Bibelot

Byly dílky a střepiny-

skořápky dutých tvarů,

přenádherných váz s rytinami her,

zploštěle ležící před mým nynějším podivem-

na které byl můj zrak vždy příliš krátký-

slábnoucí průvodce éterický

a tápající tlumočník nejasných

božích světel .

Byly příkrovy a hlubiny

bezpečnosti,

úkryty a samoty

jako truhly plné zlata,

zakopané hřivny žalu v radosti,

tichá střída mých nálad

v podkroví nitra,

pod klenbou mračně plachého nebe,

odumírajících svátků, žertev nevinnosti,

kataleptického snění a lepkavé kratochvíle.

Byly hody nadějí a říje činorodosti,

kvapíky odpoledních splínů,

kdy nestrávený pokrm myšlenek tlačil na mé hrdlo,

sevřené bdělou úzkostí a dereizmem představ,

a poté noční setrvávání v rakvi postele-

usínání bez viatika polibku

na polštáři,

jenž byl pro mne dívkou.

Já připadal si někdy jako bibelot

v rukou dítěte,

jež okřikují velcí, ať dá ruce pryč

z té drahocenné hračky-

vnímající předmět,

mrtvý pro vše živé-

sám beze změny-

sošný ve svém úžasu.