Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKam to má vést?
05. 02. 2004
2
0
10365
Autor
drfaust
Asi bude naprosto zřejmý filozofický podklad, ze kterého vycházím...
Toto jest odpověď na otázku, kterou jsem dostal při mé kritice pod jedním textem na Totemu. Snad by mohlo být užitečné zveřejnit ji obecně. Mimo jiné jsem ve své kritice zmínil, že to vede špatným směrem…
Kam to má vést?
Vést to mám mimo běžný sdělovací jazyk... (ale to bych tě asi příliš odbyl, takže…)
Vést to má k jazyku ve kterém žijeme v maximální míře sebe/světa-uvědomění... Poezie není stejný kód jako jsou novinové články, turistické průvodce..., návody k automatickým myčkám…, není to ani stejný kód jako je běžný rozhovor (mám namysli rozhovor například s nadřízeným v práci, s neznámou osobou v tramvaji…, prostě běžnou komunikaci) nebo próza... a přitom je to právě ten rozhovor, nejniternější lidský rozhovor..., rozhovor s naším jazykem, kde jazyk je náš život... a k životu nás bere. Ano, to zdá se mi nejpodstatnější. Bere nás k životu, ve kterém můžeme bydlet, ve kterém bude lidskost. A to, jak se mi zdá, se ti nepodařilo naplnit.
Další podstatná věc je to, že jsi ve své výpovědi nenechala prostor pro čtenáře. Poezie nevzniká z věcí, které nám řekneš úplně narovinu. Musíš nám nechat prostor, abychom mohli v textu hledat... abychom si ho mohli uchopovat sami a dotvářet si ho... a nesmíš se přitom bát o rozumění. Vždy budeme mít každý svou interpretaci. A třeba se přiblížíme k té tvé víc, anebo třeba méně. Ani svět, ani jeho obraz v jazyce, popřípadě jazyk jako svět neposkytují žádnou jistotu. Ale ty musíš mít odvahu nám dát ten prostor, místo rozhovoru. Čtenář každým čtením text svým rozuměním dotváří. Pokud nám tento životní prostor není dán, vzniká otázka, jestli vůbec autor čtenáře potřebuje. …k rozhovoru musí být dva (Ty – Já).
A jsme u rozhovoru, opět je zde poezie jako rozhovor, tentokrát se čtenářem (i když obvykle rozhovor tak trochu neúplný neboť se fyzicky setkají jen málokdy). Ono by totiž bylo celkem zbytečné cokoli psát, kdyby to pak nikdo nečetl a nežil tím. Ale aby tím mohl žít, musí to být sice semknuté, celistvé, ale nesmí to být dopovězené. Toto stojí v přímém protikladu vůči próze, která například může využívat jazyka obrazného stejně jako poezie, ale obvykle se snaží o přímou výpověď v celku děje... Upozorňuji, že říkám obvykle. Jsou i prozaická díla, která to nedopoví; ale ta tvoří spíše výjimky.
Další věcí je přemíra citů. City má každý, avšak city netvoří jadernou věc stavby textu. Jejich přemíra text obvykle naprosto zničí. Nejsem natolik erudovaný, abych přesně rozebral proč tomu tak je, ale alespoň jeden důvod se mi zdá zřejmý. Každý se někdy cítí zamilovaný, zklamaný, udivený ze světa, udivený z přírody. Každý proto chce svoje pocity někdy vyjádřit…, přirozeně. (Navíc si každý v určitém období života myslí, že je jediný, kterému věci světa jdou a míří tímto způsobem). Avšak ten nárok poezie je: jazyk aktualizovat. Pokud k tomu nedojde a pohybuješ se stále v rovině sdělovací, tak nám prostě řekneš, že jsi zamilovaná, zklamaná, udivená a doplníš li to navíc otřelými spojeními typu: Večer brečím své srdce do polštáře po tobě…, …(hledám hrníček) nějaký co k němu nikdy nebyl podšálek, Vždyť jde jen o to slyšet nějaký zvuk, na ticho se umírá..., tak nám prostě nezbude než si říct: ta holka zase tak strašně moc křičí. Jen křičí, protože nám ve svém „básnickém“ jazyce nenabídla žádnou zajímavou zkušenost. Zkušenost s jazykem, který jsme do teď neznali. …a věř, že čtenáři poznat chtějí. Jak rád bych, aby mě texty básní vedly tímto směrem.
Tohle je velmi sobecké. Ne každý čtenář touží po skrytém sdělení. Ne každý touží hledat a doplňovat mozaiku. Jsou tu i tací, kteří chtějí znát odpovědi a hledají je v jednoduchosti. Jsou o to dílka slabší? Je silnější to, kde hledám a nenacházím? Pokud Marjánce chybí podšálek k hrníčku a vyjádří to takhle, věřím tomu, že se najde těch pár, pro kterých to psala, a kteří jí porozumí. Nebo je písmák jen místem pro ty posvěcené tetičkou Múzou?
souhlasím s tebou...a jak já bych byla ráda, kdyby se moje "poezie" ubírala směrem (já-ty) tedy dialog, kontakt se čtenářem, ale je to těžký...teď už se to snad lepší...jde o to vědět co píšeš, co chceš napsat a co tím myslíš a to je podle mě problém u nevypsaných (tedy i mě), ačkoli teď už nestřílím do prázdna ale do prostoru...
city...zase souhlas...znám to z vlastní zkušenosti-potřeba se vypsat, ale dopadá to špatně...city ti znemožní uvažovat logicky...
ale prakticky opisuju tvůj text
von_Tikowitz
11. 02. 2004
Tedy, vy dva - Miroslawek a Drfaust si tady pěkně masírujete ego. Drfaust jde otevřeně z kůží na trh se svým legitimním názorem na poezii - a když se tu ostatní nýmandi pokouší (co ale, když ne polemizovat - Miroslawku?), někdo si tu pšíkne, zasmrdí to, a všichni jsou vykázáni ze hry ven. Opravdu si nedovedu představit rychlejší cestu jak někomu říct, že je vůl, který nestojí za kloudné slovo velkého básníka a kritika a skutečného znalce poezie.
Ono by to šlo třeba i jinak - lidštěji, elegantněji, ale to chci třeba hodně.
Rowenna: Hele, já nikdy nikoho od nikud nevykazoval...
Vůči jakému textu jsem se takhle přísně vymezil, je teď už zřejmé... Ten text tam byl tak chválenej... až jsem zíral... a že jsem byl asi po desti kritikách první kritický, mě velmi překvapilo... takže jsem se dopustil takovéhle kritiky...:) A to naví není první moje lritika pod tím textem... znovu připomínám, že tohle je neúplné a nedokonalé vymezení odpovědi: Kam to má vést, když jsem v první kritice toho textu napsal, že to vede špatným směrem...
Jooo... poezie je nárok, který si tu asi nebere každý a máš rozhodně pravdu, že vlastně brát vůbec nemusí... Ale určitě je občas dobré rozrůstající strom trochu prořezat... na to se budu ale muset zeptat asi zahradnice:)
Ufff tak jsem se konečně prokousal ke konci a pokusím se jen zlehka zareagovat. Asi se to pár lidem nebude líbit, ale já to klidně risknu.
Rowenna: "Tedy, vy dva - Miroslawek a Drfaust si tady pěkně masírujete ego." Musím se zastat obou. Drfaust si myslím žádné ego masírovat nemusí. Nevěřím, že patří do řádu masírníků. Má svůj styl a svůj názor, který dle mě prosazuje až příliš. O něco se pokusil, pokusil se někomu poradit podle své dobré vůle. Netvrdím, že se vším souhlasím. Sám mám silný dojem, že se snaží prosazovat to co se mu líbí za kvalitu a to není vždy pravda. On se mnou nebude příliš souhlasit a já vím proč. Někdy ořeže vše kolem a zbytek nepovažuje za dobré. Budiž, je to jeho názor a na něj má nárok. Na druhou stranu si myslím, že poezii hodně rozumí, má hodně načteno a snaží se o rozvoj svůj a obecně i poezie. A to je rozhodně dobře. To co tady předvedl byl pokus poradit a toho si třebas já osobně velice cením. Takže bych o masírování ega nehovořil.
A u Miroslawka je to naprosto o něčem jiném než o egu. Bylo by vhodné se zamyslet třebas nad tím, že lidé opravdu nemusí mít čas. To že se k tomu nechtěl vyjadřovat chápu. Ale navážet se do někoho a jeho ega mi nepřipadá fér. Prostě občas člověk vážně nemá čas na vykacávání a hádání se o hodnotách. A to znám z vlastní zkušenosti.
Tedy? Občas bych volil jiná slova.
Rimmer: "Zaměňuješ totiž svůj vkus s kvalitou obecně." Souhlas.
Doktore: soráč, ale s tímhle musím s Rimmerem souhlasit, ačkoliv si Tě velice vážím a uznávám. Čtu od Tebe všechno co napíšeš a snažím se tomu porozumět. Nemůžu tvrdit, že všechno se mi líbí, ale je vidět, že víš co píšeš a proč to píšeš. Ale bohužel razíš hodně svůj směr, ačkoli existují tisíce dalších. Tvé vysvětlení, že Skácel Ti dá více než Bukowský je trošku sobecké. Tohle je Tvůj názor, tohle dá více Tobě, ale co když něco jiného dá více jiným. To Ti ostatní jsou horší? Ti ostatní nerozumí poezii? Nemyslím si to. Je to asi tím, že každý člověk je individualita. Někomu se líbí blondýny a někomu brunety. Kdo tomu rozumí více? Ještě že mně je to jedno. Nechci aby se Tě to co jsem napsal dotklo, ale občas razíš pouze jednostranný směr, ale přitom odbočit se dá kdekoliv a stejně dorazíš kvalitně k cíli.
Ale na závěr musím říct, že hodně z toho co doktor napsal v té kritice je pravda a myslím, že jsem to už v jiném podání párkrát od něj sylšel :))
:)
Nic a nikdo... nejsme dokonalí...
Nejlíp to dělá ulita, když mi řekne: Tady je zas někdo chytrej...:)))
a já pak musím uznat, že třeba fakt blábolím...:))
Dík za reakci.
Podívej, milý zlatý Kratasi, když někdo napíše, že nemá čas, pochopím to. Ale když někdo jedním dechem napíše, že ani nemá chuť (leda tak v soukromí v hospodě - to aby to neslyšeli ti blbečci, kteří toho nejsou hodni) - tak pokud ty to nevnímáš jako masírování ega, tak já tedy ano. Tak proč tohle vzniklo? Aby tady drfaust ukázal své vidění poezie? Proč ne? ale příště ať si napíše do prologu, že tahle dokonalost nesnese žádnou další čárku někoho, kdo příliš nesouhlasí. Případně přidělí vstupenky tomu, kdo reagovat smí, například Miroslawkovi.
Jinak - to o masírování ega se ve mně jaksi nastřádalo za delší dobu, co takhle občas na Miroslawkovy stopičky sliznaté někde narazím. Velice si ho vážím pro jeho sečtělost a zcela evidentní erudovanost, ale když někdo (třeba já) s prominutím sedí jak čoklík na zadku, s otevřenou tlamičkou, a loudí o informaci, seřezat mu zadek způsobem, jakým to Miroslawek provádí, to se prostě nedělá.
Igor_Indruch
09. 02. 2004
Aha, promiň, drfauste, ty už jsi vlastně odpověděl, a já si to nepřečetla, a reagovala jsem pouze na kratase.
Drfaustovi jeho záměr poradit či pomoci autorce neberu. (Občas jsem byla k téže autorce taky kritická - a mám pocit, vlastně vím to, že ona je za každou takovouto kritiku vděčná.)
Rowenna: Když se budu Miroslawka hodně zastávat, tak to bude zas vypadat jako že jen pro naše přátelství. Tudíž mé zastání vyplývá z toho, že znám potíže, které má. Nebudu to tady rozepisovat, pokud by to chtěl říct, řekne to sám. Jen vím, že je hooodně zaneprázdněn. Prostě se nechtěl tady dohadovat o určitých věcech. Bylo by to na dlouho. Takže s tím masírnictvím nesouhlasím. Tvé zkušenosti s miroslawkem neznám, já jej poznal asi jinak a nedám na něj dopustit.
drfaust: To chceš říct, že bys ode mně přijal stejnou hlášku jako od Ulity? No nevím. Ale moc tomu nevěřím. Velice rád bych se mýlil.
Rowenna: Co blázníš? Kdybych měl dojem o naprosté dokonalosti toho, co jsem zde napsal, tak bych asi nereagoval na kritické příspěvky anebo reagoval úplně jinak...
A je to přesně naopak... poctivě tady na všechno reaguju, odpovídám a vysvětlujem si svoje postoje... viz třeba debata s Rimmerem..., kde jsme si ledascos vysvětlili... a nebyl jsem nezdvořilej...
