Kde jsi, Adame?

Richard Tomeš

Adame, kde jsi?

Oslnivý světla paprsek,

záře Slova nestvořeného.

Vesmírnou touhou vzbudila se

jitřenka dne prvního.

Prvotní vůně květeny,

počáteční života hemžení.

Nad hvězdami Boží dobrota,

za zpěvu ptáků stvořil jsi

k obrazu svému člověka.

Lstivý had vítězí iluzí svojí

zpupné já na místo vhledu jasnozření.

Nahotu lidskosti fíkové listy zastíní,

strachem jen o sebe,

krutou lží opojení.

Závist bolestivá,

Kainův nůž a krev Ábelova.

Ze strážce soupeř,

z rozkvetlé růže ostnatý keř.

Nenávistí a válkou porušíš sám sebe,

jak stín svíci vyhlížíš znamení z nebe. 

Hle, holubice pokoje s ratolestí

bouřícím větrem zášti si cestu klestí.

Bezradnost vystřídá se nadějí,

Noe dostává z hůry znamení.

Barvami duhy blankytné oblohy,

 mlhou přání proniká

po božském Ty.