v pokoji

palma mi zpívá.

smutnou árii z Prodané nevěsty.

snažím se

pohupovat do rytmu.

křeslo mne

objalo svým vřelým citem.

a koberec plný

pampelišek,

ale přece

je neotrhám v půli

prosince.

pod postelí je

schované štěstí.

ukryto

před bezútěšností

života.

borovicová skříň

teskně vzpomíná

na zářivou minulost

zasněžených lesů.

kytara jemně pohladila

lehkost svých strun,

ale bez not

přece nemůžu hrát.

a vánoční stromek

hoří nedočkavostí.

významně pomrkává

na jedličku za oknem.

ta zčervenala

náhlým výbuchem

malinkých svatojánských mušek

na elektrickou energii.

televizor na mne

křičí ať si na život

vytočím slevu

dvě stě procent.

ale v bazaru

se přece slevy nedávají.

pche!

řeklo štěstí

a zavrtalo se hlouběji

do cizího světa

pod postelí.

teď už mne

vůbec neuslyší.

volám,

ale telefonní spojení

s životem

přerušila sněhová bouře

v mém pokoji.

co s tím udělám?

asi půjdu ven.

co tam?

nevím.

a za domem vyklíčila báseň.