Hasnutí kostky ledu

taky ne

Toto mi nic neřeklo...

má atmosféru, fakt hezkou, nějak uprostřed to děsně graduje, rozehřívá to, a vůbec všechna ta měkkost a teplo, ale přitom se nabízí, že to tak neni.... třeba to s těma záclonama který se rozevřou - zabránit jejich procitnutí... jako kdybych se chtěl otevřít, pryč z kostky ledu, ale bojim se lidí.... jenom řikám, jak jsem si to vyložil a že se mi to tak moc líbí.

mně ten konec smysl dává...jenže já si to dycinky vysvětlím po svém a nemusí to být vůbec tak, jak to cítil autor, viď:-)

ale to přece není podstatné, trefovat se do autora je k ničemu :) jestli něco máš, sem s tím, zajímá mě :)

k tomu konci...pohled do srdce a nevzbudit záclony do bělesti:-)

:) děkuji, Crae.. a za návštěvu.. .)

Už se opakuju že se mi líbilo co Lyrykovi :-) ale jinak mi v tom cosi chybí, možná závěr (přes jasný obsah) čímž to zůstává pouhým obrazem. Jen krůček stačí .... mimo: Ale nevím jak s tím koncem, aby z toho zase nebyla patetická hnojárna kdyby se tam napsalo cosi ve smysl ledového umrlce ;-)

ve skutečnosti to závěr má :) jenže zadupaný - možná v tom listí.. a viditelný snad jen mně, soudě podle reakcí ..

vpíjet se do rozteklého stromu sníst plesnivé listí hnědé červené oranžové vlát v oknech místo žlutých záclon rozepnout měkkou hruď

Vyplout a už se jen snášet.. unášet... ale nezhasínat.

vlát v oknech místo žlutých záclon rozepnout měkkou hruď!!! * vyplout oknem po větru...

Nějak jsem pochopila jen krev, orgány a plesnivost, ale to mi moc nedává...

* (rozepnout měkkou hruď je neuvěřitelnej obraz... a vůbec Tvoje fantazie!!)

Vůbec nevím co si o Tobě mám myslet:-) Tuhle básničku si nechám napo tom.

O mně? Důležitá je ta báseň, ne já:)

Jasně, ale jestliže člověk píše (třebas básně), vkládá do nich své zkušnosti, postoje a svou osobnost (a možná někdo něco víc... a někdo něco míň:). Jasně, že je tady důležitá ta báseň (ty ale taky! myslím že pro tuhle báseň zvlášť), což se rozhodně nevylučuje s tím, že nevím co si o Tobě mám myslet:-)

Jestliže bych tedy vycházela z toho, že toto dílo Tě navedlo k tomu, že nevíš, co si o mně myslet (ačkoliv mám stále pocit, že to není důležité, i když....), zajímalo by mě, co na tom dílku vede takovou nit k takovému jádru?

Tu nit nejspíš vede ta nit, která vede tím dílem:-) Asi to, kvůli čemu jsem psal, že si ji nechám napak... No... asi takhle - myslím že kdybych Tě znal, tak tuhle báseň vnímám jinak. Jasně že můžu posoudit formální stránku (rytmus, obraznost, slovní spojení, melodii), ale tuším, že by to tady nestačilo... proto jsem si ji chtěl přečíst jindy než o půlnoci... což se mi koneckonců povedlo - už je jedna:-)

moc jsem toho nepochopil od poloviny obrazy zalíbily ... :)

Řeknu to tak - abys pochopil tuhle báseň, musel bys mě znát minimálně tak, jak se znám já sama. Spíš ještě trochu víc:) - ale dík za reakci -

myslim, ze Caryl Churchill mela tu performance s tajicim ledem... stala na jevisti v bruslich zamrzlych v kostce ledu, dokud led nerostal. to me jen napadlo...

Lea: pozoruhodná asociace

Fajn :o) líbí