Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 462 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Poslední zajímavé kritiky

K dílu: Otec a syn
26.05.2022 20:58netWoor

Des nami, na to ze jde o otrepanej vtip, nesedi ti pocet slabik, prizvuky nema cenu resit a na slovesa uz nerymujou ani decka. Podle me ses kdysi vic snazil, dneska to flakas a jedes na mnozstvi, jakztakz splacat rym na stary vtipy, kdy si pomahas tim  ze do rymu spatlas naky prijmeni (pan Louda, se louda nebo podobnou kokotinu) nebo rymujes na slovesa co konci dycjy stejne a zadny umeni to neni. Smutny, ze se nechces nikam posunout a jedes jen na zdejsi hloupy body, se se stejne davaj jen za to kdo koho zna. Des nami. Ale tvuj fanda zustanu.

K dílu: TD - Péťa a dědeček jdou ze školky
26.05.2022 19:38Zeanddrich E.

 „Zahrajeme si hru na šikovné indiány, kteří se umí vyhýbat zrádným překážkám. Kdo si namočí botu, prohrál.. .“

Takové hry dobře u dětí fungují :) (ale mají své meze - třeba kličkovat mezi kapkami deště by asi dítě už nezvládlo :) )

PS: se   složkou Koncepty na Písmáku mám rovněž nedobré zkušenosti, a tak jsem ji zde, víceméně, přestal používat :)

K dílu: STYDÍM se za PREMIÉRA
26.05.2022 16:48j.f.juliánPETICE ZA DEMISI VLÁDY PĚTIKOALICE

ZÁSADNĚ NESOUHLASÍM se snahami vlády omezovat základní práva a svobody lidí šikanózními "opatřeními" a účelovými návrhy zákonů, které jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

NESOUHLASÍM ANI s apriorně nepřátelským postojem současné vlády k Rusku a stojím za právem obyvatel DNR, LNR a Krymu na sebeurčení. Právo státu na 'územní celistvost' i veškeré zájmy států a korporací musí ustoupit lidským právům.  UŽ VŮBEC NESOUHLASÍM s válkou na Ukrajině. Cítím obrovský smutek, soustrast s rodinami obětí, s poškozenými na obou stranách, a žádám okamžité ukončení války jednáním, nikoli vojenskou cestou.VÁLKA Ukrajiny, NATO ani ČR proti Rusku NENÍ v zájmu Rusů ani Ukrajinců a není ani v zájmu českých občanů, naší republiky a ani obyvatel žádného jiného státu EU či světa. Válku, válečnou rétoriku, násilí, nátlak, sankce, hry typu win-loose, které se hrají do vojenského "vítězství" jedné a "prohry" druhé ze stran nepovažuji za dobré, moudré a civilizované řešení, a vlastně ani za důstojné "řešení" sporů vůbec.

Civilizovaným řešením je jen diplomacie, konstruktivní a nikoli nátlakové jednáníse vzájemným respektem k obavám, potřebám a oprávněným zájmům všech zúčastněných stran. Hlavně ale také s plným respektem k základním právům a svobodám všech dotčených lidí - jak obyvatel Ukrajiny, tak obyvatel Donbasu a Krymu kteří se už před lety referendem důvodně rozhodli z Ukrajiny vystoupit. A také s respektem k oprávněným zájmům obyvatel třetích, válkou potenciálně ohrožených či dotčených zemí, což se dnes velmi snadno může stát i České republice.Ani ze strany obou válčících zemí a ani ze strany politiků a států NATO, EU nebo jiných zemí, včetně vlády a politiků České republiky, není patrná snaha potlačit vlastní ega, upozadit své vlastní parciální zájmy a důsledně hledat jiné než silové řešení.Česká vláda pětikoalice, vedená premiérem Petrem Fialou, se svěřenému mandátu zpronevěřila svým dlouhodobě apriori nesmiřitelným postojem k Rusku, svými vědomě nepřátelskými kroky, svou válečnickou rétorikou, svými smyšlenkami o Vrběticích, vyhošťováním diplomatů, mařením hledání konstruktivního a konsensuálního řešení, posíláním dělostřeleckých granátů do oblasti konfliktu a podněcováním útočné války Ukrajiny proti obyvatelům Donbasu a vtahováním ČR do této války.Čím dál více se pětikoalice zpronevěřuje svému mandátu viditelným zanedbáváním svých povinností péče o zájmy občanů vlastní země, se současným zjevným upřednostňováním zájmů nějakých jiných, třetích zemí, stran, skupin a osob.

Kroky vlády působí tak, jako by zastupovala nikoli občany České republiky, ale kohosi dočista jiného. Vláda posílá do konfliktu zbraně, hovoří o vyslání českých vojáků, o mobilizaci, o zapojení České republiky do válečného konfkliktu a šíří kolem sebe nenávist, zlobu a zášť. Není podstatné zda tak vláda činí z důvodů zištných, svého osobního vnitřního přesvědčení a nebo z důvodu potřeby splatit nějaký osobní závazek, třeba za velmi nestandartní způsob zvolení do vládních funkcí. Podstatné je jen to, že činnost vlády Petra Fialy škodí oprávněným zájmům lidu České republiky. Pan Petr Fiala dne 27.2.2022 dokonce veřejně a prostřednictvím médií fakticky vyhlásil válku Rusku, aniž by měl k tak závažnému kroku potřebný mandát. Válku přitom pan Fiala nepodněcuje poprvé, jako válečný štváč vystupuje dlouhodobě.

Opomněl se přitom ale optat na názor také nás, všech občanů, kteří jeho vládě propůjčili mandát. Zapojuje Českou republiku dodávkami zbraní i rétorikou do vleklého, už osm let trvajícího konfliktu který začala vést Ukrajina proti svému vlastnímu ruskojazyčnému obyvatelstvu. Zapojuje naši zemi jakoby naším jménem, za naše daně, a přijímá závazky, které zatěžují naši zemi nepřijatelnými a s námi nedohodnutými riziky, náklady a potenciálními fatálními škodami na majetku, zdraví i na životech našich občanů. Mám důvodně za to, že dodávky zbraní Ukrajině, posílání vojáků na Slovensko a zvaní vojsk NATO na naše území ze strany vládních politiků a dalších významných ústavních činitelů České republiky jsou způsobilé naplnit skutkovou podstatu trestného činu podněcování a příprava útočné války se zapojením České republiky podle §405, 406 a 407 tr.zTakové kroky vlády představují pro Českou republiku fatální bezpečnostní hrozbu: zvyšují riziko zažehnutí třetí světové války s pravděpodobným zapojením nukleárních zbraní a ve svém důsledku s naprostým zničením celé naší vlasti.Vláda se také prokazatelně podílí na zkreslování informací a zpráv, na válečnické propagandě, na šíření dezinformací, na cenzuře informací z jiných než oficiálních zdrojů a na vytváření falešných, přinejmenším částečně nepravdivých narativů a zpráv pro nás.

To vše považuji za fatální selhání české vlády, českých a i zahraničních politiků z EU, zemí NATO a také politiků Ukrajiny i z Ruska. S takovým přístupem politiků nemohu souhlasit, protože nenaplňuje zájmy lidí, kteří je zvolili a kteří jim propůjčili mandát k vedení a řádné správě státu.

Mandát současné vládní koalice vnímám jako nepřesvědčivý, nevěrohodný a neodrážející skutečně zájmy lidu České republiky. Navíc mám za to, že je tento mandát vládou opakovaně, svévolně a prokazatelně nezákonně překračovaný.

Stejně tak výkon vládních povinností vládou Petra Fialy shledávám být nedostatečným a celou pětikoaliční vládu shledávám být nedůvěryhodnou.Vyzývám také politiky ČR a všech ostatních zemí, aby ukončili svou válečnickou rétoriku, válečnou propagandu, vzájemné nepřátelství, sankce i vojenské kroky, aby ihned zasedli k jednacímu stolu a seděli tam tak dlouho, dokud nenaleznou společné, konsensuální řešení všech sporů a nedohodnou se na novém, spravedlivém, odpovědném, nedělitelném bezpečnostním uspořádání světa.TÍMTO VYZÝVÁM premiéra pana Petra Fialu a celou jeho VLÁDU K REZIGNACI!

Požaduji také vypsání předčasných parlamentních voleb, bez pětiprocentní hranice diskriminující statisíce voličů malých stran, kteří dnes nemají ve sněmovně své volené zástupce. Mám důvodně za to, že existence takové hranice umožňuje převzetí vlády mafiím.

Děkuji vám za podpoření petice a prosím Vás o její sdílení prostřednictvím sociálních sítí, a taky všem politikům a politickým stranám co jich jenom v Česku máme.Jen ať denně vidí, že karma je zdarma a jak odpor Čechů k fašizaci politiky roste.

K dílu: Věčná Otava
26.05.2022 14:46Litarts

Proč je píši? Protože jsem bizarně vykloubený ve svém skloubení.

Komunitní básničkový server není jen záminkou pro klábosení dam, jak v cukrárně, a pánů, jak  v pivnici, ale i odbornou konfrontací uměleckých názorů.

Napsat, že tu byly časy, kdy tu byla řada dobrých básníků, a dnes je situace již opačná, je velmi snadný výhovor.

K dílu: Hudba pro mne
26.05.2022 14:40Lenochod

K3, děkuju moc za návštěvu a za tip :0)

Já dělím vše (nejen hudbu) na to, co mi dělá dobře, na to, co mi nevadí, a na to, co mi dělá špatně. To dobré vyhledávám, tomu špatnému se vyhýbám. Máš pravdu, že my citlivky jsme o spoustu věcí ochuzeny, když sneseme jen něco. Lidé "s hroší kůží" či "splachovací typy" si mohou užívat života téměř kdekoliv a v jakýchkoliv podmínkách. Podle mne jsme všichni jenom něco jako filtr nebo zrcadlo, někdo hrubší, někdo jemnější, a každý si do svého světa vpouštíme jinou barvu světla, tu na kteru jsme nastaveni (někdo třeba všechny). Každý to máme zkrátka jinak a ještě se to průběžně mění... (Poslouchám i jinou hudbu než čistě přírodní, jeden čas jsem však nesnesla vůbec žádnou hudbu, jen ticho a zvuky přírody, to bylo horší - ve světě všudypřítomných rádií a pozadí s hudbou... to jsem si skutečně vytrpěla své. Jen nevím, proč to tak máme, nevím, proč alergik nesnese kvetoucí květinu, nebo burské oříšky a přitom před pár lety si jich mohl užívat plné hrsti.)

K dílu: stop time
26.05.2022 14:13Lenochod

Hezké zamyšlení...

Zrovna dnes byl ke mne čas přívětivý (stihla jsem toho víc než obvykle a ještě mi zbylo trochu času navíc), zatímco včichni nadávali, že se to dnes strašně vleče... To jindy nestíhám, chodím pozdě a jsem nešťastná, že něco i úplně propásnu, zatímco všichni ostatní si pochvalují, jak jim ten den pěkně utíká... :0)

K dílu: Věčná Otava
26.05.2022 13:55Safián

Pane Litartsi, že jsem do vás šil? Nešil. Já jen chtěl, abyste alespoň trochu vysvětlil svou poetiku. Byl jsem velmi trpělivý. A nebyl jsem sám. Bylo nás víc, které zajímalo, proč píšete tak bizarní a vykloubené básně. Vy ale nic.  Kdybychom do vás opravdu šili, vypadalo by to jinak. Na druhou stranu komunitní server je něco jako cukrárna pro dámy nebo pivnice pro pány, kde si mohou v klidu poklábosit. literatura je tu jen záminka. Bývaly časy, kdy tu byla řada dobrých básníků, mnohých si nikdo ani nevšiml. Dnes je situace opačná. Ale i tak je třeba udržet nějakou základní úroveň. A tu tato báseň, ať se vám to líbí nebo ne, má. Pokud chcete být náročnější, začněte u sebe.

K dílu: Internetový známosti (mládeži nad 18let nepřístojno)
26.05.2022 13:20Merxanta

A jak víš, že je to ona? Znám chlapy, co si ve snu myslí, že jsou ženský a furt se bavěj s ženskejma a ty jsou chlapi - a pak jsou ještě ženský, který ani netuší s kým se baví. Myslí si, že našly kamarádku a ona je chlap. Pak jsou ještě chlapi, kteří si myslí, že léto začíná za týden a ono to je až za čtyři týdny.

