Polykač citů

Bez chuti polykáš moje city

a já se ptám, co tě k tomu vede,

po špičkách opouštíš cizí byty,

po řasách stékají mi kousky tebe.

Z mých peřin mizíš časně zrána,

když myslíš, že se nikdo nedívá,

já-naivní, padlá kurtizána

jsem hloupě doufala, že budu jediná.

Koupu se v lítosti se spoustou hořké pěny,

když znovu stojíš u mých dveří,

nasáklý vůní jiné ženy,

já vím, že lžeš a přesto ti zas věřím.

Mám strach se budit v prázdném pokoji,

chci, abys za mé slzy tvrdě platil,

mám strach, že se mé rány nikdy nezhojí,

největší strach mám, že tě ztratím...