Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poutník

11. 02. 2004
2
0
2393
Autor
trigate

Nekonečné zoufalství a nekonečná nuda. Nekonečná prázdnota a nekonečná tma. Nudná sláva, kterou nemá kdo ocenit. Nekonečný, nudný život.

Co se dá ještě zachytit? Nad čím má smysl bádat? Například tma není úplná, jak by se zdálo, stejně tak, jako není úplná prázdnota. Bodové reflektory bílé barvy v dáli, které nic neozáří. Jsou moc slabé a hloupé. Jen svítí - tupě a bez invence. Drobky, které neustále buší do jeho boků a snaží se ho zranit. Stále jim překáží, stále jim stojí v cestě. A stále jsou na něj moc slabé. Také jich je mnohem méně, než na počátku. Tehdy se koupal v jejich proudu, nechal se jimi unášet v nekonečném řečišti, pln mladistvého nadšení. Viděl a zažil při tom neskutečné věci. Byla to krásná doba. A dnes jsou to jen vzpomínky. Staré, vyčichlé vzpomínky, které se již ani nesnaží vyvolat. Mezi nimi i vzpomínka na bratra. Milionkrát obrané téma, jako kost bez masa a morku, ležící a práchnivějící, stejně, jako ta ústa, jež pronášejí proslov, který nikdo neslyší. Jako ta tepaná slova, která se ve svém zlatém hávu skví v plné parádě, přestože je nikdo nečte. Přesto je to vzpomínka, kterou má nejraději. Nikdy svého bratra neviděl, avšak cítí, že jsou spojeni jakýmsi poutem. Poutem věčnosti.

Proud, zrození, zánik, vír, prstence.... Led a žár a .... smutek. Dlouho chtěl domů, mezi přátele. Dlouho se bránil samotě. Potom vyschlo řečiště, přátelé ho opustili a on stanul tváří v tvář nekonečnému, všeobjímajícímu univerzu.

Jak dlouhý čas musí ještě uplynout, než se rozpadne v prach, který ho obklopuje a dráždí jeho smysly? Kolik nudy bude muset ještě překonat, než splyne s tím božským prostorem? Již dávno přestal volat po konci. Dávno nechal proseb, žadonění a škemrání. Zbyla jen tupá lhostejnost ke všemu a zbytek smutku, jež se rozhodl ponechat si až do konce. Již ani nevzpomíná na NĚ. Tvůrce. Bytosti, které ho stvořily. Co asi dělají, jak se mají, proč o něj ztratily zájem. Tyto otázky ho nechávají chladným. Neptá se, nevolá – pochopil, že je to začátek konce. Konce, který již trvá velmi dlouho a mnohonásobně déle ještě trvat bude.

Je lhostejný a unavený. Pluje nekonečnem a čeká na konec, který nechce přijít. Osamělý, smutný pionýr vědy – Voyager.
kindly
13. 02. 2004
Dát tip
je to děsně psycho...ale hloupý to neni..

Yossarian
12. 02. 2004
Dát tip
Něco mezi scifi a filozofií, nic mi to neříká

Seregil
11. 02. 2004
Dát tip
Hmm... zvláštní....

Dero
11. 02. 2004
Dát tip
Hodně zvláštní ...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru