(5.část)

                                              - - - - 5. - - - -

  Vstala jsem v 5 ráno, do každé ruky popadla jednu dlažkama nacpanou sportovní taškou, třetí (plnou občerstvení) hodila na záda – ještěže jsem tak pilně posilovala!!! – a šla si postavit stánek. Na jednom nejmenovaném místě v centru Prahy jsem se usídlila a vyvěsila plakák a nadpisem „Jak správně házet hlažební kostkou“. Byla jsem na něj pyšná, moc se mi povedl, byl na něm dokonce i nákres správného úchopu! Pár podobných jsem vyvěsila po okolních sloupech a začala přidělávat cenovky na vystavené zboží. Zpočátku byly pro zákazníky opravdu výhodné, kostky 50 Kč/kus a pití a laskominy jen za 200% původní ceny.

Sotva jsem to dodělala, přihrnuli se demonstranti a vzhledem k okolnímu asfaltovému pokrytí silnic jsem brzo prodala první stovku... Když fronta ani potom neubývala, zdražila jsem dlažky na dvojnásobek a prodala je všechny – jen na nich má tržba za půl dne činila skoro 15 000 Kč!!! Zní to neuvěřitelně a já byla doopravdy šťastná, protože když jsem se chystala k odchodu na oběd a pro další zboží (kostky už došly a přitom ještě nebyly vymlácené všechny mcDonaldy v okolí), udělal se mnou jeden reportér dokonce interwiew! Hodila jsem domů peníze, před barákem narejpala novou várku a vesele se vracela zpátky na své působiště. Tam mě ale bohužel čekalo nemilé překvapení, můj stánek byl rozdupaný a nedočkaví demonstranti, lačnící po dalších kostkách, se na mne vrhli a okradli mne. S pláčem jsem došla domů a proklínala je, ale peníze a hlavně ve zprávách odvysílaný rozhovor mi brzo zlepšily náladu...