Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nikdy na to nezapomenu

19. 12. 2003
4
0
2440
Autor
Lalinka

zbrusu nové.. tak pokud někdo ví jak vylepšit sem s tím :-)

 

Odešel jsem. Navždy. V jednom kufru jsem si odnášel celý svůj dosavadní život.

 

To ráno jsem vstával s velmi divným pocitem. Navenek vypadalo vše stejně – snídaně na stole, vyžehlený oblek… Obdivoval jsem svou ženu pro její starostlivost a ochotu, věděl jsem, že nejeden muž by pro tak úžasnou manželku udělal nemožné. Také já jsem po tom toužil, kdysi…

Bolelo mě pomyšlení, že všechny ty krásné sliby, které jsme si s manželkou dali, všechny krásné vzpomínky, nedokáží oživit spokojenost, jež jsem cítil vždy, když jsem jí byl nablízku. Nedá se říct, že bychom se již neměli rádi, něco nám však chybělo. Kvůli dceři jsme se snažili o stále nové začátky, dnes jsem se však probudil s odhodláním. Odhodláním žít, ne přežívat.

 

„Manžel chodí z práce pořád pozdě. Mám strach, že si našel někoho jiného.“

„Neblázni, máte přece ještě malou holku. A navíc, víš, že kdyby s tebou nechtěl být, už dávno s tebou není,“ uklidňovala mě kolegyně z práce.

Stále jsem na něj myslela, promítala si nezapomenutelné okamžiky, kdy jsme se brali, když se nám narodila Petra. Za těch třináct let se hodně věcí změnilo, ale stále jsem Tomáše vřele milovala a život bez něj jsem si nedokázala představit. Jelikož mé dětství nebylo právě šťastné, byl pro mne můj manžel i jeho rodina jediné zázemí, které jsem kdy měla. Touha udržet si ho mne stála hodně odříkání, ústupků a ponížení, ale brala jsem to jako nutnou oběť citového i hmotného zabezpečení pro mne i mé dítě.

 

Ze školy jsem nijak nespěchala, maminka chodila z práce až kolem čtvrté a tatínka jsem poslední dobou vídala až když jsem se chystala jít spát. Sotva jsem zastrčila klíč do zámku, dveře se však otevřely a v nich stál zasmušilý otec s kufrem v ruce.

„Kam jdeš, tati?“ zeptala jsem se s patrným údivem v hlase.

Jen se na mne dlouze podíval a mlčel.

„Mami, kam jde táta?“

Maminka začala vzlykat, velké slzy se jí koulely po drobném obličeji; zoufale jsem si přála obejmout ji, ale nemohla jsem. Nezmohla jsem se na jediné slovo. Bezmocně jsem se na tebe dívala, tati, s nadějí, že to neuděláš, že to přece nemůžeš! Zavřel si za sebou pomalu dveře, jako bys odcházel na pár hodin, a ztrácel ses ve směsici mých slz a kapek deště.

 

Promiň! Musel jsem! Mám právo na vlastní život. Nešlo to jinak… Zvolil jsem si nejistou budoucnost, je to tak správně? Jenom se otočit… Ne, tak to dál nešlo. Ale nezůstanu sám? Budu vůbec někdy spokojený? Je možné očekávat po tolika letech soužití naprostou spokojenost? Co když je lepší stereotyp než život bez opěrných bodů? Už je pozdě, za svým rozhodnutím si musím stát…

 

Nenávidím tě! Nenávidím a miluji! Dala jsem ti své mládí, důvěru, srdce, všechno jsi zničil. Prosím tě, vrať se, neodcházej, to vyřešíme, jenom se vrať! Padla jsem vysíleně na zem, zamlženýma očima jsem sledovala dveře, zůstaly však bez pohnutí…; až po chvíli jsem si všimla, že Petra stojí u okna a celá se chvěje.

