Nalomená duše

Scéna,

Scéna na druhou,

A možná tvojí zásluhou,

Mám,..

NALOMENOU DUŠI,

A prej mi to tak sluší.

Když za okny teď padá sníh,

Když na rozcestí náhlých stíh,

Jsem samotná

a rozhodnout se mám,

jsem strašně maličká

a vidím z obou stran

Mou NALOMENOU DUŠI

Tak sakra proč

Mi to v tom hnusným smutku,

Tolik…..sluší?

Na jaře, když taje sníh,

A poslouchám Váš šťastnej smích,

Tak mě samotný do pláče je,

Snad mysl jednou dospěje.

A třeba jednou řekneš mi,

Že „Ne tolik Ti to sluší,

Když máš NALOMENOU DUŠI.

Vlastně marně počítám,

ty dny náhlýho štěstí,

Slova hnusný,

Strašně MOC

Jak rána silnou pěstí….

Jsem zklamaná

A všichni zvykli si,

A ostatní to tuší,

Že já jsem slečna odnikud,

Ta s NALOMENOU DUŠÍ.