Famosní subreta

Portrét tvé tváře z mramoru,

ujídám lásku jen tak- ze stolu,

ukousnu ze tvé krásy kus,

chytit tě- stojí za pokus.

Pramínek vlasů z čela odhrnout,

vedle tvého stínu ulehnout,

zastrčit pod polštář střelnou zbraň,

šílenství ve mně narostlo po okraj.

Šílená- blouzním kvůli očím tvým,

horečkou zmítaná, když o tvou dlaň zavadím,

famosní subretou navždy jsi mou,

nežadoním- jen o tebe žádám na kolenou.

Soužím se každou kapičkou,

co z očích tvých spadne,

pohled tvůj, znamení na šíji vábné,

jen pro rty a vlhkost z nich

(roztál na nich zítřejší sníh)

topím se v hlubině-

zabloudím náhle i ve své rodné krajině.

Jsi nádherná, krásníš den ode dne,

od večera k ránu, nejkrásnější v poledne,

a já- srdce bídné mé,

žádá jen jediné od tebe…