Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hudba

09. 02. 2004
16
0
10351

Hudba. Hudba? Hudba! Hudba… Co to je? Mám si to slovo prohlídnout ze všech stran. Mám o něm napsat. O ní. O hudbě.

Mám napsat vědecký pojednání? Asi ne, nejsem vědec. Mohla bych říct, že hudba je, technicky vzato, zvuk lahodící lidskému sluchu. Přesněji, tóny, lahodící lidskému sluchu. Možná, že líp by znělo, že hudba je seskupení tónů, které jsou příjemné na poslech. Hudba je harmonie? A co je to harmonie? Vidíte, nejsem teoretik v hudbě, ani v ničem jiným. Navíc, jak to mám charakterizovat, když každýmu lidskýmu uchu lahodí jiný shluk tónů? Jsou i uši, kterým lahodí shluky naprosto neharmonické. Subjektivní pocit. Navíc, když tak o tom přemejšlim, je to prostě jen chvění vzduchu. Kdysi jsme se o tom učili ve fyzice a kreslili jsme si ty paraboly a amplitudy a tak si to trošku pamatuju, ale ne tolik, abych o tom mohla přednášet.
Tak jinak, zkusim si vzpomenout, kdy se s hudbou setkaly moje uši prvně. Ne, první setkání, který si pamatuju a který si uvědomuju. To byl jistě gramofon mojí matky, který měl dominantní postavení v našem bytě a veliká spousta jejích desek. Jako dítě poměrně technicky zdatné jsem se ho brzy naučila ovládat a desky si sama pouštět. To bylo nutný, byla to espíčka. Pro ty mladší z vás vysvětlim pojem espíčko: Malá gramofonová deska s označením SP, zřejmě z anglického SHORT PLAY, pokud je LP LONG PLAY, tak si to tak vysvětluju. Prostě deska, na který byla z každý černý strany jedna písnička. Z těch desek jsem poslouchala pecky jako: Johny mi dal k svátku krásný hříbě, Dám dělovou ránu, Jestli se, slečno, nepletu a podobně. Dodnes miluju tyhle starý písničky. Trsala jsem na ně, dědeček kroutil hlavou a smál se, babička na mě křičela, ať to ztlumim a nedupu a máma mě vozila do svý práce a tam mě předváděla, jako cvičenou opici, která zpívala a tancovala lidem pro obveselení a posílení pracovní morálky.
Následně, když jsem začala chodit do školy, mě dědeček odvedl k jednomu učiteli klavíru, panu profesoru Vitvarovi, aby mě přezkoušel, jestli mám hudební sluch a pokud ano, aby mě učil hrát na klavír. Pan profesor mi dal jedna mínus, což znamenalo, že nemám absolutní hudební sluch, ale jen hudební sluch a začlo to. Ó, Bože, jak já jsem ten klavír nenáviděla! Měli jsme Petroffa, velký konzertní křídlo a já u něj musela sedět každý den půl hodiny, bez pardonu, babička mi natahovala budík a když ten po třiceti minutách zazvonil, prásklo víko klavíru v půlce noty a já mazala pověsit se na klandr. Nebavilo mě trénovat ty etudy, prstoklady, ruku jako na jablíčku a raz dva tři čtyř. Nenáviděla jsem klavír, babičku, pana profesora a budík. Nenáviděla jsem noty a chodila jsem pravidelně za teorii, která byla vždycky ve středu. Problém nastal, když jsme na ni dostali novýho pana profesora Šolce, kterej mě převez, protože mě měl zároveň na volejbal a tak jsem se buďto musela flákat z teorky i z volejbalu, nebo na oboje chodit. A tak jsem v pátý třídě vzala noty, vrátila jsem je panu profesorovi Vitvarovi a řekla jsem mu, že jsem se rozhodla, že už nebudu hrát. Pan profesor pak řekl dědečkovi, že je to škoda, že mám talent, že učil mou mámu i mou tetu a takovej talent neměly a babička plakala. Nicméně základy mám, vim, co je to staccato a legáto, bacha na to, na mě si nepřijdete.