 

 

 

Obloha byla semknutá v temná mračna, z kterých padaly obrovské kapky. Silný vítr nemilosrdně mával s drobnými větvičkami a celá příroda, zahalená v šeru, zdála se mi být odrazem mé duše. Horký dech na okně vytvářel opar, v kterém jsem ztratila tebe, své naděje a dětské sny. Nikdy na tento okamžik nezapomenu, vím to; okamžik, kdy se nebeské ideály snesly na zem a pohltila mne realita.
Lalinka
18. 01. 2005
Dát tip
Eliana : ja se pokusim nekdy tolik nebolet, treba hned v dalsim dile co napisu .. dekuji.. a taky bych si prala aby mohlo.. ale zda mohlo uz se nikdy nedozvim.. ani ja, ani ty.. :(

Eternity
27. 01. 2004
Dát tip
SOUHLASÍM S RUFUSEM-11.01.2004 a jak napsala hatlalinka, člověka to chytne .....

Lalinka
12. 01. 2004
Dát tip
rufus... bohuzel vim............ souhlasim CASTO TO NENI TAK JEDNODUCHE

Rufus
12. 01. 2004
Dát tip
Lali: tak to je mi lito. Ale každa zkušenost ma svoje vyústění. A člověk si z toho pak vezme alespoň názor, poučení či postoj... A bude se v budoucnu snažit...

Lalinka
12. 01. 2004
Dát tip
ve vsem je neco dobreho, dokonce i v tomhle (kdo by to byl rek :-) ale mas recht ..

Rufus
11. 01. 2004
Dát tip
Sugestivní, ze života... až mrazí. Ani nevíš (možná ano), jak jsi blízko realitě. *** Matylda: někdy to není tak jednoduché...

Matylda
28. 12. 2003
Dát tip
Jsou okamžiky, kdy jeden musí prchnout z dosavadního života i ze cenu nepochopení okolí. Odejít není zločin. A ulpívat na představě, že nás naši blízcí musí bezpodmínečně nosit na rukou do konce života je iluze. Nechme s námi naše milé žít, ale dobrovolně s možností odejít. Neznám nic horšího než prázdný vztah ze zvyku.

Lalinka
21. 12. 2003
Dát tip
anonym Benjamin: tak to moc dekuji :-) sice se mi tip nepripocetl ale mam to na pameti; moc me to potesilo :-)

snoof
21. 12. 2003
Dát tip
tip

zvláštní ...líbí :)

Lalinka
21. 12. 2003
Dát tip
jaktoze mi nenaskakuje moje tipove hodnoceni? :-(( dekuju snoofe a romanticka_dusicko :)

Lalinka
21. 12. 2003
Dát tip
jeste jednou dekuji (zapomnela sem asi na avizo a to se nedela mluvit o vas bez vas :-)

katugiro
20. 12. 2003
Dát tip
je to docela fajn, občas škobrtne a je to spíš etuda než něco zbrusu nového, ale i tak fajn (chyby viz hatlalinka) :) mimochodem, hranice je někdy v tečkách: "Odešel jsem. Navždy..." To je klišé. "Odešel jsem navždy." Tohle už míň.

Lalinka
20. 12. 2003
Dát tip
dekuju ze jste tomu venovali cas, neni to cteni na dve minutky to je fakt.. a dik za rady hatlalinka: dekuju moc; doopravim .. moc si me potesila ;)

hatlalinka
20. 12. 2003
Dát tip
to jsem ráda, Lálinko

Damnae
19. 12. 2003
Dát tip
Moc hezke....a zvlastni

hatlalinka
19. 12. 2003
Dát tip
přečtu si to, a pak dám vědět :-)

hatlalinka
19. 12. 2003
Dát tip
Jsou tam mam pocit ňáký chybky z přepsání. Máš tam kvůli dcery místo kvůli dceři a myslim, že mračna by mělo být temná…temná mračna. Jinak k dílku, je to moc krásný, je to úžasně napsaný a úplně jsem se přitom vžila do role jednotlivejch lidí, jednu osobu po druhej jsem zažila ve svým těle a myslim, že nejhůř je na tom asi ta matka, ale to by bylo na debatu a o tu asi nikdo nestojí Každopádně tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru