Stradonice, a to u Loun, kde je shodou okolností také hradiště, dokonce ještě o trochu starší než keltské. Hýskov, připomínka Františka Nepila,  Beroun a Berounka mě přivedly na správné místo. Díky.

K dílu: S nervama pryč ...
15.06.2021 12:22dievča z lesa

och! ... tvoje dielko sa pravdepodobne dotýka politiky ... priznávam, nemám TV a v tejto oblasti ničomu nerozumiem ani na rodnej hrude, ani u vás ... rada som v obraze, ibaže mám pocit, že obraz sa z týždňa na týždeň viac zahmlieva a obyčajný smrteľník nestíha vymieňať dioptrie ... pozrieť sa na realitu prirodzeným zrakom niekedy znamená rozoznávať mátohy v hmle ... ale nevzdávam sa, voliť pôjdem ... 

K dílu: Jsem sám v srdci Čech…
15.06.2021 12:04Gora

Text se zakompovanými fotografiemi jsem přečetla s velkým zájmem, cestovatelské/poutnické zážitky střídáš s fiktivními/fabulovanými a se vzpomínkami. Vzpomínky jsou sice převážně smutné, ale dávají nový rozměr tvému pohledu na historii míst, o nichž jsi svoji reportáž napsal.

Emoce jsi zachytil i v "kajakáři" a vůbec ve fotkách... 

Díky za zajímavý článek.

K dílu: Pán Vrtiška: Záhada menčestrovej vesty a červeného obojku
15.06.2021 11:17dievča z lesa

vďaka všetkým za milú odozvu ... v takomto štýle písania som ozajstný začiatočník, núti ma to, samozrejme dobrovoľne, premýšľať o možnostiach 

aj táto záhada skrýva možnosti a nič nie je presne dané ... záhadológ Juraj môže u svojho kamaráta záhadológa Jirku  stráviť niekoľko celkom oddychových dní ... vyrozprávajú si navzájom príbehy vyšetrovania záhad, pri ktorých im mozgové závity tancovali ako brušné svaly indickej tanečnice a sem-tam si odbehnú do cukrárne, každý deň do inej, to by sa Jurajovi rátalo ... ALEBO ... 

K dílu: Jóga
15.06.2021 07:05lastgasp

Karle, díky za přečtení a hodnocení. Humor je asi ve mně. Ono se tak žije lépe, než s vlhkým okem. Má to ovšem někdy vadu. Příkladně jsem byl odsouzen rodinou, kdy ž jsem jim poslal fotku Olgy Šípkové Svatoňové s malou vnučkou  v náručí a připsal jsem k to mu, že se mi přihlásila další moje krásná dcera. Bylo to 1. 4., což je mělo napadnout, ale oni v ní mistryni světa v aerobiku nepoznali a uvěřili tomu, protože jsem již několik dětí po několika rozvodech měl. Být humoristou není lehké.

K dílu: To nejkrásnější, co můžeš dneska tady potkat, je řidič v buse, ..., hlídač v parku, sousedka odvedle
15.06.2021 03:25Zeanddrich E.

(Ať je to tady tedy kompletně:

"Miluj svého bližního jako sám sebe!" (Mat. 22,39; Mar. 12,31; Luk. 10,27b) V bibli se toto přikázání objevuje poprvé v 3.Moj. 19,18b. Kromě těchto zmíněných míst takový příkaz nacházíme v Novém zákoně ještě na třech dalších místech, a to v závažné souvislosti. V Gal. 5,14 je v tomto jednom přikázání shrnut celý zákon; v Jak. 2,8b je tento příkaz označen jako naplnění královského zákona a v Řím. 13,9b jako shrnutí všech přikázání. Je dobré si tato místa přečíst. Ve výzvě - "Miluj svého bližního!" nechybí nikde důležitý dodatek - "jako sám sebe".)

(( ...)).

https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/miluj-sam-sebe-1 ).

 

K dílu: Lvíčata
15.06.2021 00:02Magdalene

Přesně toto jsem měla na mysli. A nejen u Bošo´a , ale i u českých básníků v jejich knihách haiku neodpovídá dnešním moderním názorům , kteří tady dávají kritiku haiku. Mám  z toho pocit, že haiku ani tak přísná pravidla v minulosti nemělo, ale dnes se tomu přikládá větší váha. Nejlepší udavaná haiku o žábě nebo o naleštěném sedátku v kostele nesplnují podmínky, jaké tady někteří haikaři vyžadují. A přesto patří mezi nejlepší haiku. Co s tím? Asi se držet základních pravidel a nechat na ostatních,  zda se jim text líbí nebo ne. Nebo vzbudit zakladatele haiku, at vysvětlí svá pravidla, protože lidé je začali chápat asi jinak.:-)

K dílu: zatím bez názvu
14.06.2021 23:46Radovan Jiří Voříšek

je pěkný, že jste se ženou tak dlouho, máte se rádi a máte už vnoučata, to je prostě velký dar

zpracování tématu má pár much, které děj tak trochu snižují, hlavní je to, že básnička se ve více pasážích podobá takovým těm básničkám, které napíší příbuzní na přáníčko a pak se to na hostině předčítá

 

K dílu: Lvíčata
14.06.2021 23:34Radovan Jiří Voříšek

Ony jsou ty pohledy dvoj i vícesečné. Mám např. knížku Nejlepší česká haiku, což je výběr toho nej, ale parametrům haiku odpovádá tak čtvrtina (. Osobně jsem se snažil snad rok napsat haiku, než mi kdosi, kdo se lépe vyzná, uznal pokus jako haiku čistokrevné. A furt to neumím, jen sem tam ...

Asi je to tím, že haiku, ostatně celá poezie není fyzika, která má pravidla z betonu.

Zajímavé je, že i japonská klasická haiku od autorů zakladatelů, jsou docela nehomogenní. U Bašóa např. nalezneme vtip i metafory, které by neměly být. To je přípustné v sernjú.

Tak a teď co s tím.

K dílu: 7.6. úlovky z čundru 3
14.06.2021 23:20PavelK

Druhé je parádní erotické haiku.  Ten soumrak do toho dává tajemství, je to na ideální hraně, aby to bylo nedořečené lehce dráždivé...

 

Super!

 

Sumec se mi nelíbí, je to napsané jako všední obraz. Pokud bys něco tak mimořádného skutečně spatřil, asi by to haiku bylo víc nadšené...

Třetí, po komárovi spíš krev než šrábance, škrábance nejsou po komárovi, ale po jeho bodnutí, zdá se to jako prkotina, ale haiku je velmi konkrétní.

Druhé nemá chybu.

