Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Poslední zajímavé kritiky

K dílu: od Velkých Bílovic
25.09.2021 09:31PavelK

Mohlo to být senrjú a jmenovat se Slunečná. Manželka a dcery to sledují.

První:

Vždy si tvořím obraz. Po prvním řádku si vytvořím obraz pole slunečnic, pak se vracím zpět, škrtám ho a nahrazuji ho polem sklizených slunečic, to mi vadí. Myšlenka pěkná, asi bych ji zpracoval jinak.

Druhé je skvělé senrjú. Opravdu skvěké! Říká, že obdivujeme přírodu a neuvědomujeme si jak samy přispíváme k její devastaci.

U třetího si představuji, že nějaké sprosté slovo vyletí ven oknem a bude mít křídla.

K dílu: peneplenizace
25.09.2021 07:43lawenderr

 - druhý čtenářovo pohled (kecám, jsem tu asi podesáté:) přijde mi to postavené chytře -

první část: totální přetížení čtenářovo mozku,

druhá část: úleva! - bude příběh,

třetí část: příběhy jsou blbost

:) 

(Kamamurovi díky za upozornění na zajímavou grafiku - pomáhá mi číst, co má a jak:)

K dílu: Hlasování III. kola soutěže v poezii 2021
25.09.2021 07:31lawenderr

Básni roku, dobrá připomínka! :) cit."Dala jsem ti svůj hlas za 6 a18, zbytek jsem nezpívala"  - (mám ty komenty děšně zmetafořené:) znamená, že se mi líbí jen něco a to na hlas (můj) nestačí :/ bylo by to nespravedlivé z kupy písmen vypíchnout patnáct a postavit to na roveň celé básni (teda za mě) - jen jsem chtěla ocenit, co mi přišlo, že by nemělo úplně zapadnout do písmáčího kanálu ... :) díky, že hlídáš

K dílu: peneplenizace
25.09.2021 04:57Kamamura

Luzz - cywe, já tě teda fakt nechápu. Za prvé -  co je špatného na tom, že je Aru můj kamarád, že mi dává tipy (tomu těžko můžu bránit, že), nebo že si povídáme o počítačových hrách v mém MIMO threadu, kam jsi nás (nelitujíce námahy), přišla prudit ve stylu: "Co si tu haranti čutáte merunou, tady je veledůležitý literární server!" Tos mě dost vytočila, neměl jsem na to zrovna vůbec náladu (když jsem ten thread ještě schválně dvakrát označil MIMO), tak jsem si jako správný cholerik zařval a zanadával, pak jsem se trochu zastyděl, to přiznám, ale tím to pro mě skončilo. 

Dorazil i Majaks, který mi normálně jenom urputně nadává, ale tam nějak roztál, a docela dobře jsme si poklábosili o počítačových hrách, takže to nakonec celkem dobře dopadlo. On se každý nakonec unaví (doufám, že nakonec i ty). 

No a dneska vidím, hele Luzz něco píše, přečtu si to - no, subjektivně (objektivně se člověku veršovánka těžko hodnotí, to snad chápeš, i když ty svou kritiku servíruješ "al dente", jak jsem měl možnost ochutnat, že?), tedy subjektivně tři až čtyři z deseti, tedy nic moc, ale rozhodně ne to nejhorší, co jsem tu viděl (když je to fakt katastrofa, nepíšu nic, a jdu pryč). 

Tak jsem si říkal - reciprocita, s kámošema klábosíme, a když někdo prudí, poprudím zkušebně zpátky, aby se vidělo, jak studený má čumák (tvůj teda fakt zebe!) No tak nasadím rukavice, oťukávám, pár direktů, naznačím hák, hodím blafáka a najednou - bééééé, von mě praštil! Teda já myslel, že víš, jak to chodí, ne? Seješ vítr, sklízíš bouři, a to platí pro všechny. Popichování je přece mezi psavci běžné, když třeba T. R. Field napsal:

"Hoří necky vedle chýše, 

v níž pan Hajs Týnecký píše. 

Ó kéž by radši psaly necky, 

a shořel pan Hajs Týnecký!"

To je taky celkem osobní a přímý výpad, ne? Myslíš, že Hajs Týnecký na to odpověděl hysterákem? Dost pochybuju. Nejspíš ze zasmál a mávnul rukou, nebo taky něco napsal (nevím, jestli se to dochovalo). 

Co se vtipnosti týče, ty snad píšeš ty svoje klastry cizích slov, aby to bylo trapné? Každý je občas vtipný, ty taky, vždyť si pamatuju, že jsem ti kdysi něco lajkoval (ty si to musíš pamatovat taky) - pro někoho, většinou pro své modelové čtenáře. Někdo míň, někdo víc, no a já se za sebe nestydím. Doporučuju totéž, upřímně. To je přece elementární, drahý Watsone.

Jo, a do lidí zásadně nekopu, nikdy, trochu se pošťuchuju s těmi, co vracejí rány zpátky, jako třeba tadyhle lawenderr (ta mě občas kopne z vervou do koulí, a posílá mě ke všem čertům a do ShangDongu, ačkoliv jsem už byl velmi blízko a znova tam rozhodně nepojedu, ale já jí všechno odpouštím, protože se mi líbí jak píše, a ještě jsem jí věnoval dvě básně, jako ten starý směšný paroháč Merlin, se kterým to také po zásluze špatně dopadlo). Nebo Norsko - chvíli jsme si nadávali, odtloukli jsme si sanice, a dnes máme křehké příměří. Mám tu nepřátele i přátele, a obojí je "olrajt". Každej si nakonec rozmyslí, kam chce patřit. 

Ale ty, Luzz, ty mi děláš starosti, proto sundavám rukavice, nabízím ti ruku, abys mohla snáze vsát, a ptám se starostlivě: "Jsi v pořádku?!"

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 6.
25.09.2021 04:21Kamamura

Já tedy můžu k příběhu samému poznamenat hlavně to, že s radostí sleduji, že se znatelně zlepšil nutriční profil příběhu. Druhý díl byl samé nezdravé jednoduché cukry - koblížek, jistě nafutrovaný transmastnými kyselinami, nadto hustě pocukrovaný... kdepak, děti, ani pohádkovým postavám junk food neprospívá; však je pravděpodobně příčinou aktuální pandemie obezity s epicentrem ve Spojených státech, které sužuje celý svět. 

V šestém díle vidím samé kvalitní bílkoviny - kančí maso patří jako všechna zvěřina do zdravého jídelníčku, protože maso divoce žijících zvířat obsahuje méně tuku a má lepší profil mastných kyselin. S občasným kanibalismem bych se netrápil; archeologické nálezy z neolytického období ukazují, že byl u druho Homo Sapiens poměrně běžným jevem. Dodnes některé africké kmeny věří, že pokud přemůžete nepřítele v čestném boji a sníte jeho srdce, přejde na vás i jeho síla. A jak se říká, na každém šprochu je pravdy trochu, nemám pravu, blacksabbath?! ;-)

K dílu: Hlasování III. kola soutěže v poezii 2021
25.09.2021 02:04Kočkodan

Tož jak je mým ne zrovna nejhorším zvykem, i v tomto třetím kole poetické bitvy písmáckých básníků a básnířek (pro jistotu zmiňuji i básnidla) jsem se rozhodl být zoubkem v hlasovacím soukolí (takovým viklajícím se prožraným řezáčkem). Ale třeba právě on se stane pověstným jazykem na vážkách a někomu dopomůže k medajlovému umístění.

Opět jsem poctil Gorou (alias Irčou) stanovený maximální počet osob. Takže bylo vás pět, kterým cinknul v urničce můj

 

HLAS:

 

Asi do věží

Aniččina hrací skříňka

Sny

Obrazy pod hladinou

modrožltý dom 

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 6.
25.09.2021 01:02Kočkodan

"Neposlouchej ji Vašíku," nahnula se nad ním Sněhurka tak, až ucítil její– tady jsem se – já nenapravitelný pesimista – vyděsil, že přijde zápach z úst...

Aru promiň, že jsem ti prostor pod romantickým dílkem (viz například „Seru na to, kam bych utíkal,") zasmradil podsouváním nedostatečné orální hygieny mladé příslušnici šlechty.

K dílu: od Velkých Bílovic
25.09.2021 00:41Kočkodan

Díky Jitko, tvoje analýza mého komentáře byla rovněž excelentní.

Pravdu díš, Schwiegermutter není zrovna vzácně se vyskytující postavou v mých reakčních senrjú. Proto jsem trochu váhal, jestli ji mám opět poslat na scénu. Aby třeba nebylo přetchyňováno. Ale nakonec jsem po ní zase chramstnul a v podstatě ji nechal  zařvat. Avšak proti množině těchto žen praničeho nemám, se svou jsem vycházel dobře.

A vemte do zaječích... tedy chci říct - vemte to do Zaječí co nejdříve. ;-)

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 6.
25.09.2021 00:018hanka

ako mám zaspať po toľkom smiechotaní? Skvele som sa bavila, prebiehajúc rozprávkou, vypichujem zopár perál:

....až mu z pusy tekl džem."Seru na to, kam bych utíkal," rozumbradoval sladkými slůvky, "zatopím si v hájence v krbu polínkem, dám si cukrovou masku a špatně mi nebude, když si na Nøvě pustím volební klání."

milá Hůrko-sněhu

až pára ji šla od papulky, tak rychle proběhla pohádkou

---

zopár mojich poznámok:

no neviem, či mu nebude zle pri volebnom klání, u nás by mu bolo určite

u nás by to bola Lienka snehu

*****

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní díl 5.
24.09.2021 20:52Kytiii

"Fuj, zase ženská!" zlobil se Prófa.

Královna si svoje fota upravuje ve photoshopu a na Facebooku vypadá líp než já. A když se počítače zeptá, kdo je na světě nejkrásnější, vždycky jí odpoví, že ona. Není nad umělou inteligenci! 

"Nějak voníš po mase," naklonila se k němu babivlčice a labužnicky slintala.

Za mě 3 nejlepší části, kdy jsem málem spadla smíchy :D :D

 

 

K dílu: volám a volám
24.09.2021 20:26lawenderr

Benetko, tohle se nezvedá:) radši to hned polož, nebo tě to položí:)  ... to se jen stýská

Brek neni opravdové brečení, jenom nudle a nad ní se zachraňujou oči, žádná tvrďárna ... čubičkou - už nebrečim! fakt, Norsko

Goro:) už zas brečim:) žes´to vyhmátla ... Ale není to smutnej brek, vím, kdy přestat - jen si ještě potřebuju zavolat ...:) Vždycky, když na mě přišel pincavej čas, tak jsem jí volala, abych to rozkecala:) 

Evži, jo! do polštáře to funguje líp:) měkčí příjem

Luzz :) ... a dík

8hanko, nemá!  ... nebo asi:)

Štírko, jo, už je to otravné :) - ale zase to jde tak nějak samo. Nenálezy jsou přesné!:)

gabi, to se mi prostě jen tak zastesklo, občas to musím vychrlit a dneska lepší:) a zejtra třeba ještě lepší ... nejlepší konec (fajn agátová, pohojila :)

Kamamuro, jsem stále mimo mísu ... ale jestli tě v ní uvidím plavat, potvrdím, že jsi živý :))) nebo tak něco

Kočko, nejsou, věř mi. Breksit  - ženijální, opouštím podmáčený prostor! :)

Alegno, asi - asi ano, dělá si to se mnou, co chce:) pořád jsme trochu spolu, ještě

gabi:) děkuju - smutek je jen převrácenej smích, chvíli se směješ, chvíli brečíš - fajn dělat to, co zrovna cítíš. A druhý to má třeba zrovna naopak - a pak se zas převrátíme ...:) někdy fajn vidět smích, že se kolo pořád protáčí a cesta ubíhá ... potřebovala jsem se jen  ještě chvilku zastavit:)

Abakusi, chápu, přepnem na jinej kanál:) ... dík

Musaši, jsme své přeplněné schránky :) proto se tak rádi dělíme o obsah ... díky, žes neodolal mým hoaksům (a ododlal ...:))

Majaksi, ... :) hm, přiješ mi jako někdo, koho neukecám ... dík, moc

sabbathko, dík za hvězdy a mikrohvězdy, i kdyby to měly být tečky! :) :*

díky i těm, co byli potichu - a dalo by se říct ... a někdy to stejně nepomůže :)

 

K dílu: peneplenizace
24.09.2021 19:58Luzz

kamamuro, řeknu ti upřímně - zrovna tvůj (důraz na slově tvůj) subjektivní dojem mě nezajímá. a víš proč? protože i když jej prezentuješ jako děsně vtipnou a duchaplnou repliku, tak z toho úplně čpí touha si kopnout (protože jsem onehdy tamto a taky jsem tohleto...)

prostě pískoviště.

(ale klidně si piš něco o šlápnutí na kuří oko nebo o neschopnosti přijímat odlišný názory.)