Také mě to pobavilo ;)

K dílu: Sudba
26.05.2022 12:05Lenochod

Vlastně ses Aleno právě dotkla toho mého stínu, který řeším, jak jsme si povídaly u tvé básně... Když se podíváš do celé přírody, uvidíš utrpení všude, kam se podíváš. Je to tak vlastně stvořeno už z principu, že jeden ubližuje druhému, aby splnil své základní potřeby a zachoval svůj život... Já z toho totiž viním stvořitele, že to takhle uspořádal... Myslím si, že prvotní "hřích" udělal on, jenže nejspíš proto, že to ani jinak nešlo. Že utrpení a zlo je cena za život a existenci. Buď obojí - nebo nic. Mám dojem, že se stvořitel lidí ptá, co oni na to (nevím, jestli každého z nás, nebo jen někoho). Že je to taková zkouška pro nás, zda ten život za tu cenu bereme, nebo ne. Mě se na to zeptal, když mi bylo nejhůř a já na rozdíl od Ježíše tuhle cenu přijmout nedokázala... On uprostřed svého utrpení tváří v tvář zlu přijmul tuhle cenu, aby pro nás zachoval život. A já ji odmítla a teď nevím, jaké to bude mít důsledky... Jestli se mě zeptá znovu (a já ji možná znovu odmítnu), nebo zda jsem tím třeba zpečetila osud naší drahé země a za tu atomovou a konečnou válku, která to vše ukončí, nebudou zodpovědní rusové, ukrajinci ani američani, ale já... To je ten můj hnusný stín...

Jinak utrpení je zlo pro toho, kdo trpí. A zlý je ten, co mu to způsobil - vědomě. A tím je v případě přírody její stvořitel, který ty lovce, parazity a vlastně nás všechny naprogramoval, abychom požírali druhé. Protože lidé už také tvoří, aniž by byli zodpovědní a ohleduplní, způsobují ještě další zlo navíc... Ale původ je pořád stejný. Ty lidi jsou také tak naprogramovaní...

K dílu: stop time
26.05.2022 12:02Nami 99

Alenakar -

jak píšeš o přesných hodinkách vaší kočky. 

Moji rodiče měli krávu.  Byli na všechno akorát. Krmilo se ráno v sedm a večer v šest. Dá se říct na minutu. Někdy, (úplně vyjímečně) se stalo, že se malinko zpozdili. Obdivival jsem přesnost bučení krávy při zpoždění. Bylo 6 05 a kráva začla bučet. Kdyby bylo třeba půl sedmé, tak si řeknu, že už pociťuje hlad, ale pětiminutová přesnost byla obdivuhodná. A pak se řekne "blbá kráva".

K dílu: Sudba
26.05.2022 10:51Alenakar

Leno,

zlo je jen a pouze lidskou záležitostí. Každý ví, že kuna nebo liška dáví v kurníku tak dlouho, dokud se tam něco ještě hýbe. To je prostě pud a nedá se s tím nic dělat. Taky jsem viděla, jak užovka loví skokana. Ten začal dělat asi třímetrové skoky, ale had ho ulovil stejně.  Jenže ten had, až pozře kořist, bude ji trávit několik dnů či týdnů a nebude muset nic žrát, zatímco auta přejedou na silnici tisíce žab zbytečně a zajímá to jen pár "bláznivých" ochránců přírody. Zlo začíná (lidskou) bezohledností a mění se rychle ve vražednou krutost.

I v přírodě spolu živočichové, hlavně šelmy, bojují a často je to boj na život a na smrt. To je ale záležitost přírodního výběru. Nikdy to není vyhlazovací válka. Ta je až lidskou specialitou. Žádná šelma nikdy nevylovila celý živočišný druh ani nevyhladila potravního konkurenta.

K dílu: Sudba
26.05.2022 10:35Lenochod

Zlo je složité, ale když tu věc rozklíčuješ (což může být ještě mnohem mnohem složitější), dojdeš většinou k jednoduché příčině. Že si zlí lidé berou víc na něčí úkor, to jsem tam právě napsala, to je na tom to důležité. Ale zapoměla jsem ještě napsat, že to dělají VĚDOMĚ. Když o tom neví, tak to není zlo, možná jen hloupost... Byla tady próza od Evženie Brambůrkové, o tom, jak jim kuna zakousla slepičky a nechala je tam. Ona opravdu nepotřebovala vraždit všechny, ale nevěděla to. Kuna nemůže být zlá (i když slepičkám udělala zlé věci), protože to nedělá vědomě. Ale ten masový vrah zlý je, když bere lidem životy i když nemusí (nejde mu samotnému o život) je si toho vědom, a dělá to pro svou zábavu. Takovému schizofrenikovi z jeho pohledu o život jde, a tak zabije v domělé sebeobraně. Neví, že nebezpečí je jen v jeho hlavě, ten není zlý.

K dílu: Sudba
26.05.2022 10:19Alenakar

Leno, Prómo,

myšlenka, že zlo začíná tam, kde si člověk bere víc, než potřebuje, je podnětná. Já bych ještě dodala, že zlo začíná tam, kde si člověk bere víc než potřebuje na něčí úkor.  Ale jsou mnohé podoby zla. Je jich určitě tolik, kolik třeba může být motivů k vraždě. Někdo vraždí kvůli penězům, někdo ze vzteku, další ze žárlivosti a ten nejnebezpečnější pachatel vraždí,  protože je masový vrah a hraje hru s policií. 

O zlu by se dalo psát celé hodiny. Zlo není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá.

K dílu: Hlavy a slzy
26.05.2022 09:53Alenakar

Safiáne,

jsem si toho vědomá, že na krále popu nemám. Vím to. Pokusila jsem se jen vyjádřit podobné pocity klasickou formou - anglickým sonetem s jistou inovací, tj. konstantním rýmem A (A´), který "protéká" celou básní. Dle počtu tipů usuzuji, že to nebyla až tak úplně marná snaha.

Michael Jackson nebyl tak jednostranný autor, jak někteří tvrdí. Psal i velmi zvláštní a velmi silná dílka. Třebaže nebyla nejpopulárnější, také měla dost svých příznivců.

K dílu: Postsnění
26.05.2022 09:42Alenakar

Dnes se ani tak ne básníci, ale spíše někteří malíři odvolávají na floskule z béčkových filmů o Vincentovi, když říkají, že nemalují to, co vidí, ale to, co cítí.  Ale co z toho, když jen zobrazíme své emoce? Pomohou ti snad takové obrazy jako je Výkřik od Edvada Muncha žít?  To spíš naopak!  Skutečné umění a tedy i skutečná poezie musejí člověka povznášet, poskytovat mu takové emoce, které jej k životu připoutají a ne takové emoce, které ho přivedou k sebevraždě. Co z toho, když pravdivě vyjádřím vztek neboo strach?

K dílu: TD - Mravoučný traktát o úskalí obcování s mocnostmi pekelnými
26.05.2022 09:28Alenakar

Próma,

zajímala by mě celá tarotová sada, ze které ta tvá karta je.

Tarot je významný výtvarně okultní fenomén a my, kteří se jím zabýváme, víme že je to konstantní, dlouhodobá záležitost. Jako "módní záležitost" může připadat jen těm, kteří o něm nic nevědí. Módní může snad být pouze konkrétní výtvarné řešení jednotlivých karetních sad.

K dílu: Aerosalon Sopoty 2022
26.05.2022 09:195-MeO-DMT

to J6: TAM není daleko, tam je nejdál. Poznáš snadno, po ničem jiném než po návratu netoužíš. Ale když se to ustojí, dobrovolně, zas líp znáš komplementární jednotu dolin a výšin, blaha a utrpení, znovu se rozšíří dosavadní hrabice... No. // A ty co? Už jsem se radoval, že sis v lázních našla sobě milého a server nadržených, nudících se důchodců nemáš zapotřebí. No. Takže jeden smajlík takovej:), druhej opačně:(. A tak je to se všim, dokud je člověk na cestě.

K dílu: V klesání vidíš hlubiny...
26.05.2022 08:01Lenochod

Safiáne, škoda, že se neznáme osobně. Potom by sis nic takového o mne nemyslel... Ale holt internet je jaký je a virtuální kontakt má svoje nevýhody. Cenzuru jsem zažila... A přesně takhle plíživě začíná... Já vím, že tohle není cenzura, ale její náznak a ten by se měl okamžitě zarazit (později už to nejde zastavit). Mě štve, že jsme to v Čechách znovu dopustili, že tu znovu za kovidu řádila propaganda a za Ukrajiny nastala skutečná opravdová cenzura. Úplně mě to frustruje a je to snad největší zklamání v mém životě... Nezlob se, že jsem tě z ní osočila, ale pokud si neuvědomuješ, že to, cos napsal, je přesně to, na co bychom si měli dávat pozor, pak jsem tě na to musela upozornit. Jinak to, cos napsal o mě, bych asi řekla někomu z nějaké sekty, kdo skutečně říká jen to co mu tam nasadili do vymytého mozku. Ale já dogmata naprosto neuznávám. Říkám buď věci, na které jsem si sama přišla, nebo věci, které jsem si opravdu někde přečetla, ale ověřila jsem si je. A potom také to, co říká někdo jiný a mě to připadá pravděpodobné a souhlasím s tím, ale u nich klidně připouštím, že nemusí být pravdivé. Navíc si myslím, že každý má svou pravdu, a co je pro někoho pravda, je pro druhého lež. Navíc se ta pravda během života mění. Nemá smysl někomu tu svou pravdu vnucovat. Já tu nikomu svou pravdu nevnucuju, přišla jsem si sem popovídat, a jestli ti mé řeči připadají falešné, je mi to líto, ale nevím jak bych ti měla dokazovat, že to jsou moje vlastní názory, ani proč bych ti to měla dokazovat. A o svých špatných vlastnostech většinou vím. Nesnažím se být lepší ve svých očích (to mi připadá až vtipné, kdybys mě znal, tak bys věděl proč), ale něco s nimi udělat... Většinou to není vůbec snadné a bujuju s tím... To je to, o co se snažím. Když už se mi s některou povedlo pohnout, tak třeba můžu někoho povzbudit či inspirovat, když to sdílím, lidé mívají podobné potíže... 

K dílu: Sudba
26.05.2022 02:47Odpoutaný Prométheus

Hmmm... to je zajímavé, Lenochode, a můžu se zeptat - jak vypadala Tvoje osobní schůzka se zlem? Nemusíš odpovídat, třeba hledám jen dalšího brouka do sbírky... a rád Ti ji ukážu, ale dnešní noc je dlouhá, jedna spřátelená vědma, která mi kdysi málem vytrhla srdce z těla, a se kterou jsme se stali velmi dobří přátelé (a máme pocit, že se známe stovky, let, odjakživa, problém ale je, že nevíme, jestli jsme si to jen vymysleli), tak ta má pocit, že jí někdo v noci vchází do bytu a děsí ji, tak jsem dnes v noci vzhůru, abych si byl jistý, že to náhodou nejsem já - to jsou ale věci, že? ;-) Všechno to jsou samozřejmě jenom fantasmagorie, ale když je fantasmagorie dostatečně živá, jak ji rozeznáš od skutečnosti?

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
26.05.2022 00:49Aru

o tom jsem slyšel, ale co je na tom pravdy nikdo neví, kdyby měl někdo tajné společenství, určitě by to nevěděli všichni že má tajné společenství, takové společenství by pak nebylo vůbec tajné, ale veřejné. informace z takového ranku jsou momentálně snadno dohledatelné o mimozemšťanech a ovlivňování.

faktem je že někdo musí dělat ty zlé, jinak by dualismus vůbec nefungoval a hmota by se úplně vypařila, kdyby to tu vypadalo jako v nebi, protože by se zhroutila rovnováha přetahování "dobra" a "zla". myslím že hledat nepřítele někde venku/za oponou nemá smysl, že to nikam nepovede a nakonec ani žádný takový nepřítel nalezen nebude a že se zjistí, že takové jaké to je jsme si zařídili jako společnost my sami, ostatně jako vždycky. kdo nadával jenom na druhé, s tím, že za to může někdo jiný, nikdy nic nevyřešil, takhle mi připadá hledání mimozemšťanů, kteří mají řídit vlády, takhle nikdy k žádné reformě nedojde

K dílu: Svérázné námluvy
26.05.2022 00:42Odpoutaný Prométheus

Je to geniální. Jsem opilý, za zády mi možná nestojí a možná stojí duch, v noci buď spím, nebo děsím ve snech svou asi aktuálně nejlepší přítelkyni, kterou možná znám stovky let, a možná jsem si to všechno vymyslel, ale to je všechno vedlejší, důležité je, že tenhle text je geniální, jako sama autorka. Poklona, madam - umím se proměnit v hejno netopýrů, když mě rozbijí na atomy, umím se do rána složit zpátky, umím si vyndat a zandat srdce podle potřeby, jsem mrtvý, a oči mi klovou rackové na břehu moře, kde mě šílená čarodějnice přece jen nakonec přemohla, ale to všechno je vedlejší...

Když píšu cizí příběhy, mám pocit, jako by současně někdo cizí psal ten můj. Ale kdo jsem potom vlastně já? Herec, psavec, dodavatel inkoustu, holub za oknem, co mi narazil do skla, měsíc na obloze, nebo čísi zlý sen?

Horror vacui...

K dílu: Minigolf pod hrází
25.05.2022 23:20vesuvanka

Květoni, kuličky jsme hráli tak, že jsme si předem určili počet kuliček, o něž budeme hrát, postavili se za čáru vyrytou klackem do země a rozhodili kuličky směrem k dolíku vyhloubeného podpatkem. Cvrnkat začínal ten, komu se zakutálela kulička nejblíž k dolíku anebo do něj spadla. Snažili jsme se postupně docvrnkat všechny kuličky do dolíku a vyhrál ten, kdo cvrnknul do dolíku poslední kuličku. 

K dílu: tí čo budú
25.05.2022 19:47yss

Jemine jasné, ako inak. Nemám nič proti archaizmom a čechizmom a vulgarizmom a povoleniam, ak sú funkčné..ale keď problémové slovo trčí ako rebro v jogurte, tak je evidentné problémom. Chápem, že v kolektíve tuctových čitateľov je tento problém veľmi zanedbateľný, rovnako ako plytký obsah textu. Slová, najmä v texte, konkrétne v poézii majú byť najmä funkčné.  

O tom svedčí najmä fakt, že autorka po upozornení slovo ihneď zmenila. Ako inak, s výrazenym dychom a najmä v tichosti za chrbtom.

 

 

K dílu: Angličanova řeka
25.05.2022 17:42Marcela.K.

Perspektivu smrti máme přece všichni.

Já nemám strach z výšek, ale z cest na ně. Když už jsem na vrcholu, hlavou v oblacích, je po strachu. Asi je to kvůl zážitku z dětství, kdy jsem byla smrti velmi blízko. Tehdy jsem stála v Nízkých Tatrách pod Dˇumbierom, když sváželi mrtvé po pádu při vykolejení sedačkové lanovky. Z čtyřčlenné rodiny zbyli jen dva. Matka s druhým dítětem nepřežila...

Přesto má fascinace tím, jak "lehce" bych mohla zemřít je z úplně jiného soudku. Dcera si před pěti lety koupila fenu haski. Když se s ní nastěhovala před dvěma roky domů, začala hlídkovat u sousedova plotu a běda každému potkanovi, který si spletl cestu. Soused je vykrmuje, protože chová jakési okrasné ptactvo.  Jelikož trpím musofobií, byl ten rok, než sousedovic potkani pochopili, kudy cesta nevede, pro mě utrpením. Vidět psa s uloveným potkanem v hubě, co je proti tomu nějaký pohled do propasti! Naštětstí to vždy bylo z dálky a přes okno do zahrady...ale dočkejme času ;-)

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
25.05.2022 14:37Lenochod

No většina starých nauk (včetně Castanedova toltéctví) vidí jako příčinu naší nevědoucnosti a ztráty našich původních schopností vpád mimozemských bytostí, které tu s námi již po staletí žijí jako neviditelní parazité a čerpají potravu z našich emocí. Ovlivňují naše vnímání tak, abychom se co možná nejčastěji dostávali do stresů a produkovali tak více výživy pro ně. A hlavně, abychom se to nedozvěděli a nezačali to nějak řešit. Ovlivňují tedy zejména vlády a lidi s mocí ve prospěch všeobecného zapomění a hlouposti.

Povídá o tom také jeden člověk na You Tube (říkáme mu Ichtyl, protože mluví trošku jako postižený, ale ve skutečnosti mám ráda jeho zamyšlení - je vidět, že se o věci zajímá do hloubky) v tomhle videu : https://www.youtube.com/watch?v=HWxasey0obA

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
25.05.2022 14:10Aru

no právě, já vím že jsou to ode mě jen smyšlenky a teorie, mohou být správné, ale i nemusejí, ale nic jiného od řeky Styx nemám :D

myslím že některé (ne-li všechny) zkušenosti jsou úplně nepřenosné, co ale píšeš pro mě zní dost nadějně, že za tímto světem existuje nějaký svět, kde lze existovat, i když jsou to informace z vstupu před branou, odkud už není návratu.

i mumifikace se může skládat na nějakých smyšlenkách, pozorování vstupních datech z kraje posmrtného život, nebo výletů do předzáhrobí a na základě této směsice v níž je něco pravdivého vytvořili třeba systém, který byl úplně nesmylný, vzdyť i západní církve hlásají úplné kraviny, přestože i oni drží střípek pravdy, ale z toho střípku udělali celé učení, které je ale tím pádem mimo. myslím jestli my nemáme za úkol tyto střípky sesbírat a složit zrcadlo, které se v nějaké civilizaci před touto civilizací v nějaké události, zapříčeněné lidmi/změnou narativu rozmlátilo a lidi rychle ztratili něco co vidíme dodnes jen ve zlomcích, - tak mi to aspoň přijde i s tím jak se mlátím od jednoho učení a výkladu k druhému, ale nikde není řečeno vše, možná je to celé jenom nějaký rébus s překvapivým koncem, který ale momentálně neznáme :D

problém je na čem kdo staví a z čeho vychází, může skládat úplně zvrácený obraz, aniž by to tušil, je potřeba neustále porovnávat, což je ale pomalu nemožné, nebo ne dostupné každému... paralela s laybrintem a Ariadninou nití na Krétě a Minotaurem uvnitř je na místě, tyhle příběhy často vyprávějí něco jiného, než je na první pohled patrno

K dílu: Sudba
25.05.2022 14:10Lenochod

Tome hezké, tip :0)

Odpoutaný Prométheusi, tvá sbírka by mne velmi zajímala! Máš už tam hodně kousků? A nevykrystalizovala už z toho nějaká esence? 

Já jsem zlo přestala brát vážně po té, co jsem potkala hada s velkou žábou v tlamě. Téměř neřešitelné dilema bylo : pomoci žábě, nebo nerušit hada? Nic není dobré ani zlé absolutně. Co je pro jednoho dobré, pro druhého je to zlé. (Nakonec srdce nebylo schopné rozhodnout, tak rozhodla hlava. Užovky jsou vzácnější než ropuchy a stejně by ulovila jinou žábu...)

Zlo jsem neřešila až do loňského léta, kdy si se mnou dalo osobní schůzku. Pak jsem znovu začala hledat odpověď. A našla jsem tuto:

Všechno zlo pochází z jediného "hříchu" - když si někdo vezme víc, než potřebuje, nebo než je mu dáno, na úkor někoho jiného. Pak někdo jiný nemá ani to, co potřebuje, a to je zlé. (Skromnost je tím pádem dobro.)

Otázka je, jak poznat, kolik potřebujeme, co je ještě pro nás a co už je pro jiné... S naší omezenou hrstkou informací a mizivou pamětí, je to umění, škola na celý život. U mne tedy rozhoduje ohleduplnost k druhým i k sobě. (A tím, v čem hledám míru, nemyslím jen jídlo a předměty. Zlí lidé berou vědomě druhým i vtahy, zdraví, životy...)

K dílu: Angličanova řeka
25.05.2022 13:43Lakrov

Vtáhlo mě to prologem (protože po nedávno prodělané /uměle navozené/ ztrátě vědomí mám pocit, že je mi zmiňovaná perspektiva velmi blízká). Akrofobie je mi naopak velmi vzdálená, takže se při čtení cítím jako vítěz a po dočtetení shledávám, že mě ten text vlastě posílil. Se vzpomínkou na to, kde všude jsem se kdysi koupal, si říkám, proč ne i tady... Díky za posílení, za něž přidávám  TIP.

P.S. Mohu nominovat do soutěže "Próza měsíce" ?

K dílu: Příroda je mocná čarodějka
25.05.2022 12:42Zeanddrich E.

Dobré skutky jsou prostě, v jistém smyslu,  objekty, a jako takové se chovají (posuneme jakoby proti nějakému odporu skutečnost někam, a reakcí je přibližně stejnou silou vržené *zlo (nedokonalost, nečistota, td.) v protisměru:) ) -proto již předem, před naším skutkem, bychom měli s touto zpětnou reakcí počítat, a připravit se ji zvládnout.. :). Potřebujeme k tomu nejméně (ale měli bychom si raději , samozřejmě, nechávat rezervu :) ) tolik prostředků, jako pro ten  samotný skutek :).

Je to tedy docela jednoduché :)  -a nemusíme přitom do světa vypouštět vysoce škodlivou tezi (odrazující méně zkušené duše v lidských tělech :) od prospěšné přímo neplacené činnosti, td. :) ), typu Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán", nebo něco podobného :); -to svědčí jen o nedokonale zabezpečeném našem prvotním" počinu :).. .

*Pozor -naopak to už moc neplatí :) - tedy že by zlý (nedobrý, nečistý) skutek vyvolal přirozenou reakci v podobě dobré protireakce :); -možná to bude proto, že Dobro vyžaduje vědomou snahu :), kdežto Nedobro (netečnost, nečinnost, ...,  nebytí :) )  ne :).. .

((...)).

 

 

 

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
25.05.2022 12:36Lenochod

Aru, těla lidí, co se vrátili, ještě neprošla celou smrtí, ani rozkladem, takže není jisté, zda emoce existují i úplně bez těla... Všechno má svou setrvačnost a duše po zemřelém ji má možná o něco delší než hmota. (Někde se uvádělo, že zemřelí tu s námi v nehmotné formě setrvávají ještě cca 40 dní.) Myslím si, že setrvačnost je opravdu pojistka, dokonce bych ji nazvala andělem strážným (mám s tím svou zkušenost). A pokud znáš fenomén astrální cestování neboli vytělesnění, i s tím mám osobní zkušenost. V tomto případě ty emoce fungovaly, ale takovým zvláštně chladnokrevným způsobem. Měla jsem velikou radost, že se mi to podařilo (zkoušela jsem to již několik let bez valného výsledku), ale bylo to bez rozrušování. Kdybych se u té radosti rozrušila, hned by mě to vcuclo zpět. Strach z toho, že mě to vcucne hned zpět, a nic si v astrálu nevyzkouším, byl také úplně chladnokrevný. Emoce tam byly, ale také svým způsobem nehmotné...

Nejzajímavější bylo opět to rozdvojení, jelikož jsem nespala, jen hluboce relaxovala. Vnímala jsem se na dvou místech najednou - ve fyzickém těle, i mimo po bytě (ve spodním patře a pak na zahradě). Ten stav připomínal střídání dvou různých scén ve filmu, až na to, že se ani jedna z nich kvůli té druhé nepřerušila. Je to dost neuchopitelné pro někoho, kdo to nezažil... 

A úplně jiné možnosti se mi otevřely po přečtení (a pochopení) knih Carlose Castanedy (první dva díly nejsou až tak důležité - v nich vynechal vše kromě psychedelik, to důležité a hluboké je od půlky šestého dílu výše - ale i první dva díly stojí za to si přečíst, na nich jsou pak postavené ty ostatní a je to veliké dobrodružství od začátku do konce).

K dílu: Aerosalon Sopoty 2022
25.05.2022 10:325-MeO-DMT

 

"Bylo to blízko. Ve třetí třetině jsme nezačali dobře, ale pak jsme měli nějaké šance. Bohužel jsme je neproměnili. V prodloužení jsme už dávali do prázdné brány, ale z protiakce jsme dostali gól. Mrzí nás, že jsme se vrátili do utkání a nevyužili jsme to," řekl po utkání obránce Motoru Pavel Pýcha.

Hned v úvodu utkání měli Jihočeši zajímavou možnost otevřít skóre. Po Bednářově akci ze třetí minuty sudí volali videorozhodčího, ale pardubická obrana si nepřehlednou situaci pohlídala. Pardubicím pomohl k zisku vedení šťastnější moment, kdy Paulovič tečoval Mikušovu střelu od modré čáry, tu navíc za Čiliakova záda usměrnil obránce Allen.

Motor se snažil hrát dopředu, byl střelecky aktivnější, ale neúspěšný v koncovce. V závěru první části hry měl velké šance srovnat krok, Raškovu štiplavou střelu vyrazil Vladař bleskovým zákrokem, při druhém pokusu českobudějovického útočníka jej zachránila pravá tyč. Naopak 12 sekund před první přestávkou Dynamo zvýšilo svůj náskok povedeným přečíslením ve vlastním oslabení. Camara uháněl s Mandátem na jediného beka Plášila a kanadský útočník prostřelil Čiliaka mezi betony.