Igore: Já ti odpověděl, že to v tom textu je... Nevěnoval jsem se tomu dál, protože to trochu odbíhá od tématu... a vést nějakou stašně širokou debatu po síti nemá smysl... víš kolik je lidí, kteří se nedokáží držet tématu v ústním rozhovoru..? Po síti má smysl se bavit jen o konkrétních věcech... Neměl bych sílu... pro síť je naprosto typické obracení několika stránek naráz...
No, ono virtuální ladění člověka leckdy neladí se skutečnou osobností. :-)
To víš, tahle internetová domluva je tak křehká, že si po určité době člověk vypěstuje docela slušnou paranoiu.
A já si navíc musím říkat, že jsem zase chytrá jak rádio sama.
:-)
Igor_Indruch
09. 02. 2004
Link na Odcházíš autorky Probably
Teď snad moje vymezení bude jasnější...:)
Nejsem si jist zad máš pravdu... vymezuji se vůči výše uvedenému textu. Moje výhrady se mi zdály natolik obecné, že se mi nezdálo nutné sem ten text nějak umisťovat.
Pokud se ti nezdá, že moje nároky jsou oprávněné, tak budiž. Já si to tak zcela nemyslím. Vezmu li za příklad právě toho Bukowského, tak musím konstatovat, že v jisté době, kdy se mi jeho výpověď zdála blízká, jsem ho cenil velmi... Dnes ovšem si říkám, že v jeho textech nacházím je zřídka kdy něco, co by přesáhlo hodnotu výpovědní..., co by vedlo někam za samotný text, a mně se to zdá na kvalitu dnes již málo. Ve srovnání například s Alanem Ginsbergem, je to jen chudý poetický příbuzný. I taková Jáchym Topol je schopen výborných obrazů... a hodnotím ho výš než Bukowského...
Prostě chci víc než jen tu výpověď. U Bukowského nám leckdy zůstává jen ta grafická práce s textem, která nám ukazuje, že autorovým záměrem je poezie. Ještě bych chtěl upozornit na to, že nemám žádnou výhradu vůči bukovského jazyku, slovníku.
Miroslawek
07. 02. 2004
Rimmer: Sakra. Zase plácáš bláboli. Jaká bezduchost? Promluvil jsem snad o bezduchosti? Pokud si to přečteš, tak tam žádná bezduchost není. Obvzvlášť v této interetové komunikaci je tak snadné někoho obvinit z něčeho a on se nemůže bránit... Drž se fakt napsaných v kritice.
Takže to zopakuji celé ještě jenou.
!!!
Tento text byl kritikou k jedné "básni", kterou jsem neshledal kvalitní, a proto je uvedeno pojmenování v uvozovkách. Zdálo se mi, že výtky, které jsem vůči tomu textu měl, jsou natolik obecným rysem většiny písmáckých/totemáckých děl, že by nebylo na škodu uveřejnit mou kritiku, a zde říkám, že toto je až druhá kritika toho textu - ta první byla zcela konkrétní.
Pokud se ti zdá můj subjektivní nárok na kvalitu přemrštěný, tak s tím nic nenadělám. Tyto nároky na poezii, respektive z mého úhlu pohledu, tento nárok poezie je obecný a běžně přijímaný. To, co jsem napsal, jsem si nevycucal nějakého odpoledne z prstů a neustoupím od toho. Nemohu prostě přijímat texty na úrovni jazyka turistických průvodců za poezii.
Zůstávám v úctě.
Igor: K jazyku prózy... no do toho bych se nechtěl moc pouštět... nepopírám její obrovské možnosti.
S tím sdělovacím nazykem... i když ti to vadí (ta formulace), tak si myslím, že jsi pochopil, co mám na mysli.
Vágnost - neurčitelnost já vidím v tom, že text, tak jak jsi jej napsal, bez výhrad přijímám. Souhlasím s každou čárkou a písmenem. A přesto je mé a tvé vnímání poezie tak odlišné, jak jen může být. Přesto je tvá i má poezie tak odlišná, jak jen může být.
:-)
Kritizoval jsi dílko, které mělo spoustu chyb. A ty chyby jsi vcelku jasně vypíchl. Potud všechno v pořádku. Ale já jsem měla pocit, že odmítáš snad ani ne to klišé a tu dovyslovenost v dílku, ale jaksi horempádem vůbec styl tohohle mírně neukázněného psaní, založeného hlavně na pocitech. Trošku se v tom plácám.
Šlo mi o to zjistit, zda vlastně nezavrhuješ jakoukoliv poezii, která není odlita ze stejného kadlubu jako ta tvoje. Myslím si, že ne. Ale je to pravda?
Igor_Indruch
06. 02. 2004
Já myslím, že nezavrhuji. Je to vidět už z toho příkladu, který jsme si tu dávali s Rimmerem. On přišel s Bukowského textem a já se Skácelem. Vysvětlilo jsem proč se mi zdá Skácel bohatší a proč mne naplňuje víc... a to mimochodem třeba Skácel, byť ho miluji a nesmírně cením, stojí tak daleko od mne, jak jen může. ˇUplně nejvíc má toho Eliota nebo třeba Diviše, Šiktance... anebo když zůstanu na písmáku... můj vůbec nejoblíbenější autor je egil a to se mi zdá třeba od toho oceňovaného Skácela dost daleko...
Šlo mi o to zjistit, zda vlastně nezavrhuješ jakoukoliv poezii, která není odlita ze stejného kadlubu jako ta tvoje.
NEZAVRHUJI:))
Nemám co bych dodal, vše je napsáno výše... ať už v textu kritiky nebo v jejích kritikách...
Ještě si dovolím poslat jedno avízo neboť mě zajímá ještě jeden názor...:)
Igor_Indruch
06. 02. 2004
"Bezduchost" byla reakce na tvá slova v diskusi: "Jestli někoho baví číst bezduché ubrečené texty, tak ať. Mě ne." Možná, že blábolím. To nepopírám. Já poezii nerozumím. Ale nemůžeš odsoudit poezii, která "nevede" tam, kam bys chtěl ty. Zaměňuješ totiž svůj vkus s kvalitou obecně.
Moc zajímavé. Se závěrem jen souhlasím. Se zbytkem už méně. Zkrátka si myslím, že i báseň o jediné interpretaci je stále báseň. Pokud zasáhne čtenáře do černého, může mu hodně dát, přestože mu neposkytla téměř žádný prostor.
Já neřekl, že interpretací musí být víc... nikoliv nutně. Ale musí být prostor, ve kterém se mohu zapojit. Prostor pro mne jako čtenáře. Prostor do rozhovoru. Prostor pro odpověď.
Vím, že už se opakuju, ale zase nadhodím Bukowského, nevím, třeba:
nevypadalo to tam zle
měla macatý stehna
a krásně se smála
smála se všemu
měla žlutý závěsy
a já skončil
a odkulil se
a než odešla do koupelny
sáhla pod postel a
hodila mi jakýsi hadr.
byl ztvrdlý
a naškrobený spermatem ostatních
chlapů.
utřel jsem se prostěradla.
když se vrátila
sehnula se
a já to uviděl zezadu
v plné své kráse
když pouštěla Mozarta
Jistě, dá se říct, že od prózy se to liší jen tím, že řádky netrvají až do konce :) Bukowski to taky říká. Ale domnívám se, že přesto jde o poezii. Jazyk není nijak vzletný, prostoru pro odpověď je minimum. Přesto to vyvolává dojmy, pocity a nálady. Co myslíš?
Obracíš několik listů naráz...:)
Jasné sdělení? Co je to pro tebe jasné sdělení? To není to co mám na mysli. Sdělení žije v jazyce... pro někoho může být nedořečené a přesto jasné. Do značné míry bude záležet na předporozumění vnímajícího subjektu.
Navíc tohle není jediná rovina poetiky. Můžeme využít dalších prostředků. Uvedu příklad jedné Skácelovi básničky...
Vteřina v lednu
A den je tichý, křehký jako skořápka.
Uvnitř je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
I tato vteřina, i tato bílá chvíle.
Co mám z toho textu? Co mám v rovině sdělovací víc než to, že je zasněženo v zimním dnu a že zasněženost je bílá chvíle? Mám tu asociace, které mě vedou... které otvírají mou fantazii... moje představy, jak vypadá křehký zimní den... jak je v něm slunce bílé... jak je slunce, které se odráží ve sněhu vlastně pod jeho jeho skořápkou... Mám tu jakousi jemnost jazyka.... Atmosféru toho dne... Je to pro mne nádherná básnička a přitom stále v rovině sdělení jasná...
Rozumíš mi trochu víc?
Teď jsme se nějak nestihli... já hledal na webu toho Skácela, takže teprve teď si můžu přečíst, co jsi psal...
Bukowski je generační výpověď... zahrál na notu těch, kteří prožívali jeho pocity... do toho textu, který jsi uvedl se vložíš pouze skrze podobnost prožitývh zkušeností... ale nezdá se mi, že by tam bylo víc.
...teď už mi snad rozumíš, že jasnost sdělení nemusí báseň poškodit...
Jen ještě k tomu Bukowskému. Ten text nenabízí tolik asociací jako Skácelův. Máš tam prostě jen ten zážitek, kdežto u toho Skácela si můžeš dál dotvořovat, můžeš jít za text. V tom se mi zdá Skácel kvalitnější než Bukowski, a blíží se tak víc tomu, co já od poezie očekávám.
No jo... to je tím, jak jsme hrr do diskuse. :)
Jistě, ale jsou i básničky, které asociace nevyvolávají. Nabádají představovat si jen to, co je řečeno.
Samo že takové básničky jsou... a mají právo na existenci... já jen, že chci od jazyka víc.:))
Já už jsem něco přihodila i na totemu. Tady jen: tvá poslední poznámka je možná signifikantní: Já jen, že chci od jazyka víc.
A proč bys nemohl. TY. Chtít.
A proč by někdo jiný nemohl hledat něco jiného.
To, co mi na tomhle písání vadí, že je takové vágně zevšeobecňující a tváří se jako pravda. Ale je to tvoje pravda, není to tak?
Zkopíruji sem svou poznámku z Totemu, aby to bylo v kontinuitě :
Napíšu, že souhlasím s každým slovem, které jsi napsal.
Jenomže já tuhle direktivu jiného jazyka, jiného přístupu ke slovům a nedopovídání vnímám jinak, zcela jinak, než ty. Potom je celá tahle dišputace zcela vágní.
Nebyla totiž stanovena velikost toho prostoru, který hodláš čtenáři nabídnout.
Jestliže hloupinký čtenář - já - vnímá ten prostor až jaksi jako děravý, kde je potom příležitost pro komunikaci s ním?
Taky se mi zdá, že se v tomhle článku pokoušíš o definici poezii pouze na základě toho, jakou ji chceš ty.
Vypadá to, že to, co jsem psala naposled, se tady nedostalo.
Zkusím to znovu.
To, čeho já se chci dobrat, a zřejmě nedoberu, je skutečné zjištění, kam poezie kráčí. Přiznávám, že prostě některé věci nepochopím. Proč to je? Je to ta legální cesta, kudy se poezie bude ubírat - tak, že bude jen pro hrstku vyvolených, nadaných něčím, co nejsem schopna ani pojmenovat? Ukažte mi prosím, kde najdu současnou tvorbu, tu nejsoučasnější - jak vypadá. Naveďte mě na literaturu. Zatím - kromě občasné internetové poezie, jsem snad nenarazila na poezii, kterou bych nebyla schopna procítit. Vzniká tady - v internetové komunitě - nějaký nový směr?
To je otázka, kterou kladu, nepotřebuji definice, které sice hezky zní, ale nic konkrétního mi neříkají.
Prostě chci vědět, kde jsou ty dveře.
Takže popořadě.
Row:To, co mi na tomhle písání vadí, že je takové vágně zevšeobecňující a tváří se jako pravda. Ale je to tvoje pravda, není to tak?
Ukaž mi tu vágnost.
Row: Nebyla totiž stanovena velikost toho prostoru, který hodláš čtenáři nabídnout.
Ta velikost prostoru je stanovena konkrétním dílem, celou jeho poetikou, strukturou, obsahem.
Row:Jestliže hloupinký čtenář - já - vnímá ten prostor až jaksi jako děravý, kde je potom příležitost pro komunikaci s ním?
Právě ta díra je prostor pro tu komunikaci. Právě v ní může čtenář z textu brát ještě víc. Pokud tedy myslíme tou dírou oba totéž... to asi není tak zcela jisté.
Rimmer: Já se tu nesnažím o definici poezie, taková snaha by byla zbytečná, protože poezie je mnohoznačná živá věc.
Jediné na co jsem ukazoval, jsou znaky kvality... toť vše.
Otázka je položena na začátku: Kam to má vést?
Moje odpověď zní: Ke kvalitě.
Jestli někoho baví číst bezduché ubrečené texty, tak ať. Mě ne.
Každý přistupuje k rozumění, komunikaci, dialogu se svým předporozuměním. Všichni jsme vázáni pravidly hermeneutiky...
Samozřejmě. Ale ty se snažíš objektivizovat to, co pokládáš za kvalitu ty. To nejde. Básně, které nesplňují podmínky uváděné v tomto tvém textu, ještě nemusí být bezduché.