Malá pohádka o hvězdách

            Jednou večer se ptá malá holčička své maminky.Maminko jak vlastně vznikají hvězdy?Maminka je překvapena,odloží tedy nedopletený svetr,přiloží pár polínek do kamen,sedne si ke své holčičce na postel a začne vyprávět příběh.

       To bylo kdysi dávno,kdy noční obloha byla bez hvězd, procházel po zemi tulák s mošnou.Celý den mu svítilo slunce do zad a když nastal večer bylo mu vždy nějak smutno.A tak celý den chodil a přemýšlel, jak by poznal,kde už jednou chodil a kde jšetě ne.Vždy ráno si natrhal jablka na cestu a celý den je kousal,některé si sušil a jadárka si dával do své mošničky.Když už pak byla mošnička plná tak jadérka rozházel po zemi a pak když se na ta místa po létech vrátil, vítalo jej plno jablečných sadů s nádhernými jablky.A jak tak chodil po té zemi a trhal svá jablíčka,tak stále přemýšlel co s těmi jadérky.Jednou šel celý den v dešti a večer utrmácený usedl a začal sušit svá jadérka.Byla celá krásná a lesklá, svítila všude kolem něj.Tak si tak pomyslel, to by se mi chodilo po tom světě lépe a v noci při tak nádherných světýlkách.

 Jednou zas takhle po dešti vysypal všechna jadérka a poprosil duhu aby je obalila svými barvami.Po chvilce měl jadérka celá třpytivá, že jim začal říkat hvězdy.A když měl těch svých hvězd plnou zem,začal je opět sbírat do své mošničky a vylezl na vysokou horu a začal je rozvěšovat po obloze.Tak dlouho lezl na horu a pak zase dolu pro hvězdy až po dlouhé a dlouhé době měl všechny své hvězdy na nebi.Měl takovou radost, že hned se poprvé šel pod nimi projít.

  A teď vždy každé ráno,své hvězdy každou po jedné leští, aby ta světýlka mohla svítit někomu jinému kdo je potřebuje.Když nastane večer,usíná s první hvězdou,tak jako právě Ty, dobrou noc