Omlouvání.

Já myslím, my\slím-li, že slovo "promiň", myslíme-li je upřímně, je přepokladem možnosti začít odčiňovat. Či ne?

Dělám, nedělám, vím já? A jak je to s poznáním a úmysly? To je asi jako ty dobré cíle. Dobré pro koho a k čemu? Když vidím, že druhý si ubližuje tím, že se například nezdravě přejídá, nebo naopak trápí dietami, mám rozhodnout, co je pro něj dobré a zamknout ledničku nebo ho zavěsit na kapačky? A co to bude platné, nenahlédne-li to on sám? Pravdu máš v tom, že nezním mile a omluva (po ublížení) bývá maximum, co ze sebe vysoukám.

Je to citlivé téma, ale jsou případy, kdy musíš být zlý a určit i pro druhé, co je dobré. Pokud ti na něm záleží a víš, že jemu záleží na tobě. Pokud skutečně víš, že činí něco špatně. Máš dvě možnosti. Nechat ho propadnout níž, nebo mu pomoct, sám nebo s pomocí jiných, schopnějších nebo zkušenějších. Samosebou i ten dotyčný si může vybrat, jestli tvé zlo bude trpět. Nemyslel jsem přímo zamykání ledničky, ale spíš psychologii. Něco vy smyslu buď já anebo on, ale ne tak očividné. Přesto tahle diskuse byla postavena na jednodušším případu. Zkrátka na tom, jestli si myslíš, že slovo promiň je lepší, než udělat něco, čím odčiníš.

A co ti, kteří zraňují, aby mohli foukat? (Poněkud opožděný, leč stále aktuální příspěvek do diskuse.)

Děláš to tak? Podle mého člověk nemá právo druhému ubližovat úmyslně, pokud to nevede k dobrému cíli. Někdy to je třeba. Ale to, co říkáš ty, to mi nezní mile. Rozveď to trochu. Diskuse sice mlčí, ale otázka žije.

Smíšlím podobně. Díky.

clovek by se mel chovat tak, aby se nemusel omlouvat, aby, ohlednuvse se, nemusel rici promin, protoze muze byt pozde... kdyz mne nekdo urazi, a pak se omluvi, je to horsi, nez kdyz nerekne nic, mohu si rici, ze to nemysli vazne, ale omluvi-li se, rika tim, ze to myslel vazne. Nemo me impune lacessit. Ja se nerad omlouvam, ukazuje tim clovek sve mekke misto a toho kazdy rad vyuzije a vbodne don dyku.

Podle mne- lidé nejsou zlí. Všechny potíže, co jich na světě je, vycházejí jen a pouze z neporozumnění. Říci jen "promiň" může ledaskdy naštvat, ale "pofoukat bolístku" mnohdy člověka rozvsteklí ještě více. Řešit problémy plošně už od počátku zavání nedorozuměním, proto by snad bylo lepší mít spíše oči otevřené.

Omluva (jen tak,- slovy promiň nebo promiňte, prosím) míněná vážně má velkou cenu pro obě strany. Aspoň doufám. ...Tak jsem chtěla reagovat na příspěvek pod prologem; je mi trochu líto, že to nevyznělo správně.

Nemá to stejnou cenu pro obě strany. Ani nemůže, každej jsme jinej a například mě otaková omluva jenom naštve. Vždyť se mi tím vlastně vysmívají.

Já, když do někoho na ulici vrazím, se teda omluvím. Proč bych se měla představovat?

Zdeňko, vůbec jsi nepochopila oč mi šlo.

Už jsem si toho všimla; uznávám, že moje reakce (na pozorovatele) byla docela nepatřičná. Měla jsem přispět k téhle diskuzi spíš takhle: Říkám promiňte, jen když to myslím vážně, taková omluva (míněná vážně) má velkou cenu, ne?

Ano, pro tebe. Ovšem otázka je, jestli to stačí druhé osobě, obyčejně míváme různé pohledy a různé hodnoty. Další otázka: Četla jsi vůbec příspěvek pod prologem?

To si vážně myslíš, že jsem ho nečetla?

Ale nic jsi k tomu neřekla. Pro mě je to důležitý, tak se nezlob.

