Enyky-benyky

"Seber si své saky-paky," řekl, "a vypadni!"
Poslechla jsem ho. Než by řekl třesky-plesky, byla jsem, oblečená-neoblečená, obutá-neobutá, v cuku-letu pryč. Nechápu, co jsem na něm tak dlouho viděla: tváří se hogo-fogo, postavu má hala-bala, v hlavě hatla-matla a živí ho čachry-machry a někdy dokonce čóro-móro.

S duší na cimpr-campr jsem se vrátila k matce:
"Krindy-pindy," uvítala mne ve dveřích, "ty si sem mýrnix-týrnix vrazíš, jako by se nechumelilo, a myslíš, že si tě tu sakum-pikum nechám, když už mám konečně jakýs-takýs klid?"
"Láry-fáry, mami, byl to jen hokus-pokus," řekla jsem a klíďo-píďo odešla za Romanou.

"Tady můžeš, pro mě-za mě, zůstat, jak dlouho chceš, jakž-takž se tu srovnáme. Ale prosím, žádně techtle-mechtle s Rudolfem. Jinak udělám čáry-máry a volky-nevolky se postěhuješ o dům dál," řekla Romana a odešla.

Byt ztichl, hodiny dělaly tik-tak. Vzala jsem lux a proběhla s ním křížem-krážem celý náš byteček. Ať je nám tu lážo-plážo.