K dílu: Křesťánská haiku - perspektivní žánr, nebo oxymoron?!
24.09.2021 19:39Aru

tak tady ti mohu zatleskat veřejně, ježto jsem to v jisté nejmenované události visící na hlavní straně raději neudělal. tady si můžem' povídat o čem chceme a každýmu to může být putna, věrtel, košík, batoh, či taška, podle toho jak kdo chce a nikdo nás tu nebude okřikovat jak jsme netolerantní, hnusní, málo programový, uplně nesystémoví občasní rebelové s lehkou vůní po skořici - kontroverzní, ale jen v mezích slušného vychování, zákonů, nařízení, zákazů a příkazů, byť jakkoli nesmylných, jakož i v mezích mírného pokroku :D

toliko k úvodu, sem se dozajista už nikdo nedostal, neboť by minul značnou část naprosto důležitých a zásadních sděleních. utřídil jsem si to takto tedy v malé rekapitulaci, novější náboženský systém bude vždy horší, než ten starší, neboť lidem se prostě nedá věřit, všude je manipulace a touha po moci, slávě, penězích, dosaď si co chceš, pak mono je horší, než poly a nakonec západ padá před východem, to ale neznamená, že je v nějakém náboženství čistá esence, vždy tam něco bude chybět, ostatně tento svět je tak postaven, tato úroveň je vystavena na zatemění mysli, zatím, zbývá tedy jen intuice. ovšem problém je v tom pokud se jedinec vzdá intuice ve prospěch programů, pak může věřit, že ho doktor zachrání, náboženství spasí, politici mu zajistí lepší stát, nebo škola lepší život, ačkoli to byl celou dobu jen on sám, kdo držel otěže umírajíc nakonec v nemocnici s křížem na prsou a diplomy v ruce, žehraje na osud, náhody, společnost, stát, náboženství, rodinu, přátele, zapomenouíc (ano, přechodník je opět správně -íc, íce :)) ) na jednu jedinou osobu, totiž sebe :D:D

K dílu: peneplenizace
24.09.2021 18:43Kamamura

Z básně mám následující subjektivní dojem - připomíná mi situaci, kdy se slovník cizích slov polekal, že ho vyhodí z práce, a jal se horečnatě a okázale předvádět vlastní užitečnost. Oceňuji vizuální trik s nečekaným zvětšením mezer mezi řádky, které má zřejmě vytvořit dojem dilatace času (nebo prostoru?), a ač se mu to úplně nedaří, provokativně a novátorsky rozhodně působí. Poslední odstavec ve znamení kvaziokultního výletu mezi pověry prostého lidu evokuje představu bezdomovce, kterého srocení veršíků přesvědčilo, že se jedná o obvyklé stanoviště Armády Spásy, která zde (doufejme) pravidelně zdarma rozdává chudým polévku, ale ve kterém dlouhé a marné čekání posiluje rostoucí obavy, že žádná polévka přecejen nakonec nebude. 

K dílu: From zero to hero - říkačka
24.09.2021 18:32Kamamura

Pro vtípek lze jít ještě dál, protože anglické slovo "heroine", což znamená česky "hrdinka" (ženský protějšek od "hero", hrdina) se vyslovuje úplně stejně jako název oné ilegální drogy. Naskýtá se tedy vzácná příležitost použít cimrmanovský absolutní verš, třeba:

"Here comes our brave heroine,

dealing world's best heroin.

A real badass female hero;

close your eyes and count to zero!"

Formálně to jakoby vychází, pouze s akutní vtipností si již nejsem tak jistý...

K dílu: Haiku a senrjú s křesťanskou tématikou -výzva autorům
24.09.2021 17:25Kamamura

K3 - No vida, Scorseseho film podle povídky od Shusaku Endó... ten napsal "Bambusové loutky z Ečizenu", jestli se nepletu? Četl jsem to někdy před pětadvaceti lety, ale už si fakt nevzpomínám, o čem to bylo. Od Scorseseho se mi dost líbily "Gangy z New Yorku" - ačkoliv to rozhodně není dokument striktně se držící historických faktů, náladu doby podle mě vystihl bravurně a William Cutting v podání Daniela D. Lewise byl jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem kdy viděl. 

Každopádně ten film si někde seženu (české televizi jsem přísežným prohlášením slíbil, že se na ní nebudu dívat), dost mě to zajímá. 

Mimochodem - podle info na Wikipedii ten film sdílí postavy (Rodriguez, Ferriera) s Clavelovým "Šógunem", kde jsou ale některé postavy evidentně přejmenované. Zajímavé - u Šóguna jsem si nikdy nebyl jist, co všechno je vlastně fikce (natolik dobře zas reálie neznám). 

K dílu: Haiku a senrjú s křesťanskou tématikou -výzva autorům
24.09.2021 17:23Oldjerry

Věřím v Boha, aniž bych ho potřeboval nějak definovat, perzonifikovat a pojmenovat. Rozhodněn jsem proti zbožnění  snad i historických osob Ježíše, Marie a dalších svatých. Jejich zásluhy by měly  být oceněny jinak i když teď sám nevím jak a nevím čím. Zásadně  zastávám myšlenku, že Bůh je jen jeden pro celý Vesmír a jeho různá jména, vize a zosobnění jsou  nejen historickým, ale dodnes trvajícím omylem.  Bůh, Budha, Krišna, Šivu, Alláh, Jehova, Quetzalcoatl, Odin a nevím, kolik dalších Bohů...  je vlastně Bohem jediným, kterého si nějak vybavily různými schopnostmi, pojmenovaly a perzonifikovaly tehdy ještě navzájem o sobě nevědoucí pracivilizace různými jmény,   vlastnostmi a schopnostmi.   Dokonce některé ho rozdělily podle specifických funkcí do několika Bohů.  To nijak nesnižuje právo kohokoli věřit čemukoli, ale jistě to je schopné vysvětlit třeba rivalitu některých náboženství zejména tam, kde byli jedinci schopní  stejné a dokonce hlubší analyzy a místo  zbytečně vynaložených sil na osvětu a uvedení víry na pravou míru raději  využili nutnosti lidí něčemu věřit a přizpůsobili si Bohy pro své potřeby vládnout  jménem Boha. Myslím, že tohle ví i papež :-D

K dílu: Haiku a senrjú s křesťanskou tématikou -výzva autorům
24.09.2021 17:22PavelK

Kamamura: vnímáš to hrozně ploše. Především křesťanství. Pokud nedojdeš osvícení (zen) bude tvůj život slzavé údolí (křesťanství). Unio mystica (Eckhart) je v podstatě osvícení (zen). V zenu se nevěřilo v možnost jeho slovního předání, to samé vyjadřuje Eckhart slovy nemít nic. Téma je to neuvěřitelně široké, asi málokdo ho dokáže plně obsáhnout. Právě díky té zdánlivé absurditě je zajímavé. Nevěřím, že by se za každým druhým haiku v Japonsku nacházelo satori. Tahle akce nemá velké ambice, koná se v malém venkovském kostele, dveře jsou otevřeny všem. uvidíme...

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 4.
24.09.2021 17:04Kamamura

blacksabbath - respektuji pravidla, a vím, co se sluší a patří - jako IT dělník se v protokolech vyznat musím!

Tys mi taky dala tenkrát tip za toho "obšírného" Ťapšlapa, a jen tuším, jaké tě to muselo stát sebezapření a přemáhání, a jaké problémy jsem ti tím jako pořadatelce způsobil.

Je tedy jen na místě, abych v duchu starobylé písmácké tradice nazvané "Tip Trading" udělil recipročně zasloužený tip i já Tobě. 

Ergo - tumáš! ;-))))))))

Placáka na to, jak říká dcera, ju?! ;-)))))

K dílu: Bosenské polarity
24.09.2021 15:30Markel

souhlas, to se nám to bojuje na území jiných států, myslím sověty i amíky, nemají si co vyčítat. Nikdy jsem nechápala obdivné pohledy lidí, pohledy na východ i na západ. Když někdy nemohu spát, myslím na lidi, co to nedali, co tu už nejsou, nechtěli tu být. Nic špatného se jim na první pohled nedělo, jen už tady nechtěli být. Nechtěli být s těmi, co nadšeně hýkali, jak je dobré a spravedlivé humanitární bombardování, viď, omrtvýchjendobře, adorovaný zneužitý Vašíku..

K dílu: Haiku a senrjú s křesťanskou tématikou -výzva autorům
24.09.2021 15:00Kamamura

Faktické poznámky

- protikřesťanský edikt, který pod trestem smrti zakazoval vyznávat v Japonsku křesťanství a omezoval pohyb cizinců na přístav Nagasaki (proto se tam taky křesťané "stáhli" - všude jinde by jim okamžitě usekli hlavu) vydal nikoliv Ieasu Tokugawa, ale Tojotomi Hidejoši (nevím, proč ho Musaši nazývá "taikó", což byl titul, který si Hidejoši sám vymyslel a propagoval ho v divadelní hře, kterou sám napsal, aby zamaskoval před nevzdělanou veřejností fakt, že je rolnického původu, což byl ... docela problém). 

- křesťanství sice přivezli do Japonska portugalští jezuité, ale od začátku s ním byl ten problém, že jeho japonská verze byla vpodstatě svéráznou podobou Mariánského kultu, tzn. japonští konvertité spatřovali v paně marii šintoistickou bohyni slunce Amateratsu, neuznávali trojjedinost boží ani božskou podstatu Ježíše Krista, a vlastně to tedy z pohledu oněch jezuitských šiřitelů víry žádné křesťanství nebylo. Po vydání zmíněného ediktu museli japonští konvertité z řad šlechty (křesťanští "daimjóové", což byl ekvivalent hrabat nebo knížat v japonské feudální hierarichii), křesťanství zavrhnout - pokud se pamatuji, každý musel šlápnout na obraz Ježíše Krista, kdo odmítl, byl okamžitě sťat, zkrátka s oficiálním křesťanstvím byl konec, nějací sice přežili, a oficiální moc je dál nepronásledovala, protože si nechtěla příliš pohněvat Portugalce, kteří ovládali kritický obchod s Čínou díky svým lodím - a Japonsko bylo závislé na čínských dodávkách hedvábí, protože hedvábné oblečení velmi ulehčovalo život v parném a vlhkém podnebí, které panovalo na většině území Japonska (ačkoli Japonsko díky svému unikátnímu tvaru zasahuje prakticky do všech podnebných pásem).

- Není rovněž pravda, že by křesťanství mělo v Japonsku nějakou výraznou tradici - při posledním demografickém průzkumu se ke křesťanství otevřeně přihlásilo pouhých 0.8 procent Japonců, což je podle mě zcela homeopatické množství, obzvláště v zemi, kde počet věřících přesahuje počet obyvatel, protože značná část Japonců se hlásí k více náboženstvím najednou (většinou k tradičnímu šintó, a pak buď k buddhismu, nebo zenovému buddhismu). S křesťanstvím mají Japonci podle průzkumů problém hlavně kvůli jeho nesnášenlivosti ("V jednoho Boha věřiti budeš!", "Já jsem Bůh žárlivě milující", atd.), krvavé historii (i když nějaká krev se prolévala ve jménu úplně všech větších náboženství včetně nominálně mírumilovného buddhismu) a důrazu na utrpení a sebeobviňování ("všichni jsme hříšní", dědičný hřích, slzavé údolí, atd.).

- pokud je mi známo (nemohu to ale dokázat, protože exaktní důkaz neexistence, narozdíl od existence, je velmi problematický, na což světová náboženství tak trochu hřeší), tak žádná klasická (myšleno složená do roku 1969 a počátku "období Meiji", kdy izolacionistické Japonsko vpodstatě násilím světu otevřely lodě, pušky a kulomety amerického admirála McAthura a započal se hektický přerod Japonska z hlubokého středověku rovnou do moderního industrializovaného kapitalismu) haiku neexistuje, alespoň ji nikdo, kdo jí hledal, nenašel (pokud je mi známo). Myslím tím klasickou haiku obsahující prokazatelně křesťanské symboly a inspirované křesťanským viděním světa. Rozhodně nenajdeme žádnou křesťanskou haiku v té Límanově knize - pro jistotu jsem se ještě díval, ale možná jsem se přehlédl. 

- haiku jako žánr je jednak bytostně spjat s japonským jazykem (a existuje názorový proud, který tvrdí, že nejaponské haiku prostě principiálně nejsou haiku), a jednak se zenovým buddhismem, který je (aspoň podle mého názoru) drasticky nekompatibilní s křesťanskými axiomy. Jmenovitě:

a) křesťanství se upírá k Bohu (katolické pak k Ježíši jako součástí trojjediné boží entity), zatímco zen všechny bohy a náboženství odmítá a (trochu solipsistně) prohlašuje život a "skutečnost" za "sen vetkaný ve snu" (posmrtná báseň Ody Nobunagy z Clavelova románu Šógun).

b) Křesťanství spatřuje člověka za inherentně nedokonalou a hříšnou bytost, která může dojít "vykoupení" pouze skrze Ježíše Krista a jeho oběť. Zen spatřuje jedinou překážku na cestě k "individuálnímu buddhovství" pouze a jedině ve vlastních touhách, iluzích, omylech, strachu, očekávání a dalšího "karmického balastu" - zbavit se všeho toho je principiálně možné kdykoliv - introspekcí, meditací, tréninkem, nebo šokujícím zážitkem (tzv. "náhlé osvícení"), často uvozeným paradoxním nebo extrémním zážitkem (kniha "Hagakure", což je takový Guth Jarkovský pro samuraje [sepsaný ovšem uprostřed dlouhého období míru, a tedy silně romantizující] uvádí jako příklad okamžik, kdy vyplivnete krvavý hlen v poté, co vám soupeřův meč zasadí smrtelnou ránu - udajně "nic tak neprojasní vzduch". Osobně nemohu soudit, nemám podobnou zkušenost ;-) Náhlé osvícení hledali adepti zenu též při řešení tzv. "kóanů" - formálně neřešitelných hádanek (profláklé "tlesknutí jedné ruky", ale i spousta dalších) - často v atmosféře enormního stresu ("když na to nepřijdeš do středy, jdi a zabij se!"). Součástí zenového výcviku byly i neočekávané rány tradiční bambusovou holí (výprasky ovšem hojně dostávali i mniši v evropských středověkých klášteřích, racionalizace však byla značně odlišná). 

c) - Zen (a s ním tedy i haiku jako žánr) se primárně obrací k přítomné chvíli - jen "teď a tady" lze dojít osvícení, člověk nevlastní nic kromě přítomnosti, minulost i budoucnost jsou jen iluze. Křesťanství naopak spatřuje život vezdejší jako "slzavé údolí", které je nutno protrpět (a dodržovat přitom Desatero), aby měl člověk po zdařilém závěrečném pokání (je přece inherentně hříšný) nějakou naději na "Život věčný" v Nebi jako protiklad k velmi tradičním "Plamenům pekelným" (těmi ostatně operuje i islám, jen jim říká "Plamen Saqaru"). 

Závěrem chci říci, že nemám apriori nic proti křesťanům nebo moderní křesťanské haiku (ať už bude vypadat jakkoliv, a přes výše řečené), stejně jako bych se asi účastnil muslimské barbecue party a zapíjel spolu s ostatními dozlatova propečené vepřové stejky arakem nebo datlovým vínem - ačkoliv obojí je v tradičním pojetí... poněkud problematické. 

K dílu: Pohádka o Říši Středu, která (jí) vlastně nikdy nebyla a není
24.09.2021 14:16Aru

pořád čekám jak to dopadlo s Bivojem :D

jak nedokázala? dokázala, vždyť Čínani se za nějakýho císaře ve středověku dostali až do Afriky, ale pak si řekli, že se uzavřou před světem, kdyby expandovali dál, nebo metodou evropanů, tak tu dneska nemáme evropský kolonialismus, ale čínský minimálně v Africe a Asii, měli v té době lodě o kterých se evropanům ani nezdálo, detaily jsem zapoměl.

K dílu: Bosenské polarity
24.09.2021 14:05Kamamura

Dnes se tedy dá vlatně říci, že jasným vítězem války mezi USA a Jugoslávií rozpoutané v rozporu s mezinárodním právem byly Spojené státy (respektive jestřábí klika americké administrativy), které si odzkoušely nové zbraně (grafitové bomby), vyházely staré bomby a munici, které stejně potřebovaly obměnit, s přehledem porazily násobně slabšího soupeře (oficiální vojenská doktrína USA je vést války pouze proti zemím které nemají šanci vyhrát - což ale dává smysl, totéž radí Sun Tzu ve svém Umění války), rozšířily svůj vliv v Evropě, kde si postavily nové základny, a otestovaly prakticky svůj strategický koncept "boje za světový mír na území cizích států" (málokdo to ví, ale byla to původně Stalinova myšlenka). 

Prohráli pak Jugoslávci - pod americkými bombami hynuli stejně Srbové, jako etničtí Albánici, a další, místo jednotného a relativně silného státu zůstala skupinka rozdrobených, rozhádaných a slabých státečků (častý následek velké prohry - vzpomeňme jen na Rakousko-Uhersko nebo Sovětský Svaz), Albánii ovládli mafiáni z KLA a země získala smutnou pověst narkostátu s prvenstvím v ilegálním obchodu s lidskými orgány, v Srbech dodnes přetrvává pocit křivdy a nenávist k celému západnímu světu, Miloševič, kterého mezinárodní soud nebyl schopen odsoudit, nalezl smrt v žalářích tohoto soudu za podivných okolností, a Balkán je dál roznětkou budoucího etnicky a nábožensky motivovaného násilí. 

K dílu: Lednice ...
24.09.2021 13:18Kamamura

Žili byli kdys v Číně tři filozofové. První se jmenoval Lao-C', neboli "Starý mistr", protože měl už od narození sněhobílé vlasy, a který napsal proslulou "Tao-Te-Ting", neboli "Knihu o cestě a ctnosti", jež dala základ světovému filozofickému směru/náboženství jménem taoismus.

Druhý se jmenoval Le-D'-Ni-C', a ačkoliv se nemohl výřečností nebo hloubkou myšlenek rovnat svému šedovlasému kolegovi, měl pro každého návštěvníka vždy milou, sladkou pozornost, a tak o něm lidé mluvili vždy jen v dobrém.

No a poslední z filozofů se jmenoval Po-P'-El-Ni-C', a byl členem kultu boha Šivy, který je v hinduismu personifikací zániku a nevyhnutelného konce všech věcí, a za ním lidé přicházeli se vším, co už nepotřebovali nebo co dráždilo jejich smysly a estetické cítění, a třetí z filozofů otevřel ústa a nechal onu věc zmizet. A bez ohledu na to, kolik prosebníků mu přinášelo své zbytnosti, nikdy neodešel s prázdnou, totiž chci říct s plnou.

A tito tři mudrci položili základ obrovské říše, která se dnes označuje dvěma znaky - první znamená "Střed" a druhý znamená "Pole/Provincie", a správně by se tedy tento název měl překládat "centrální provincie", jak mi kdysi na jednom večírku vysvětlil sinolog Štěpán Holub, což bylo prostě v minulosti označení pro sídlo vlády. Západní novináři a různí nedoukové ovšem ony dva znaky překládají jako "Říše Středu", a poukazují na to, že tento nabubřelý název je známkou čínské rozpínavosti a nacionalismu (kdo jiný by se považoval za pupek světa?), ačkoliv jak vidíte, je to pěkná hovadina. 

K dílu: Bosenské polarity
24.09.2021 13:10Markel

zajímavé *, k přemýšlení, každý z nás má v sobě dobro a zlo, jde jen o to, kdo a co nás zaujme a osloví, někdy mám pocit, že nejsme pány nad svými životy, emocemi, občas jsme jen bezejmenný dav, zneužitelný, manipulovat námi není těžké pro toho, kdo je bez skurpulí a geniálně dokáže uchopit jakoukoliv mezní situaci ve svůj prospěch

K dílu: Kopřivy
24.09.2021 12:24ukrytá v máku

To je prostě nádhera začíst se do Tvých řádků... jako by se u této básně na chvíli zastavil čas a vrátil se zpátky do minulosti. Velká krása, drsný stisk vrásčitých dlaní, a přece jeho křehkost a jemnost, když hladí. Nejenom vyprávěním. 

Ach... objímám Tě za tu báseň! Já sama mám na dědečka jen velmi matné vzpomínky, zemřel brzo, a druhého jsem ani nestihla poznat... a chybí. Chybí ty dlaně i jejich příběh...

K dílu: 3x sex
24.09.2021 11:34netWoor

Dříve to bylo vážně těžký.

Většinou chodilo se pěšky,

hamburgry taky neznalia knížky? Jen co opsali.To tenkrát vůbec byla sranda.

V klášteře zavřela se banda

a ti pak mezi otčenáši

píšou, až za pery se práší.Dneska se pěšky chodí málo.

Z dávných dob mnoho nezůstalo

však koukám, něco bychom měli:

vítám tě opisovateli.

 

K dílu: Co mám
24.09.2021 11:03Musaši

Japonsko je v udržování tradic ještě mnohem ortodoxnější než Česko. 

Američané za druhé světové války nejprve uvažovali o tom, že svrhnou atomovou bombu na Kjóto. Tím by bylo zasaženo srdce Japonska a Japonsko jako císařství by asi přestalo existovat. Nakonec od takového grandiózního zvěrstva Američané upustili a zvolili si Hirošimu a kupodivu též Nagasaki, které je hlavním sídlem křesťanů v Japonsku. Atomovka srovnala křesťanské chrámy v Nagasaki se zemí, což se málo ví. Ale Japonci vše postavili znovu. Tradice jsou to nejdůležitější na světě a progres vede vždy do pekel.

K dílu: Advent
24.09.2021 10:12Musaši

Jedním z mýtů je, že Gerda byla sestřička Káje. Nebyla. Byla to pouze sousedka a nakonec se vzali a žili šťastně až do smrti. Ve skutečnosti také Sněhová královna nebyla vůbec zlá. Byla pouze ztělesněním chladného rozumu. Andersen ve skutečnosti napsal úplně jinou pohádku, než se traduje. A filmy komolí jeho pohádku tím víc, čím jsou novější. O tom ale částečně byli i moje andersenovské sonetky. Některé měly úspěch, jako třeba Gerdě.  Samotná Sněhová královna ale úspěch neměla. Lidi totiž nezajímá, co Andersen doopravdy napsal. Rádi jsou klamáni mýty, které jim přinášejí filmy, ať už hrané nebo kreslené. Filmy mají bohužel nad lidmi větší moc než literatura.

K dílu: Advent
24.09.2021 09:51Musaši

To mně čítával otec před spaním i pohádky bratří Grimmů. A to bylo jiné kafe než Andersen. Ale přežil jsem to.  Co tě nezabije, to tě posílí.  Možná sis jen mohla s nemocnými dítky o pohádkách  vždycky i trochu popovídat.

Na Sněhové královně ale zase nic tak děsivého není. Kdyby sis někdy chtěla přečíst tu mou Sněhovou královnu, tak tu jsem napsal 9. 1. 2020.

K dílu: Kuk !
24.09.2021 09:46Markel

Asi jsem morbidní, ale mám ráda hřbitovy, jeden krásný, starý, máme v Jihlavě, nádherné stromy všeho druhu, prastaré pomníky s holubicemi, Ježíši a Mariemi, zvláštní pocit smíření se mne dotkne pokaždé, když projdu kovovou tepanou branou opatřovat hroby příbuzných. I veverky mají náš hřbitov rády a důchodci po kapsách hledají pro ně pamlsky. Ani v noci bych se tam nebála, ale v tutéž dobu jít ulicemi našeho města je na pováženou.

K dílu: Advent
24.09.2021 09:37Markel

Musaši: královnu taky můžu, jen jsem se na psychice svých dětí podepsala tím, že jsem jim četla pohádky od výše jmenovaného pána, děti měly teplotu a z toho čtení špatné sny, řekly mi to až jako dospěláci a já si se zpožděním vytrhala poslední zbytky vlasů. Och, jak zabedněná jsem byla matka, tak necitlivá vůči křehkým duším mých nebohých dětí :-((

K dílu: a zase tu je
24.09.2021 08:59Musaši

Markel,

já už jsem toho o podzimu napsal docela dost, i když podzim začal teprve ve středu. Já už jsem ale jen undergroundový básník, tak mě moc lidí nečte. Píšu jen vázané verše a ty tu poslední dobou moc oblíbené nejsou. Všechny moje nové básničky jsou pod mou ginsbergovskou sérií(dole v kritikách od básničky Guillaumův hrob po básničku Libuši). Vím, že ty máš vázané verše ráda, takže kdybys někdy měla čas na můj underground, budu se těšit.

K dílu: Sebepřijetí
23.09.2021 20:50Aru

každopádně vůbec se tím zabývat znamená jet jejich program, což je vtipný paradox, ale je to tak, zůstat v pasivní rezistenci, v klidu, harmonii a beze strachu a nic tě nerozhází, všechno ostatní co jsem tady řekl, můžeš v klidu škrtnout, rozumový šarády nemají smysl a jejich doba končí ;D

být vnitřně v pohodě, to je oč tu běží a to za jakýchkoli okolností, pak budeš mít svůj vnitřní štít, to oni se budou nervově hroutit :D

K dílu: volám a volám
23.09.2021 20:42Kočkodan

Law, nevím, jestli ti chodí dlouhé hoaksy (hoaxy), ale vím, že ti chůzi zajišťují dlouhé haksny. A nedá se zcela vyloučit, že jsou i hezké. V lebeční schránce také není úplně prázdno. Proto doporučuji ukončit setrvávání v pláči, tedy breksit.

Tak a teď už můžu klidně mazat, zřejmě jsem již dosáhl svého – ty začínáš tušit, že můj komentář pro tebe nebyl vůůbec, ale vůůbec zbytečný. (a na závěr ještě zdánlivě lehce přitroublý smajlík vola v přímém přenosu)

K dílu: Anna a devět malých andělů
23.09.2021 20:37Benetka

Mistr a Markétka.

To je to NEJKRÁSNĚJŠÍ co jsem kdy v životě četl. Poznal. Prožil. Nebo tak.

Já bych to teda v Tvé bázni nehledal.

Okouzlila mě malililinko jinak.

Hodně jinak.

Nicméně zároveň jak mi m*dá v hlívě tak mi tam automaticky naskočilo:

Deset malých neg... Ne. Deset malých barevných jak stavělo si dům... Nějaký spadl z lešení a navíc do malty a dalšího přejel válec a zbylo jich jen palec... Nebo tak.

Mé koule osudu jsou právě teď prázdné.

Ale to už je zase jeden ÚPLNĚ jiný příběh...... :p

K dílu: Nejhorší apokalypsa ze všech
23.09.2021 20:34Supermartonátor

V pohodě. Já to vím, že není chmel potřeba. Takže mě to mrzí, ale nebylo třeba přednášky, ač byla myšlena dobře. Ale je to jen prdel. Miniatura vznikla za deset minut a nemá žádné ambice...jen pobavit.

Děkuji za kritiku, jen tohle vážně jen prča bez nějaké snahy o něco víc. Není to má klasická tvorba, jen trochu delší anektoda:-) Normálěn samozřejmě na povídkách pracuji dlouho a dávám si záležet, tady jsem to neřešil.

Ještě jednou díky, jen mě mrzí, že tomu někdo věnoval takovou pečlivou pozornost, když já sám nikoliv:

K dílu: Prvý, druhý, třetí
23.09.2021 19:55kvaj

Se mnou přece nemusíš bojovat. Všiml jsem si, že stojíš o hlubší kritiku, tak jsem se něco takového pokusil. Taky proto, že ta povídka má potenciál, který není podle mého zcela využitý. Jinak jsem ti přece napsal, že se mi povídka líbí, dal jsem jí tip. Pokud jde o to tempo, mám pocit, že nechápeš, jak je to míněno - jde o změnu tempa, tvůj příběh plyne ve stále stejném tempu, což může skutečně uspávat. Mě to ale neuspalo.

