Zamilovaný jako prázdná láhev vína

Ještě čpí ze mne

vypitý mok, rozlitý do tisíců chvil,

ještě věřím svému

otvoru,

že přitahuje čich.

Obávám se laskavosti

Tvých očí, nadšenosti

ukolébání z okamžiků,

jež tvoří Tvé okamžiky,

že i má vůně

Tě neprostoupí?

Můj táhlý neodvratný smrad,

má hlava přitisknutá k zemi,

mé sténání kosy v trávě,

hluchoněmý smrad,

též mé oči,

Tě neprostoupí?

Chceš mě vědět.