Nějak v tý době jsem začla brát hudbu hodně vážně, tu moderní, Helenku Vondráčkovou, Káju Gotta, Jirku Korna, Olympic a Plavce. Koupila jsem si velikej sešit s tvrdejma deskama a do něj jsem si lepila obrázky a psala texty. Taky jsem si do něj kreslila. K textu písničky Blonďák s červenou bugatkou, kterou zpívala Helenka jsem si nakreslila chlapa s červenou kšiltovkou, protože jsem netušila, že bugatka je auto. Taky pan Šolc se rozhodl, že je mě škoda a donutil mě nějakou lstí chodit do sboru, kde jsme zpívali úžasnosti, jako Avanti popolo a Píseň práce a jezdili jsme s tím po různých soutěžích a já jsem zpívala sólo Pusť vsjegdá búdět solnce. Sbor mě celkem bavil, bylo to mezi lidma a hodně jsme jezdili na výlety.
A pak mě chytli a přesadili mě z domova původního do domova náhradního, do jinýho města k mámě a tak jsem konečně měla od všeho klid. Žádný klavíry, žádný sbory, jen gramofon a zásoba desek. Pouštěla jsem si je pořád dokola, ty stejný espíčka a tančila jsem sama doma místo školy. A příšerně jsem si přála magneťák. Ty lepší lidi měli takovej malej kazeťák, maďarskej, měl oranžový, plastový čudlíky a já jsem věděla, že jestli ho nebudu mít, tak zemřu v bolestech. Máma mě ovšem neustále utvrzovala v tom, že na nějakej magneťák můžu zapomenout, že na něj nemáme peníze a já jsem chřadla a chřadla, tím víc, čím víc se blížily Vánoce. Na Štědrej večer jsem seděla úplně zoufalá u stromečku a vůbec mě nezajímaly žádný dárky. Odkládala jsem je nerozbalený a koukala na kudrdlinku na našem červeným koberci. A pak jsem dostala na klín velkou krabici a když jsem ji chtěla odložit k ostatním, nerozbaleným dárkům, máma mi řekla: „Tak ale tohle by sis rozbalit měla!“ a já jsem vybalila z papíru magneťák. A bez oranžovejch čudlíků, krásnej, z tůzu. Tak mě zase už nezajímalo nic jinýho a máma mi sama musela rozbalit ty všecky kazety. Marathon od Olympicu byl mezi nima, potom nějakej Kája, Helenka a vánoční koledy. Od tý doby jsem žila jen Olympikem. Moje nejoblíbenější byla Taky jsem se narodil bos.
A pak jsem se vyvinula, narostla mi prsa, dostala jsem občanku a začali na mě mít vliv chlapi. A musim říct, že co se týče hudby, byl to vliv skvělý. V patnácti jsem poslouchala Jethro Tull, Uriah Heep, Luboše Pospíšila a Jana Spálenýho. Diskotéky jsem odsuzovala a chodila jsem na ně jen proto, že tam chodili i ostatní, ale muj ráj byly zábavy. Každej víkend Benefit, Admirál a svátek byl, když přijel do Kolína Abraxas, nebo Petr Novák. Jednou jsem dokonce šla i na Katapult, ačkoliv jsem je neměla ráda, já byla ve fanklubu Olympiku. Myslela jsem, že mě klepne pepka, když mi kamarád přehrál Helenku, kterou jsem mu půjčila na víkend a nahrál mi tam nějakou Joplinku. Pustila jsem si to a jímala mě hrůza. Řikala jsem si, jak někdo takovej řev může poslouchat. A pak jsem si to pustila ještě jednou, protože když to někdo poslouchá, tak na tom zřejmě něco bude. A pak ještě jednou a znova..... Miluju Joplinku už přes dvacet let. Kde je konec Jirkovi, kterej se tenkrát toho hříchu dopustil a kde je konec Helence. V tý době jsem měla dlouhý vlasy a nosila jsem smuteční dědečkův černej oblek, kalhoty, sako, vestu, bílou košili a kravatu a k tomu čínský tenisky. Džíny jsem musela mít děravý a kapsy jsem si přešívala ze zadku na kolena. Jednou se mi teda podařilo dostat se na Benefity v dlouhý plesový róbě, ale to se nepočítá, protože to byl na mě podvod.
