Po smrti

Anděl pekla na šalmaj hraje,

přivítá duše bídných před oltář,

pak do svého temného kraje

zde živou bytost nepotkáš.

Sebranci, černí a nešťastní, zvrhlí,

plouží se cestou vystlanou peřím

dusí svůj křik, zběsile náhlý

a já jejich bolesti střežím.

V krajině stínů kamenné tváře

bloudí a klopýtají trnitou plání,

hříšní se modlí za stoleté lháře,

soucit, ten nemají, umřít se brání.

Zástupy umrlců bez klidných duší,

zdánlivým šerem po dalších slídí,

tak jen se podívej, jak jim smrt sluší,

dobré či špatné- tak snadno se třídí.

Mezi padlými jedna černá tvář,

oproti té jsou všichni krásní.

Nejistě zíráš- tu dobře znáš,

je to duše tvá vlastní.