šero.

Řeky medových vlasů
třpytných krajin krůpějích slz
si lehají v nesmírném šeru
vykvetlých snů do rozehraných strun
proležených lunou čarorovnou
jež mění záchvěvy proměn lásky
z dlouhých záhybů pavučinek.

Hrozny otevřených slupek
světlo odražené v zrcadle
uštknuté kdysi slzami
vysokým úvěrem naděje
co utonul v prasklých strunách
rozteskněných strží snů iluzí
blednoucích obloh beránčích vln
rozběhlých po azuru barev
ztracených z krajin látek.

Na chvilku nedýchej
jen pohleď kam ten vánek letí
a poslouchej pláč krve
touží po objetí ostychu
stíhaného básní z knihy
do rozestlaných sídlišt dlaní.

---