Pak jsem opustila školu, začala pracovat v Praze, bydlet ve vlastním bytě a když mi bylo dvacet, dostala jsem od mámy třináct tisíc, který mi naspořila v prémiovým spoření mladých. A tak jsem šla a koupila jsem si velkej kotoučák se zesilovačem, šasí na desky, pořádný bedny a hromadu elpíček. A to byla nádhera. Vůbec, pouštění desek byla nádhera, obřad, to se s cédéčkem nedá srovnat. Elpíčko mělo dva obaly. Vnitřní, z obyčejnýho papíru s kulatou dírou uprostřed a vnější z tvrdýho papíru s obrázky a blejskavej. A do toho vnějšího obalu se vkládala deska uložená do toho vnitřního obalu a bylo důležitý ji tam vložit otvorem nahoru, přičemž vnější obal musel mít otvor kolmo, proto, aby, když potom desku vyndaváte, nevypadla. Deska se uchopovala (uchopovala, ne brala!), prostředníčkem za díru uprostřed a palcem za okraj, aby se nezanechaly otisky prstů. Potom se deska opatrně položila na talíř a otřela se otírátkem k tomu určeným. Já měla profi sametový, natažený na oválným polínku. No a potom se sejmula přenoska, fouklo se na jehlu, protože na ní se zachycovaly nečistoty z desky, jak projížděla drážkou a opatrně se nasadila na okraj. A mohlo se hrát. A hrálo se. V tý době u mě v garsonce, kam se dneska nevejdeme dva, bydlelo asi dvacet lidí, pařilo se, hulilo se, chlastalo se a hlavně se sháněla muzika. A tak mám na kotoučích, někde ve skříni komplet Chucka Berryho, Zeppeliny, Sabbaty, Uriáše, Honzu Spálenýho a co já vim, co ještě, už si to všecko ani nepamatuju a hlavně to už nikdy nikdo nedá dohromady. A ty desky, který mám ve skříni, už asi nikdy na talíř nepoložim. Žádnej nemám.
Jak jsem byla přesvědčená o tom, že na mě nikdy nesmí sáhnout chlap, kterej by neposlouchal stejnou muziku, co já! Jednou jsem hodila v restauraci popelník po nějakým pitomci, kterej řek, že Europe je tvrdej rock. No a pak jsem se zamilovala, vdala jsem se a až po letech jsem si uvědomila, že muj manžel asi vůbec stejnou muziku neposlouchá. Měla jsem úplně jiný starosti, činčala jsem si byteček, vařila jsem, nakupovala a chtěla jsem mít děti a hezký manželství. Ale nějak se to sepsulo a já jsem se vykašlala na činčání a vyváření a vrhla se opět do víru hudby. Depky jsem si léčila Metallicou, ani netušíte, jak je fajn, když jste nasraný a pustíte si Blackened, nebo Die, die, die, my darling, jak se ta vaše agrese utopí v tý agresi, co je v tý muzice. Jak se vyřvete s Jaymzem a jak se u toho krásně uvolníte. Poznala jsem člověka, kterej byl do týhle muziky blázen a naučil mě ty nový věci, který jsem v tom desetiletým manželským spánku prošvihla. Začali jsme chodit do rockovýho klubu, seděli jsme tam mezi těma dvacítkama, debatovali jsme o speedu, thrash a death metalu, poslouchali starý i nový kapely a lišili jsme se od těch dětí tim, že oni řikali: „…vydali nový cédéčko…“ a my jsme řikali: „…vydali nový elpíčko…“ A tak uzavřu moje pojednání o hudbě tim, že hudba je nejlepší přítel člověka vedle knihy, že si určitě každej může najít tu svou notu, že hudba je vášeň a srdce, krása a pohlazení, požitek a úleva.