K dílu: Prvý, druhý, třetí
23.09.2021 19:49K3

To je právě to. Já jsem s tím spokojený byl. A čtenář se přizpůsobí zkrátka tak, že přestane číst, a nebo to vezme hezky zpátky od začátku znovu. Nebo může číst druhý den, když na to bude mít chuť. Alespoň já to tak dělám, když čtu a nebaví mě to. V tý rychlosti je problém v tom, že tady chce každý tempo, aby ho to neuspalo, ale povídka může mít i klidný tón. Já jsem si tohle do puntíku vymyslel a jsou to moje představy, nic víc. A každý si to může představovat jinak, to chápu, protože každý má představivost jinou. Určitě jsem to mohl napsat líp. To ale přece vždycky. Nakonec já mívám často rozporuplné reakce a jsem docela rád. Ale už to nech být. 

K dílu: Sebepřijetí
23.09.2021 19:31Aru

no jasně, ale je to jenom a pouze na nás, kam až si to necháme líbit, tam zajdou, jistě že do toho dávají svinstva, já s tím měl problém 2 měsíce, víš co chtěl jsem mít pohodličko a klídeček a přestal jsem přemýšlet, no chybky se dělají, ale na jaře jim na to kašlu.

koronavirus je jen zástěrka, jak udržet hroutící se systém, oni melou z posledního, všechno se teď rychle mění, já jsem na lidi zvědavej.

jde o to se držet v klidu a harmonii se sebou, ale oni to chtějí držet v nenávisti, vem si lidi se rozdělují proti sobě, ve strachu, je tu šílená nemoc a v chaosu, minulý podzim jak měnili nařízení každy dva týdny a lidi jim to žrali, výborný, pak jsou lidi snadno manipulovatelní a můžeš jim namluvit co chceš, třeba desátou vlnu. teď jim jde o křesla, ale tenhle klídek skončí.

už mám připravený vtípek na pět dávek očkování, pomalu se začínají objevovat první vlaštovky, že by mohli být čtyři, tak až to zavedou, vydám tady žertík v blbůstkách :D

tak s Izraelem se můžeme rozloučit :D

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 3.
23.09.2021 19:16blacksabbath

 Notěpic....cožvoto....je to dobrej díl......co dím skvělej díl.....zapeklitej, zašmodrchanej....ale jak je vidno....ušila jsi to na mě...páč jak se zdá....s dílem č. 4 se budu muset vypořádat já....že já jsem tě ...ty skřítku... poslechla....že já nebohá jsem se uvolila k dalšímu SPOLUPSANÍ...jak já jen z tohodle vybruslím...jasně....von to zašmodrchal už Aru......ale to jsem měla ještě naději, že se toho někdo chopí:-)))))).....Nechcete někdo psát????? POMÓÓC

 

K dílu: SOUSEDKA
23.09.2021 18:20Kamamura

Já jsem taky dělával noční, na konci devadesátých let. Od dvanácti do osmi do rána, nebo od jedenácti do sedmi. Když jsem jel ráno domů, tak jsem viděl nasrané, nevyspalé tváře lidí v protisměru na eskalátorech v metru, co trpěli nutností jet do práce. Mě práce nevadila - dělal jsem na helpdesku u ISP, v noci volali sice hlavně šílenci, ale šílenci mě také nevadili, naopak, často budili můj zájem (a mě ze spaní, ale byl jsem za to placen, tak jsem občasné zvonění toleroval).

Po zdravém dopoledním spánku (nerušil mě na chodbě nikdo, protože všichni hákovali v rachotě), jsem se líně zvedl, najedl, a vyrazil za kamarády, něco zagamesil - a večer na koncert, reggae v pražské Roxy, nějaká tancovačka, nebo co zrovna bylo. A když koncert končil (v deset většinou museli, kvůli nočnímu klidu), šel jsem do práce - z Roxy v Dlouhé jsem to měl do Burzovního paláce coby kamenem dohodil.

Veget největší! ;-)

A ještě jsem dostával dvojnásobek (jinak mizerného) platu - z kolegů to nikdo nechtěl dělat, měli doma manželky a mimísky, a já byl svobodný jako vítr, no tak jsem se za ty peníze obětoval!

K dílu: Nejhorší apokalypsa ze všech
23.09.2021 17:58Kamamura

No nevím. Vyrostl jsem na klasických sci-fi (Clarke, Asimov, Aldis, Lem), a mám proto rád, když jsou domyšlené do konce. Tato povídka, která jednoznačně patří do žánru apokalytických sci-fi (i když je míněna jako parodie), má jednu zásadní chybu - kterou ještě zhoršuje snaha Čechů se prezentovat jako národ ultimátních pivařů a znalců piva. 

A tou chybou je fakt, že k výrobě piva vůbec není chmel zapotřebí. Jakže?, zvolá pivař Pepa Pivrnec, pronajímatel pivních pupků! Chmel je přece synonymem pro pivo? No, možná u nás, u laické veřejnosti neobeznámené z potravinářskými technologiemi. Bez čeho se výroba piva skutečně neobejde jsou sacharidy obilého původu (nejčastěji z ječmene, ale pivo se dá vařit z pšenice, ovsa, dokonce i z žita). Škroby z rozdrceného obilí se enzymatickou reakcí štěpí na jednoduché cukry (slad), který potom kvasinky přetvoří na alkohol a CO2. Chmel se do piva přidává především jako konzervant, ale v dávných dobách se pivo vařilo bez konzervace k okamžité spotřebě namísto často závadné a nebezpečné vody (pily ho údajně i děti, připomínalo hustou obilnou polévku, a bylo výrazně méně alkoholické). Pivu vařenému bez chmele se říká Gruit. Kromě chmele se ale experimentovalo i s jinými bylinami - s řebříčkem, pelyňkem, atd. Alternativně se dá zkvašený slad destilovat a vzniká "moonshine", neboli "bílá whisky", obilný destilát, ze kterého se stařením v dubových sudech stává klasická whisky. 

Takže kdyby autor tvrdil, že umřely kvasinky nebo že vymřelo všechno obilí, tak bych to bral. Ale chmel? Pivař ani pivovarník chmel nepotřebují, poradí si i bez něj.

A i kdyby umřelo obilí i kvasinky, pořád ještě se dá syntetický alkohol vyrobit z ropy hydratací ethylenu. 

Takže - chápu, čeho chtěl autor dosáhnout, ale chce to ještě drobátek vypilovat, sorry! 

;-)

K dílu: Sebepřijetí
23.09.2021 17:51Aru

no víš, když o tom začnu, tak okamžitě se objeví obránci systému, protože systém vycítí, že je napadán, ale...

myslím si, že žijeme naprosto ve zrůdném systému, který jako lidstvo jsme si ke všemu hezky sami na sebe vybudovali, a že ho jako poslušný ovečky pořad udržejeme a vyživujeme.

s náboženstvími to samý, je to systém na ovládání a manipulaci mysli, aby lidi nemysleli za sebe, ale předali zodpovědnost autoritám a tím i svoje životy, vem si ty hesla, zůstaňte negativní, přímo říkají, že máme zústat se zlem, zlo je negativní, nebo ty bilboardy, spolu to zvládnem, chápeš podřízení vůči nadřízeným, stačí se dívat, oni už to říkaji veřejně, netají se s tím, že chtějí zlo, používají strach a vydirání. respiratorem chraníš ostatní, to je vydírání,,že když si ho nedáš, tak ty budeš nést následky za ty lidi, to je nesmysl, ale lidi jim žerou, jako jim to žrali vždycky, i když někdo se probudí, ale to je menšina.

škola, to je výrobna mrzáků, jak začlenit lidi do systému, když bych to rozebíral, tak bych narážel jenom na zrůdy. miliardáři hrabou, aby měli ještě víc miliard, nikdy nebudou mít dost, atd. atd.

po volbách očekám nový úžasný nařízení a pak na jaře, až dojde lidem ockování z léta, zase, zastrasovaní, manipulace, odvádění pozornosti, atd. atd

K dílu: 3x rozdíl muž a žena
23.09.2021 17:32Kamamura

blacksabbath - tys v tom ale nadělala zmatek, jistě ovšem neúmyslně. ;-)

fifty-fifty znamená v ženském pojetí toto - po rozvodu mi připadně dům a auto, zatímco ty zaplatíš dluhy. A každý měsíc mi desátého pošleš padesát tisíc, a třicátého zase padesát tisíc (odtud pochází ono fifty-fifty). 

Muž a počítač se neliší nijak - většinou si dokonale rozumějí. Ověř experimentálně - dej chlapovi počítač a dost her a filmů, a časem přestane ženské úplně potřebovat.

No a jak se liší žena a počítač? Zásadně! Počítač má narozdíl od ženy predikovatelné výstupy a nevyžaduje ke své činnosti nic jiného než elektřinu. Jo - a neuteče vám znenadání s prodavačem šicích strojů!

K dílu: 1
23.09.2021 17:06Aru

jo souhlas, ale už jsme o tom psali  a je tam vidět, jak snadný je to zneužít, pokud tě chytne nějakej psychiatr, dejme tomu, že bude úplně vyšinutej, nadopuje tě práškama, ma týden na to, po té co tě ubytoval v blázinci poslat na soud žádost, abys byl zbaven svéprávnosti, tomu člověku bude jedno kolik stojíš systém, on pošle posudek na soud a soud tebe vyhodnotí na základě jeho vyjádření, takže v blázinci může skončit kdokoli, pokud to tam v rukou budou mít blázni.

vypracuje třeba posudek,  žes ho třeba napadl v nepříčetným stavu, když si tam šel k němu s nějakýma potížema a že ti nešlo pomoct jinak, než injekcí, to pošle na soud, že tvůj stav přetrvává, že jsi nebezpečný okolí, absolutně snadno zneužitelný, pokud se někdo rozhodne ten systém zneužít

K dílu: 1
23.09.2021 16:57Kamamura

Do blázince tě může, Aru, poslat jenom soud. A soud většinou žádá důkazy. Na poslání do blázince je třeba dokázat, že jsi nebezpečný buď sám sobě, nebo svému okolí - jen tak tam nikoho neposílají, protože každý blázen stojí systém velké peníze na ošetřovatelích, medikamentech, elektřině do elektrošoků, hlídacích psech, strážných, zapezpečovací elektronice, jídle, atakdále. Lidé, kteří by skutečně potřebovali psychiatrickou nebo psychologickou pomoc, dnes umírají v roli bezdomovců někde na ulici, mrazem, podvýživou, na kardiovaskulární onemocnění, při nehodách a násilných trestných činech. Je to smutné, ale je to tak. Jako nesvéprávný blázen máš spíš dnes šanci, že ti systém nadělí tolik "svobody", že tě to zahubí. 

K dílu: Své lásky neopouštím
23.09.2021 16:47Kamamura

Benetka - to je tím, že šel kolem alfovější samec, nebo moulovatější moula (dva žádoucí archetypy). Anebo jsi neměl dost peněz - pamatuj, co ti chybí jinde, vyfutruješ v lásce šrajtoflí! Nejlepší je bejt továrník, ropný šejk, uhlobaron, nebo finanční magnát - samá zábavná povolání. 

Vezmi si, kolik měl takový Donald Trump nádherných ženských, a to vypadá jako bachratý oranžový papouch nafouklý hustilkou na pneumatiky. Peníze jsou univerzální lubrikant mezilidských vztahů - proto se vyplatí jich mít co nejvíce!

K dílu: Zenovej andrgraund
23.09.2021 16:16Aru

uf, teda valím vočka, počkej,... ne, pořád je to stejný a když si je vypláchnu, kruci kde mám svěcenou vodu z dob kostelničení, ne pořád je to stejný,... tak díky, ta báseňka je vážně i pro mě. :))

souhlas se všìm do shora až dolů, z tebe se stává normálně věštec, zatím tu předpovídala jenom Theia, určitě jako pravej galantní gentleman ji necháš prvenství, víš co, je to přece jenom holka a k tomu nádherná.

no její popis, to normálně jsem serfoval jako divokejch vlnách někde u Australskýho pobřeží na desetimetrovejch vlnách a pak ve svý chatce na pláži vyndaval s ponožek hromadu hvězdic, uf, už nesmím koukat na ty holky na plážích, teda cože? kde jsme to byli?

jo, fakt super báseňka, neuděláš pro mě nějakou bikini verzi? :D

K dílu: Ti letití
23.09.2021 15:39Kamamura

Když ňáká pomázlá kapacita

mi zase trhá občanku, 

myslívám při tom na Hanku...

jak Hančí obrys (když papír lítá)

krájí sušenky z červánků,

(z těch ranních , co jimi slunce svítá).

 

Když ňáký nafouklý panák zase,

klábosí o závod do větru,

myslívám při tom na Petru.

Na Petřin zadek, v celé kráse,

jak její ňadra ve svetru

do peřin se noří - zas a zase.

 

Tak nevnímám ten hukot vůkol,

ač Pámbu mi svěřil velký úkol.

Ptáte se, co je to poslání?

Už nevím! (Což je k posrání!)