Na jednobrankový rozdíl se dostali Jihočeši v polovině základní hrací doby po šikovné spolupráci Nováka s Pýchou: českobudějovický zadák dostal ideálně kotouč na střelu bez přípravy a poslal jej přesně do růžku nad Vladařovu lapačku. Pardubicím mohl záhy vrátit dvougólový náskok Zeman poté, co sklepl Čiliakovo vyhození, ale českobudějovický brankář své zaváhání jistým zákrokem odčinil.

 

K dílu: V klesání vidíš hlubiny...
25.05.2022 07:34Lenochod

Safiáne, je mi jasné, že o tvořivosti víš jako autor vše, co potřebuješ vědět :0). Chtěla jsem vysvětlit, spíš co jsem měla na mysli tím léčením, a že téměř všechno umění je na něm založené. Mě se hlavně strašně nelíbí cenzura a jakákoliv snaha o ní. Když napíšeš, že by ve veřejném prostoru nemělo být to a to a to, tak se k tomu nemůžu nevyjádřit. Lidi by se spíš od dětsví měli učit mít se rádi, a vybírat si z pestré nabídky světa bez cenzury pro sebe jen to prospěšné. Kdyby to uměli, pak by škodlivá a neprospěšná díla upadla v zapomění zcela přirozeně.

K dílu: Angličanova řeka
24.05.2022 21:54Edvin1

Ahoj Alešu! Víš, kdo má čtení a psaní opravdu rád, ten se toho nikdy úplně nezbaví. Jako třeba té fobie...

K3: A já na ni taky nepůjdu. S tím se nedá nic dělat. 

Gora: Dost dlouho jsem přemýšlel, jak popsat tu díru, sevřenou dvěma skalními stěnami. Pak jsem přišel na tento příměr. Napadl mě ještě mlýn na drcení rudy. To ti je zvon, obrácený otevřenou částí nahoru. A uvnitř se chvěje jeho srdce, a navíc se pohybuje do stran. Na ten pohled také nikdy nezapomenu. Kvůli představě, že bych se tam dostal. Ale tento obraz říká něco jen tomu, kdo jej sám viděl.

Lady: Asi jsi hodně mladá. Já na to přišel až ve chvíli, kdy jsem se s dětmi octnul na vrcholku věže, kde bylo zábradlí nezvykle nízké. Tehdy jsem obě děti strhl k sobě doprostřed platformy, daleko od okraje. Vysvobodila mě žena. Od té chvíle jsem to zažil ještě párkrát. Třeba v San Franciscu, kde jsem jel nahoru výtahem - jenže ta kabina je celá ze skla, taková bublina je to, a ta po několika patrech ze své šachty vyjíždí a pokračuje nahoru po stěně hotelu. A skleněné stěny pro tvou psýchu neexistují. Dřepěl jsem prý na podlaze s obličejem v dlaních, navíc proti stěně hotelu. Dolů jsme pak těch 30 nebo 40 pater šli pěšky. 

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 21:37Lenochod

Sice se mi to stalo, když jsem chodila do druhé třídy, ale pocit si pamatuju naprosto přesně. Když jsem se trochu rozkoukala a došlo mi, že ta bezvládná loutka, kterou tam dole pode mnou právě svlékají z pižámka, že jsem to asi já, můj pocit byl protest, že mě klidně svlékají před tím cizím klukem, co je na protější posteli. Byla jsem na ně kvůli tomu naštvaná a styděla jsem se před tím klukem. Až když jsem se zaměřila na něj, došlo mi, že je z celé situace naprosto vyděšený a že má nahota je to poslední, co řeší. On si jen strašně moc přál, aby to dobře dopadlo, protože měl stejnou nemoc jako já, a na ní se umírá... Další pocit bylo překvapení z toho, že mohu být na dvou místech najednou. Že zároveň sleduji, jak mě svlékají a zároveň vidím, jak ve vedlejší místnosti ve sprše dvě sestry sprchují prostěradlo studenou vodou. O tom rozdvojení vnímání jsem pak často přemýšlela a vysvětlil mi to až Castaneda :0). A třetí pocit byla bezmoc, když mě to nesnesitelně bolavé tělo vtáhlo zpět dovnitř v okamžiku, kdy mě zabalili do toho ledového prostěradla. Vykřikla jsem a pak se rozbrečela. Věřím, že bych o chvilku déle mohla zažít i setkání s babičkou, tunel a na jeho konci světlo nebo Ježíška. Věřím všemu, co vyprávějí ti, kdo ze smrti zažili delší úsek. Jen nevím, co zažívá člověk po té - když už není návratu...

K dílu: Příroda je mocná čarodějka
24.05.2022 19:50Zeanddrich E.

Ad dobrý skutek bude po zásluze potrestán. " Tahle sentence hodně tu může způsobit nedobroty..  :) .

V nebeské legislativě je o tomto řečeno přibližně toto:  ..Nebude potrestán, pokud máme  k dispozici i dost prostředků (energie) (a nejlépe již předem je použijeme ke své obraně :) ), abychom zvládli i zpětný ráz" tohoto našeho skutku.. :) :)

((...)).

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 19:45Aru

tak to je super. to jsou ty náznaky, které máme, buď je mozek daleko efektivnější než si připouštíme a dokáže vědomí vysílat mimo tělo, respektive nahlížet i mimo tělo po jakýchsi energetických drahách dál než jsi je mysl, která nám slouží k sebeuvědomování vědoma, ale lze to spatřit/zažít jen ve změněném stavu vědomí, nebo jsme jakési netělesné bytosti bydlící v tělech, něco jako šneci v ulitách, přičemz ulita je to tělo, nebo je to všechno dohromady - ta samá událost se dá interpretovat různě.

ale vůbec mi přijde že střípky pravdy leží všude, ale je chybou považovat takový střípek za celou pravdu.

a jaký jsi z toho měla pocit, když jsi byla mimo tělo? ony totiž pocity se neustále přetírají novými pocity, jsme spíše jako tekoucí voda, než cosi neměnného, stálého

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 18:53Lenochod

Aru, to je úplně super, cos' napsal ! Já sice šířím myšlenky Carlose Castanedy, protože je beru jako nejpravděpodobnější verzi, (a ty, které jsem si ověřila, mám i za svou pravdu) ale mám to ve skutečnosti přesně jako ty. Já prostě nevím, co bude po smrti. Dříve jsem si myslela, že to vím, protože jsem zažila klinickou smrt a viděla jsem od stropu, jak mě zachraňují a viděla jsem i do vedlejší nemocniční místnosti, ale ta smrt neproběhla do konce. Zažila jsem jen její začátek a co by bylo dál už se nedozvím, protože se jim podařilo dostat mě zpět do těla.

A to, co píšeš o všech duchovních naukách, že jsou zkrátka zkreslené lidmi, to si myslím také. Vlastně souhlasím úplně se vším, cos' tady teď napsal, takže super! Jsem nadšená z toho, že zrovna v tomhle to má někdo stejně jako já! Já si totiž myslím, že vše, co existuje jsou jen různé druhy filtrů a zrcadel, které různými způsoby zkreslují absolutno.

K dílu: TD - Na slobode
24.05.2022 16:04Silene

Abakus, různorodost je fajn, spíš aby neplnila funkci Náhodného díla, jak už tu je naprogramováno od Oldy a s čímž je samo o sobě zábavy dost, stačí párkrát kliknout. Velká škoda, že si s texty nedáváš víc práce, jsi schopna perfektních záseků, no a takhle spíš naplano (samozřejmě v trapně literárním ohledu, nikoli v rámci sdělování zážitků kámošům. Tam určitě dobrý výkon.)  

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 15:55Aru

myslím že každé duchovní učení se musí zčásti mýlit už jenom z toho důvodu, že ho interpretují lidé, jejichž život je zde, tudíž poznatky mají odsud, tudíž srovnání mají opět odsud, skrze své emoce a své vnímání, které existují opět jem zde v tomto světě. můžeme mluvit jen o tomto světe, všechno ostatní jsou jenom teorie a náznaky, dokud člověk zcela nezemře. je nebezpečné tvrdit o čemkoli z druhého světa, že to tak opravdu je, spíše že by to mohlo být možné.

ano, vědomí fungující zde musí logicky končit s tím tělem ve kterém přebývá, přesto vědomí jako takové, které utvořilo to co nás dělá lidmi zde zničeno být nemůže. problém je víra, lidé mají potřebu věřit, ať je to cokoli, proto představa nicoty je děsivá, v nicotu se věřit nedá, ačkoli je nicota to kam směřujeme, tudíž je jedno co zažijeme, respektive každý by měl dělat to co ho baví a těší, byť jiný to nebude považovat za správné, pak jsou systémy pravidel, které zabraňují dělat lidem co je baví a těší, pokud se to vymyká řádu společnostem, jo tak to jsem se zase dostal někam :D

mě prostě většina takových směrů přijde stejně scestná stejně, jako ti co tvrdí, že po smrti nic není, je to jen druhá strana úplně té samé mince, jak zaplácnout lidem touhu po smyslu. až se dostanu k řece Styx, pak budu moct prohlásit, že tam jsem :))

prošel jsem si několika duchovními směry a žádný nebyl úplně to přesně ono, respektive žádný mě nedokázal udržet na dlouho, zbyly jen poznatky a poznámky pod čarou.

zcela se domnívám, že smyslem života je ho žít, co si kdo pod tím představí je na každém zvlášť a jaký to má celé nějaký vesmírný nadsmysl může být celkem fuk :))

K dílu: Minigolf pod hrází
24.05.2022 15:28vesuvanka

Květoni, díky za pěkný fejeton. Plně souhlasím s tím, co píšeš, TIP.  Pobyt v přírodě, ale třeba i jen pohled z okna do zeleně působí příznivě na zdraví. Minigolf neznám, ale při čtení jsem si připomněla dětskou hru - cvrnkání kuliček do důlku, která kdysi bývala symbolem přicházejícího jara. Plátěný pytlík plný barevných hliněných kuliček, případně vyhranou "cíněnkou" nebo "skleněnkou", byl pro nás velký poklad :-))).

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 15:11Lenochod

Aru, to je milé, že se omlouváš, že furt poučuješ - přitom to furt dělám já... :0) 

Máš pravdu o tom štěstí. Nejšťastnější jsou malé děti, které jsou teprve na začátku své cesty. Kdo je dál, musí za to zaplatit svými silami, o které ho cesta připraví. I svými nadějemi a vírami a láskami. O vše ho cesta postupně připraví a nakonec i o život. Ale přesto nám ta cesta musela stát za to, když jsme se na ní ocitli. Něco důležitějšího nám přináší, než nám bere. Tobě třeba přinesla umění pracovat se svými úzkostmi, energiemi a pocity. Možná v tom budeš tak dobrý, že bys to mohl učit ostatní, kteří si s tím zatím nevědí rady a plácají se v tom.

Můj oblíbený Don Juan Matus říká, že největší lidský omyl, kvůli kterému se lidé chovají jako pitomci, je, že si myslíme, že máme více životů, že zde máme více šancí, že ve skutečnosti skoro nikdo nepočítá s tím, že po smrti opravdu zanikne, že je tu jen jednou jedinkrát a měl by se snažit to využít na maximum. Podle Dona Juana nás po smrti "sežere orel". Stvořitel použije naše vědomí jako potravu pro to své neustále se rozšiřující. Zbydou po nás jen naše vzpomínky zapsané v jeho knihovně Akáše a ty knížky na pokračování možná použije k tomu, aby sem na Zem poslal nejaké další malinké já, s tužkou a papírem, aby napsalo další kapitolu rozečteného románu. On neví, jak budou příběhy pokračovat a chce další díly. A náš jediný úkol není se tu něco učit, nebo tu trpět, nebo nahromadit majetek, nebo další falešné cíle. Ten úkol je pouze zaznamenávat. Tím, že to prožíváme. Svými rozhodnutími tvoříme slůvka příběhu a Jemu je jedno jaké, zda dobré nebo zlé. On se klidně koukne i na horror. ;0) Proto mu Don Juan říká "velký tyran", on nás zkrátka používá. Jsme takoví jeho malikatí otroci. Žít, rozhodovat se a zaznamenávat musíme, nic jiného nemusíme. Vyfasujeme něčí příběh jako štafetu, a jdeme s ním nějak naložit.