K dílu: Anna a sedm krás
14.06.2021 22:48Morticia Adams

Zahradníkova chvíle poezie. Jako dneska vidím naši třídu, kterak během výjezdu s předmětem trávníkářství všichni odbivovali a fotili sedmikrásku uprostřed greenu golfového hřiště, zatímco průvodce dosti brunátněl a ztrácel počáteční zápal ve výkladu poznávaje krutou pravdu, že v této třídě nebude ani golfista, ani budoucí trávníkář, ale banda zelených ekoteroristů. Divila jsem se, že po ní neskočil šipku a zubama ju nevyrval. :-D

K dílu: Lvíčata
14.06.2021 22:30Magdalene

Má dvě strany, jak píšeš.  Jedna, mrtvá matka, druhá malá lvíčata, která přináší život a obraz přírody kolem.  Chtěla jsem znát Tvůj názor a  moc za něj děkuji. 

Já mám jen základy haiku , ale bohužel tady jsem nenašla opravdu dobrého haikaře. Strašně si protiřečí s japonskými haikaři a jejich haiku. Ale i u českých haiku jsem našla, že tito haikaři dělají i základní chyby, které zná i začátečník.  Dávají Tipy haikům, která opravdu haiku nejsou a to mě zavádí. Proto se snažím učit jinde, ne tady. Ale ráda si přečtu názor. Měj se moc hezky. M. 

K dílu: Lvíčata
14.06.2021 22:29Magdalene

Má dvě strany, jak píšeš.  Jedna, mrtvá matka, druhá malá lvíčata, která přináší život a obraz přírody kolem.  Chtěla jsem znát Tvůj názor a  moc za něj děkuji. 

Já mám jen základy haiku , ale bohužel tady jsem nenašla opravdu dobrého haikaře. Strašně si protiřečí s japonskými haikaři a jejich haiku. Ale i u českých haiku jsem našla, že tito haikaři dělají i základní chyby, které zná i začátečník.  Dávají Tipy haikům, která opravdu haiku nejsou a to mě zavádí. Proto se snažím učit jinde, ne tady. Ale ráda si přečtu názor. Měj se moc hezky. M. 

K dílu: Nonvaléři
14.06.2021 22:03Akim

Přesně tak, já v Boha věřím, nereligiozně. Cesta k Bohu je různorodá a pro každého jedince unikátní a výjimečná. Respektuju každého věřícího, který uznává odlišné vidění duchovních rozměrů. Nesnáším jen ty, co mají patent na rozum ohledně náboženství, ty co si myslí, že jen jejich způsob praktikování víry je ten správný a co mají tendence lidem kafrat do života. Tyhle pomatence nikdy respektovat nehodlám a pokud mě osloví, nebo si dokonce dovolí zazvonit nevítaně u mých dveří, tak je ženu svinským krokem a jsem u toho hodně vulgární. 

K dílu: Lvíčata
14.06.2021 21:13Radovan Jiří Voříšek

Ideálně by mělo být haiku zvukomalebné, a ta jeho zvukomalebnost vlastně koresponduje s obrazem, tedy obrazem také malebným. Takhle to ti japončíci psali, vlastně haiku spíš malovali. Plné kvetoucích sakur, barevných podzimů, žab skákajících do jezírka … Tady by se dalo asi polemizovat nad pošlou lvicí, kterak je malebná.

Ale zase, proč ne v českém haiku?

Dvě ideje v díle vidím i velice povedenou vazbu mez nimi – lvici, která nepřinutila lvíčata lovit přímo, ale nouzí, svou smrtí a vlastně i předanými geny lovce.

 Ano, haiku má mnoho dalších parametrů. Jsou tu výborní haikaři - teoretici, praktic i obojíi. Koukni do kategorie haiku, na díla, kritiky pod nimi, je tu i výborná teorie, akorát teď nevím, kde ji hledat, ale kdo hledá, najde a stojí to za to.

K dílu: Jako počasí
14.06.2021 20:25vesuvanka

Dnes je mi polojasno dnes je mi krásně. Polojasno - výstižné přirovnání nálady k počasí. Dostaly mě i vrány, jež se proměnily ve vlaštovky :-))), líbí se mně celá báseň, TIP

Babičku jsem četla, dostala jsem ji k devátým narozeninám, kniha mě zaujala i krásnými ilustracemi Adolfa Kašpara, které mě doslova fascinovaly. Bylo to vydání z roku 1954.

 

K dílu: Psychické vězení
14.06.2021 19:46Santi€

Nahlédla jsem ke všem tvým zdejším zveřejněným textům, pátrala jsem, proč u nich máš nuly. Zacházíš volně s kategoriemi, snažíš se rýmovat, tedy bys měla raději volit zařazení "Vázané verše", abys nemátla čtenáře. Ale také by ses měla buď trochu zajímat o zákonitosti vázaných veršů, anebo se do rýmů nenutit, zkusit písemný tok nekorigovat.

Konkrétně toto dílko je obtěžkáno závažným tématem.  Zpracování však nepůsobí příliš věrohodně, spíše vykonstruovaně. Ptáš se, zda čtenář dokáže číst mezi řádky, přitom se vyjadřuješ velmi přímočaře. Vyvodila jsem si, že koketuješ o pozornost. Pokud máš zájem psát a přijímat zpětnou vazbu, jsi na správném místě. Ale patří k tomu nejen zveřejňování vlastních výtvorů, ale také četba a třeba komentování ostatních.

Posílám ti motivační tip, uděluji ti jej za pasáž, která mě zaujala:

"Nevědí o tvé psychické nemoci,

obkreslují tě siluety kobry."A pokud bys chtěla zdůvodnění - nejedná se o běžné vyjádření, je to ozvláštnění, originální vystihnutí jevu, který jsi chtěla zobrazit, zveršovat.

K dílu: Anna a Standa u jednoho stolu
14.06.2021 19:09Benetka

...a Ty sama umíš všechno co je mimo tenhle svět...

https://www.youtube.com/watch?v=dGAxojETm9A&ab_channel=LucieProstin%C3%A1kov%C3%A1LucieProstin%C3%A1kov%C3%A1

Kdyby to bylo možné tak by Slávek napsal že se zamiloval... Do toho jak umíš skládat slůvka k slůvkům a jak to umíš poskládat a jak...! A dost možná že i zamiloval - jo - svým způsobem! Třebaže jeho srdce patří Panu - právem - a krom toho momentálně taky docela dost ZLATOHNĚDÉ - a tady možná že i neprávem. A navíc zbytečně... Nooo... Nakonec... Jenom Pan suď. A On bude.

Ale ještě než před ním bude skládat své účty s LÁSKOU bude číst Tvé texty. A hodně štěstí s Adamem!!!

Políbení na tvář.

