Střípky paprsků.

Tvou tvář si skládám
ze střípků paprsků
odražených od zrcadla
nemám ted sílu
vládnout svým slovům
cítím se stejně
jak uvadlá růže
s nahými trny
pod silným žárem
tuláka co nikdy nedotkl se země
dokáže léčit stejně jak verše
a já žádám lék
na místo trestu.

Jak jedle se bráním větru
čekám na krátký vzkaz
křehkých zábradlí slov
rozdírající mé dlaně pouty
stálých životních zkoušek
mé větve ověnčené sněhem slz
proplakaných k zemi
a v poledním horku
nepřijde polibek od anděla.

---