K dílu: 1
23.09.2021 15:10Aru

Kamamuro, ty myslíš, že to pochopí Madla_G, když je tu dva dny?

 každopádně je třeba doplnit Kamamuro, tos nezmínil, že nedávno nás opustili draci a při té příležitosti padly i dračí řády, učedníci se nemají už co učedníkovat, ale musím za sebe říct, že bez toho ohně v srdíčku se cítím o dost líp. taky si tipuju, že teď bude plno pokladů nehlídaných, co se týče upírství, tím jsem jednu dobu dost trpěl, ale nemusel jsem vyhledat služeb Faliona v Morthalu, neb můj dračí oheň postupně zastavil vampirismus a nakonec ho úplně spálil. upíři s ohněm nejsou úplně kamarádi :D   

ať se ti tu daří Madlo a promiň za ty kydy, to bude nějaká chronická nemoc, ještě nevím jaká ;)

K dílu: Theia v bouřkových mracích
23.09.2021 14:47Aru

díky, ty si mě nějak pročítáš :)

myslel jsem že mě až tak nemusíš, protože víš co, jsem divnej z divnejma názorama, ale plést se můžu pořad ;)

teda Theia taky děkuju, pro mě mají tyhle texty těžce prorockej význam, když na ně občas mrknu zpětně, tak pak vidím, že něco pro mě předznamenávali co v době psaní nebylo zjevný, nebo jsem to tam neviděl, nevěril? apod.

K dílu: 1
23.09.2021 14:40Kamamura

BTW vítám tě tímto velmi formálně a zdvořile na Písmákovi!

Já tu plním několik velevýznamných funkcí - jsem místní klaun, dveřník, Převozník, Arbitr, honím Musašiho s koštětem kolem stolu, aby si snad nemyslel, že je samuraj, nebo co, občas píchnu špendlíkem Safiána, aby splaskl, pomáhám křesťanské loby se svěcením rezervoárů svěcené vody, protože tu máme poslední dobou problémy s upíry, kamarádím se s Aruem, vedu velmi tradiční a nesmiřitelnou válku se Sesterstvem Štrikujících mudlů, konejším skřety, plukvy a hafardazóny, když jsou neklidní, hledím zároveň do světa toho i onoho, a když mám chvíli, tak píšu navýsost dokonalé verše a prozaické útvary. 

Nechť se tu cítíš jako doma (pokud je taková věc ovšem žádoucí)!

K dílu: Prvý, druhý, třetí
23.09.2021 13:38K3

Já vím jak to myslíš, Jardo. A tak jak píšeš by to taky šlo. Ale bylo by to už něco jiné. Chybu by sice napravil, ale pořád by měl pocit, že někomu jinému ublížil. Ještě k té bajce, to hlavní poučení je na konci, k tomu to spělo. Já vím, nehodí se to do žádné škatulky, ale zamýšlel jsem podobenství. Taky si myslím, že by se měl trochu přizpůsobit čtenář. Mě když nebaví číst knížku, tak ji odložím a za chvíli nebo druhý de čtu znovu. Tady se na všechno dost spěchá. 

K dílu: DALŠÍ PÍSMÁCKÉ SPOLUPSANÍ. . .
23.09.2021 13:35Kamamura

Já hele nevím, naposledy jsem s ní mluvil v roce 2009, bývali jsme fakt dobří kamarádi, ale pak se ledacos přihodilo, znáš to, a asi těch dvanáct let o ní nevím, co se s ní stalo. Abych byl úplně upřímný, dost se bojím jí kontaktovat. Trochu jsem sázel na to, že jí přiláká transcendentní dokonalost mé básně - do překladatelských projektů mě lákala několikrát. ;-)

Half-Life byl první střílečka, kde se jen nestřílelo. Významný milník. 

K dílu: Osamělý muž
23.09.2021 13:12PavelK

Kamamura: ta vykastrovaná čuba je naše Pajda, mám ji moc rád. Všechna moje haiku mají reálný předobraz

...leda že bys byl zenový mistr, protože zenoví mistři okázale pohrdají všemi konvencemi, jsou to pannkáči a rebelové japonské kultury (podobně jako taoisté v Číně.

Okázalost a Zen fakt nejde dohromady. Zen je svoboda od konvencí, ale není rebelie. Pankáči ani v uvozovkách to určitě nejsou, právě pro okázalost punku, lpění na protestu. Zmiňuješ taoisty, nadsázka, kterou jsem použil není nepodobna stylu Čuang-C. Hranice literárního žánru jsou konvence. Jedno taoistické přísloví, přesně si je nevybavuji, říká něco v tom smyslu, když se nevymaníme z pravidel ztratíme cestu, když se vymaníme z pravidel budeme ignoranti. Každý literární žánr je živý, musí mít hranice, zároveň nesmí mít hranice.

Nepořádám festival křesťanských haiku. Četl jsem autobiografické vzpomínky Svatopluka Karáska. Za minulého režimu byli křesťané přesvědčeni, že se po pádu režimu znovu zaplní kostely, nestalo se tak, otevřely se hranice (vnitřní i vnější), rozšířila se duchovní nabídka. S láskou vzpomínal na svoji manželku, byla mu v těžkých časech oporou, když neměli kde bydlet, byl v kriminále, byl státní mocí donucen k emigraci. Později měla větší prostor pro sebe projevila hluboký zájem o Buddhismus (byla psycholožka), přiznával, že se s tím těžko smiřoval. Svět je globalizovaný, dochází k setkávání duchovních směrů. Je to proces který trvá desítky let a ještě desítky let trvat bude, je to naše současnost, proto to pořádám. Mám doma např. skvělou knihu Buddhův lotosový květ od Ernsta Schvarze. Cituje v ní Tomáše Akvinského. Mám za to, že autor, který má upřímný zájem o haiku napíše spíš haiku o třeba kostele než o sakurách. Myslím, že napíše haiku o tom s čím se reálně setkává.

"Od lesního obrázku

odcházím

se špinavými koleny.

(Roman Szpuk)

(omlouvám se za překlepy)

K dílu: Prvý, druhý, třetí
23.09.2021 13:01kvaj

Nejde o kopírování skutečnosti, nýbrž o to, aby v každé situaci jednající postavy neudělaly a neřekly hned to, co ty jako autor chceš, aby udělaly a řekly. V tomto směru má tvoje povídka charakter bajky, ale na bajku je moc dlouhá, bajkaa ostatně přináší vždy jen jedno poučení.

Něco mě napadlo. Proč třeba ten kluk se zlomenou nohou musel být tentýž, kterému předtím Vojtěch strčil kolo do kontejneru? Mohl to být jiný kluk a sdělit Vojtovi přání mít kolo a Vojta by mu ho opatřil, aby sám v sobě napravil to, co dříve provedl jinému klukovi. Nebylo by to tak násilné a umělé.

K dílu: Prvý, druhý, třetí
23.09.2021 12:10K3

Jardo, já jsem rád, že jsi četl. Tvoje připomínky jsou na místě. Jsem si toho vědom. Jenže..., já jsem nechtěl kopírovat skutečnost. Chápu, že porovnáváš se skutečností a říkáš si, že tohle přece není možné. Samá náhoda, až naivní. Ale to já vím. Proto jsem tam dal zkraje tu báseň, aby se to nebralo podle skutečnosti. Mě šlo o to něco sdělit. Proto ty nadnesené promluvy. Myslím si, že kdyby to bylo takové uhlazené, převedené do reálu, do současné mluvy, pak by to bylo asi opravdu naivní a neskutečné. Potom by to možná nudilo, protože by si třeba nikdo ani neuvědomil, co jsem chtěl. Takže je to spíš bajka, nebo já nevím co. Nejlíp to pochopil a vystihl Lakrove. To jsem zamýšlel, aby o tom čtenář popřemýšlel, o co vlastně šlo. Pořád dost dobře nechápu tu požadovanou dynamiku. Jeden napíše, že to bylo napínavé, že to mělo spád, druhý se třeba nudil, tak nevím. Podle tvého posledního odstavce se dá říct, že to dynamiku má, když jsi dychtil po tom ja to bude dál... Na román si netroufám, proto děj spíž takhle zahušťuju. Moc dík za komentář.

K dílu: Záchvěvy
23.09.2021 12:00Kočkodan

 

Pokusím se vpustit do svého komentáre co nejméne slov mrzácku (zohyzdení absencí krouzku a hácku se snad nepocíta). Moc nerad bych totiz riskoval, ze bys me zaradila mezi ctenáre (st)voly a zlomila nade mnou hul. Eventuální zjistení, ze si u tebe uz ani neskrtnu, by bylo zacátkem Kockodanovy cesty k docentu Chocholouskovi…

No, pozoruji, ze se mi prece jen zacalo od huby dost nebezpecne prásit, tak uz toliko suse dodám: Markéto, cus! (jo a úsmev)

K dílu: Osamělý muž
23.09.2021 11:58Kamamura

Jinak když to tak po sobě čtu - asi bude dobré zdůraznit, že nemám nic proti tobě, Pavle, vždyť tě vlastně vůbec neznám, píšu pouze o dojmech, které vyvolalo, to, co jsi napsal, jasně, mohl bych napsat "máš to moc pěkné", ale dojem byl tentokrát takovýhle, a věřím, že někde sedí český orientalista, který by moje názory o Japonsku rozmetal precizně odzdrojovanými citacemi, že bych nemohl říci ani popel. Takový je prostě život - sebedokonalejší text má svůj dokonalejší ekvivalent, dokonalost sama jako koncept je diskutabilní, a jak píše Sapkovský ústy trpaslíka Yarpena Zirgina: "Každý někdy narazí na lepšího a okoštuje železo."

Takže závěrem, ať si každý píše, co chce, nemám nic proti české haiku jako takové, ani proti křesťanské haiku (ačkoliv najít křesťanskou haiku z klasického období by byl podle mě oříšek, a nevím na celém světě o nikom, komu by se to povedlo, a ne že by to už různí lidé nezkoušeli), ani proti křesťanství (sám se definuji jako "amatérský religionista", čímž jsem rozesmál ženu ("Co sis to zas vymyslel?!"), ale ač ateista a agnostik, náboženství, pověry a mytologie všemožných kultur mě fascinovaly už od dětství), ani proti čemukoliv. Občas něco v reakci napíšu, ale to je všechno, znovu zdůrazňuji, subjektivní.

Tvorbě a inspiraci zdar, pište cokoli, pokud možno co nejlépe a nejčastěji, co to jde! Jak řekl Gibson - psaní je dovednost, napoprvé nikdo Neuromancera nenapíše!

K dílu: Osamělý muž
23.09.2021 11:37Kamamura

fuska - o hraní mimo rytmus mi ani nemluv - v roce 2006 mě vyhodili z irské kapely Marw (dnes už neexistuje), právě proto, že jsem hrál mimo rytmus. Skutečný důvod byl ale ten, že jsem té hudbě fakt nerozuměl, navíc jsem byl zvyklý se učit z videí a nahrávek, hrál jsem vlastně reaktivně podle jiných, nikoliv podle vlastního, vnitřního metronomu, takže jsem byl permanentně o zlomek doby pozadu (angličané tomu říkají "flam"). U nástroje jako housle nebo flétna to tak nevadí, u basy nebo bicích je to katastrofální; ve zkušebně to ještě šlo, protože jsem hrál potichu a nikdo mě stejně neposlouchal, ale pak jsme hráli v nějaké hospodě, a tam jsem všechny úplně rozhodil, výsledkem byla kakofonie a totální katastrofa, já jsem si toho byl samozřejmě vědom, co dělám, ale nedokázal jsem to na místě změnit, v hospodě jsem sám sebe navíc pořádně neslyšel, což mě nikdy nenapadlo, že bude problém, z kapely jsem odešel hned na to sám od sebe, a měl jsem z toho takové PTSD, že jsem baskytaru i zbrusu nové kombo daroval kámošovi a na basu jsem od té doby ani nesáhl. Ještě dnes mě je z toho blbě, když si na to vzpomenu - takže když jsi "občas mimo rytmus" mezi ambiciozními muzikanty - tak máš pak z ostudy kabát.

K dílu: Osamělý muž
23.09.2021 11:30Kamamura

fuska - proti interkulturnímu dialogu samozřejmě nic nemám a mít nemůžu - třeba jódlující japonec Takeo je naprosto dokonalý a mám pro něj jen nehynoucí obdiv. (Nevím, samozřejmě, jak se na něj dívají Tyroláci, ale myslím, že reakce musí být pozitivní). 

Jenže Takeo fakt jódlovat umí, má perfektní hlas, a nedivil bych se, kdyby na tom nechal dny a měsíce tréninku - Japonci jsou už takoví. Zatímco když si přečteš třeba jen místní "haiku", tak je dojem takový, že si lidé tento žánr volí jen kvůli zdánlivé nenáročnosti.

Třeba nedávno jsem tu četl něco jako "Dívám se z nemocničního okna na budovu patologie" - snad jako černý humor, nebo co, ale když si to člověk představí v kontextu japonské kultury,  tak to je ekvivalent ukolébavky pro evropské děti, ve které se zpívá o uřezaných hlavičkách a nožičkách - prostě kulturní šok. Japonci, kteří se úzkostlivě vyhýbají přímému hovoru o smrti, a to natolik, že v hotelích nejsou pokoje s číslem čtyři, protože čtyři se řekne "shi", což zní podobně jako smrt - "shin", kteří dbají na to, aby v restauraci nezabodli hůlky do rýže protože tak se obětuje jídlo zemřelým, a jejichž nejsprostší nadávka není ani přirovnání k nějakému zvířeti nebo obdoba amerického "fuck you!", ale prosté "Shinde!", což znamená "Chcípni!" - to je skutečně to nejhorší, co můžeš japonci říci, a když to uděláš, znamená to většinou nezhojitelné, otevřené nepřátelství. 