 

Mladá, krásná, milá, inteligentní, bezdětná rockerka hledá vážnou známost za účelem poslechu kvalitní hudby. Značka: Vlastní gramofon nutný :-)


 

EPILOG:

 

P.S. Dneska jsem stála na Smíchovským nádraží, čekala na autobus, přemejšlela o tom, co sem napíšu a zapalovala jsem si, když se dva kroky ode mě zastavila prapodivná postava, špinavá a přiopilá a řekla: „Prosim vás, já už neudělám ani krok k vám, nemáte pro mě jedno cigáro?“ Byla jsem dobře naložená a dala jsem jí celou krabičku. Děkovala a klaněla se a trošku se rozpovídala. Klepala se zimou. Ptala jsem se jí, co dělala, když byly ty mrazy. Řikala, že autobusáci jsou hodný, že je v noci vozili sebou a nechali je vyspat. Povídala jsem si s tou homeless, než mi přijel autobus. A tak dodávám: Holt někdy je vám hudba ukradená.


rainman
11. 02. 2004
Dát tip
taky jsem si u toho taky (nejenom) pěkně zavzpomínal...* (akorát toho Blonďáka s červenou bugatkou zpívala Urbánková)

rainman: Jo, já vim, omlouvám se, zapomněla jsem to opravit :-) Lydie: Ono se to nedá všecko doposlechnout :-)

To je ale přirozenej vývoj a má to tak bejt. Jsi matka, nemůžeš vyvádět :-) jedna moje kamarádka vyvádí a její dcera se za ni stydí :-) jednou u mě brečela, že by chtěla mít mámu normální :-)

papouch
09. 02. 2004
Dát tip
ju to je dlouhý, přečetl jsem jen začátek a konec.... 1) Vědecký pojednání nepiš. 2) Gramofon mám. :-)) vytisknu a večerr přecpaním počtu :-)

Rowenna
09. 02. 2004
Dát tip
Za Janis Joplin**** a za všechno vztekání u muziky, které taky znám. Za to milé i nemilé vzpomínání přes muziku. ***** Jo, a taky mám plno SP a LP desek, které si už nezahraju.

papouch: nepřecpi se moc, před spaním to neni zdravý :-) Rowenna: Tak založíme klub deskařů a deskařek a koupíme si jeden společnej gramec ve starožitnictví :-)

Delahaye
09. 02. 2004
Dát tip
:-)) jé, tak ty oranžový čudlíky taky pamatuju !! A můj první kazeťák byl podobný typ, pod rukou sehnaný HITACHI - stál tehdy 3000,- !!! (málem jsem na něm i spal .. :-)) ). Bez muziky tehdá ani vteřinu !! :-) Jen výběr malinko jiný - jsa o trošku mladší , tak zasažen QUEEN, KISS (a hlavně ABBA - stydím, stydím, no jo, žádný tvrdý chlápek .. :-)))) ). Vyznavače Jethro Tull, Uriah Heep atp. jsme lehce identifikovali dle dlouhých vlasů, upnutých riflí + tmavě modrá džísky a charakteristické zelené látkové tašky přes rameno - tzv. žebradlo .. :-))) A na závěr velká výhrada : KATAPULT je super !!! :-)))

A kolik ti je? :-)

Delahaye
09. 02. 2004
Dát tip
:-))) takovou TOP SECRET informaci ze mě taháš takhle veřejně ?? :-)) ale tipnu si, že jsem cca o 3 - 4 roky mladší než Ty ..

No já jen, že to neni o věku, víš :-))) ona Joplinka zpívala tak v době, kdy já jsem se narodila :-))))) takovou hudbu si musíš najít .-) já jí dneska učim dvacetiletý kluky :-))) a až jednou řeknou: "Když mi bylo dvacet, tak jsem poslouchal Joplinku" tak asi taky někoho napadne, že musej bejt starý :-)))))

Delahaye
09. 02. 2004
Dát tip
:-))) jéé, počkej, já nechtěl říct, že jsi starááá, to vůbec ne ! Já to čistě odvozoval od několika indicií : oranžový čudlíky, Olympic x Katapult a Abraxas. Tak z toho jsem lehounce aproximoval ...:-))

Jo, tak podle toho jo, já myslela, že odhaduješ podle muziky, kterou jsem poslouchala :-))) já ty Kissáky poslouchala taky a Abbou je odkojená moje teta :-) to neni směrodatný :-))) a nereaguju na něco jako že bych mohla bejt stará, to mě ani ve snu nenapadlo! .-)))))

Delahaye
09. 02. 2004
Dát tip
:-)) v pohodě. Jen ta teta s tou Abbou .... to mě malinko děsí ... ;-))

Dero
09. 02. 2004
Dát tip
Velmi dlouhé a velmi dobře napsané ... jj, Uriah Heep, nejsou špatní. :o) Ale na Pink Floydy nedám dopustit. :o))) ***

Negi
09. 02. 2004
Dát tip
Pink Floydi, Janiska, Jethro Tull - to jsou vážně dobrý věci. U mě tyhle starý kapelky s věkem zas až tolik nekorespondujou, neboť mám asi půku vašeho věku. Jsou totiž dobrý. Nicméně bez muziky ani krok. A kdybych si nemoh zahrát na kytaru, tak bych se asi zcvoknul. Ale jinak upřednostňuju CD´s, byť gramec i kotoučák mám doma. Jo a je to fakt pěkně napsaný. Takže, kdy vyjde ta kniha pamětí:-)

studanka
09. 02. 2004
Dát tip
nejdůležitější je hudba v nás...

UfoTofu
09. 02. 2004
Dát tip
* Moc pěkný vzpomínky radši nebudu psát o svém vztahu k hudbě, byl by to román:)

Seregil
09. 02. 2004
Dát tip
Hezky píšeš.... život umí nasrati.. povzbuditi.. a lecos probudit... hudbu mám rád, přišel jsem si na svý...-***

Každej máme svý, někdo Floydy, někdo helloween, jinej Abbu :-) je to fuk, když to dělá člověku radost :-) dík

Andulka
09. 02. 2004
Dát tip
Sokovala jsi me....ne tim, ze je to ctive a lidsky napsany povidani ze zivota.....ale to ze jsem si uvedomila, ze taky mam nejak mene casu na hudbu....ze mnohem casteji mam...ticho....asi starnu....to me soklo asi nejvice**

guy
08. 02. 2004
Dát tip
Moc hezký pamětnický vzpomínání ************

Cannisha: Tobě se takový věci nedějou? Já se musim přiznat, že se těch lidí bojim a že se vždycky snažim kolem nich rychle proběhnout a držim si přitom všecko co mám u těla. Ona to věděla. Chtěla jednu cigaretu a když jsem jí dávala všecky, tak je odmítala, řikala, že ničeho se nemá zneužívat a já že ty cigára taky musim platit. Bylo mi jí líto a měla jsem tisíc chutí ji vzít domu, vykoupat, ohřát a dát najíst. Před pár lety bych to udělala. Guy: Nemusíš všude :-)))

Pivicko
08. 02. 2004
Dát tip
JOjo, jako hudebník (budoucí) musím jen souhlasit, jojo, dobrý to bylo. Obvzlášť jak si utápěla svý depky v Metalice, tak to má bejt (¨já ty svoje utápěl v Nohavicovi a taky to bylo príma...) * A epilog, dobrá tečka za hezkym povídáním ....

Nohavica by mi nepomoh, neni agresivní :-))))) taky jsem poslouchala Torr .-)))))

guy
08. 02. 2004
Dát tip
čekanko - když musíš, tak musíš! :-))

Jo a když ji miluješ, není co řešit, já vim :-)))))

No mě učila moje kamarádka v Německu, která nikdy nedala prachy žebrákovi na schodech kostela, protože řikala, že každej s minimální podporou může žít slušně a že takový to potřebujou jen na chlast. A vždycky dala prachy studentce, která na mostě hrála na housle, protože ta aspoň za ty prachy něco poskytne a navíc ona si chce vydělat na cestu po Evropě, nebo na studium. Ale někdy je třeba udělat i výjimku :-) a navíc u nás ta podpora zase tak velká neni :-)))))

Pivicko
08. 02. 2004
Dát tip
No jo, já sem pak taky měl tu depku akorát větší (po Nohavicovi) i když tak nějak lepší, poslouchat něco agresvního mě ani snad nikdy nenapadlo, já sem takovej mírnej člověk :-))))))

No to já si o sobě myslela taky, než mě kamarád tuhle terapii naučil :-))) a jak se krásně u tý muziky umim vztekat! :-)))))

Pivicko
08. 02. 2004
Dát tip
:-))) Věřím, tomu věřím :-))) Taky si to někdy ozkoušim. A já si tuto dílo dam k Tobě do klubíku k sobě, jo?

Ozkoušej a dej :-)))

pozorovatel
08. 02. 2004
Dát tip
Dost se mi líbilo. Výborně jsem se bavil. Skvěle napsáno a to nejspíš proto, že je to tak osobně a normálně podaný. Klidně bych přečetl i něco delšího, třeba knihu. Co? Jinak já mám mírně zaostalejší vztah k hudbě. Jen výjimečně si koupim nějaký to cedéčko. Zajímavý je, že v dětství(, který ale ještě rád prožívám:) jsem poslouchal nejvíc vážnou hudbu, což bylo občas i komický, když jsem si třeba chodil kupovat Smetanu, Mozarta,… a vyptával se prodavače, jestli to je jako dobrý, jestli se mu to líbí. Až teď si trošku rozšiřuju obzory. Ale že by se mi něco nějak zvlášť hodně líbilo, to zas ne. Snad jen takový ty něžný, co naladí, pohladí a inspirují a nebo rytmický, co rozpohybují – já rád tancuju. To je takový moje spontánní uvolnění se – radost z pohybu. Bohužel vhodných míst(kde na vás divně nekoukaj) a lidí(který na vás divně nekoukaj) k tomu moc neznám. Sakriš, jsem se rozkecal. A to je důkaz, že se mi tohle vážně líbilo. *

Tak to mě těší. To, že se ti to líbilo, i to, že máš rád vážnou hudbu :-) já někdy taky, ale na to musim mít výjimečnou náladu, neumim to poslouchat kdykoliv a kdekoliv :-)

pozorovatel
08. 02. 2004
Dát tip
To snad ani nejde, ne?

