Poutníci času.

Hvězdáři mudrci dávných dob
poznali pohledem kde láska stojí
zkoumali dalekohledy plochy nekonečnosti
a každý měl tu svou hvězdu
ve svém otevřeném kruhu květů
zářících jak tajemné ženy tlumící pohledy
zmítané chvěním rozražených mříží
hasnoucích červánků jež zpijí zrcadla
azurovým jarem padajících barev
co odhalí rozmazlený spánek
mlhou přikrytých spících luk
s pohledy co vyrazí jak hejna ptáků
dorážejících něžným vánkem
lstivými drápky provinilé duhy
tlapkami kapek hřejivého deště
rozezpívají serenády ňader o vůni
bezesných návštěv doteků krajin
uzavřených do třpytivých fontám bezmoci
laskaných unesených stínů
pastýřů nenabažených doteků
které kosí volánky sukní
nohy se červenají studem
krásnou a tejemnou zvláštností
se zalíbila ústům co zlobí v zákoutích
bez rozpaku vchází z vypálené hlíny
stejně jak poutníci času.

---