Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nad postýlkou

01. 06. 1999

2436

Autor

Hannah

Zlatíčko moje milovaný, smutno je a jsme tu samy... vím, chybí ti pohlazení táty, věř, že mě to chybí taky. Byla jsi ještě příliš malá, tátu jsi nikdy nepoznala, marné je ale všechno snění, tvůj táta tu prostě není. Táta tvůj nechce nás znát, jinou teď paní asi má rád, dnes už vím, že s ní má jiné dítě a nám už neřekne Miluji tě Zlatíčko moje milované kdo ví, co v životě se stane snad někde blízko žije kamarád co řekne nám Mám vás obě moc rád.

Špuntík

19. 08. 1999

Dát tip

Skvělý, takhle si nějak představuju tok myšlenek, večer nad postýlkou plnej zklamání, i když si to asi jako chlap pořádně nedovedu představit.Je to půvabný.