Cvičitel aerobiku

Cvičitel aerobiku

   Ženy si často komplikují život tím, že jednoduše pojmenovávají věci a jevy nesprávnými jmény. Jinak to můžeme vidět různým úhlem pohledu. Ano, měly bychom být všestranné a dívat se na věci z více stran.

   Chodím cvičit, tedy snažím se chodit cvičit.

V tělocvičně jsem se všimla, že cvičení zmůže hodně, ale komu byly dány ladné křivky shůry je ve výhodě. Jako puberťačka jsem se za svoji postavu styděla. Připadala mi jak socha Lenina u Okresního výboru. Nahoře tyčka a dole těžký kvádr. Pak jsem se ale dočetla, že muže přitahuje 70% poměru pasu k bokům a vyzkoušela, že to fakt funguje. Tak jsem se svým tělem smířena a cvičím pro radost a pro zpevnění pravidelně, ale mám období, kdy na to pod různými průhlednými výmluvami peču.

   Co se týká pohybu, je mi dopřána kouzelná specialita. Špičkové cvičení pod odborným dozorem Pana Ztepilého.

   Pan Ztepilý je umělec. Pan Ztepilý je všestranně nadaný umělec a sportovec. Pan Ztepilý žije sám a svoje teritorium si úzkostlivě chrání.

   Ví proč.

   Každá, když ne každá, tak skoro každá, kterou potěší svým sportovním výkonem, se ho snaží “urvat.” I když se tváří že néééé. A to nejen z důvodů tzv. “vážných”, ale i jen tak ze sportu.

   Pan Ztepilý je v obraze. V obraze a v kurzu.

Baví se pozorováním těch snah a je mu jasné, že představy oněch dívek a dam mají blízko k vzdušným zámkům.

   A tak se dívá jako zahradník, kterému pod jabloní plnou voňavých jablek poskakuje procesí samiček. Je půvabné jak natahují ruce a on jim občas nějaké jablíčko setřese. Ví, že kdyby byla jabka načesána v ošatce pod stromem, prohrabaly by se v ní, nechaly pod stromem spoustu ohryzků a ještě by to považovaly za samozřejmost.

   Pan Ztepilý je šlechetný člověk se širokým srdcem.

Dává mi zdarma hodiny aerobiku. Aerobiku – bodyformu. Velmi často vyhoví mé žádosti o trénink a pak se mi náležitě věnuje. Podává vrcholný výkon a nic neodflákne. Občas dokonce cvičení předchází i skvělá kulturní exhibice shlédnutá z nejlepších míst v sále. Ráno mi pak někdy udělá i snídani.

   A já si musím sama vyčítat, že ve svých myšlenkách bývám neskromná a toužím po intenzivnějším tréninku než jednou za 14 dní ne-li za měsíc....

   Ano a zde je zrníčko nesprávné interpretace.... někdy jsem měla problém s pojmenováním této činnosti a naprosto zbytečně se sebemrskala.

   Uvedu příklad:

   Nastal okamžik, kdy jsem si na Ztepilého vzpomněla. Vzpomněla, že jsem u něj dlouho nebyla. Že jsem mu poslala tři esemesky a mail a on mě jednu ještě v množném čísle. Měla jsem pocit, že bych onu momentální zamilovanost měla nazvat láskou. V tu chvílí už má mysl kvílela : “On mě už nechcééééééé!. Má deset jinejch, které se tam točí. Jsem málo štíhlá, málo mladá, málo bezprostřední, daleko a blbááááááá. Kdybych se čas od času nevnucovala, ani by neškytl. Uááááá. Proč mi nenapíše, jestli za ním nechci přijet.....” V takovouto chvíli jsem rozšroubovávala stylový kovový rámeček a trhala jeho fotku staženou z Internetu, odstraňovala jeho webovou stránku z oblíbených položek, vymazávala jeho číslo z mobilu... abych pak po vystřízlivění znovu tiskla fotku, aktualizovala oblíbené a...

   Ano, tohle byl stav naprosto mylného pohledu na věc.

Zaměnila jsem možnost krásně si zacvičit s čímsi úplně jiným. Přitom mi přijde naprosto přirozené, že mi z posilovny nechodí zprávy, kdy k nim opět zavítám, že mají nainstalovaný nový roznožovací stroj.

   A tak se snažím, abych se v životě dívala na věci z těch nejhezčích stran, chápala, že mé pražské fitcentrum není romantickou růžovou zahradou a zaopatřovacím ústavem a cenila si, jak je krásné a milé, že se mi Pan Ztepilý věnuje, rozptyluje mne a trénuje mne.

   To, že jsem sice pilnou žačkou ale ještě ne profesionálkou v pojmenovávání potvrzuje fakt, že mám přece jen jakousi vnitřní potřebu vidět čas od času od pana Ztepilého napsáno :”... a tak zase přijeď a spojíme naše záliby. Hezké dny a políbení.Ztepilý”....a mě to těší.