Pivicko
08. 02. 2004
Dát tip
Jůůůů vy máte rádi klasickou hudbu? To ste mě potěšili :-)))) Takovejch lidí moc neznám. A pozorovateli, taky bych tancoval, kdyby bylo kde a kdyby to někdo uměl.....

To nevim :-) třeba to někdo umí :-)

Tamta byla pro pozorovatele, tahle je pro Pivíčka: Když tancovat chceš, tak budeš, i když budeš sám doma :-) a klasickou hudbu ráda mám, i když to neni moje priorita :-) dokonce chodim i na balet, ale na ten se mnou nikdo nechce :-)))))

Pivicko
08. 02. 2004
Dát tip
Taky sem měl období, kdy mě balet trochu zajímal, ale pak mi brácha řek, že zná jednu holku z baletu a že tam s ní chodí tři kluci a dva z nich jsou teplý, tak se mi tam nějak přestalo chtít. A kdybych tančil doma, tak se tu zabiju! (málo místa) :-))

No že jsou baleťáci teplý, to je tak nějak předvídatelný, ale neznamená to, že by nemohl tancovat i heterosexuál :-))) a nezabiješ se :-) odstrč stůl a je to :-)))))

Pivicko
08. 02. 2004
Dát tip
To bych ho musel vyhodit z okna..... A balet tu stejně nemáme :-)))

pozorovatel
08. 02. 2004
Dát tip
No, ale ten jeden nebyl, ne? Byste potom byli dva a to už se dá:) Blbý je třeba mít teplouše(nic proti nim opravdu nemám) ve fotbalovym týmu. Mi jeden kamarád vyprávěl, že jednoho takovýho měli. No a když se sprchovali, tak on tam na ně koukal jaksi vzpřímeně, velmi vzpřímeně.

Pivicko
08. 02. 2004
Dát tip
No tak to bych taky nemusel,....

pozorovatel
08. 02. 2004
Dát tip
Jsem slyšel, že v Holandsku spočítali, že mezi jedenácti chlapama, jsou v průměru dva homosexuálové. Stále ty dva hledám i v našem týmu. Jenom doufám, že to nebudu já!!! Přece jenom statistiky nelžou.

Já mám teplouše ráda. Jsou to milí a inteligentní kluci :-)

pozorovatel
08. 02. 2004
Dát tip
i když ne všichni jsou takový. Já k nim mám normální vztah. Normální mi i připadaj´. Jen v tý sprše je nerad vidim.

no to je logický :-) tak se na ně nekoukej a máš to :-))))) a buď zády ke zdi .-)))))

gASK
07. 02. 2004
Dát tip
Zajímavý proud vzpomínek, divže jsem se v tom neutopil. Ale když už je to za mnou, musím říct, že to bylo příjemně osvěžující a zajímavé...:) *tip, ačkoliv do teď nevím, co to vlastně bylo...;) Bylo to pěkné...

:-))))) to máš jedno, co to je :-))))) vzpomínky :-)))

gASK
07. 02. 2004
Dát tip
Já myslel za útvar...nebo ony už jsou vzpomínky slohový útvar? A jó vlastně, paměti se tomu říká:))) Bys mohla začít taky pomalu nějaký sepisovat, když tak na to koukám...to ti jde:)))

jo ty myslíš útvar??? :-))))) No, tak to já vůbec nevim :-)))))

gASK
07. 02. 2004
Dát tip
Když neví ani autorka, tak kdo teda?;)

asi nějakej odborník na literaturu :-)))))

gASK
07. 02. 2004
Dát tip
Tak počkej až se tu staví..myslím, že jich tu pobíhá dost :D

no jo, on mi to někdo řekne, ale mně je to stejně šumák :-)))))

gASK
07. 02. 2004
Dát tip
Jenže to jim v tom nezabrání, neboj:)))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru