jak s karavanou nemohoucích půjdu do světa

za chvíli zapadnu sněhem

jdu světem

a trousím

moudra,

ale nikdo

je nesbírá.

proč taky,

říkám si,

když za chvilku

zapadnou

sněhem.

houpám se

houpy houp

jak bárka

se na moři

kolébám.

na moři

pohledů

na západ

i východ

slunce

já ztratil jsem

víru svou.

houpy houp

pláč nad východem slunce

myslíš,

že nepláču

bolestí,

když každé

ráno s

rozedněním

sešviháš

mou hrdost

prameny

svých

vlasů?

dvě oči

dvě oči,

ve tmě

schované,

jen občas

se mrknou

do dálky

na svou vzdalující

se

karavanu

nemohoucích.