Autogramiáda

Navštívil jsem literárního bůžka

v modlitebně výlučnosti

podepisoval právě

své pozlacené exkrementy mozku

tvářil se za svými brejličkami

jako kdyby právě snesl vejce

žoviálně rozprávěl

a božskými rozmachy pera

zbavoval bílé stránky panenství

Blouzněním ve své výlučnosti

zapomněl jak nedávno

jeho vavřínová hlava plula

v mezigalaktickém prostoru

hospodské záchodové mísy

v jejímž středu

se ho snažila ukotvit

brunátná fanynka

které se neúspěšně

dobýval do kalhotek

když vyvrhoval své fobie

současně s vnitřnostmi

a jeho kučery zdobila

svatozář klozetového prkénka

Ptal jsem se ho tehdy

proč si s každým slovem

než ho uloží do peřinky stránky

vytírá zadek

„…lidé si nic jiného nezaslouží“

řekl a mohutnou erupcí

vyvrhl prezenty od svých přátel

z mokré čtvrti…

V tom chrámu literatury

dávkoval bohorovné úsměvy

provoněným dámám bez obličejů

a ctnost mu stékala z tváří

jak letitá divadelní šminka

Odcházel s heslem

„Kdo se pozvrací naposled

vyhrává…“