"Haiku" o pozorování patologického ústavu nebo márnice z okna nemocnice prostě jako haiku nepřichází v úvahu - ledaže bys byl zenový mistr, protože zenoví mistřo okázale pohrdají všemi konvencemi, jsou to pannkáči a rebelové japonské kultury (podobně jako taoisté v Číně), a proto mohl zenový mistr a klasik Moriya Senan napsat haiku (necituji přesně, volný rychlopřeklad anglického překladu japonského originálu): "Až umřu, pohřběte mě pod krčmou / když budu mít štěstí / nebudou těsnit sudy."

Ale třeba takový Matsuo Bašó, což je snad úplně nejslavnější autor haiku, kterého by měl mít načteného opravdu každý, kdo se o haiku pokouší, už ve své předsmrtné básni opisuje smrt obrazem snů, co se rozutíkají po strništi:

"Nemoc na cestě.

Sám se ztracenými sny

Zimní strniště."

(Opět pouze můj rychlopřeklad anglického překladu japonské verze).

Už vidíš ten problém? Většina v Čechách publikovaných haiku jsou překlady z anglických nebo jiných překladů. Překlady překladů! To je jako odvar z odvaru z cibule. Kolik původní chuti v něm tak může zůstat - zvlášť když se vezme fakt malá cibule, a pořádný krajáč vody, aby zbylo na všechny?

Co se čuby týče - "čubčí synu" jako nadávku zpopularizoval Karel May v knihách o "Kara ben Nemsím", čili blízkovýchodní verzi Old Shatterhanda. Jako dítě jsem to nahltal, takže čuby v literatuře jsou pro mě nadávkami - jako pro každého, kdo to četl. A tady máme čubu spojenou s osamnělým mužem pomlčkou - tudíž budeš mít vždy signifikatní část čtenářstva, která bude onu pomlčku vnímat jako rovnítko. 

Pokud jsme ve sporu, asi to nerozsoudíme, ale navrhuji experiment - focus groupu o nejméně stovce respondentů (každému dortík nebo zákusek a kafe zdarma, aby měli motivaci), odrecitovat nebo nechat přečíst Pavlovu "haiku", a zeptat se jich na dojem:

a) Odlehčená oslava přítomného okamžiku vnímaného vědomím osvobozeným od kalu mundánních emocí jako je zášť nebo láska, chtění či odpor

b) Temný, zastřený výpad vůči někomu koho autor nemá rád

c) Variace na přísloví "Pes je nejlepší přítel člověka"

d) Kynologický rébus.

Vsadím přiměřený obnos na domněnku, že variantu a) zaškrtne naprosto nejmenší část respondentů. 

K dílu: Prvý, druhý, třetí
23.09.2021 11:23kvaj

Musel jsem si tvou povídku zkopírovat, abych mohl zvětšit písmo a pak jsem ji přečetl na jeden zátah. Je to velmi neobvyklá povídka a vnímám, že má obrovský potenciál.. Něčím mi připomíná Jakuba Fatalistu od Denise Diderota.

Jenže... teď přijdou připomínky. Podle mého by to chtělo na té povídce nyní zapracovat. Mluva a jednání postav mi často připadají jaksi umělé a tudíž nevěrohodné. Je tam moc příliš moudrých lidí a příliš nahuštěných zdánlivě náhodných událostí, v nichž se znovu setkávají v nových souvislostech již dříve jednající aktéři. (Například kluk, kterému strčil kole do kontejneru, je tentýž, kterému pomohl, když si zlomil nohu, a jeho babičkou je žena, které strhl šaty atd.) Odehrávalo se to sice v malém městě, ale stejně. Vím, že ti šlo především o symboly a morální postuláty, ale i ty lze sdělovat a zobrazovat přirozenějším způsobem a jakoby mimoděk. Je to samozřejmě hodně těžké, ale tento námět by si tu práci zasloužil. Pokud by sis tu práci dal, dostala by se do příběhu i ona kýžená dynamika a změny tempa, o kterých psali Majaks a Luzz.

Jinak se mi povídka četla docela dobře a po chvíli čtení jsem dychtil, co bude dál. Z toho vyplývá, že může zůstat i tak, jak je. Nicméně má potenciál mnohem větší a mohla by poskytnout větší zážitek, než v této podobě nabízí.

 

K dílu: The show must go on
23.09.2021 10:30Musaši

Vypadá to, že zkoušíš psát své první písňové texty. Tohle je ale jen takový slabý vývar z textů už existujících, přesně, jak píše Zajíc, jsou to jen různá klišé sešroubovaná k sobě jako ozvěna už existujících výtvorů.

Ale máš alespoň elementární cit pro rytmus, asi nevědomky si hraješ s mužskými a ženskými rýmy atd. Zkus ale přijít s vlastním námětem neodposlouchaným z rádia. Na rozdíl od jiných nováčků tady, se kterými jsem se dnes seznamoval, by se to tobě podařit mohlo. Držím palce.

K dílu: ODVAHA
23.09.2021 10:19Musaši

Nějaký obsah by tu byl, ale s vázaným veršem už je to horší.

Zdá se, že inklinuješ k písňovým textům. Abys je ale mohl psát, musel bys nejprve zvládnout básnické řemeslo tak nějak od začátku.  

Začínat první verš čtyřslabičnými slovy je krajně nevhodné. Tvoje básnička nemá žádný rytmus.  Když chceš používat delší slova, zkus tuhle říkanku převést do daktylu. Pokud to tedy myslíš s veršováním vážně.

K dílu: O mém zachránci
23.09.2021 09:45bixley

Taky to důvěrně znám. Jenom to v mém případě nebyl Mauglí. Když byl bratr malý a onemocněl, chtěl od dospělých i ode mě číst Mikeše. Maminka mu zase každý večer zpaměti přenášela Kulihráška: 

Lesem jaro zavonělo

Kulihrášek protáh tělo....

Když byl starší, předčítala jsem mu mayovky. Prokousala jsem se nezáživnou první úvodní kapitolou a když mě to ve druhé kapitole začalo zajímat a byla jsem napjatá, jak to bude dál, bratr, kterému se už druhý nebo třetí den ulevilo, pravil: " Víš co? Já už si to budu číst sám..." :-)

Hezky jsi to popsala.

K dílu: Stáří
23.09.2021 09:42Aru

se závěrem absolutní souhlas, moji veselost mi nikdo nevezme a že se pokoušeli za ty léta mě rozdrtit, uctívat systém, nebo dohnat až k sebevraždě, ale nepodařilo se. jsem jako skála, která přes věky odolá :D

je vidět, že text byl napsán s moudrostí, i když to tak nemusí připadat každému, nebo na první zhlédnutí.

a vítej na Písmáku, tady si užiješ kopec srandy, pokud se nedáš ;)

K dílu: Ti letití
23.09.2021 09:33Musaši

Safiáne,

informace, které obsahuje tvůj poslední komentář, jsou velmi zajímavé a já ti za ně děkuji. Byl jsi jediný člověk na Písmáku, který tady diskutoval o poezii, aspoň za tu dobu, co jsem tady já, tedy za posledních sedm let. Naše diskuse byly sice sledovány s určitým zájmem, ale nikdy se k nám nikdo nepřidal. Myslel jsem si naivně, že literární web je tu proto, aby se na něm diskutovalo o literatuře. Spletl jsem se. Naše diskuse byla jen ojedinělou anomálií. ...Takže - pokud by se tady někdy v budoucnu poměry změnily, budu se těšit na další dialog.

K dílu: Diskutabilní taneční styl zvířat z jižní polokoule během výměnného pobytu v Pražské ZOO
23.09.2021 09:23Kamamura

To je z obvyklých "blbůstek" (jak já tohle písmácké označení plnohodnotné a hrdé dadaistické tvorby nenávidím!) ta asi nejambicioznější. Poslední dva řádky se přímo lesknou dokonalostí, a na neologismus "protinožení" patřím závistivým okem - miluju tahle nová, přičinlivá slova (jak řekl Valihrach, ale ten Smullyanův Valihrach z logických hádanek, nikoliv ten originální z Alenky): "Když toho pro mě nějaké slovo tolik udělá, tak mu hned připlatím!"

Jenže kolik může stát básnická licence takového "protinožení?!".

K dílu: Stáří
23.09.2021 09:14Kamamura

Safián - pořád jsi mi nenapsal, která byla podle tebe ta povedená. Ergo, jsem pořád zmatený. Jo, něco jsem mazal, ale už fakt nevím, co to bylo. Děje se pořád tolik věcí. BTW Četl jsi od mě Equinox? Podle mě je to dobrá báseň, a rozhodně se za ní nebudu stydět, tedy rozhodně ne na Písmáku a rozhodně ne před tebou. ;-)

BTW kvalifikuje se jako sonnet, nebo ne? Čistě formálně by skoro měla. Mám v tom pořád zmatek, a čekám, až mi někdo, "kdo se vyzná", jako ty, a posvítí mi lucerničkou literární erudice. Ale ty nic, padají z tebe jen posměšky... jako z dítěte, hehe! ;-)

Jinak tadyhle Ráčkovi nebo Ráčce se omlouvám, že si tu pereme prádlo - to víš, téměř už důchodci, pud sebezáchovy zastlaný kdesi v duchnách, a jak na sebe narazí v parku při sypání ptáčkům, hned je oheň na střeše a dojde na kordy, tedy na ratanové hůlčičky a sýpavá invektiva! Don't mind us one bit, young man/lady...

K dílu: Co mám
23.09.2021 09:13Musaši

Globální problémy žel nevyřešíme ani ty ani já. Je třeba se vší pokorou přijmout změnu klimatu třeba někde v osamělé dřevěnici v Beskydech, kde budou tvými nejbližšími sousedy medvědi a vlci. I oni, chudáci, trpí klimatickou změnou a navíc je ještě ohrožují pytláci. Takže byste mohli trpět spolu. Já kdybych neměl tak velkou zahradu a nemusel udržovat ve Vyhnálově majetek po předcích, tak už jsem v Beskydech taky. 

K dílu: čas spomienkový
23.09.2021 09:08Zeanddrich E.

Krásně napsáno, ..., hezkéobsahem

Co se týče starostí o děti - tam se nedá moc hrát na systém „pokus-omyl" - (až se něco stane, teprve potom budu starostlivější) - takže čím jsem starší, tím více starostlivé rodiče (ale i babičky, dědečky, td.) chápu.. .

Mnohdy máme v dospělém věku pocit, že jsme si v dětství mohli užít daleko více (nebo že jsme si užili o dost méně, než děti kolem nás, ..., spolužáci, td., ), ale kdyby se nám něco vážného přihodilo, přišli bychom zase třeba o ty zážitky pozdější, dospělé.. .

Zde dole na Zemi, v tomto „balance clubu", je prostě všechno o rovnováze, o nějaké vyváženosti :).

((...)).

 

K dílu: Slavín
23.09.2021 09:07Musaši

Alfonsi,

když už jsme u té bible, tak ano  - všechno je marnost nad marnost. Na druhé straně ale, dokud žijeme, netušíme, jaké s námi ještě může mít Bůh záměry. Jaké se mnou mají záměry lidé, to vím celkem přesně, ale jaké záměry se mnou má Bůh, to opravdu nemohu vědět - a to říkám se vší pokorou. A proto jsem taky ještě tady na Písmáku.  A taky mě moc zajímá, jaké má Bůh záměry s Písmákem.

K dílu: Allenův Kadiš
23.09.2021 08:50Musaši

21. 9. 2021

 

Ještě

 

Ještě je blankytné

nebe, když zlátnou břízy.

Ještě se vyskytne

babočka - a hned zmizí.

 

Paprsky hřejí míň,

pomalu taje jíní,

otevíráme skříň,

my bledí manekýni,

 

navlékáme si plášť,

co voní naftalínem,

procházíme se zvlášť

a určitě se minem,

 

až blankyt spolkne šeď,

dny nekonečné deště...

Pak raděj doma seď,

teď procházej se ještě.

 

Ještě je blankytné

nebe, když zlátnou břízy.

Ještě se vyskytne

babočka - a hned zmizí.

 

 

 

K dílu: Libuši
23.09.2021 08:37Musaši

21. 9.  21

 

Balada z hadrů

 

V koruně nahé břízy zbyl

poslední lístek v bílém proutí.

Vydrží v poli ještě dýl

poslední strašák, než se zhroutí?

 

Ve větru stojí sám a sám.

Dávno odvezli všechno zelí.

Malý vlající větrolam:

dědovo sáčko na neděli,

 

starý hrnec a z latí kříž...

Oddaný hlídač, slouha věrný,

ukřižovaný léta již,

na jeho paži havran černý...

 

V koruně nahé břízy zbyl

poslední lístek v bílém proutí.

Vydrží v poli ještě dýl

poslední strašák, než se zhroutí?

K dílu: Ti letití
23.09.2021 08:28Musaši

21. 9. 21

 

Daleké svítání

 

Světlo až příliš vzdálené...

Podzimní liják padá do tmy

a inspirace? - Stále ne!

Neposkytuje pevný bod mi

 

přečtená báseň nebo kniha,

cizí naděje, cizí smích...

Před očima se veršík míhá

a utápí se v slzách mých.

 

Příliš vzdálené svítání...

Dům v dešti - Archa Noemova.

Ledovec čeká na tání,

slovíčka bloudí bez domova

 

jak toulaví psi v ulicích

periferie velkoměsta.

Pozůstalí a truchlící,

blackoutem v srdci Bůh mě trestá.

K dílu: Ti letití
23.09.2021 08:20Musaši

22. 9.  21

 

Vlastnictví

 

Jak brzy se již dneska šeří

nad mirabelkou zlátnoucí,

jež pelichá a jejíž peří

chytají černí pavouci

do sítí tkaných z delších stínů

žehnaných křížem na zádech!