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 14:37Aru

myslel jsem to tak, že báseň nereflektuje to co so děje, ať je to cokoli, ale že to byl spíše jen můj pocit, proto kategorie "MIMO"

ano, poslední dva roky a půl jsou náročnější a je to víc vidět, protože má více lidí potíže, ale vždy tu byli lidé co měli potíže, jen to většinu lidí nezajímalo, protože se jich to netýkalo.

neřekl bych, že jsem dál, nevím, spíše je šťastnější ten kdo není dál, ono dál je vždy vykoupeno tou cestou na které se ono dál stalo. o tom je vlastně druhá báseň, přijetí i vlastních mizerných stavů, jako něčeho byť bolestivě přesto krásného, proto jsem psal, že nicota je krásná - ekvivalent k nicotě je buddhistická nirvána. z našeho pohledu po smrti nic není, protože tam žádné emoce nejsou, ani cokoli lidského není, pouze vědomí, ale to už zase zabíhám úplně jinam, promiň je to šílený se mnou, furt poučuju :D

K dílu: Minigolf pod hrází
24.05.2022 14:37K3

Minigolf mně nechává chladným, jednou jsem ho zkoušel a nic vě mně nenechal. Zato s popisem léčebných účinků přírodou naprosto souhlasím. Mám svůj recept, snažím se jít ven za každého počasí. I déšť má blahodárné účinky na pleť. Podobné to je např. s alergiemi, čím víc se budeš vyhýbat pylům, o to to bude horší. Chce to naopak jít čelem proti nim když kvetou stromy, a brzy se ti začnou vyhýbat. Když se to spojí s pohybem, je to ještě lepší. Fain fejeton.

K dílu: V klesání vidíš hlubiny...
24.05.2022 14:23Aru

myslím, že každý má svoje bolesti a bolístky, kterými si člověk prošel a že jsou postupně jeho součástí na cestě po které člověk jde.

ale souhlasím, že jde o ono přijetí toho co kdo zažil. ty věci nakonec vyplavou tak jako tak na povrch. kdo to chce řešit, tak může ten proces urychlit s někým. já neměl štěstí na psychology, dnes si myslím, že nedůvěra byla na obou stranách, tudíž nebylo možno se něčeho dobrat.

nemyslím, že je špatně, když má člověk mizernějsí stavy, pokud je dokáže racionálně kontrolovat/analyzovat. dnes už mě podobné texty nedestruují, takže náhled do nicoty si můžu dovolit a když mám dost, tak toho nechám a ten stav přečkám, nebo se věnuju něčemu jinému, kde jakoby vyjdu z takového stavu, nebo to jde prospat :))

je to celé o toku energie v člověku, která klesá a stoupá, není to rovná čára, mění se jak během dne, tak je tam víc cyklů, u většiny lidí není ta křivka tak rozlítaná, jde ale ovlivnit/rozhodit i vnějším působením. u části lidí má ale tato křivka vyšší vrcholy a hlubší údolí, pokud to o sobě člověk ví, může s tím pracovat, aniž by se zničil,... i když zvýšenému opotřebení asi ujít nejde?

pomoc nepotřebuji, vím že leccos není ideální, nebo v "normě", ale přijal jsem to jako stav s kterým žiju, jako to co je součástí mě, ať už to je cokoli, pak si můžu užít třeba i úzkost a napsat o tom báseň ;)

neexistuje jedna správná cesta, nebo jediný správný směr a cíl není jít k dobru/světlu, ale cíl života je ho žít a to v jeho různorodosti a rozličnostech

K dílu: F.R.M.C. (2)
24.05.2022 13:58Aru

ano, cíl pozemského snažení je urna v zemi :D

ale Loki, já myslel, že už jsme si to ujasnilil, nebo ne?

- to co znáš a nazýváš sám sebou, to smrtí končí, to je pravda materialistů, ale to vědomí co nás tady defakto stvořilo, jede dál, ale to nemá nic společného s čímkoli lidským a nelze do toho strkat jakékoli lidské představy, ty platí je zde na pokud máš tělo, neboť bez těla nelze zažívat lidské emoce, zažívat život, tedy i když jsou výstupní informace zachráněny a uchovány, je to už pouhý záznam ke kterému nelze nic cítit, tudíž je prakticky jedno co je na tom filmu.

došlo mi že vtip je v tom, že pravdu mají jak materialisté, tal věřící, ale zároveň se současně mýlí obě skupiny, neboť nahlížejí na věc jen z jedné strany mince, tudíž si zákonitě musí proti sobě postavit barikády místo toho, aby nazřeli, že drží jen část většího celku a tudíž že se mýlí, protože říkají jen dílek pravdy, který ale v omylu považují za celou pravdu, to znamená že i moje dílky mohou být součástí ještě většího celku, který mi dál uniká :D

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 13:38Lenochod

Aru, takže je to takto : buď se nyní zvýšil počet citlivých lidí, a nebo se natolik zvýšil tlak, že to teď drtí i ty odolnější. Dřív u psychiatra končilo jen nějaké zanedbatelné procento a dnes jsou tam půlroční čekací lhůty. A někdo spáchá sebevraždu dřív, než přijde na řadu... (Možná je to i tak, že se snížil počet psychiatrů... ;0) )

Já si myslím, že se opravdu velmi zvýšil tlak na lidi, možná, že byl dlouhodobě snížený, ale zkrátka je toho nyní už trochu moc...

Je však fajn, že se toho nebojíš a bereš to jak to je. To se někteří z nás učí celý život, brát věci jak jsou, a nedělat si zbytečné starosti. To jsi dál než většina z nás :0)

K dílu: V klesání vidíš hlubiny...
24.05.2022 12:53Lenochod

Aru, existují velice účinné metody léčení od padání vlasů, břes bolavá kolena až po depresi, které spočívají na vyvolání příčinného pocitu a jeho zesílení a prožití (v bezpečném prostředí). Často jsou to pocity z dětství, o kterých už člověk dávno vůbec neví, ale šikovný terapeut tě k nim dovede a přiměje tě, abys už je dál nepotlačoval a neskrýval, ale nechal je sebou projít. A oni přejdou a máš od kolen pokoj. Já jsem tím prošla (jmenuje se to RUŠ, ale jsou i jiné podobné metody), když jsem nemohla v autoškole vlézt za volant. Měla jsem z toho doslova paniku a nikdo nevěděl proč. Terapeutka se při řízeném dotazování dostala až k mé babičce, která v mém raném věku zemřela na autonehodu. Vůbec jsem netušila, že mi to způsobilo takové trauma, které se během terapie ze mě uvolnilo (brečela jsem několik hodin v kuse) a za týden už jsem seděla za volantem... Takže pokud v tobě báseň prohlubuje nežádoucí pocit, právě probíhá léčení. Jen je potřeba v tom pocitu vydržet tak dlouho, dokud sám nepoleví a nic jiného nedělat kromě prožívání toho pocitu. Asi to nebude vhodné pro lidi se srdečními vadami, protože často tím pocitem je i strach, ale nejčastěji je to nějaké nepřijetí, nějaká neláska. Nemůžu tvrdit, že to zabírá na každého, takže se třeba ve tvém případě mýlím, ale možná bys prostě jen potřeboval projít svými pocity až na dřeň... Když se ten proces nedokončí (když pocit sám nezeslabí a neodejde), ještě se to musí opakovat a hledat i další příčiny zlých potlačených pocitů.

K dílu: F.R.M.C. (2)
24.05.2022 11:23Utgard-Loki

Tywe, Aru, kolikrát jsem Ti to říkal - ty se můžeš mít taky, a líp! Nedělej stejnou chybu jako jsem udělal já, a nenech svou depresi, aby Tě pohřbila v díře - přes deset let mi to trvalo, než jsem se z toho vyhrabal, a moc nechybělo, a dopadlo to špatně...

Proto Ti říkám - všechno je v našich hlavách! A na té Tvojí rostou vlasy, které ještě nejsou šedivé, co já bych za to dal - tak vylez ven, nasaj letní vzduch, který kdovíproč voní pouští, orientem, exotickým kořením a ve kterém zní bendir, tombak, šalmaj a čísi šepot, a nech se vést svou magickou intuicí - a uvidíš, že nalezneš víc, než dokážeš pobrat. ;-)

K dílu: Den, kdy utichl Vesmír
24.05.2022 11:21Lami

- dnes opustil mě , bohužel  -  sedí mi tam víc                 

                                                 proč ale

                                                 nedovedu říct

K dílu: V klesání vidíš hlubiny...
24.05.2022 10:53Lenochod

Víš, Safiáne, když člověk tvoří, bývá to obvykle proto, že má nějaký pocit, který má potřebu vyjádřit nějakým tvořivým činem, ukázat ho ostatním. Při té tvorbě umělec ten pocit intenzivně prožívá a pokud se dílo zdaří, tak může jeho prostřednictvím prožít podobný pocit i čtenář (nebo divák, posluchač atd.). A to je právě ten léčebný proces. Dostat ten pocit ven (třeba i prostřednictvím básně - ať už vlatní nebo od jiného autora). Kdybys chtěl smazat z Písmáka všechno léčivé a sebeléčivé čtivo, mohl bys Písmáka zrušit úplně... Mám sama tu zkušenost, že pokud se člověk zcela uzdraví (ze svých pocitů), pak přestane tvořit. Zdravý člověk to nějak nemá zapotřebí. Možná že celá lidská kultura je založená na sebeléčení lidí. Ale možná jsi měl na mysli trochu jiné básně - básně nemocných lidí, kterým nejde o to se léčit a tento proces sdílet, ale o to vzbudit ve čtenáři nějaký hodně nezdravý pocit (a tím se bavit). To jsou skutečně zvrhlé pohnutky, takové věci mohou být opravdu škodlivé. Je však na čtenáři, co všechno do sebe vpustí, co vše nechá, aby ho přeladilo, a nad čím mávne rukou a co číst zkrátka nebude. Před tím nás nemá ochraňovat něčí morálka, před tím se musíme chránit sami tím, že se to naučíme rozlišovat. Co mi škodí? Co je o.k.? Co mi pomáhá? 

K dílu: Smradlavý kohout
24.05.2022 10:17Jamardi

Mně ten závěr připadá sympatický. To, že si paní opařila jazyk, vypovídá, že má strach mluvit. Jednak  jsem o  tom četla a jednak takovou osobu znám, osobu, které se stává, že někdy řekne, co říci nechtěla a potom si opaří jazyk, ještě týž den. Proto tomu věřím, že to tak je. Je to vlastně od paní pěkné, že se snaží dát si pozor  když ví, že nemá mozek v pořádku.

K dílu: Smradlavý kohout
24.05.2022 07:45Aru

něco podobnýho se mi taky stalo, pařil jsem na mobilu hry a najednou kolem letí babka, tak pospíchala přes silnici, ale neměl jsem moc času to sledovat :D

tehdy už mě nebožtíci nebrali, šokovala mě pouze první nebožtice, která si dala se mnou sraz.

vůbec zajímavý jsou záběry z kamer řidičů tramvají od vás z Prahy, jak lidi chtějí urputně umřít stůj co stůj.

přesně, být přikován ke skále za trhání jater, to ti hned přijdou na mysl myšlenky o věčnosti :))

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
24.05.2022 06:35Aru

Lenochode, nebojím se zkázy světa, když klesá energie, můžu se dívat do hlubin, když stoupá můžu dělat žertíky ;)

je to spíš pocit, ono to není ani tak že by tahle doba začala zničeho nic drtit lidi, ve větších společenstvích se najdou vždy ti na které to bude příliš - ono jde o nějaký počet lidí kteří to nezvládnou, určitý počet je přijmut a je uklizen různě, až když je překročena určitá hranice, pak jsou najednou vidět, teprve tehdy to začne zajímat větší počet lidí

K dílu: V klesání vidíš hlubiny...
24.05.2022 00:26Aru

nevím jestli je sebelečebná, mě ta báseň víc otevírala onu úzkost v hrudi o které je v básni řeč, musel jsem si dát pauzu od magického hledění v nicotu, neboť je to silně přitažlivé, ale na druhou stranu v minulosti takové stavy byly mnohem ničivější a psaní v takovém stavu to ještě zesilovalo, jednu dobu jsem musel úplně prásknout se psaním, protože všechno psaní poezie bylo destruktivní

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
23.05.2022 22:54Lenochod

Aru, ty se zkrátka bojíš zkázy světa, přiznej si to, a nesváděj to na depresi! ;0)

Měli bychom si to přiznat všichni, kdo máme oči k vidění a uši ke slyšení. Jenže jak tomu čelit? Na to se nedá připravit. Nezbývá nám, než jít krok za krokem i v této narůstající nejistotě a být pro sebe člověkem, jakým být chceme. Třeba jen laskavým člověkem, nic víc, nic míň. A občas se u toho dobře bavit... :0)

K dílu: V klesání vidíš hlubiny...
23.05.2022 22:41Lenochod

Přátelé depresí dobře vědí, jak krásné by bylo nebýt... Ale díky Písmákovi a jeho autorům mi před pár dny došlo, že když člověku dojde čas, zbývá mu být jen teď, jen v jediném okamžiku. Být jen teď se už dá mnohem snadněji, je to snesitelnější než být také v minulosti a budoucnosti... A hlavně když je člověk jen teď, není potřeba, aby něco muselo mít smysl. Odpadá tahle povinnost, že vše musí mít smysl. Je to velmi úlevné.

Bezpodmínečně přijímá gravitace. Nicota nepřijímá, nicota nedělá nic, i když také bezpodmínečně... (a to nás přátele deprese fascinuje...) Když procítíš v sobě tíhu těla, prožiješ na vlastní kůži vztah, který má Země s každým atomem tvého těla. Ten je bezpodmínečný a doslova přitažlivý. Země se k člověku nepovšimnuta něžně vine jako nejvěrnější milenka a způsobuje slast každé buňce ujištěním, že je chtěná.

Další ze sebeléčebných básni, které sem patří. Každý, koho se to týká, se v tom najde.

 

K dílu: TD - Moře
23.05.2022 21:50K3

supi., tohle se ti fakt povedlo. Vidím v tom i sebe. Mořského vlka jsem četl třikrát, viděl asi čtyři rozdílné filmy a líbily se mi všechny, v tom díle je moudrosi víc než dost. A přesto jsem se po moři nikdy neplavil. Zaujalo mě taky jedno, píšeš Zatím ji každý den míjím - ale až mě jednoho dne potká a políbí... To znamená že se denně potkáváte, míjíte, zkus oslovit a políbit ty jí:). Taky si myslím že bůh srdce už otevřel každému, ale ne každý si toho všiml. Ať chci nebo nechci, musím tomuhle dílku dát tip.

K dílu: Z příčetnosti k nevědomí
23.05.2022 21:41Safián

Aru, pěkná báseň.  Jen ten poslední verš by měl znít malinko jinak? Plachty příčetnosti a vítr společnosti není úplně to pravé. Obsahu rozumím a souhlasím s ním, ale slovně by to chtělo doladit. V prvním případě by stačilo nechat jen plachty. S druhým nevím. Mému čtení by také vyhovovalo dát osobnější až zem ti shoří na popel. Možná bych škrtnul jako zbytečné  v cestě.

K dílu: Smradlavý kohout
23.05.2022 19:49Aru

tos vyjádřil přesně Prometheé, úplný souhlas ;)

- nakonec zapomeneme všichni na všechno, až nadejde ten den, je otázka, zda-li nám to bude jedno, či tomu onomu to bude jedno. myslím že život žádný smysl nemá, že všechno jsou vyjeté cesty, sborníček pravidel a nějakej uzlíček emocí, ze všeho ostatního bych klidně mohl skočit z věže, kdyby ji ochránci života nezadrátovali a na hydraulický kleště jsem moc línej :))

K dílu: skořápka
23.05.2022 19:16Gora

Celkem dobrých sedm řádků, kdyby ten sedmý byl úvodní a pak další odspoda od šestého k prvnímu /jen v mém vidění, k ničemu tě nenabádám, ale četlo se mi to lépe/ za mě by obraz byl dostačující, silný obraz v každém verši bez nějakého dalšího "shrnutí" se mi zdá příliš... a závěr /2 verše/ slabý... pro povzbuzení tip.

K dílu: TD - Na slobode
23.05.2022 18:13yss

No tak milý čitateľ sa popasoval s textom dosť, viď prvý môj koment..tu nejde o argument, že vyzerala dobre /v texte tento údaj nebol a nemyslím si, že by tento fakt nejako odklonil môj pohľad na text/

plne akceptujem aj to, že bola rada..ale v tom podaní textu to vyznievalo až tak, že úplne nad vecou, akoby nič..čiže z môjho pohľadu si mala veľmi dobrý námet, ktorý si spracovaním nedotiahla

 neviem sa u teba asi zbaviť pocitu, že to dávaš " na prvú dobrú " a text má potom svoje neduhy / už spomínané v prvom komente / Pritom potenciál tam isto je. Asi takto, ale tak môžme sa ešte pobaviť aj o tom, aké mala vlasy prípadne prádielko atď...čiže radšej nie

 

K dílu: Minigolf pod hrází
23.05.2022 17:34Aru

umrlci jsou přece bednách, nebo v menších karbicích jako popel :D

když zeleň prodlužuje život, tak by hřibitovy měly obsahovat je kámen, beton cihly a asfalt pro ještě bezútěšnější atmosféru, aby se živý návštěvník bál jenom pomyslet na smrt, natož zemřít, plus každý vstup živého na hřbitov by měl být zpoplatněn, aby se tam necourali zbůhdarma a nemarnili časem :D:D

K dílu: tí čo budú
23.05.2022 17:03yss

"Poučený používateľ reči zväčša vie, že slovo nepostrádateľný nie je spisovné, lebo v spisovnom jazyku nemáme sloveso postrádať a v príslušnej situácii používame slovesá chýbať alebo nemať niečo."

 Áno, nájdeš ho v krátkom slovníku ako archaizmus, skôr to zaváňa čechizmom, v texte je to ako päsť na oko..k obsahu a kvalite textu sa vyjadrovať ani nebudem 

K dílu: Zakázané uvolnění
23.05.2022 15:48Danny

Mód přežít je totiž nadřazen módu rozmnožit se. - tady bych dodal, že tohle je psáno dost z ženského pohledu: myslím, že u mužů někdy může mód "rozmnožit se" být silnější než "přežít" - je to logické, pokud žena nepřežije, nemůže se o potomka (nejdříve v lůně a potom bezbranné dítě) starat, u mužů v původním, civilizací nepolíbeném přírodním stavu stačí k rozmnožení pouze ten sex, tak někdy nastává, že muž překonává až životu nebezpečné "adrenalinové" záležitosti, aby upoutal ženu či ženy a má tedy mód "rozmnožit se" teoreticky prioritnější než přežít :) ale týká se to asi jenom někoho a jenom někdy

K dílu: Minigolf pod hrází
23.05.2022 14:16Květoň Zahájský

Prosecký – golf sleduji s obdobným zaujetím jako kupříkladu tenis. Když jej hrají mladá děvčata v sukénkách o šířce toaletního papíru, odhalujících končetiny dosud nedotčené celulitidou, rád se podívám. Ale že bych se toho musel aktivně účastnit, to nehrozí. Navíc kdyby se manželka doslechla o personálním obsazení golfových turnajů na Filipínách, tak mě na žádný golf nepustí. A na Filipíny teprve ne.

K dílu: Minigolf pod hrází
23.05.2022 14:15Květoň Zahájský

Aru – studie potvrzují, že už pouhá přítomnost vegetace snižuje nebezpečí vzniku kardiovaskulárních onemocnění včetně infarktu myokardu (Pereira et al. 2012, Gražulevičiene et al. 2015, Bosch van den & Bird 2018) a je vhodnou prevencí výskytu cukrovky II. typu (Thiering et al. 2016). Řada studií podporuje názor, že zeleň v blízkosti bydliště snižuje pravděpodobnost samovolného potratu a zvyšuje hmotnost novorozenců (Dzhambov et al. 2014, Hystad et al. 2014).

K dílu: meditace a meditace
23.05.2022 14:00Lenochod

No já myslím, že ateisti jsou v některých případech až fanatická sekta... Např. klub skeptiků a jejich bludné balvany udělené světově uznávaným vědcům... 

Tu tmu už jsem zkoušela mnohokrát, ale když říkáš, že možné to je, budu to zkoušet dál. Energii přeci musíme vidět i po tmě, když už ji vidíme za světla... Ale možná, jak píšeš, jsem jinak nakalibrovaná :0).

O tom, že každý vidíme trochu jiné vrstvy světa hezky mluví Petr Chobot ve starších přednáškách na You Tube. A tím pádem každý popisuje tyhle věci jinak. Když se změní jeho nastavení, uvidí toho víc (nebo míň, jak píšeš v básni :0) ).

Žes měl odvahu na exorcistu - to už tedy musela být síla... A jestli to nepomohlo, tak jsi dobře udělal, žes odtamtud zmizel...

K dílu: Postsnění
23.05.2022 13:51malej_blazen

Alekanar: ano samozrejme, ze ho nekdo pronasludeje, prinejmensim on sam sebe. A to se mu zhmotnuje, respektive to projikuje do okoli. 

no ja nevim jestli kazdy skutecny (trochu moc links!) basnik musi mluvit zeitgeist, samozrejme se na nem spolupodili, ale ze by to bylo takto apriorni to si nemyslim.

apropo - je-li. dnesni basnik kavarensky cita (coz si teda nemyslim), neni to prave feeling dnesni doby? Z toho tveho popisu sala pro me trochu moc angazovanost umeni jakozto funkce a pominu-li, ze kazde umeni je tak trochu angazovane, tak tuhle umeleckou funkci skutecne nemusim. I cita basnik, tim ze pise o sobe (a basneni je vzdy tak trochu narcisticke) je take clovekem a predava dal svoji zkusenost a i kdyby byla vylhana, jak jiz zaznelo, i to je zkusenodt, chceme-li archetyp, ktery dale zase neco rika o druhu cloveka vulgo basnika etc etc etc.

K dílu: stiskni ostřici mezi rty
23.05.2022 13:47lawenderr

Mi ten závěr přijde tak samozřejmý, že ho tam prostě nepotřebuju. Ani to Zdá se mě nenadzvedlo ze židle, abych se podívala Co. Ale možná mi ten správný úhel pohledu šedé mozkové schválně utajují a potají čučej samy, opájej se - a mi nic nepošlou :D

Hele, jestli to ostatním dává smysl, tak to prostě nemůže být blbé. Zato já              :)

K dílu: Postsnění
23.05.2022 13:47malej_blazen

Alekanar: ano samozrejme, ze ho nekdo pronasludeje, prinejmensim on sam sebe. A to se mu zhmotnuje, respektive to projikuje do okoli. 

no ja nevim jestli kazdy skutecny (trochu moc links!) basnik musi mluvit zeitgeist, samozrejme se na nem spolupodili, ale ze by to bylo takto apriorni to si nemyslim.

apropo - je-li. dnesni basnik kavarensky cita (coz si teda nemyslim), neni to prave feeling dnesni doby? Z toho tveho popisu sala pro me trochu moc angazovanost umeni jakozto funkce a pominu-li, ze kazde umeni je tak trochu angazovane, tak tuhle umeleckou funkci skutecne nemusim. I cita basnik, tim ze pise o sobe (a basneni je vzdy tak trochu narcisticke) je take clovekem a predava dal svoji zkusenost a i kdyby byla vylhana, jak jiz zaznelo, i to je zkusenodt, chceme-li archetyp, ktery dale zase neco rika o druhu cloveka vulgo basnika etc etc etc.

K dílu: meditace a meditace
23.05.2022 13:46Danny

Tak jsem se kvůli tobě teď zavřel do úplné tmy a opravdu: vyloženě září, dokonce víc než za světla, protože je "normální" světlo neruší :). Hm, je možnost, že každej vidíme něco jinýho, nebo že máme prostě tu schopnost jinak kalibrovanou, kdo ví. Tady u těch věcí vždycky troskotám na tom, že něco nějak cítím nebo vidím, ale právěže nevím co to je a když to ostatním popíšu, tak se neshodnem, nebo je to někdo, kdo o tom nemá ani páru. Proto jsem si na jistou dobu dal od duchovna pauzu, že je to stejně vlastně jenom v mojí hlavě: ale teďka třeba Ty s viděním světýlek a pár dalších věcí mi potvrzují, že nemůžu popřít co vidím, i když to třeba jiní nevidí. Například po dvou letech jsem musel odejít z práce, která pro všechny vypadala jako dream job: prostě tam byly blbé energie a cítil jsem, že je tam "něco" proti mě, byl jsem u psychologů, kinezioložky, mágyně, katolického kněze - exorcisty: inu nikdo mi s tím stejně nepomohl a musel jsem odejít. To je škoda, že ta stará náboženství jsou zastaralá, nová nedopečená nebo sektářská a ateismus neodpovídá realitě.

K dílu: meditace a meditace
23.05.2022 13:38Lenochod

Ty černé jsou totiž hodně nenápadné. Ty svítivé na sebe strhují pozornost a já zjistila, že tam ty černé byly vždycky, jen jsem je přehlížela. Dřív jsem si myslela, že jsou ty jiskry rovnoměrně rozházené všude v prostoru, ale když jsem to začala pozorovat za chůze, zjistila jsem, že vyplňují můj prostor, že chodí se mnou. Asi to bude nějaká složka aury. Ty to vidíš i v úplné tmě? Já to nejlépe vidím, když mám černou tmu v pozadí, ale např. ruku, kolem které to pozoruji, mám osvětlenou. V úplné tmě ani náznak...

K dílu: meditace a meditace
23.05.2022 12:58Lenochod

Já nejprve viděla ty jiskry poblikávat, jako když se třpytí sníh. Při pozornějším sledování (musí se periferním zrakem - hlavně moc nehýbat očima) jsem uviděla jak víří, rojí se. Na jedné akci, kde to vidělo hodně z nás, tomu ostatní říkali spermie (protože ten pohyb je připomíná). Pak jsem si začala všímat i těch čistě černých bodů. Těch tam je méně, ale taky víří. Když se při sledování černých jisker zaměřím zrakem na korunu stromu, vidím, jak "se z něho práší". Pulsuje to dovnitř a ven. To vidím až když se zasoustředím na ty černé jiskry. Vypadá to, jak kdyby ten strom vdechoval a vydechoval prach.

K dílu: Minigolf pod hrází
23.05.2022 11:34Prosecký

Květoňu, tip to zcela jistě je. Dílo ve mně evokuje hned několik asociací:

1) Plumlov vyznačuje se sklonem k nedokončenosti. Nejen tedy zámek, ale ani přehrada nebyly dotaženy do úplného konce.

2) A to zašel jen na minigolf.Jakých epických forem by tvoje dílo nabylo, kdybys navštívil opravdový (velký) golf!

3) Píšeš, že jsi prostý člověk prázdných kapes, ale jistě je to (u vědomí tvých exotických cest, zde zevrubně popisovaných) jen přechodná fáze. Když zmiňuješ, že na golfu je možné obdivovat dámské křivky, těším se, až se dostaneš k této hře v chudších zemích. Třeba na Filipínách tě na golfu na greenu i v bunkeru obklopují: umbrella girl, stick girl, baggage girl, refreshment girl a reconditioning girl a to vše za ceny v porovnání s okresem Prostějov směšné. V takovém kolektivu je velikost míčku, typ hole i míra uvolněnosti nožního postoje poměrně vedlejší záležitostí. See you soon!

K dílu: Zlatá ratolest
23.05.2022 11:26Lady de Winter

Děkuju, ale zrovna za tohle si zásluhy přičítat nemůžu, ta "monumentální pasáž" (víceméně to, co je kurzívou) je tentokrát opravdu vysoce intertextuální. Biblické asociace jsou předpokládám čitelné, ale je tam smíchaných víc starých textů o stvoření, některé relativně věrně, některé jsou spíš kreativně parafrázované. Tip už ale vzít zpátky nemůžeš, tak já si ho odmyslím. :)

K dílu: TD - Moře
23.05.2022 11:26zvedavec

Odpoutaný Prométheus:

"emergentní emoce"  - čo to je? krízová emócia?

Ja si myslím, že láska nie je krízová emócia, možno nie je to ani emócia, to, o čom supizmus píše; ale existuje aj emócia lásky, to nepopieram, ale či je krízová?

Láska sa prejavuje možno v postoji, v hľadaní dobra u seba aj u druhých , v prijatí druhých, ... , a v tom sa rásť dá

 

K dílu: Hudba pro mne
23.05.2022 11:19Lenochod

Děkuji ti Aleno Kar, za návštěvu a za tip :0)

Piáno v baru jsem tam také ještě chtěla mít, a také smyčcový kvartet v lázeňském altánku v letním odpoledni... Bylo by tam toho už moc. Kromě cimbálové sloky, která je zatím jen vysněná (chtěla bych mít někdy tu možnost zažít cimbál s housličkami naživo na nějaké venkovské slavnosti...), ostatní sloky jsou mé drahé vzpomínky. Tu dívku s lyrou jsem hrát neslyšela - ocitla jsem se tam až když bylo po hraní, tak mi to také zůstalo jen jako představa, jak to muselo být krásné... To 18. století muselo být vážně mnohem příjemnější, co se hudby týče. Ale je fakt, že se sluchátky si člověk např. filmovou hudbu vychutná na maximum :0)

K dílu: Minigolf pod hrází
23.05.2022 11:04Aru

pro mě je překvapení, že márnice s hřbitovní zdí neuzdravuje tělesnou hmotu lidství, nýbrž že jsou to listnaté stromy, pak by určitě jiná studie měla ozřejmit, že v zimě lidé umírají daleko častěji při pohledu na holé větve listnáčů v parku a s tím účelem by se buď měly každý podzim lepit listy zpět na stromy, nebo ony stromy pořezat a místo parku dát místo pro minigolf

K dílu: Hudba pro mne
23.05.2022 10:54Alenakar

Svým způsobem to bylo velmi krásné když třeba v osmnáctém století muzicírovali skoro všichni, nebo když v devatenáctém století musel v každém měšťanském salonu stát klavír... Dnes máme ale zase možnost vnímat hudbu v soukromí ,bez rušivých vlivů a můžeme jí poslouchat tolik, že nám z toho často jde hlava kolem.   Musíme znát své priority a mít cit pro míru, aby nás dnešek neuvrhl do naprostého chaosu.

Za básničku tip. Bylo by asi nejlepší střídat osmnácté století a dnešek.

K dílu: dračí krev
23.05.2022 10:42Silene

V poetickém textu vždy rvačka o každé slovo, nuanci. Čím kratší text, tím větší pranice.

Co publikovaného kousku se týče, odcházím mrzuta, že autorka nevyhověla mému čtenářskému hladu po dalších slokách. Krví polétavých štítonošů mě neukojila.

Obecně k písmáku: jo, pískoviště. Ale víš, co je to klikání?

K dílu: dračí krev
23.05.2022 10:13cvrcka

Yes, yss. Tohle řeším od začátku své tvorby, nakolik i třeba jen jiný název tvoří nový text.A podle mě hodně, jakože fakt hodně.Vzhledem k tomu, že poezie se píše ze slov... řeším každé slovo. Ve výrazném příkladě miniatury - jedno slovo může změnit vnímání textu od základu, stejně tak pár slov pointy můžou poslat vnímání čtenáře na zcela jinou oběžnou dráhu kontextů a dopadu přečteného.takže podle mě nový text vzniká.Naprosto ale a s nadšením respektuju, že pro Tebe nikoli. To je plnohodnotný dialog. bow!

 

Lady - jsem ráda za zpětnou vazbu k obsahu. We talk about theese so little! 

K dílu: dračí krev
23.05.2022 09:52yss

ja nevravím o úprave textu / za predpokladu, že dochádza k istému posunu, obratu, respektíve že text je v podstate viac prerobený /. Tuná mi to prišlo neefektívne, nakoľko zmena nastala iba v poslednom riadku, a v podstate mi nepriniesla väčší presah alebo zvrat ako pôvodná verzia, ale ako vravím, iste je to vec vkusu a preferencií.  Skôr by sa potom dalo napr. teoreticky uvažovať nad tým, či zmenou posledného verša dostanem vždy nový text ? Nie, takže ja v tom prínos nevidím. Iba reakcia, nič osobné

K dílu: dračí krev
23.05.2022 09:48lawenderr

yss, kdyby nemohl autor opětovně vkládat se změněným závěrem - byla bych jako autor úplně vyřízená :) To jsme my, prchači, kteří v okamžiku prozření musíme vystřelit kus sebe do vesmíru, ať padne kam padne. Opravdu se zamyslíme, až když to na nás padne :D Teda já :)) Ale beru si tvá slova k srdci a lepím si prsty izolační páskou. V momentě inspirace, než se mi to podaří znova rozlepit, třeba mě to přejde :) nebo tak ňák

K dílu: Hlavy a slzy
23.05.2022 09:38Alenakar

Lady,

mně k tomu sonetu inspiroval Michale Jackson svým songem Stranger in Moscow.  Váhala jsem, jestli to mám napsat do prologu, ale nakonec jsem to tam napsala...  Udělala jsem si čas a znovu jsem se podívala na ten krásný černobílý klip...

Jednou bych strašně ráda nepsala něco, co se Jacksonovi daleko víc podobá.

Mně se jaksi až obsedantně líbí černobílé klipy o cizincích někde. Třeba taky Englishman in New York od Stinga.

K dílu: TD - Moře
23.05.2022 09:37Odpoutaný Prométheus

"Suchozemský muž" je hodně neobratné slovní spojení, nevím, jak přesně se dá "dorůstat lásce", která je především emergentní emocí, nikoliv teologickým konstruktem - a ten tvůj nadpřirozený plyšový medvídek už dokázal svým kultistům zdůvodnit hodně velká zvěrstva, takže ho prostě neberu v potaz. Ale chápu, že tenhle šlágr tu má hodně fanoušků, kterým moc nezáleží na originalitě, "hlavně když hrají tu naší". 

K dílu: TD - Moře
23.05.2022 09:29zvedavec

Otázkou možno je i to, čo to vlastne tá láska je?

A láska voči komu každému? Obzvlášť v dnešnom svete bojov milovať všetky bojujúce strany, je dosť náročné.

Pritom pred rokmi som si vyhodnotila lásku ako niečo, čo má byť univerzálne voči "blížnym", teda všetkým ľuďom, bezpodmienenčné, dávajúce sa s radosťou, vnímajúce každého so súcitom, bez nároku na akúkoľvek odplatu za to, čo z lásky dám. Odmenou mala byť len tá láska, ktorú prežívam. A ak by som očakávala odmenu, potom , hovorila som si, je to už len obchod. 

O čo som sa snažila všeobecne voči ľuďom, bolo agapé. Aj mi to celkom "fungovalo". Láska plodí lásku a dobré vzťahy.  - Dnes pri toľkých výzvach - priamych, či nepriamych - k nenávisti sa v prosbách môžem len pridať v prosbách k autorovi tohoto textu.

https://www.postposmo.com/cs/l%C3%A1ska-agap%C3%A9/

 

K dílu: Smradlavý kohout
23.05.2022 09:25Odpoutaný Prométheus

Podle mě dobré dílo vzbuzuje otázky, než aby čtenářům co kojencům po lžičkách dávkovalo vyčpělé "pravdy".

To, co jsem si z příběhu odnesl je připomenutí si faktu, že naše minulost existuje jen v našich vzpomínkách - když je někdo nebo něco vymaže, můžeme být někým jiným, nebo vůbec nikým. Minulost jsou naše vzpomínky a vzpomínky ostatních, kolektivní sdílená halucinace, přítomnost je mysteriózní cosi, vnímané skrze interpretační filtr našich smyslů (proto mají zenoví mistři zvyk mlátit se po papuli - aby se mysl vrátila do přítomnosti, která jediná snad není úplnou halucinací), a budoucnost je jen naše sdílená fikce utkaná z obav a přání. 

Věru, jak řekl taikó v okamžiku smrti v Clavellově Shogunovi - "Život je sen vetkaný do snu..."

Mě se povídka moc líbí!

K dílu: TD - Mravoučný traktát o úskalí obcování s mocnostmi pekelnými
23.05.2022 09:10Aru

učení je jako proud, který nese loďku, pokud nemáš loďku, ale jen nafukovací kruh, tak můžeš pádlovat seberychleji, ale jakákoli loď tě predjede.

příklad s Mozartem je přesný, jistě bez učení by svůj talent nerozvíjel, ale kdokoli bez hudebního talentu by měl ty samé učitele jako Mozart, přesto by nikdy nedosáhl toho co Mozart dosáhl, přestože by seděl s ním na těch samých hodinách a posluchal ty samé učitele, nebo dokonce hrál na ty samé hudební nástroje, talent je to co nakonec rozdrtí toho kdo ho nemá, protože uvidí že přes roky píle nakonec přijde někdo kdo s mnohem menším učením dosáhl stejných výsledků, jako ten kdo pro stejný výsledek obětoval celý život ;)

netvrdím a ani jsem to tak nikdy nemyslel, že trénik není potřeba, ale tvrdím, že když dva budou dělat totéž nemusí na tom být stejně, ačkoli oba chodili na stejné hodiny ke stejnému učiteli, nakonec talent je vždy určující a velký talent se také projeví, tím jak je presahující :)

to že já nic nedělám, neznamená že bych si měl myslet, že nicneděláním lze něčeho dosáhnout :D

vždy jsem to tak měl, věděl jsem, že se něco má, že něco je správné, ale stejně jsem to nedělal ;))

K dílu: Básník a jeho stín
23.05.2022 09:00Alenakar

Leno,

asi nejhorší je, když se nám vše skvěle daří a prochází nám i zlo, které pácháme... Ano, máš pravdu v tom, že jen málokdo je ochoten podívat se svému stínu do očí. Většinou nás k tomu donutí teprve změna osudu k horšímu, neúspěch, vážná nemoc atd.

Seneca napsal, že skutečná povaha se projeví teprve tehdy, když člověk získá velkou moc. Tak tomu určitě je. A když člověk získá velkou moc, ožije i jeho stín. Stalin byl původním "povoláním" zločinec a tak není divu, že se na trůně choval tak, jak se choval. Lenin byl zase šlechtic a měl myšlení carského důstojníka: byl to brutální pragmatik bez jakýchkoli skrupulí. Kdyby mu nepopravili bratra, třeba by carovi složil jako vysoký úředník.

K dílu: TD - Mravoučný traktát o úskalí obcování s mocnostmi pekelnými
23.05.2022 08:57Odpoutaný Prométheus

Siderické kladívko Ti nestačí, drahý Biskupe? Ach jo, dneska je zmlsanou obec čtenářskou těžké uspokojit. Ale má Múza mě chválí - "vidím, že ses žánrově posunul k epickým šukačkám, a že mám proto zřejmě na Tebe špatný vliv" - komplimentům na zuby nekoukám.

V tom se podle mě právě, Aru, šeredně a tragicky mýlíš. Talent je pouze koeficient, který určuje rychlost, jakou se tréninkové úsilí promítá do zručnosti a dovednosti. A každý učitel, kterého jsem zatím navštívil, zdůrazňoval důležitost systematického cvičení - obzvlášť v disciplínách, kde se vše odehrává v  reálném čase jako hudba nebo bojová umění - jistě, můžeš pár taktů počkat, nebo chvíli ustupovat, ale když nemá člověk natrénováno a tělo neposlouchá příkazy mysli jako dobře vycvičený válečný oř, ta je výsledek většinou žalostný. 

Samo to jde chvíli, jen na začátku, dokud člověk žije z talentu, ale když se chce posunout dál, jsou to hodiny a hodiny dřiny. Jenom ten pitomý riz-e por už trénuju několik měsíců, a furt to není dobré, ale je to mnohem lepší, než když jsem začal. Mistrovství vypadá samozřejmě a jednoduše, ale bez dřiny ho nezíská nikdo. I ten Alisdair Bouch mi říkal - "pokud cvičíš, je prakticky nemožné se nezlepšit". Samozřejmě, bez talentu se mistrem nikdo nestane, ale divil by ses, kolik se toho dá vydřít, a jak hluboká spokojenost z toho potom je, když se člověku začne dařit - a nemusí to být nic světoborného.

Tahleta tvoje racionalizace lenosti mi připadá hodně nebezpečná, ale nakonec Tě aspoň dokáže rozčílit Gora, takže píšeš slušné texty, ergo je vidět, že bohové své miláčky nenechají nikdy úplně zahnít. ;-) 

K dílu: Zakázané uvolnění
23.05.2022 08:55Aru

čím větší tlupa, tím větší deprese, člověk není historicky, ani geneticky stavěný na to aby žil trvale ve statisícových/milionových koloniích, tudíž enormní nárůst pravidel zapříčiněný zhuštěním populace na malém prostoru a propojení přes sociální sítě, jakož i utváření globální mysli vede k destabilizaci jednotlivců. na začátku tato pravidla mohla sloužit lidem, ale nyní musí tato pravidla utiskovat a vytvářet vlastní nesmyslne světy, které lidé, jež nejsou schopni fungovat bez pravidel, protože žádné společenství negunguje bez pravidel, musí dodržovat z vlastní podstaty sociálního druhu integrovat se s ostatními a mít pravidla v rámci spolecenství, kterými se řídí, ať jsou tato pravidla sebešílenější, neboť posun pravidel postupuje pro většinu lidí tempem, jenž nejsou schopni dlouhodobě registrovat a uvědomovat si. proto deprese a zoufalství jsou logickým výsledkem těch jedinců, kteří došli na vlastní práh schopnosti se těmto pravidlům přizpůsobovat, tudíž nejlepší cesta je vyvíjet rezistenci a pasivitu vůči psychopatické povaze takového společenství, které se odebralo do takových končin sebedestrukce ;)

K dílu: Postsnění
23.05.2022 08:34Alenakar

Jde ale o to, jakým způsobem bude kdo zpracovávat své emoce. Paranoik bude věčně psát o tom, jak mu všichni ubližují a pronásledují ho, protože je o tom nezvratně přesvědčen. Znamená to ale opravdu, že ho někdo soustavně sleduje?

Každý skutečný umělec, tedy i básník, by měl být přecejen trochu víc než "obyčejný člověk", mluvit za svůj národ a za svou dobu, protože umí lépe zformulovat dobové otázky a naznačit možné odpovědi na ně. Dnešní básník je většinou jen kavárenský pocitář, který častuje při veřejném čtení v kavárně své kolegy v publiku verbálními experimenty.

K dílu: TD - Mravoučný traktát o úskalí obcování s mocnostmi pekelnými
23.05.2022 08:15Aru

jakože kyvadlo odhalí špiony? :D

jsem rád, že nikam nechodím, svět je naplněn blázny :))

ukazuje se že kdo nic nedělá je zároveň nejvíce příčetný, neboť taková mysl nutně se setká s méně šílenci a sektáři, než ti, kteří brázdí nesčetné kouty, než je právě taková sekta zamkne někde ve sklepení v zemi :D a to před internetem jak bylo bezpečno, teď si člověk může šílenství přinést ke své šílenosti až na svůj ötömän :))

K dílu: TD - Mravoučný traktát o úskalí obcování s mocnostmi pekelnými
23.05.2022 07:54Aru

vidíš, Srdce z kamene mě bavilo zrovna nejméně, spěchal jsem do Toussaintu.

já to říkám pořád, že kdyz máš talent, tak to jde defakto samo, ale když ho nemáš, tak se můžeš učit 1000000000000000000000000 let, ale stejně to bude stát za pendrek, (kámen úrazu je že málokdo má talent jako Mozart, nebo je zcela bez talentu, to mezi těmi extrémy činí ony problémy) ale může se to maskovat právě naučenou formou a bazírováním na defakto nesmyslnými pravidly, jež se stanou normou a logicky musejí válcovat hravost a talent, leč konstrukty pravidel se stanou tím vyhledávaným, namísto originálního zážitku, který je vždy nevšední a někdy i nepochopitelný, tak naučená pravidla, těmi kterými je zvládli se pro ně stanou logicky hledanou mantrou. je to klasický vstup vyšlapaných cest, nakonec ale když jsou takové cesty hodně hluboké, budou dusit ty kteří po nich jdou a tak vzniká boření pravidel, jež přerostly samostanou tvůrčí činnost, pak se lidé zabíjejí a dávají si přes hubu v krčmách, aby se znovu vyrojila originalita a kreativita na kterou se znovu začnou hned stavět konstrukty pravidel,... a tak až donekonečna dokud to jednou Zem, nebo Slunce nezabalí a neodejdou na důchod do jiné galaxie :D

K dílu: Próza měsíce 22-04 (duben 2022) - VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ
23.05.2022 07:19Lakrov

VYBRANÉ:

1. Marion autora K3: Asi mě to chytlo hned první větou a další vývoj událostí mě udržel v pozoru, z něhož mě nevytrhnul ani ten poněkud ustřiženě-otevřený konec.

2. Setkání s Franzem autora Biskup z Bath a Wells: Z nezřetelného začátku -- jako by "o ničem" -- se v závěru vylíhne dojemný  celoživitní přiběh, naznačený zkratkovitě oním nevelkým množstvím slov.

K dílu: TD - Mravoučný traktát o úskalí obcování s mocnostmi pekelnými
23.05.2022 07:16Odpoutaný Prométheus

Goetheho Fausta ve verších jsem četl na civilce, když mi bylo nějakých sedmadvacet, bylo to dobré čtení. Zajímavá byla ovšem i interpretace nějakého slovenského divadla, kterou jsem viděl v TV někdy v sedmnácti. Ovšem nejlepší verze vychází z polské pohádky Pan Twardovsky, která se stala předlohou pro datadisku jménem "Srdce z Kamane" počítačové hry "Zaklínač 3". Nepředpokládám ovšem, že by to někdo z redakce znal, snad leda Lady de Winter, a i na ni je hádám lidové umění "málo umělecké".

Když jsem byl hrát s těmi lidmi z Modal Music v čtvrtek, Aru (pro mě fakt transformativní zážitek), a zažil jsem okamžik, kdy jsme hráli ve dvou, Mohammed nádherně zpíval nějakou perskou píseň o lásce, ze které jsem nerozuměl ani slovo,  ale cítil jsem melancholii a hloubku, a jak to začalo šlapat, tak jsem cítil, že rytmus a melodie rezonuje napříč celým publikem, a pochopil jsem, že umění ve své původní lidové podobě není suchá akademická disciplína (IMO ani samotná filozofie není, jak to správně zmiňoval náš matfyzácký mentor) - kdo uměl hrát, tak hrál, ostatní tleskali nebo tancovali, a já jsem zažil souznění, které podle mě individualistickému západnímu světu strašně chybí - je to cosi základního, živočišného, prastarého, co možná dědíme v genech od doby, kdy naši předkové bodali oštěpy do maleb divokých zvířat, kterých se báli, a tančili v jeskyních kolem ohně a zažívali niterný, hluboký pocit bezpečí, který vyvěrá ze soudržnosti spřízněného kmene. 

Zkrátka a dobře - lépe než se zbytečně hádat o to, kde chybí v básni která slabika a obtěžovat se navzájem neurotickou tvůrčí impotencí, jak to činí někteří zdejší "adepti versologie a další literárně-teoretických disciplín", to raději vypiju Dionýsův opojný pohár až do dna, a vrhnu se do víru dění. ;-)

K dílu: TD - Na slobode
23.05.2022 06:30yss

študenti tiekli

"Osprchovaná s po dvoch rokoch v base  konečne s pocitom čistoty." /to s mi nedáva zmysel/

...naliatu kávu do dvoch... kávu naliatu do dvoch 

 "To je niečo o čom som posledné dva roky snívala,“ a ešte niekoľko ďalších rokov bude  snívať, ". /skôr mi tam sedí budem snívať, nakoľko nejakého rozprávača som nepostrehla /

Dada skočí do reči... opäť mi tam vychádza vzhľadom k predch.a nasl.vetám asi skôr minulý čas

Niektoré vety na mňa dosť kostrbato podané, niektoré veci až príliš prepovedané,možnoby má napr.zaujímalo v texte,kvôli čomu bola "basa" -a asi viac by som šla po tej psychol.linke stretu s realitou...tak mi to prišlo také v podstate že Dáša je celkom veselá akoby nič..

K dílu: TD - MISTRAL
22.05.2022 18:55vesuvanka

Ivi, moc pěkně jsi to napsala :-))), TIP. Do Tvé situace jsem se vžila a zároveň si připomněla maturitu na tehdejší jednáctiletce, to bylo v roce 1963. Povinné maturitní předměty byly: čeština, matematika, ruština, a volitelný jeden. U mě zvítězila jednoznačně chemie, kde mě žádná otázka nemohla zaskočit a nezaskočila. Zato čeština... poslední dvě otázky (současní čeští a slovenští spisovatelé) jsem se naučila jen tak z rychlíku. Protože mě nebavily, odkládala jsem je až na konec. Samozřejmě jsem si vytáhla současné české spisovatele a na potítku mně naskakovali slovenští... Zachránila mě maturitní písemka. My jsme museli maturovat ve svazáckých košilích.

K dílu: TD - MISTRAL
22.05.2022 14:308hanka

ach, aké blízke...vrátila si ma o pekný kus nazad:) I ja som maturovala z dejepisu, zemepisu ruštiny a ...slovenčiny...matematiku som fakt nemusela...zo zemepisu nám zmenil riaditeľ  otázky, boli sme všetky ako vyorané myši...nezabudnem, ako som naspodu dotrhanej  mapy hľadala kúsky Austrálie, no nevyčítala som nič, čo by pomohlo...už nikdy som toľko ráz neopakovala vety o chove oviec, premnožení králikov  a  množstve kengúr...keďže komisia vedela, čo sa stalo, všetci jej členovia našepkávali, resp. položili otázku tak, aby v nej zároveň bola  aj odpoveď...s odstupom rokov  si hovorím - k čomu boli samé jednotky? Napísala si to skvelo, ale u teba nič prekvapujúce, prajem fajn nedeľu

 

 

 

K dílu: TD - Moře
22.05.2022 13:47Gora

Tato věta by myslím potřebovala lépe zformulovat:

Toužím toužit po dálkách, dobrodružstvích, rutinách, které vydávají na světlo otázky, jež si ke své škodě přestávám klást. 

2x /na malém prostoru/ věta na téma: Nekonečné možnosti života ukryté pod hladinou. se mi zdá moc, zvláště pro zdůraznění "pod hladinou", vždyť i jinde jsou ony nekonečné možnosti - ve vesmíru, na zemi atd... 

Poslední odst - otevíráš se Bohu, oslovuješ jej, v poslení větě by možná mohlo být: 

Chtěl bych plout po jejích mořích.Chtěl bych plout ve tvých mořích.

Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor