Milostná rétorika

Ona:

 

Hovoříš se mnou spanile

ve svých jiskrách žalných

a lámeš mé srdce marnivé

jako vítr, jemuž zamane

se opřít do pápěry

 

Mé vlasy se kdysi rozprostřely

před Tvými verši jako předloha

těch zrýmovaných vnad –

aby se Tvé strofy s mojí krásou přely –

nic nehodlám jim přesto ubírat –

v nich jsi svou lásku zachoval

 

 

On:

 

Můj hlas

zní zvučně na tvých rtech –

je vlahý – nevadí mu ani mráz

a neprosí již o nádech –

Tvým rtům se vydá napospas

 

Mé verše by zněly příliš dutě –

a když Tě nemám před očima,

barva mých rýmů vyhasíná –

jsem jen proto básník, neboť miluji Tě

---