Svá letní plátna malíř svinul,

teď nad zlaťáky tají dech

jak Harpagon nad truhlicemi,

co brzy vítr vyprázdní.

Ten malíř ve mně vzkázat chce mi:

ještě je čas, tak neblázni

a užívej si na slavnosti.

Listí - plamínky na svícnu

hoří, než z korun zbudou kosti,

než propadnou se do jícnu

tmy, která straší černí hrobu

a tušovými malbami.

Sad obléká si skvělou róbu.

Oslepí zrak ta šalba mi?

K dílu: Osamělý muž
23.09.2021 07:22Aru

čéče Kamamuro, normálně zase tesat do kamene každý tvoje slovo, tady už si nikdo nevzpomene, že haiku byla výlučná doména Japonců, než tak začali psát všichni a všude a že takříkajíc zen a haiku jedno jsou, že je to o stavu mysli, místo toho tu vznikají takové zrůdnosti jako křesťanské haiku a podobný věci.

jak už jsem jinde psal, vždycky si představím takového jedince, jak sedí někde na vysoké skále uprostřed přírody, u sebe má čajový servis na malém dřevěném stolečku a naproti může vidět, jak ohromný vodopád padá dolů, kde lze tušit jezero a pak v příhodný okamžik po čase stráveném ve vnitřním tichu a v harmonii s místem, kde je, vezme list papíru a napíše báseň.

nechápu, jak lidi si můžou myslet, že píšou haiku, když nedokážou zklidnit mysl ani v našich lesích, kde se prohánějí šílení cyklisti, nebo běžci se sluchátky, pořádají se vytrvalostní běhy a jiný nesmysly, v podstatě jsem neviděl skoro nikoho, kdo by šel do lesa obdivovat se lesním bytostem a samotnému majestátu lesa a snažil se uvést do harmonie a klidu s tím místem, v tom čase, kde zrovna je, jestli jsem na Písmáku viděl jedno haiku, tak je to hodně.

jo ten křesťanský festival oslavující to, že byla lidem v ranné středověku vnucena cizí víra, protože křesťani jsou tolerantní a plní lásky a vůbec ostatním, kteří věří v něco jiného neříkají hanlivě pohani a vůbec se tu nelikvidovali posvátné háje a posvátná a uctívaná místa dávno před příchodem křesťanů, tak tam tohle zapadne

K dílu: Ti letití
23.09.2021 03:29Safián

Musaši, mně to tak naivní nepřipadá. Vůdce národa je asi příliš silný a nevhodný termín. Spíše by tu šlo o silný vliv, který by mohl zatlačit vliv domácího disentu. Byl by tu člověk, který ve světě něco dokázal a navíc by jeho úspěch byl oceněn  i významnou cenou. Kundera byl v zahraničí ceněn od počátku 60. let, dokonce tak, že mu byla předpovídána velká budoucnost. Rozhodně nebyl  uměle nafukovanou veličinou. Nemá tedy smysl, abychom tu posuzovali kvalitu jeho díla nebo pochybovali o jeho zahraničních nominacích. A´t už to bylo, jak chtělo, nápad postavit a prosadit proti němu domácího kandidáta, byl v případě, že se tak skutečně stalo, úspěšnou politickou intrikou. Proti tomu nelze nic namítat. Politika je prostě politika. Jiná věc je jeho následná, ideologií silně načichlá dehonestace v devadesátých a nultých letech. Mluvit dokonce o zradě jako ty a Bůh ví, o čem ještě, se mi zdá příliš. Proč by nemohl psát francouzsky. Rudiš napsal svůj poslední román německy. To je také zrada? Podobně náš rodák Rilke (poslední sbírky francouzsky -  Francouzi z toho měli legraci). 

Nemyslím si, že Šalda Hlaváčka zradil. Něco jiného je pohled z 90. let 19. století a soudy poučené dalším vývojem (třeba 1930, šedesátá léta, 2020). Podle mě je Šaldův posudek z r. 1930 přesný.  Některé formulace možná mohly být vlídnější, ale v r. 1930 Šalda nemohl vědět, že zanedlouho sám přivítá na scéně Vanutí, kterým se český Mallarmé Holan přihlásí k abstrakci podepřené abstrakcí a zaktualizuje Hlaváčka (pouze několik básní ) jako svého předchůdce. Hlaváček zemřel příliš brzy a na rozdíl od básníků podobného osudu, Máchy a Wolkera,  nestačili svůj styl více rozpracovat. Pro tebe je možná Wolker básník, jehož odkaz využili komunisté a který nemá už co říci. Já mám díky kardinálu Špidlíkovi, který jej zahrnul do programu duchovních cvičení pro papeře Jana Pavla II (nevím konkrétně co, ale pravděpodobně, jak vyplynulo z jeho líčení papežova ohlasu, Baladu o očích topičových). Špidlík mluvil o Wolkerovi velmi nadšeně.  Myslím, že i jiné jeho básně jsou pozoruhodné, třeba Balada nemocniční, která může být chápána jako sociální balada, ale já v ní vidím i metonymický obraz světa. Na Wolkera navazoval Holan. Václav Černý dokonce tvrdí, že ho vytěžil. Ale tak už to u předčasně zemřelých talentů bývá.

Neřekl bych, že měl Hrubín lepší techniku, než Nezval. Nezval vyvinul mimo jiné vlastní postup  - rouboval na sebe různé obrazy, mnohdy zdánlivě vzájemně nesourodé . Jiří Suchý jednou s obdivem vysvětloval, jak se od Nezvala učil.   Obdivovali ho a navazovali na něj  třeba Hrabal nebo, překvapivě, Diviš.  Hodně jej vytěžovali autoři textů populární hudby. Díky tomu je dnes jeho styl tak důverně známý, až si mnozí myslí, že by to možná svedli lépe.  

Rád jsem s tebou diskutoval. Děkuji.

K dílu: Osamělý muž
23.09.2021 00:26Kamamura

PavelIK - trochu jsem se zdžel, ale zde je moje odpověď - z básně cítím antipatii vůči někomu, kdo sice zvolil samotu, ale přesto se k někomu má potřebu lísat (rozpor mezi předsevzetím a povahou), navíc "čuba" je rodu ženského, a například v arabském světě znamená takové označení pro člověka smrtelnou urážku, "vykastrovaná čuba" urážku, plus flek, re, tuti, boty i kalhoty. "Vlísávání" má jednoznačně negativní konotace. 

Proto tvrdím, že to v žádném případě není haiku - a nemyslím teď fakt, že haiku v češtině sama o sobě je problematická záležitost (s výrazem "tři řádky poezie volně inspirované japonskými haiku" bych problém neměl). Nicméně klasická haiku (kterou je nutno IMO respektovat, když už si to slovo od Japonců půjčujeme), je bytostně spjatá se zenovým buddhismem - většinou vyjadřuje jednak momentální hnutí mysli, často ovlivněné přírodou nebo střídáním ročních období (podobné téma je skoro povinností; zde chybí), navíc je ideálem zenu oproštění se od silných emocí a nahlédnutí "iluzornosti" světa, zatímco tvoje báseň se v (negativních) emocích přímo "rochňá". Není tedy "zenová", a proto nemůže být v tradičním slova smyslu haiku. Navíc zcela chybí "kirei" - "řezací", přelomové slovo, uvozující kontrapunkt (zpravidla v závěru) vůči nosnému tématu. 

Jsem si ale jist, že Japonec by ti nikdy neřekl, že to není haiku (Japonci se úzkostlivě snaží vyhnout přímé kritice ostatních, aby jim nezpůsobili "ztrátu tváře", což by mohlo vést ke konfliktu, v kontextu japonských hystorických zvyklostí často s fatálními následky). Proto by Japonec pravděpodobně buď dělal že nerozumí, nebo by řekl, že je to "zajímavé", rozhodně by se nervózně usmál (tak v asijských kulturách zakrývají rozpaky), a pak by se asi omluvil, že má něco neodkladného na práci. 

Na křesťanském festivalu haiku v Čechách to asi ale můžeš s klidem přednést. ;-)

K dílu: Prvního podzimu
22.09.2021 23:25ukrytá v máku

Cítím z ní tu pravou sychravou podzimní atmosféru, máš tam krásné obraty, zvláště v první sloce. Zato ve třetí sloce je už příliš - jen a jako/by - což se hodně opakuje i v dalších slokách (jak - je tam opravdu často) a pro mě je to při čtení celkem rušivý prvek. Nicméně atmosféra básně je silná, proto tip :)!

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 1.
22.09.2021 22:268hanka

po rozprávke treba ísť do postieľky, ale nedá mi nepridať pár slov, niekde v dávnych spomienkach sa objavili záblesky rozprávky o niečom, čo išlo na vandrovku, nepamätám už, či to bol koláčik alebo niečo iné z múky:)

Rozprávočka je veľmi milá, vtipná a Luboškov dodatok ma tiež očaril, nie tak jelenie kuličky ako spomienka na Jiřího Vašíčka a jeho pieseň - Tenkrát, tenkrát voněl čas, velkou touhou okouzlil nás...a roky dali se v závratný let, vraťte se k nám dvěma vraťte se zpět...

dobrú noc...a pekné sny, deti...

K dílu: P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 2.
22.09.2021 21:16Aru

kategorie: Pohádky prozaické útvary specifického vyznění, např. i bajky; pro děti i dospělé...

- tema je: "popletené, propletené pohádky", proč by Karkulka nemohla mít rodiče, dědecka a vlčici? navíc není to ani trestný podle českýho zákoníku, teď jsem na to koukal ;)

chápu, že lidi mají v životě nějaký pevně zaškatulkovaný normy, předpisy a představy, ale proč v psaní? kde jde hrátky s fantazií, každýmu doporočuju Pippi dlouhá Punčocha, to pak budou čtenáři valit oči co je možný a co ne?

K dílu: Sebepřijetí
22.09.2021 21:02Aru

bohužel zakládat cokoli na Bibli je naprosto vágní, jednak sami židé a křesťané jim nehodící se texty vyjímali, říká se tomu apokryf, jednak se texty v průběhu dějin pozměňovali a konkrétně zrovna u Starého zákona stojí část textů na starší sumerské předloze, zrovna stvoření člověka, ráj a potopa a to jsem po tom nijak zvlášť nepátral, ale určitě toho bude víc. ačkoli je to známé sto let, křesťany to vůbec netankuje, protože oni historii vůbec neznají, protože v kostelích jim v neděli vypráví jen ty cancy z "z té jejich pohádkářské kníźky".

no a pak je tu verze, samozřejmě v kostele se to nedozvíš, že bůh, tím myslím tu křesťanskou verzi, která nemá nic společného se zdrojem. židovský Jahve začínal jako místní božstvo v panteonu kanaánců, dokonce i židé to drželi nějakou dobu, tedy ta verze je, že byl stvořen společně Adam s Lilith, ale protože se mu nechtěla podřídit, tak odešla z ráje, pak Adam dostal poslušnější Evu.

říká ti něco Jezebel, žila v období, kdy se židé rozhodli mít jediného boha, no a protože ona zastávala starou víru, tak ji samozřejmě zavraždili (a samozřejmě v křesťanských kruzích je nazývaná svůdnicí, aby křesťani mohli mít v klidu svoje klapky na očích), zajímavá paralela s pálením čarodějnic, kdy léčitelky a bylinkářky byli nehodící se do krámu křesťanským mužům, vůbec všichni kdo se dokázali naladit na přírodu.

kostely se až do 20. století stavěly na energeticky silných místech, aby to tam vyblokovaly, až do dneška, mnohdy se jednalo o původní posvátná místa, samozřejmě že se k tomu vymyslela nějaká křesťanská báchorka, případně to místo nazvali čert-něco, nebo ďábel-něco, aby tam lidi náhodou nenapadlo chodit, tomu říkám pravá křesťanská láska a tolerance k jiným vírám a myšlenkovým směrům, můj ironický potlesk křesťanům, kteří netuší, ktera bije

K dílu: Než zatnu dech
22.09.2021 18:49ukrytá v máku

Pavle, to si kladeš vlastně docela dobře :). Často je pod tím zájmenem schováno víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Jen mám ráda, když je to hlavní více skryto, než psáno příliš okatě a konkrétně... ráda nechávám prostor... mezi řádky... a duší čtenáře :).

Děkuju za Tvé vnímání. Za to, že jsi otevřen i právě duchovní poezii, za to, že dokážeš o ní přemýšlet i (věcně) diskutovat. Toho si opravdu cením!

K dílu: Den pruhovaných tramvají
22.09.2021 15:52Kaj

Milá annnie, díky. Je zajímavé jak tu scénu popisuješ. Jela jsi tam kvůli vzpomínce, ale popisuješ pohyb psů atd. 

Jak si podobné návštěvy dávkuješ? Je-li do vzpomínek často vstupováno, mění se atmosférou přítomnosti vstupů a kalí se jí. 

My jsme na Hanspaulku kdysy dávno chodili s mamkou ke švadleně. 

 

1.       ZÁŘÍ

 

     Fosforeskujícím žákům

     mateřské školy

                zemřela Popelka

 

                Skleněná rakev

                inhibované ženství

 

                Políbí jí

                uzdraví z moci

                jedovatých rajských jablek

                jedině Ježíš

 

                Had ze značky

                pozor serpentina

                zůstane ve vzdálené zemi

               

                Zastíní ho aktovka

                penál

                výhled z okna školy

                řád povinností

                všech členů rodiny

 

                V honbě za Popelkou

                nebo za Růženkou

                vzpomene si ještě na dlouhé vlasy

                paní učitelky?