K dílu: Nonvaléři
14.06.2021 19:07Aru

přesně tak, tyhle oblbovače je třeba hnát bičem, zajímavé jak pokřtěný člověk ve jménu víry v Ježíše vesele upaloval lidi na hranici, mučil je, vyvrazďoval i zabíjel ve válkách i ty války vedl, dokonce i proti jiným pokřtěným lidem, věřící v toho samého boha, než mu absolutismus vzal vítr s plachet, tak aspoň chodí po bytech, protože člověk zapomene všechno, i ty potoky krve za staletí

K dílu: Jako počasí
14.06.2021 18:35Santi€

Nepřesvíceno, ze života. Lehký tón a tolik obsahu, tolik jsem se o tobě dozvěděla. Chápu, na česání nebyl čas, hlavně, že je kluk celý. Akorát: nezvyklY. Kdo? (Zmiňuješ sebe, syna...)  Ty a ptačí kmotry? :-)Do čtyřicítky mi pár let zbývá, coby školní knihovnice čtu kde co, ale před vědomostmi a argumentací maturantů bych kolikrát zalezla pod stůl. 

 

K dílu: Iluze
14.06.2021 17:13Lami

Gora - máš pravdu.Jsem asi slepý, že mě to netrklo.Bože, co teď s tím?Jsem už pryč, strašně daleko.

Litarts - Možná by bylo dobré napsat to do čtyř řádků.Okamžik vteřiny nesmí být obětován.Li Poa by to napadlo ve zlomku vteřiny.Ta myšlenka i provedení by bylo rychlé jako blesk.I když.My přece víme, že to tak nebylo.Zemřel najisto v posteli.Byl těžce nemocný přes víc než půl roku před smrtí.

ukrytá v máku, Tej - jestli opravdu, i jen malilinko potěšilo, jsem šťastný                                      člověk.Děkuji. 

K dílu: Cyklista obecný
14.06.2021 16:30Aru

to je zajímavé, protože se to tak rozhodně nedodržuje a chodec je ten kdo uhýbá, vždy a všude a nikdo to ani nekontroluje, v praxi to vůbec nefunguje.

buď se to změnilo s tím, jak se čím dál víc chodníků půlí na část cyklistickou a pro chodce (nebo je to rovnou cyklo-chodník přimalováním obrázku cyklisty na chodník s ostrůvky pro chodce, např u zastávky), nebo jsem to prostě četl tak dávno a zapoměl :D

K dílu: Cyklista obecný
14.06.2021 16:12vesuvanka

Aru, díky, tak to jsem nevěděla, že chodníky patří chodcům i cyklistům. Vím, že dříve byla povolena jízda na kole po chodníku jen dětem do deseti let a jejich doprovodu - rodičům, což je pochopitelné, ti jezdí opatrně a chodce neoohrožují. Zaujalo mě to, a tak jsem našla odpověď specialisty na dopravu z Magistrátu hl. m. Prahy, kterou kopíruji:

Po chodníku jedině po vyznačených úsecích

Zákon říká, že chodník je vyhrazen výlučně k pohybu chodců. To znamená, že jízda na kole je po něm obecně zakázaná. Existují ovšem úseky, ve kterých je pohyb cyklistů po chodníku povolen dodatkovou tabulkou „Stezka pro chodce s povoleným vjezdem kol“. „Jde zejména o místa, kde pro bezpečnou jízdu cyklistů nelze vyčlenit dostatečně velký prostor ve vozovce a přilehlý chodník je zároveň poměrně málo frekventovaný,“ uvádí David Horatius, specialista z odboru dopravy Magistrátu hlavního města Prahy, který nedávno spustil osvětovou kampaň Jezdím jako člověk na zvýšení vzájemné ohleduplnosti účastníků provozu.

 

To, že v některých úsecích mohou cyklisté projíždět po chodníku, ale automaticky neznamená, že po něm mohou jet stejným způsobem jako po silnici. Na chodníku se jezdci na kole musí pohybovat úměrně pomalou rychlostí, a to maximálně 20 km/hod. „I zde stále platí, že chodník je určen v první řadě k pohybu chodců, které cyklista v žádném případě nesmí ohrozit. A to i kdyby kvůli tomu musel úplně zastavit nebo sesednout z kola,“ vysvětluje David Horatius.

K dílu: Ševely podzimního listoví
14.06.2021 12:56PavelK

Já tady teď moc nejsem. Ale abych Ti odpověděl. Upřímě: byl jsi v Japonsku a viděl jsi mrtvé bezdomovce zayspané květy sakur? Znáš pana Rambajzíčka, skutečně se tak jmenuje. Viděl jsi úsměvy na tvářích utopenců púod ledem?

Neposuzuji autentičnost, buď to na mne autenticky působí nebo ne. Haiku  hledání poezie v každodení nejobyčejnější všednosti. Tohle na mě působí jako snaha zaujmout nevšedními obrazy. Neposuzuji, buď to na mne autenticky působí nebo ne, nejsem kritik, je to jen subjektivní pocit čtenáře.

K dílu: BOŽE MŮJ II.
14.06.2021 12:35blacksabbath

rouhání je podle Desatera....potažno i podle Nového zákona... mimořádně závažný hřích... "Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“ (Marek 3,28-29)"...snažím se pochopit a snad rozumím.....*/***

K dílu: Zlatá Bára
14.06.2021 12:10Muamarek

Ještě sem dám tento svůj písňový text (zatím bez melodie):

Bářina pohádka
 
Když se léto přiblíží,
začne svátek tenisový
na antuce v Paříži,
na níž hráči trofej loví.
 
Jednou z mnoha tenistek
je i Bára Krejčíková,
která v sobě velký vděk
k Janě Novotné zde chová,
velký vděk zde chová.
 
Refrén:
Servis, forehand, backhand, čára,
úžasná je naše Bára,
která předvést umí divy,
naději svou stále živí
na titul, jenž v potu tváře
připadnout má právě Báře,
právě Báře…
 
V prvním kole prohrává,
hlavní je, že nevypadne.
Doleva i doprava
rozdává své rány pádné.
 
Ve finále uspěje,
jednak sama a pak s Katkou.
Na čele má krůpěje
potu – míří za pohádkou,
míří za pohádkou.
 
Refrén:
Servis, forehand, backhand, čára,
úžasná je naše Bára,
která předvést umí divy,
naději svou stále živí
na titul, jenž v potu tváře
připadnout má právě Báře,
právě Báře, naší Báře (3x)…
 
K dílu: V Americe, kvůli nedostatku legislativy, se usadil vžitý názor, že bohatství člověka je dovoleno shůry, a tak se nemá závidět, (žákovské citáty)
14.06.2021 11:21blacksabbath

Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávena, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst. (Varování kmene Cree)

Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst. (Varování kmene Cree)Více zde: https://western-klubos.webnode.cz/blog-western/indianska-moudra-a-citaty/
K dílu: Ja počkám - Dobr dan curo
14.06.2021 10:14Abakus
Vraví oko tvoje

 

[18]

 

 

Zvon tichý k večeru zvonía noc padá z neba,a po tom krásnom Pohroníduch môj hľadá teba:teba hľadá, družka moja,a načo ťa hľadá?Veď mu z mysle krása tvojanikdy nevypadá.Ľúbil on devu dakedy,slasť to bola krátka,a zostal mu len tieň bledýa žiaľna pamiatka.Krásy tej devy povädli,vernosť jej omdlela,city mládenca ochladlia ľúbosť umrela.Tamtie city oplakanézbila devy zrada:nehaníš ho preto, však nie,družka peknomladá?Budúcnosť jeho skrytá je,nie je on bez viny:ale ty mu tvoríš rajea blahé hodiny.A nemôže dávať sľuby,prísahy nedáva,ale nakoľko ťa ľúbi,zrak jeho rozpráva:ty mlčíš, ty v srdci tajíš,čo jemu drahô je,ale čo vyznať sa hájiš:vraví oko tvoje.

Ani nie, ale tento básnik - Sládkovič /1820-1872/ nie je  a nikdy nebude našim najväčším básnikom. Je zhruba z toho istého obdobia ako Hviezdoslav /1849-1921/ale neznásilňuje jazyk.

K dílu: Ja počkám - Dobr dan curo
14.06.2021 09:46Abakus

Hviezdoslav - no máme smolu, že sme si to s  Maďarmi prehodili. Oni majú Petofiho - narodeného na Slovensku a maďarčina bola u neho sekundárna  - my Hviezdoslava.  Nikdy som nepochopila kto a  kedy určil, že je náš najväčší básnik. Fakt je, že je v povinnom čítaní a  učení sa naspamäť a  že sa  s tým trápí už x  generácií - tie básne sú dosť umelo a  nasilu zrýmované. 

Petofi

Mi kékAz ég!Mi zöldA föld!

modré je nebo,

zelená je zem...

Je tu drobný rozdiel

Povedz, kvietku zlatý tmavom na úhore,jak sa voláš? — Podbeľ. — A čo kukáš hore?— Pozerám, či príde skoro orať, gazdu;ovenčím mu ver’ pluh, keď poženie brázdu.Ty, zpod kra zas sivé čo upieraš očká,tebe ako meno? — Ja som fialôčka.— A čo vzdycháš? Čakáš var’ tiež koho s vienkom?— Dievčinu, čo pôjde tadiaľ s poludienkom.s  týmto sa týrajú u nás  deti.

K dílu: Ja počkám - Dobr dan curo
14.06.2021 09:19Musaši

Kdysi jsem občas jezdíval do Blavy a tak vím, že v předminulém století tam mluvila kdejaká služka trojjazyčně: maďarsky, německy a nějakým tím slovenským nářečím. Pokud se něco z toho dochovalo dodnes, pak je to supr.

Bernoláčtinu jsem nikdy nestudoval, tak nedokážu její kvality posoudit. 

A čím psal Pavol Ország Hviezdoslav? Blahé paměti jsem sledoval v TV dramatizaci Hájnikovy ženy, ale často jsem se nechytal.  Člověk by se do toho musel začíst se slovníkem a časem by se asi naučil "hviezdoslavovsky".  ...Když na vojně nějaký vyhodniar začal hutoriť po šarišsky, většinou jsem tomu ruzuměl ještě míň než Hviezdoslavovi - ci ježiš boha šebetsku glóriu.

K dílu: Ja počkám - Dobr dan curo
14.06.2021 09:02Abakus

Nie, ale pred Štúrom bol ešte aj Bernolák - a o dosť príjemnejší a  inteligentnejší menej hejslovácky a mohli sme mať uzákonenú záhoráčtinu napríklad. Plus k tomu spravil 5 zväzkový slovník.

A maďarsky sa dohovorím - dôsledky Rakúsko Uhorska.

Mám radšej Matej Korvína  aj s jeho ľavobočkami - tých nájde našinec všade. 

V tomto teple by som sa vyhýbala súbojom.  Teda ja sa im vyhýbam furt - som posero, nie hrdina a ako maximum mi stačí vytiahnúť z mačacieho kožucha kliešťa.   

 

K dílu: Próza měsíce 21-04 (květen 2021) - HLASOVÁNÍ
14.06.2021 08:45bixley

1. Mazurek 06.16

variace na Sherlocka Holmese pátrajícího v Čechách po Antonínu Dvořákovi, dokonce se svým dvojčetem! Dobře vymyšlené a zábavné.

2. Pulčinské skály 1/2

Jako vždy krásně popsaná příroda včetně soucitu k pošlapaným kořenům, ale taky vykreslené hezké postavy, například paní hostinská.

3. Záletník

Hezky vypointované, pobavila paralela s piloty.

K dílu: Ja počkám - Dobr dan curo
14.06.2021 08:42Musaši

Kamamura mě vyzval na souboj, ale pak na to nakonec ve své hektické zaneprázdněnosti zapomněl. Básničku, pod níž se měl souboj rozvíjet, jsem tedy smazal. Asi to s tím soubojem nebylo tak horké a Kamamura má na práci mnohem důležitější věci. Možná to tak bude lepší.

My Češi jsme si v podstatě vládli sami až do konce života Rudolfa II..(Vládla česká šlechta, zatímco panovník rozšiřoval své sbírky umění a věnoval se alchymistům, a své ZOO , lovil též ve svých lesích s pomocí gepardů jeleny.)  Čeština byla úředním jazykem a též jazykem literárním, takže obrozenci mohli navázat na 16.století.  Slovenštinu jako spisovný jazyk bylo třeba nejprve vytvořit a to asi byla Štúrova zásluha. Nebo bys raději mluvila maďarsky?   Dnes je ale hodně lidí, kteří litují, že Rakousko - Uhersko přestalo existovat a je i dost Čechů, co by raději mluvili německy.

K dílu: Cyklista obecný
13.06.2021 20:22Aru

Evži, nejsi v tom sama, mě to taky vadí už řadu let, všude se jim ustupuje. je to neuvěřitelný, ale dříve nesměli na chodníky, ale to už dávno neplatí. hojně taky využívají čistě cesty pro pěší, nejlepší je opravdu se vyhnout jakékoli cestě, pokud jdeš do lesa a znáš to tam. je to smutný, ale nejde s tím nic udělat, všechno pro kolaře a sportovce všeho druhu

díky Evži :)

K dílu: srnče
13.06.2021 19:04atkij

PavleK, souhlasně si pobrubukuji nad Tvým odžitým komentářem. Sama myslivkyně nejsem, ale mám ji odpozorovanou a odvnímanou z první ruky;) Také jsem proto upřednostnila právě první text. Zdálo se mi, že přináší ve svém sdělení víc...Děkuji Ti. 

Radovánku, no, to už by byl velký frčák...a dořečenost. Děkuji i Tobě a přeji krásný nedělní večer. 

K dílu: Mazurek 06:16
13.06.2021 17:36Květoň Zahájský

 

Mám rád čtenáře zvídavé a inteligentní. Není pro autora většího požehnání, než přítomnost zvídavého čtenáře. Úplně se tetelím při představě, jak čtenář při ověřování reálií zjišťuje, že to sice pravda je, ale zase ne tak docela. Jednak jsem měl dojem, že je to srandovní, a jednak – nepíšu přece učebnici, ale povídku pro zasmání, že. Pravdou je, že humor je ošemetná věc. Těžko se najde vtip, kterému se stejně srdečně zasměje Žid i Palestinec.

Přiznávám, že někdy mi trvá sesumírovat jednu větu i několik dnů. Kupodivu, většinou se jedná o tu, kterou čtenář přejde bez povšimnutí. Z dějepisu si pamatuju jenom to, co většina průměrných žáků. Tady jenom dávám známé skutečnosti do neobvyklých souvislostí. Pravda je, že pokud byl někdo ve škole ještě větším ignorantem než já, tak mu to asi moc srandovní nepřijde. A co by na to řekl opravdový dějepisec, až se bojím domyslet.

Taky už chápu, proč autoři Písmáka píšou dlouhé povídky s podobnou chutí, jako politici daňová přiznání.

Všem s láskou a pokorou díky za návštěvu.

K dílu: Cyklista obecný
13.06.2021 12:52Aru

Andělko, oni nemůžou skákat :D

myslím, že by měla platit hlavně ohleduplnost, ale kde dříve byl chodník, tam jsou teď trasy pro cyklisty, už je to úplně všude, nelze jít ven a nepotkat kolaře, samozřejmě, že jsem to já, kdo uhne, ne kolař, ať jdu do práce, nebo na výlet, i když jdu po chodníku, kolařovi patří veškerý prostor ;)

zjistil jsem, že pokud chci jít do lesa na procházku, že je nejlepší jít mimo jakékoli cesty :D

díky

K dílu: Cyklista obecný
13.06.2021 12:47Jamardi

S kondomisty se moc nepotkávám, ti vyjíždějí mimo město. Ve městě je s chodci domluva dobrá - oni občas chodí po cyklostezce a já občas jezdím po jejich chodníku. A zloději - kvůli nim mám pořád staré kolo a dobrý pocit, že ho nebudou chtít a já se nebudu muset rozčilovat. :)

Na obrázku je cyklista, na kterém je vidět, jak se snaží :) Líbí se mi.

K dílu: Svatba vyvolala rozvod
13.06.2021 12:07Kaj

Milý Křivodržko, stále řeším ta "jsem" nacházím je často. Posílám ukázky od Formánka:

 

Charles Bukowski:

 

Používat hodně "jsem" má mnoho výhod. Psaní člověka víc baví (což čtenář pozná), mohu se vyhnout květomluvě i tomu, že mi ve snaze vyhnout se "jsem" utíká hlavní dějová linie, zbytečně odbočuji, nekontrolovaně mi to košatí. 

Budu upřímný. Mám toho už hodně napsaného. Své napsané jsem už hodně editoval a editovat to dál tak, aby už tam nebylo "jsem" se mi opravdu nechtělo. To jsem si říkal, že raději už psát nebudu (možná by to opravdu bylo lepší). Myslím si, že je potřeba s takovými kritikami být opatrný. 

Na druhou stranu opravdu nechci žádné nepřátelství a myslím si, že ani není. Oba upřímně hledáme, jak je to nejlepší a Ty jsi na začátku napsal, že si nejsi jistý. 

S vírou, že se toho podstatného dobereme, že uvidíme, co je dobré a co ne (s tím mívám často problém)

Kaj

PS: i jindy jsem se zde setkal s tím, že se řešila forma na úkor obsahu. Mě anabáze se "jsem" ukázala i mnoho dobrého. Uvědomil jsem si, že je potřeba mít rád čtenáře, což se projevuje i vymýváním textů, které opravdu může trvat do nekonečna. 

Někdy to vnímám tak, že se jednou třeba naučím psát v dobré formě, ale to už budu mít všechny příběhy napsané tou špatnou a už nebude žádný obsah k napsání. 

K dílu: In memory III
13.06.2021 12:07Luzz

se vracím... myslím, že jsem ji už kdysi četla. s některými místy si nevím moc rady... to lámání veršů mě občas irituje, vyrušuje; ne vždycky vidím opodstatnění (anebo na mě prostě nepůsobí, jak by mělo)... možná při jiném rozpoložení bych to vnímala jinak, těžko říct... jakože - ty nenadálý řezy ten text ozvláštní, ale zároveň jej trhají, pro mě je to často na hranici srozumitelnosti (jasně, jasně, báseň asi nemá být hned srozumitelná, neservírovat vše až pod nos, čtenář má hledat, ale když mě při tom hledání furt někdo/něco ruší, tak se hledá dost těžko... a je to svým způsobem unavující; mám tendenci od toho utíkat, pardon).

ale ať jen nekritizuju - ty mraky jsou dobrý. skvělý. vlastně celá poslední sloka.

 

 

K dílu: Poprvé
13.06.2021 10:07Radovan Jiří Voříšek

Martysko, když už rýmovat tak čistě, je tam víc nekvalitních rýmů než povedených.

Vázaný verš by měl mít patrnou vazbu, tedy nějakou rytmickou strukturu. Tady je spíš chatrná nebo místy žádná. Snadnější by bylo ještě text trochu "zprózovatět" a vydávat ji za poezii v próze, než upravit jej v mantinelech vázaného verše.

Ještě mě napadá, jestli by se místo explicitních vyjádření o nemilování, odmítání a opouštění ... nedalo vymyslet něco, co by mohl čtenář odhalovat.

A poslední postřeh, nestálo by zato dílo provzdušnit slokami? Přijde mi, že se takový monolit těžko čte. Aspoň tedy mně.

K dílu: Po fasádě domu - sbírka
13.06.2021 09:16Gora

SantiE, s velkým respektem k tvým analytickým, vyjadřovacím schopnostem a erudici čtu tvůj rozbor, budu se k němu vracet. 

Básní z původních Střípků zde není víc z jediného důvodu, jsou vesměs velmi dlouhé, ale do tištěného vydání bych některou přidala...

Poslední báseň je námětem lehčí, aby /např. po Ruth/ čtenář neodcházel s tíživým dojmem/... a "hmyzí údy" ještě promyslím.

Děkuji, SantiE, za čas a práci, kterou sis s recenzí dala! Moc si toho vážím.

K dílu: Próza měsíce 21-04 (květen 2021) - HLASOVÁNÍ
13.06.2021 08:48Já Lucie píšu...

1. Jinej stesk

2. Mám osteoporózu

3. Zlevnili nám kachny

První je neuvěřitelně tajemná a neustále čtenáře navozuje k bádání. Musím říct, že krádež ježka v kleci není úplně obeznámená, tak možná proto, je v tom něco, co dělá text jiným. Také se mi moc líbil neotřelý popis.

Druhá je naučná a velice vtipně napsaná! Autorka píše jedinečným způsobem, u kterého se pobaví každý, a to oceňuji!

Třetí poukazuje na problém, který všichni dobře známe. Bylo to napsáno tak vtipně, že jsem při četbě zapomněla na všechny ty fronty, strkačky... 

Kdybych mohla ještě 4. místo, tak Jahve a Cardi!

K dílu: Po fasádě domu - sbírka
13.06.2021 08:36Santi€

Název sbírky mě přilákal s jistým očekáváním, jelikož Gořinu tvorbu znám, jako poetické souputnice spolu občas konzultujeme naše tvořivé procesy. Vytiskla jsem si ji a během několika dní se k četbě vracela, abych jí poskytla náležitou pozornost, kterou při zběžném klikání a otvírání okýnek s díly na Písmáku jen tak bryskně nezaktivuji.

Obzvlášť první báseň si pamatuji z dřívějška, tehdy ještě jako jeden ze Střípků. Líbil a líbí se mi ten narativní model uvozený precizním trojverším, které na nepatrném prostoru nabízí komplexní instrukce topografického, hmatového a emocionálního zážitku; rozpoložení průvodkyně je čtenáři/účastníku prohlídky vhodně integrováno s následující prezentovanou epizodou.

V jiné básni zaznívá, že „chebské dvorky mají kouzlo pro ty, kdo na nich vyrostli“. Všichni jsme vyrostli na nějakém „dvorku“. Napadá mě výraz kolorit. Ač básnířka líčí příběh konkrétní rodiny či vzpomínku, sděluje mnohem víc. Probouzí nostalgii, hovoří atavistickým jazykem, kterému rozumí podvědomí každého z nás. Nacházím kouzlo v její prozaické zevrubnosti, v četných detailech - a tam, kde je v (retrospektivní) exkurzi „přítomnější“, o to nadšeněji - přestože epické formulace někdy drhnou mému miniaturistickému poe-citu a jejich editaci jsem podporovala.

Všechny básně jsem si přečetla se zájmem a u mnohých textů jsem si dohledala původní protějšek, všímala jsem si prodělaného vývoje. Sice jsem si posteskla, že ve sbírce není zařazeno více Střípků, ale s každým dalším čtením se mi daří naladit se, kráčet podél básnířčiných (za)stavení, obtahovat čáru spolu s ní, vnímat společnou nit, jíž jsou přistehovány jednotlivé básně k sobě, kochat se ekvilibristikou na visutém laně. Pohlazení důvěrně známé na omak drsné omítky, připomínka osobního vztahu k místům, toku času, vědomí paralelních příběhů i (neveselých) konců,...ocitáme se na hraně, hranicích (státních, vztahových i životních), ohlížíme se za roh, směrem, odkud se nese mollová melodie...

Chebské dvorky, Předehry, Bretaň, Ranní glosy... Nedokážu si vybrat jen jednu, ale tyto prozaičtější básně mě oslovují, burcují. Registruji, že se s nimi autorka pustila do razantnější cizelace. Vesměs škrtala, spojovala verše poetickým těsnopisem, nad nímž musím déle rozjímat. Ve všech setrvává určitá hrbolatost oné titulní fasády. Oceňuji ve zdánlivě izolovaných a nezbásnitelných příhodách všímavost pozorovatelky, bohatost slovní zásoby, přesah od "plochého" popisu povrchu do niterné hloubky přírodních i lidských konstelací, v nichž dostává prostor to křiklavé, i to zamlčené. Originální podrobnosti, byť uvěřitelně reprezentují unikátní zkušenost, nebrání všeobecné srozumitelnosti a procítěnosti, fungují a umožňují čtenáři přiložit si k nim vlastní výklad, ekvivalent (především "kluk z Hödmezevasarhely" anebo "bílý tygr"). Zvýrazněné texty mě zasahují nejnaléhavěji, mnohem více než stylisticky důmyslné miniatury (Chůzí raka, Plstění, Svízel) či básně v er-formě (Provazochodci, Uhlíky, Hraniční), z nichž na mě čiší uhlazenější odstup, dislokace autorky vně obrazu. Ze soudku čiré přírodní lyriky je mi sympatická báseň Větroplach.

Komplikovanější imaginativní báseň Svět Salvátora D. spolu s obrazovým doprovodem nečekaně obdivuhodně do sbírky pasuje. Pouze nabízím ke zvážení nahradit "hmyzí nohy" hmyzími údy. A v kontextu sbírky mi připadá slabší závěrečná báseň Z okna hotelu.

K dílu: Jinej stesk - upravená povídka Ježek
13.06.2021 08:18bixley

Nezaujal mě to tolik děj jako to, že kluk, co hraje v kapele, vnímá všecko přes zvuky, zvuk vydává koš na odpadky, zip, vlak. To mi přijde dobré. Krádež je podle mě nelogická - proč zrovna ježek v kleci? Kdyby to byla foukací harmonika, bylo by to jasnější. Když ten spolucestující byl takový rváč, proč se na toho muzikanta nevrhl? Prostě víc otázek než odpovědí. Za zpracování dávám tip.

K dílu: Nevinná lež
13.06.2021 07:15revírník

To je hezký, Přemku, jak ses naučil vnímat les. Ale z toho, že se spleteš v rozlišení druhu stromu z kousku dřeva si nemusíš nic dělat, ono je to u některých dost těžké. Důležitější (pro lesníka) je vždycky vědět, co za dřevinu (strom, keř) máš před sebou, ať v létě s listy, nebo v zimě bez nich. Protože ony jsou hlavní složkou lesa, určují jeho charakter. Každý druh má poněkud jiné nároky na stanoviště, podle toho se přirozeně vyskytují a člověk je nemá přes moc nutit růst na místě pro ně zcela nevhodném. Tak se to často děje - a pak, po nahromadění všech záporných vlivů se najednou divíme. Dál není třeba rozvádět. Ale za tvůj inspirativní komentář ti děkuju.

K dílu: Po fasádě domu - sbírka
12.06.2021 23:19Gora

Děkuju, Honzo, jsem moc ráda, že ses texty zaobíral, i když mnohé jsi u mne určitě již četl. Uznání potěší od každého z těch, kdo třeba jen přelétli nebo se začetli, vyjádřili i /raději/ ne. Od básníků mého srdce pak těší obzvlášť. Nerada používám silná slova, ale vy, od nichž se stále učím, víte, že to není fráze.

Pokud se povedlo sestavit vkusnou sbírku, pro Písmáka přiměřeně dlouhou, nesnadno vybíranou, zejména právě z "vypravěčských" básní, snad mohu být celkem spokojena. I když:-))

Děkuji!

K dílu: Po fasádě domu - sbírka
12.06.2021 22:40Zbora

Ušla jsi velký kus cesty. Z básní je patrná Tvá schopnost pozorovat a fascinace životem.

Víc se mi zamlouvají texty vyprávěcí a jejich drobné příběhy, vykreslené s důstojně vybalancovanou dávkou emocí. Taky se dívám na Tvou houževnatou vlastnost, vracet se k textům a upravovat je. Některé působí už skutečně formálně dokonale (Ranní glosy - to je báseň formátu současné konzervativní lyriky na nejvyšší úrovni).

Ale i u některých textů, které spíš odkazují k próze (Tíha) mi ta větší upovídanost vlastně ani nepřekáží. Z těch básničtějších textů asi nejvíc Hraniční. 

Opět mě ale dostala do kolen Ruth. Báseň, kterou znám z dřívějška, a ve které je nádherný ten rozpor mezi drsným tématem a hravou lehkostí jeho zpracování. Pro mě asi nejsilnější moment sbírky. Text, který si vůbec na nic nehraje. Prostě je. 

K dílu: Nevinná lež
12.06.2021 22:32lastgasp

V předkomentářích bylo řečeno vše, co jsem nestihnul, ale přece jen jednu vlastnost, za kterou ti vděčím, zdůrazním. Jako bixley, od té doby co čtu tvé příběhy chodím po lese, jako bych chodil s tebou a vnímám les jako dar, který nám byl svěřen k užitku i potěše. Cítím se úplně jinak až na to, že mám problémy s rozlišením názvů. Na Modravě v muzeu Dřevák jsem úplně selhal. Měl jsem zařadit do poliček odřezky dřev podle názvů a pak zjistit počet chybných pokusů. Dopadlo to velmi špatně. Tak les miluju takový jaký je. A díky za příběh.

K dílu: Pan Vrtiška: Záhada zmizelé Julinky
12.06.2021 17:02Kočkodan

 

„Než se rozhodl, co udělá, všiml si, že před branou

 

stojí jiný pán, také se psem na vodítku. Začali se s Ferdou hned očuchávat, ale než je stačil pan Vrtiška okřiknout, objevila se vyděšená paní.“ – já jsem poněkud vyděšený, jestli Ferdu očichával ten pán... ;-)

 

Ale jinak jsem rád, že jsi nebyla (jako například já) labuť a přidala svou trošku do mlýnice vyřešených záhad. (jo a Já také nejdříve považoval Julinku za psíka)

K dílu: Proměny lásky po 20 letech
12.06.2021 16:31Kočkodan

 

Vyvinul se manžel Teji,

 

což zmíněná potvrdí,

 

neposílá esemesky,

 

nekupuje podprdy

 

ani pestré květy z řezu,

 

krásnější se věci dějí,

 

ten muž stoupnul v žebříčku,

 

peče, vaří, šije hezky,

 

fantasticky smaží květák,

 

po jídle hned ruce v dřezu,

 

v nich i přímo tančí smeták,

 

rád bere lux, žehličku.

T. se štěstím upláče,

má partnera supráče!

K dílu: Něžná báseň bez sexu
12.06.2021 16:09Orin

I užila si s ním, nádhera

Není to sestra z kláštera?

Dala třikrát večer Otčenáš

Hokejisto, no však ji znáš

 

Tahle dívka je citlivá a něžná

Vulgarismů neznalost běžná

Po prvních dvou změna jistá

Dí nažhavený chlap, hokejista

 

Ocení duše krásu

Mraky tráví času

Šunky hladí k pasu

Jemně čichá k vlasu

 

Snad šťastní, pokud jim nehrabe

Však hokejista zvolí ..dá, ..ká, ..be

Bez sexu to nejde

A celibát ji přejde  :-)

K dílu: Pan Vrtiška: Záhada ztraceného kohouta
12.06.2021 15:30Kočkodan

 

Irčo, už zmizelý objekt v názvu je v souvislosti s tebou – chovatelkou kurů – úsměvný. A pro milovnici dalších zvířat, v tomto případě psíků, byl solitérní Ferda zřejmě příliš málo, proto ono „plurálové“ venčení. („...vyvenčil psíky a nechal je k jejich zklamání

 

doma.“) OPilost s následným dvojím viděním u pana Vrtišky prakticky vylučuji. (mrk)

K dílu: Jóga
12.06.2021 14:15vesuvanka

Přemku, moc pěkně napsané a napínavé :-))). Příběh mě pobavil, i když pan dr. Podlážkovi bylo hodně ouvej. Tuším, jak asi nazval tuto vylepšenou pozici boha Mariči marichyasána :-)))). Možná, že to, co se mu stalo,  bylo pro něj poučení, aby se nepokoušel vylepšovat další pozice a možná, že tato příhoda ho odradí od dalšího cvičení jógy, Kamila nebude muset volat sanitku a záchranná služba bude mít o další zbytečný případ méně.  TIP

K dílu: srnče
12.06.2021 10:31PavelK

Myslím, že nedořečenost se ukrývá ve slovu myslivec. Lidé vnímají myslivce jako lovce zvěře a slovo samotné je chápáno jako synonymum lovce. Je ale odvozeno od slova myslet. Slovo myslivec vzniklo jako vyjádření uznání, kolik toho musí  znát ten, kdo pracuje se zvěří. Musí znát životní cyklus zvěře, při průběrném odstřelu srnčí zvěře musí správně vybrat kus, který by se neměl dostat do říje, musí být znalý v balistice a kynologii a mnoho dalších a dalších věcí...

Takhle Tvému haiku rozumím, neboť jsem bývalý myslivec, obávám se ale, že ho tak většina čtenářů nebude chápat.

K dílu: Pan Vrtiška: Záhada rytířská
12.06.2021 09:41dievča z lesa

Jiří sa ráno prebudí a hneď odhalí záhadu ... je to ozajstný záhadologický profík ... okrem tých domácich, a o tie sa priam podkýňa, k nemu prichádzajú záhady zo všetkých svetových strán  a tentokrát ide naozaj o hlavu ... potvorky myši ... a nakoniec zaslúžený burger a granulky pre psíka ... napínavé, vtipné a takmer historicky podložené

K dílu: Smutno do všech stran . . .
12.06.2021 09:20lawenderr

škytá mi přijde lepší :) ale na mě nedej - piš podle svého ucha, já tě stejně budu číst okem svým (to není poeticky obrácený slovosled ... jen švidravost orgánů - je pro mě zázrak, když se sejdou, aniž bychom se je snažily pokroutit - a to je pro mě fakt poezie :)) - ty druhé dvě strofy dokážu probýt ... nemocnej den je taky lazar, špitály já nerada:) A ten nejkrásnější víkend i tobě, sab

K dílu: Být svůj i tvůj
12.06.2021 08:33Litarts

Zapomněla jste na název.

Člověk je především sám sebou, žije pro sebe, ale i někoho jiného, pro něhož také žije (pokud takového potká).

Hledá-li marně partnerku(ra), třeba již vícekrát zklamán(a), je to zbytečné, neboť zde spíše platí: kdo nehledá, může potkat. Ale naděje zůstává.

Je to individuální a řízeno ještě od někud jinud. 

 

K dílu: Zrcadlo
12.06.2021 08:11kvaj

Silný příběh. Hlavně mě zaujalo nenásilné, a přitom téměř komplexní vyjádření tragédie některých starých lidí v koronavirové době. Nemuselas však střídat er- a ich-formu, klidně to celé mohlo být vyprávěné v ich-formě. Tedy pokud jsem něco nepřehlédl, proč by to nešlo. Bylo by to ještě působivější.

Jedna věta se mi tam moc nezdá. Asi bych ji přepsal takhle: "Ze zrcadla jí vykročil vstříc obraz malé, dlouhovlasé, rozcuchané ženy v potrhaných teplákách." (V teplácích působí obecně poněkud knižně a v souvislostech povídky ještě víc.)

K dílu: GHOSTING
12.06.2021 07:03Aru

spatřuju v tom několik zajímavýh informací, terapeutky léčí muže tak, že s nimi začnou chodit, dobrý vědět, ale po ukončení terapie začnou chodit s jiným mužem, kterýho zrovna terapeutují.

pak muži jsou bačkory, to jsme ale známý, že nic nevydrží

a na konci ti duchovééééééé, jediný prokazatelný výskyt duchů byl zaznamenám a zdokumentován jenom v GhostBusters, jiný případy mi přijdou dost nedůvěryhodný a rozhodně by se nemělo věřit každýmu strašidlu, že je duch :D

K dílu: Pan Vrtiška: Záhada rytířská
12.06.2021 06:47Aru

ivíí, tobě se pod okny prohánějí rytířiiiii, takovejch nápadníků a neviděla jsi tam i bílou paní? možná bych pak začal uvažovat o změně bydliště :D 

přemýšlel jsem nad tím výrazem "s hlavou v podpaží," taky jsem to chtěl použít, ale bylo mi divný, jak si rytíř bude hlavu rvát do podpaží a tam ji nosit, ale jako představa je to nesmírně zábávný :D

K dílu: Sen
12.06.2021 01:30ukrytá v máku

Já bych hledala více neotřelá slova i obrazy... rýmy rád/kamarád apod. nejsou zrovna nejšikovnější :)). Třeba zkus psát i nerýmovaně, v takových verších budeš mít volnější ruku, nebudou Tě tolik svazovat a nebudeš mít pak tendenci sklouzávat právě k takovým rýmům jen proto, aby se Ti tam za každou cenu hodily... a třeba se Ti ta slova budou hledat o trochu líp.... :).

K dílu: Pan Vrtiška: Záhada matematická
11.06.2021 23:53Kočkodan

 

Jani, no, jestli sis myslela, že se mi tvoje dílko nebude líbit, tak ses setsakramentsky přepočítala!

 

Přesně nevím, koho Jamardi šikulkou míní, já osobně použiji plurál – šikulkové. Jednak je to pan Vrtiška, ale možná ještě víc ty. Dávám ti jedničku s hvězdičkou a jako bonus razítko s kočkodanem. (bonus č. 2 – můj úsměv)

K dílu: ...... . .........
11.06.2021 21:34Orin

Takový to pech

Čtyři armády blech

Po covidu prořídly, žel

(Trivius tomu přihlížel)

 

Už rozehnal ty drobky

A zbyly po nich bobky

Papír všechno snese

I na Písmák to nese

 

A výkaly jejich na papíře

Vydává pak v dobré víře

Za nejcenější kus

No to je ale hnus

 

Kontroverzní, až nechutné

Zveřejňovat to bylo nutné?

Blechy covid kosil jako vrah

To žertovně pojatý ambifrach?  :-)

K dílu: Pražský šmírák
11.06.2021 19:43Aru

to je jenom špička ledovce! dneska jsem jel domů a nejenom, že na mě lidi koukali, ale ještě si vedle mě sedla nějaká ženská, nejenom že zabrala místo vedle mě, už to bylo silný kafe, ale ještě zabrala část mojí sedačky, to úplně nesnáším, normálně peklo být mezi lidma, fuj! úplně tě chápu, lidi jsou strašně nevychovaný, osobní prostor jim nic neříká, já se snažím na nikoho nekoukat, každýmu se vyhnout, ale lidi jsou úplně všude, je to hrůza Marcelo :D

tak mužům vyklovat oči a ženy můžou nosit ty arabský hábity a nikdo nebude nikoho vábit, ani přitahovat :D

K dílu: Toužení
11.06.2021 16:08Aru

tak nepiš o lásce, jsou i jiné pocity, plus celá obrovská říše fantazie, které se asi část psavců bojí a přitom je to giganticky svět, jednak fantazie daná konkretnímu člověku a pak jsou tu světy mýtů, pověstí, pohádek, legend, které mají svoji moudrost, často nepoznanou, nebo zapomenutou modernímu čtenáři a obrovský zdroj inspirace i pro dnešní autory, navíc jsou tam moc zajimavé příběhy

K dílu: O čtení z očí (základy alfa, beta) Od hluchoněmého analfabeta
11.06.2021 13:56Orin

Natvrdlý až tak nebyl

Naznačoval styk, Emil

Posunkovou řečí jasně

Mrkala na něho krásně

 

Tak se rázem vezl

I na hrb by jí vlezl

Jenže pak bránila se štěstí

A do oka od ní dostal pěstí

 

(Mikroodrazy oční bulvy?)

Pohledy stáčel do vulvy

Rozhodně nemyslel na děti

To už by snad měla věděti

 

Asi sjetá lajnou koksu

Ale měla lekce v boxu

Sotva pochlubil se ptákem

Hned ho brala levým hákem

 

Pak urazila to hlavní

Jeho klenot výstavní

Nastavil i druhou tvář

Je to věhlasný holubář

 

Bylo to rázné děvče, pane

Díky Kamamuro a Kočkodane

Za návštěvu a za rýmy

Tu cítím se mezi svými  :-)

K dílu: Osudový ...
11.06.2021 12:49Aru

upíři jsou taky ze života svým smyslem, byly celý upírský vesnice, jednak na tom má podíl, dnes už velice vzácná nemoc krve, pak dřivější užívání olova a špatně skladovaný obilí, kdy myši (asi, už nevím přesně, ale jednalo se o nějakou nemoc v obilí), tam roznášely nějaký nemoci, když se sešly tyhle kombinace, lidi byli podobní upírům z fimů/knížek, ale byli dost unavení, takže často spali, pak už jen krůček k tomu aby se objevili upíří hroby, kterých je fakt hodně, takže je tam pak někdo vymlátil

mýty i pohádky, to všechno má nějaký reálný podklad, který ale už nemusíme znát, vždycky je v psaní něco ze života, odněkud převzatýho

Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor