Nefertitti

Místnost byla tmavá a nehostinná. Nefertitti padla na kolena a slzy jí pomalu kanuly po bělostných lících. Plakala zlostí a bezmocností. Vše, co tak pečlivě budovala se svým milovaným Achnatonem, teď mělo přijít vniveč. Zbytek Amonových kněží, které Achnaton ušetřil a nepobil je jako škodnou, se začal bouřit. Chtěli opět obnovit kult Amona a ostatních egyptských bohů, kteří museli ustoupit jedinému a dokonalému bohu-Atonovi. S jistotou si začala uvědomovat, že v celém Egyptě není nikdo, na koho by se mohla obrátit, kdo by ji podpořil. Podpořil ji i Atona. Nikdo. Achnaton je mrtev. Zemřel, aniž by zanechal po sobě nástupce. Nikdy ho nezajímalo panování natolik jako otázka náboženství. V podstatě byl velmi slabý panovník a za nitky moci tahala celou tu dobu Nefertitti. Tak si nenápadně získávala respekt a mocné přátelé. Přátelé byli mocní, to ano, ale nepříliš věrní. U nich pomoc hledat nemůže. Přepadla ji samota. Doplazila se do kouta a tiše vzlykala. Poté se vyčerpaná odevzdala do náruče noci a usnula.

Brzy ráno ji probudily služebné a doprovodily k již připravené vodní lázni. I když nebyla Nefertitti již nejmladší, byla stále krásná. Dokonalé tělo, jemné křivky a hebká pleť. To vše prozrazovalo královský původ. Stejně tak jako elegance pohybů již se nedalo naučit. Ponořila se do lázně, jakoby ani necítila horkost vody a plně si vychutnávala vůni vonných olejů. Poté vystoupila a služky ji zabalily do nejjemnějších přikrývek. Na řadu měla přijít pravidelná a poněkud bolestná depilace a hned poté slastné masáže, ale na ty nedošlo. Bez ohlášení do místnosti vstoupil Aje. Nehledě na to, že před ním stojí královna, téměř nezahalená. Lehkým pokynutím ruky dala Nefertitti příkaz služebným, ať opustí místnost. Nyní zůstali sami.

,,Nejspíš si přejete něco velmi naléhavého, Aje, když vám není neslušné a nevhodné rušit královnu právě v této chvíli “ , řekla Nefertitti pevným hlasem a potichu dodala ,,Či právě proto“.

Aje nespouštěl pohled z jejího těla a mlčel. Až poté, co si Nefertitti nepatrně odkašlala spustil.

,,Má královno, přicházím za tebou jako tvůj věrný služebník ale i jako přítel a v neposlední řadě muž. Vím, že jsi v těžké situaci a tvůj šaj nenachází ani za bezměsíčných nocí klidu. Mám pro tebe však nabídku, kterou bys neměla odmítnout.“

Nefertitti se tvářila chladně a netečně jakoby byla v pokoji sama. Přesto Aje pokračoval.

,,Od smrti krále se toho mnoho změnilo. Lid se bouří a Amonovi kněží prahnou po moci teď více než kdy jindy. Vypadá to na občanskou válku. Jsi tak sama, královno, má smutná, krásná, osamělá královno. Co sama zmůžeš proti celé zemi? Khémet prahne po pomstě za těch pár krvavých a utlačovaných let, která pro ni připravil ten chudáček, odpusť, náš zesnulý král.“

,, Mluv jasněji, neboť marníš můj čas.“

,,Dobře tedy. Staň se mou ženou, Nefertitti.“

Nefertitti zkoumavě zvedla obočí a když poznala, že Aje nežertuje, začala se hlasitě smát. Její zvonivý smích se šířil celým palácem a nesčetněkrát se vracel jako ozvěna.

Aje začínal být nervózní. Cítil se zesměšněn. Náhle se Nefertitti přestala smát. Rychle začala přemýšlet. Aje jí poskytnul neopakovatelnou příležitost.

Otočila se a pomaličku došla až k oknu. Ze zimního paláce byl překrásný pohled na Nil. S pohledem stále upřeným na řeku řekla jediné slovo, které znamenalo souhlas a poté odešla z místnosti. Aje tam ještě chvíli stál a snad čekal, že se královna znova objeví. Avšak marně.

Aje s pomocí armády nastolil v zemi za pár týdnů klid, ze svých sýpek dal obilí lidu a z pokladnic zlato kněžím. Věřil, že si tak získá přízeň pro korunu Horního a Dolního Egypta. Nemýlil se. Obliba jeho, stejně tak královny rostla. Když pak našli Ajeho mrtvého v jeho jižním paláci, nikdo nevinil z jeho smrti Nefertitti. Ta se prohlásila regentkou, opět tolik milovanou svou zemí a svým lidem, který ji považoval za královnu, jež jim dala jídlo i zlato.