Když malomocný spěchá

Opět nevlídné počasí

Jdu přes park

Jen pár kluků se odhodlalo hrát fotbal na rozmoklé louce

Jakýsi důchodce venčí psa

Malá holčička čůrá na pískovišti

Poslední zbytky lidí se někam za něčím ženou

Když tu náhle kolem proběhl malomocný

...neuvěřitelnou rychlostí...

Spěchal!

Tu schůzku přece musí stihnout!

Ale co to?

On ztratil botu - nejen botu...i s chodidlem

A...a taky

Koukám už skáče jen na jedné noze

To ho nezastaví

Tu schůzku přece musí stihnout!

Au...a teď i...a teď

Už nemá nohy

A on jako lachtan odráží se od země

Svými pětiprstými ploutvemi

Svými čtyř, tří, dvou, bezprstými ploutvemi

Svými ubohými pahýly zakončené lokty

Ale tu schůzku přece musí stihnout!

Teď už jen "válí sudy"

Z posledních sil otáčí své polámané malomocné tělo

Přece tu schůzku musí stihnout!

A náhle vidím už jen hlavu

Jako kapr na souši opakovaně otvírá ústa

Kterými polyká rozmoklou hlínu

A snaží se pohnout kupředu

Tu schůzku přece musí stihnout!

A já se netrpělivě blížím k té kulaté věci na zemi

Obracím ji obličejem k sobě

Čímž mu beru poslední naději na pohyb

A povídám: "Pospíchej pomalu, vole!"

A on s neuvěřitelně smutnýma očima mi nedokázal říct víc než:

"Já to asi nestihnu!"

A tak jsem ten "míč" vzala a kopla směrem, kterým se plazil

Snad doletěl

Tu schůzku přece musí stihnout!