Já osobně upřednostňuju čin. Něco jako obětování (i když neám rád, když to tak vypadá, nechci být trpitel). Překvapit něčím, z čeho bude jasná nejen ta omluva, ale také to nejdůležitější, vědomí si své chyby a její přiznání. To ti omluva nedá. (Podle mě.)

A jaký způsob teda navrhuješ?

Už dřív jsem nad tím přemýšlel, ale nedošel jsem k jasnýmu výsledku.

"Člověk, který se omlouvá dřív, než řekne dobrý den, já jsem ten a ten, je u mě pouze slušně vychovaný bastard." To moc nechápu. Takže, když do neznámýho člověka narazim, mám se nejdřív představit. Ono to bude asi ale myšleno jinak, co? Já mám největší problémy s omlouváním se osobám mně hodně blízkým. Ale je možný, že právě jim ani říkat "promiň" nemusím, protože mě už znají. Jsou ale chvíle, kdy se to říct zase musí a pak mě to hrozně mrzí, že jsem to neřekl. Omluva je výsledkem nějakého konání. A proto fakt, že se někdo omlouvá, znamená že cosi pochopil a někam došel(třeba k pokoře nebo soucitu). Jsou ale i další druhy omluv. Nejdůležitější je, co se za tou omluvou skrývá. Je dobře žes to dal do diskuze. Myslím.

Omluva ke cti nepřidá. Je to nejsnazší způsob a nic tě nestojí. Nemá žádnou cenu.

tohle to je diskuze??? je to debilní téma...jako kdybys neměl co dělat...

Dirty, jak už jsem někde psal, tohle téma je pro mě důležitý a tys mi moc nepomohla. Pro tebe omluva nic neznamená?

...snad patří taky k omluvám, když v dlaních dlaně něčí mám nebo jen tváří tvář si hřát, grimasou pýchu rozesmát..

ch_34 - ano, silné to možná je, ale není to příliš jednoduché řešení? MeTB - jsi zmaten. Já napsal, že jde o někoho blízkého. Co jsem tím myslel musí být zřejmé. Nejde o ublížení na těle a jde o blízké, čili přátele. nesk6r - taky je nemám rád. Je to podobné, jako když někomu řekneš blbče a vzápětí, já to tak nemyslel. čekanko - majlík nevyjadřuje emoci, je znakem afektovanosti (můj názor) studanka - hezky řečeno Seregil - jdu na tebe. (dobře jsi mě odhadl) jiříku, asi dělám průzkum, sám nevím. Omlouváním se zabývám dlouho. Tohle mě napadlo a chtěl jsem znát nezávislý názor jiných lidí. Pro tebe to možná význam nemá, ale pro mě jo, protože omluvy v mém životě hrají významnou roli. Chci vědět, jakou důležitost kdo přikládá tomu, když někomu řekne promin poté, co třeba narychlo zruší schůzku, nebo tak. Dneska jsem v davu při vyhýbání se jedné osobě vrazil do druhé. "Postižený" vybaf nějakou omluvu a já si říkal, proč se mi omlouvá, když jsem vrazil já do něj. To jeden příklad ze života, i když o tom ta diskuse být nemá. Člověk, který se omlouvá dřív, než řekne dobrý den, já jsem ten a ten, je u mě pouze slušně vychovaný bastard.

Tak já to vyjmu jestli ti to vadí...................se nezlob...

Proč bys to vyjímal? Odhadl jsi mou vyspělou (a osamělou) duši. Jen to nech, kde je.

Tak v tom případě jsem si to špatně vysvětlil.... Tak jo ....

já to tak prve napsal schválně. Zajímalo mě, jak se s tim popereš.

Komunikační šum může způsobit mnohé... vyvolá i neočekávané.. což se ti povedlo... no asi jsem hodně vztahovačný.... Ale beru to tak, jak je.... Poslední dobou jsem hodně zmatený.....

serté na tó!! ať žije imrovisacéééé!!!

nevím, není "odpusť" přece jenom nejsilnější? a pohled...

Myslim, ze ublizeni ty, kteri se ho dopustili a ty, na kterych bylo spachano, velice silne svazuje. Cim vice jsem nekomu vedome ublizil, tim vice je mi blizky (*blizky* neznamena *muj kamarad*). Jde rovnez o definici ublizeni. Nekdo bere jako ujmu, kdyz mu ostatni reknou, co sam nechce videt. Druhe vetsi ublizeni je umyslne: pomluva, kradez, nevera (ano, nevera je umyslna) atd.

na jednom serveru řikaj smajlíkům emotikony a to neni vůbec špatný, prostě to ber jako vyjádření emocí, v písemným styku se těžko vyjadřujou, když se nechceš zdlouhavě vypisovat, prostě smajlík řiká, že to myslim dobře :-) a jestli se ti to nelíbí, tak si škubni nohou :-)))))

nejlepší je pofoukat ránu a slíbat slzy...

Ach to asi ano studanko... Jsem si uvědomil, že pro tuto diskuzi je vhodný jeden klub, StvN, klidně mě zab, ale myslim si, že to tam patří...

Teda nějak nemám na to číst všechny příspěvky - k čemu je vlastně taková diskuse? Chceš se k něčemu dobrat? Děláš průzkum veřejného mínění? OK, tak teda můj názor - samotné "promiň" je slovo a slovo je nic, jde o to, co je za ním, někdo může říct promiň a je to víc, než kdyby někdo jiný jako omluvu složil k nohám nebe... Ne, fakt nevidím význam, sorry...

...nebo mu vrazit ještě jednu...

Ale aspoň sis pocvičila mozek:))) To se taky počítá čekanko....

* Suhlasim s tebou, ze ospravedlnenie nic neriesi. Mna mnohokrat skor rozculi a vysledny efekt je opacny. Pofukanie je fajn. Nie kazdy to vsak bez slov dokaze naozaj ocenit.

Jakej jsem? No přece já jsem nejlepší. A protože jsem nejlepší, tak ať udělám, co udělám, nikdy to není prohřešek a proto se nemusím nikomu omlouvat. Bhééé dobřetomámvymyšlený, že? :-)))) A co se týče plácání - zuzuzuzuzuovi by měl někdo jednu plácnout a bylo by... :-))

dle meho nazoru slovo promin ma sve misto a muze znamenat hodne - je-li mysleno uprimne samozrejme nejlepsi by bylo nedopoustet se zadnych prohresku - ale jsme lide, ne stroje a navic - a/ s dokonalymi je nuda a b/dokonali uz se nemuzou dale vyvijet , uz nemaji kam jit... nektere veci skutecne lze resit slovy promin, omlouvam se - jako uvodnimi k dalsim slovum - slovum, ktera vysvetluji a ktera se ptaji co se da udelat pro odcineni... vite, nekdy mam pocit, ze spolu lide mluvi cim dal min - a v tom prazdnu beze slov je prostor pro spoustu nepeknych dohadu a pocitu a tak... problem neni ve slovech, ale v tom, jak s nimi zachazime... ale to uz jsme asi nekde jinde, takze ted k tvym otazkam: jaka jsem? no, tezko rict, takhle zevnitr - trochu vztekloun, trochu flegmatik jak resim sve prohresky? podle jejich povahy - slovni omluvou, vysvetlenim, napravou, je-li to mozne - lidi kolem sebe se snazim vedome nezranovat - a stane-li se presto, snazim se to odcinit

Kecat o tom umí každej, stejně se pak každej zachová tak, jak musí. Existujou situace, kdy někomu ublížíš, víš, že bys mu mohl pomoct, ale taky víš, že nesmíš. Účel může světit prostředky. Moc jsi to zjednodušil, Stývne.

"spokojíte se s omluvou" - to je návodná otázka... a promiň může znít formálně i upřímně, stejně jako pofoukání nemusí vždy moc znamenat - rozdíl je v tom, že říct slovo je snadnější než pofoukávat, ale jen kvůli tomu by se slovní omluvy neměly podceňovat, ne? :) pro mě osobně není omluvou to slovo, ale důvod, proč je vyřčeno (např. pokud soud nařídí omluvu, nažere se vlk a koza zůstane skoro celá...)

Jací jste? Jak řešíte své prohřešky? Spokojíte se s omluvou? Jsem jaký jsem. S klady i zápory, asi jako každý člověk. Snažím se je řešit, najít kompromis, omluvit se... Většinou se s omluvou spokojím, nestojí mi za to se rozhádat... odpouštět by se mělo... Co se týká toho, když někoho zraním.... to je náročnější... ale snažím se omluvit a chybu napravit... Tak asi tak... Jinak StvN.. pěkná diskuze po dlouhé době... :-)-

Co je to upřímně vyřčená omluva? Přemýšleli jste někdy nad tím, jaký je rozdíl mezi: - Omlouvám se. - Je mi líto. - Mrzí m to. ?

Myslím, že když řeknu mrzí mě to...tak to je dostatečné... záleží na situaci a na druhém člověku, jak je schopen to přijmout...

asi souhlasim s katugirem, všecko to jsou jen slova, v těch třech variantách fakt nevidim žádnej rozdíl Muj muž se mi omlouvá furt. Je pro něj jednodušší se omlouvat, než na sobě zapracovat a změnit svoje chování. Nesnášim omluvy!

Jsem to, co jsem, jako Rene Descartes a Pepek Namornik (vicemene Red Dwarf). Me jmeno je Legie, nebot nas je mnoho (Roger Zelazny a dozajista i nekdo pred nim). Nevim, kdo presne jsem, porad se jeste menim (coz je podle meho dobre). Slova jsou jen slova, zalezi na tom kdy, kdo a predevsim *jak* jsou pronesena. Je *sorry*, procezene mezi drsnackymi rty mladeho *typka*, ktery me naremploval v autobuse pod zebra tvrdym batohem neuprimne? Myslim, ze ne. Tudiz mezizaver: omluvy maji *stupne*. Tudiz: ano, spokojim se s omluvou, kdyz vidim, ze je uprimna a forma odpovida ublizeni, ktereho se mi dostalo. Jak resim sve prohresky? Zajimava otazka. Ja to nevim. Nejlepe, jak me to napadne. Snazim se prohreskum vyhybat; me hobby je neublizovat lidem. Kdyz uz to nejde...snad se snazim vysvetlit svou motivaci. Je jedno rceni: vedet vse znamena vse odpustit. Tom

Omluva, kterou ti poskytne mladík v autobuse je fráze, kterou je naučenej (podvědomě) vybafnout. Nic neznamená. Myslím, že jsem psal - když raníš někoho blízkého! Mé hobby je opačné. Mám v popisu života ubližovat lidem (myslim, že ti to určitě někdo potvrdí, au). Právě proto mě zajímá, jak se na omluvu kdo dívá. Když se mi někdo omlouvá, uráží mě, protože tím říká, nehnu ani prstem a ty mi koukej odpustit.

Přesně. Ublížením někomu můžeš pomoci, aby se změnil.

když už jsme u těch upřesňování, ono záleží také na tom, jestli postižený o omluvu stojí (konkrétně, jestli by někdo stál o to, aby se mu StvN omlouval za ubližování)... :)

StvN: Vnimam to rovnako ako ty. Slova nedokazu vyjadrit ciny, skutky. To, co je dolezite zostava nevypovedane. Niekomu do dojde hned a niekomu za niekolko hodin, dni, tyzdnov, mesiacov, ci rokov. Ide o to, co citis. Ci citis nieco, ked sa ti dotycny /-a/ ospravedlnuje. Otazka pocitu - srdca.

Jaký jsem......já jsem já.....a to ať soudí jiní Prohřešky ? Jaké prohřešky ? co je to prohřešek ? Proti společnosti, proti sobe sama, proti Lásce, proti nenávisti, proti pravidlům ?........... Ne málokdy se spokojím jen s omluvou Snažím se raňovat co nejméně, ale občas se tomu asi člověk neubrání... Lehce sklonit a pofoukat...myslím že oboje ;)

Jaký jsi? Jak řešíš své prohřešky? Spokojíš se s omluvou? 1. Já bych řekla, že jsem přesně taková, jak mě vidí ti nejbližší, ale i těm se někdy schovávám - nebo alespoň doufám, že nejsem úplně otevřená kniha. 2. Záleží na tom, jaký je to prohřešek a kvůli komu jsem se tak zachovala. 3. Je omluva a omluva. Někdy se už omlouvám z pouhé zvyklosti. Ale jsou situace, kdy je nejdůležitější a má velkou váhu, ale to opět souvisí s bodem 1. a 2.

a to si jako myslíte, že takováhle diskuze, kdy neříkáte VELKÝ SLOVA má nějakej význam?----tohle je fakt jen plácání...

zuzuzu, co jsou velká slova? Já si myslím, že je to diskuze jako každá jiná, která tě snad trochu dokope zamyslet se, co to pro tebe znamená. Plácání? Vždyť tady stejně každý druhý plácá, tak co... a já ještě k tomu tak ráda. :)

myslim, že právě to je ten problém, nechat se strhnout davem-vždyť právě proti tomu je umění-a tady, na literárním serveru se zrovna budou plácat kydy bez nějakých pořádných (kdyby aspoň originálních) nápadů---

Možná si to vykládáte špatně. Mě jde o to, jestli si myslíte, že jednoduché "Promiň" něco znamená. Napsal jsem to dost velkýma písmenama. Podle mě slovní omluva nic neřeší, je to únik. Zatímco napravení křivdy nějakým činem je dle mého projevem úcty a znamená víc než slova. Svým způsobem říká: Záleží mi na tobě.

Honzíku, zatím jediný plácal jsi tu ty.

zuzuzu - běž příkladem... StvN, možná si to určitě vykládám špatně ... Souhlasím, že čin - tedy, který ten prohřešek napraví - je víc. Ale do všeho nevlezeš a nemáš "čím" to napravit, pak je ústní omluva nejschůdnější a v té chvíli brána jako upřímnost. Pro mne to nejsou velká písmena, ale to nic, jen jsem se tu chtěla zastavit a napsat svůj názor, jízlivosti nechávám u cesty...

když vám jde o tohle tak si myslím, že promiň tady má svoje místo a že bych se bez něj neobešel-jeho význam vidim pravě v tom, že jen někdy doopravdy voní upřímností, jen někdy a je to mnohem větší hádanka, nežkonkrétní čin jako pohlazení.... jenže já se nechtěl zapojovat do diskuze, jen do její podstaty, doposud se mi zdála docela bezduchá, ale StvN ji pak snad vysvětlil a dal jí trošku konkrétnější a zajímavější rozsah- stejně si stojím za tim, že se nemůže jen plácat 1000x omletý, to vede k ničemu a zastavuje pohyb***

Jací jste? Jak řešíte své prohřešky? Spokojíte se s omluvou? ad 1) Nevím, sám sebe objektivně posoudit nelze. ad 2) S pokorou, avšak všemi možnými prostředky ... mnohdy to i přeháním. ad 3) Ne, vždy se snažím činem napravit svá jednání. Pokud to není možné, omlouvám se hluboce a upřímně, avšak i přesto ve mne zůstává špatný pocit ... StvN: Díky za (po dlouhé době) opravdu zajímavou a podnětnou diskuzi ...

Zatím jsem nikdy do diskuze nepřispěl, ale tady si to neodpustím: Nebudu se vyjdřovat jako ostatní ad 1), ad 2) apod:) Budu tudíž nepřehledný a mrzí mne to...leč co nadělám;) Jen napíšu svůj názor na slůvko "promiň". Anžto jsem jeho častým využivatelem, myslím, že jako takové v dnešní době už nic neřeší, je to taková kouzelná formulka, co člověk řekne, když do někoho vrazí v metru, když se někoho slovně zlehka dotkne nebo když se potřebuje rychle z něčeho vymluvit. Kupodivu ta formulka stále funguje:) Pokud však chci něco skutečně odčinit, pak věřím, že to prosté "promiň" asi těžko vyřeší. Daleko lepší je nechat mluvit činy, snažím se vždy sebou způsobenou křivdu či svůj hrůzný čin několikrát vynahradit - určitě je lepší, když si daný člověk vzpomene, co dobrého jste pro něj učinili, poté co jste mu (zajisté nedopatřením:) ublížili, než když si vzpomene na tu bolest a vašic tucet "Promiň".... Ovšem nejlepší je neubližovat....jen to buhužel ne vždy jde;) zuzuzu: Myslím, že omílat tisíckrát omletý vlastními ústy pomůže...rozhodně to donutí se nad daným tématem zamyslet, zformulovat svůj názor a utříbit si myšlenky...nebo ty se snad doma ve volném čase dlouze zamýšlíš nad podobnými věcmi?;)))

Donutilo mě to se zamyslet, nicméně jsem nedospěla k žádnýmu závěru :-)