 

               

K dílu: Osamělý muž
22.09.2021 13:03PavelK

Fuska: Četl jsem, že ve staré číně byl každý znak dvouslabičným slovem které bylo zároveň podstatným jménem i slovesem. Teď jsem se podíval na svůj hrnek s kafem u klávesnice. Není statický plyne, vše plyne. Význam biodiverzity. Možná je i něco jako vnitřní biodiverzita, nemusí být totožná jen se vzdělaností, protože ne včechny kultury kladou důraz na myšlení. V tolik populárním Zenu se např. někdy přirovnávají myšlenky k obtížnému hmyzu. Odlišné uchopení reality. Než jsem přišel sem, došel jsem k tomu, že poezie není ve slovech, je jak píšeš, mezi nimi a za nimi. V komentářích u děl vnímám, že spousta jiných čtenářů vnímá poezii odlišně, respektuji je. mnohdy jsou sečtělejší než já. Proto jsem si v komentářích našel polohu, která říká, tak to vidím, ne to je dobrá nebo špatná báseň. Když jsem dílo vkládal, vůbec mne nenapadlo, že by na někoho výběr slov mohl působit antisimpaticky, proto jsem kamamurův komentář vůbec nechápal, až po přečtení Gořiného mi to docvalo co asi chtěl říct. Ale je to v pořádku. Nechtěl jsem aby to bylo hezké dílo, ale dílo, které jde na dřeň. Nechtěl jsem dělat pop, spíš underground na druhou stranu bych se zároveň nerad dostal do polohy, aby to byla pouze  z nouze ctnost.

(technická: už jsem opravil asi dvacet překlepů, ještě se mi nerozlepili úplně oči po noční, kdyby něco bylo nesrozumitelné)

K dílu: Růžová mi nesluší
22.09.2021 12:468hanka

Evži, naučila som sa snívať aj môjho kamaráta, ktorý tvrdil, že nevie, čo je to snívať, vraj sa ráno prebudí a vie, že nemal žiadny sen:) Tak som ho večer čo večer online nahovárala, ako myslieť na niečo príjemné, čo by chcel zažiť, to je jedno, či zdolávať kopce, ktoré ešte nezdolal, príjemné chvíle s tou, po ktorej pokukuje, stretnutie s rodičmi alebo prechádzku lesom...proste nech  nechá voľné pole  svojej mysli, vytesní starosti, úlohy, čo ho čakajú a nech je ako dieťa, čo myslí na niečo pekné a s takou myšlienkou zaspí...trvalo to nejaký čas, ale  začalo to fungovať...nesníva sa mu síce presne to, o čom premýšľal, no vraj sú to pekné sny...nepozerá horory ani akčné filmy,  pred spaním číta knihy a pomaly sa jeho myseľ ustálila, aspoň pred spaním:)...

mne sa veľmi často snívajú sny s rodičmi v našom dome, tie obyčajné, neobyčajné chvíľky spoločného varenia, pozerania hokeja, či rozhovoru pri stole, práce na záhrade, ešte dlho počas dňa doznieva príjemný pocit z toho, že sme boli spolu ako kedysi...( náš dom už dávno nie je náš, rodičia sú mŕtvi, no stále niekde blízko)

 

K dílu: Lída
22.09.2021 11:11lastgasp

Koukám, že jsem poslední. Větral jsem hlavu nějaký čas jinde. Zaujal mě již název cyklu, patrně obsahem se sociálním zaměřením. Rád bych si přečetl sbírku celou. Báseň je široce hodnocená, se zajímavými podněty. Přimlouval bych se také za zpracování v povídce (novele). Pracoval jsem mnoho let v opatrovnickém senátu jako přísedící a takové případy jsme řešili často. ke gratulaci přidávám tip.

K dílu: říkáš ležím_ale běž
22.09.2021 10:53lawenderr

:)) Musaši, jsem ztracený případ - nehodím se k žádné učené dišputaci :D (blbá se neříká) - Ginsberg se mi dost líbí, teda ty překlady, co uvádíš u svých básní, ale zatím nemám potřebu si ho někde dohledávat, stačí mi, na co tu narazím :) Poezie je pro mě jen polibek od života, nerada bych skončila celá oslintaná :D - užívám si náhodná setkání, o to víc ... promiň. Ale díky za toho Ginsberga!

Entropie, moc díky, lék na stáří se zatím hledá ... záleží hodně na tom, kdo bude rychlejší :) Ale ty odchody mě nebaví, a přeci to k životu patří. Uzdraví se:)

K dílu: Růžová mi nesluší
22.09.2021 07:508hanka

veru, nič na závidenie, aj keď Ilona by Ti asi  pri prvom oponovala pesničkou - ružovou mám nejradši...:) 

Priznávam, mňa najviac vydesilo "nakrčila huňaté černé obočí a knírek nad vyceněnými zuby také poněkud zhoustnul"

Mne sa väčšinou snívajú sny príjemné, romantické až naivistické, dnes ma budík vytrhol zo sna akéhosi akčného - práve som sa vrátila so zablatenými lodičkami prezuť si gumáky a vyrážala zachraňovať niekoho/niečo do premočeného poľa...(roky bývam v byte a široko-ďaleko žiadne pole a lodičky tiež už dávno nenosím)

K dílu: TD - Moje třinácká komnata.
22.09.2021 07:43blacksabbath

Bubulino.....díky za komentář.....i když jsem prohrabala popel minulosti..podotýkám, že v rukavicích.....neměla jsem při tom chuť umřít....spíš se divím, že jeden dokáže udělat tolik stejných chyb......jo a tu písníčku znám!....:-))))))

Maruško...já to jako kříž nemám.....jsem věčnej optimista....a děti to berou taky s humorem.....to je život:-))))....děkuji a měj pohodový den!

K dílu: Equinox
22.09.2021 00:13Kamamura

Kočkodan - tyjo, ty mi teda hraješ na vzpomínky - Equinox jsme poslouchali  s ostatními haranty vždycky v létě na chatě na Orlíku v osmdesátých letech, k tomu ještě Mike Oldfield - Tubular Bells a různé disco popíky, které jsme tenkrát považovali za vrchol hudebního umění, a sledovali pořád dokola několik amatérsky nadabovaných "západní" filmů - Fist of Fury s Bruce Leem, Commando a Predátora se Švarcenegrem a Top Gun. Jeden VHS video přehrávač na celou chatovou osadu! Jen já jsem měl ještě ZX Spectrum. To byly časy! No nic...

K dílu: den po novu
21.09.2021 22:52Radovan Jiří Voříšek

Až ke stopám jsem se dostak okrajově - to znamená, stojí na samém okraji (částečně už za okrajem) mého teoretického vědění o sialabotonických a časoměrných verších. Tady už bych si musel dopomoci odbornou literaturou.

Zaseknutý cítím stejně, ale k srpku měsíce se mi to hodilo a taky mě nenapadlo nic lepšího.

Použitý Kainar sedl jak zadek na hrnec.

Dík za pečlivý a odborný rozbor.

K dílu: den po novu
21.09.2021 22:47Dales

Máš v tom tři trochejské dvojstopy - dipódie, 2x2 s jedním přízvukem : ZAseknutý, NEzabolí, ODvečera. Ta první, umístěná mezi dvě jednoduché stopy, dře. 1-1-2 nebo 2-1-1 fungují, 1-2-1 ne. (Kdyby bylo možno "opakovaně knout v poli srpek", šlo by rozdělit na "zase knutý", ale tady to nejde.)  Samozřejmě, autor si může dělat co chce. Zvlášť v delším celku, jako v této Kainarově (příklad už zde jednou použit): 

dravec varhan číhající // rozestřená křídla píšťal // černé drápy v klávesnici // ještě zbrocen od ozvěny // lampa schoulí matnou záři // pod svůj ZAROSENÝ křišťál

K dílu: Osud, nebo náhoda? Nebo je to všechno jinak?
21.09.2021 22:25Moonline

Luzz, ono nejde o to, ež se na ta auta podvědomě zaměříme a vyhledáme je vědomě. Jde o to, že  z ničeho nic najednou kolem nás projede to auto, aniž bychom na něj zrovna mysleli a vyhledávali ho. Může to být absolutně cokoliv. Slyšela jsem příběh s "blbým" červeným náprstkem. Kdo z nás kdy viděl nebo vídí běžně červený náprstek? Nikdo. A dotyčká se rozhodla udělat si ten pokus právě s tímto. Myslela několikrát denně na to, že vidí červená náprstek, že ho zvedá ze země, že ho má na dlani atd. atd. A věřte, nevěřte, pár dní nato byla ve škole u jejího dítěte besídka... byl tam kouzelník a tahal věci z klobouku. Ty věci pak rozdával liddem... A jí přenesl červený náprstek :-D A to je přesně ono. Vesmír nám posílá to, naco myslíme - a je jedno, jakou cestu k tomu zvolí. Podstata je to, že každá naše myšlenka je energie. Neexistuje nic než energie. Vše je energie. To tvrdil už Einstein. A pak také další podstatná věc: čas neexistuje. Čas je jen v mysli člověka a částečně i zvířat, díky mozku/paměti. Reálně ale existuje jen přítomný okamžik, nekonečná řada TEĎ, TEĎ, TEĎ. Vše, co bylo, už reálně není. Vše, co teprve má nastat, také reálně není. Takže když někdo z našeho života odešel, tak už fakticky není a existuje jen v našich vzpomínkách. Když ale budeme opravdu celou bytostí chtít být zase s ním, a budeme věřit, že se tak stane, a hlavně, když dokážeme svou mysl přesvědčit o tom, že už s ním zase jsme a v těch vizualizacích si to prožívat se vššmi emocemi jako realitu, pak se k nám vrátí. Přijde nám do života člověk, který bude nachlup stejný jako on, a my přesně budeme cítit, že ta esence té bytosti (ta jeho duše, podstata, to vnitříní já) je v tom člověku = čili že to je zase on. Vím, že je to pro mnohé nepochopitelné. Ale právě rozum je ten, který nuám brání v tvoření si své reality, která se pak může manifestovat v reálném světě. vše je jen o vnitřní víře, jistotě, vyslání svého přání vesmíru a pak se uvolnit a čekat, až nám vesmír naše přání "doručí" - a je jedno, kdy a jak. Ale stane se to. myšlenkami tak jako tak tvoříme všichni. naprostá většina ale nevědomě - právě tím, že věří "realitě" (vnějším okolnostem). 

 

 

K dílu: den po novu
21.09.2021 22:20Dales

Máš v tom tři trochejské dvojstopy - dipódie, 2x2 s jedním přízvukem : ZAseknutý, NEzabolí, ODvečera. Ta první, umístěná mezi dvě jednoduché stopy, dře. 1-1-2 nebo 2-1-1 fungují, 1-2-1 ne. (Kdyby bylo možno "opakovaně knout v poli srpek", šlo by rozdělit na "zase knutý", ale tady to nejde.)  Samozřejmě, autor si může dělat co chce. Zvlášť v delším celku, jako v této Kainarově (příklad už zde jednou použit): 

dravec varhan číhající // rozestřená křídla píšťal // černé drápy v klávesnici // ještě zbrocen od ozvěny // lampa schoulí matnou záři // pod svůj ZAROSENÝ křišťál

K dílu: Pornoloupež
21.09.2021 20:45Luzz

jo, energii / dynamiku ta povídka má... podobně jako Damienovy texty... ale v té rovině vyjadřování se to trochu liší. jasně, je to obojí expresivní a tak, ale Damien mi přišel jaksi přirozenější a ty jeho básně i tak nějak zručněji balancovaly na té hraně - je to ještě vtipný a únosný -/- je to otravný, křiklavý... ale je možný, že kdybych od něj četla nějakou delší prózu, tak mě to bavit nebude.

K dílu: Pornoloupež
21.09.2021 20:13Luzz

dík, fusko, za avi, ve srovnání se současnou produkcí je to takový osvěžení, člověk si odpočine od místních dojemných historek... ale delší text takto napsanej by mě asi nebavil, vlastně i tu jsem přibližně v půlce už ztrácela pozornost; způsob, jakým je to psaný, se mi docela rychle omrzel... místy prvoplánový (jakoby se autor tlačil do stylu, kterej mu až tak nesedí, ale nevím, neznám), místy přecpaný (jakoby autor chtěl na malým prostoru říct všechno a ještě něco navíc). ale příběh to je docela úsměvnej.

K dílu: Osamělý muž
21.09.2021 19:47PavelK

Fuska: Děkuji za pěkný komentář. Většina mých básní vznikla nevědomě. V meditaci, když chudý na duchu sedím na zahradě a ucucávám desítku. Přilétne báseň, žádnou netvořím, od někud přilétne. Jen ji většinou sem tam přtesnu. Možná je to dar od Boha, možná ne. U haiku mi vždy jde v prvé řadě o obraz. V tomhle obraze je v obou zničena jejich přirozenost, to je spojuje. Rozhodl jsem se text vložit tak, jak byl darován. Pokud se čtenář dokáže oprostit od svých citovách obsahů, jež do slov vkládá uvidí prostě jen ten obraz. Nepřemýšlel jsem o tom, můj táta, když ještě žil používal slovo čuba běžně a nemyslel to nikdy nijak hanlivě, nikdy by neřekl fena, nepřemýšlel jsem o tom, ale slovo fena by mi tam nesedělo. I já mám rád v poezii kontrast. Byl jsem zvědavý na komentáře. První se týkal mého vztahu ke křesťanství. Na tomhle příkladu se dá ukazat, že slova jsou jen slova a že každý v nich může vidět jiný obsah.

Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor