Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poprvé

19. 02. 2004
19
0
5229
Autor
Cecilka

Dejte tomu šanci a dočtěte do konce :-) Všechno není takové, jak to na první pohled vypadá :-

 

Probudila se to ráno poprvé. Věděla, že ještě několikrát usne a probudí se, jako každé jiné ráno. Ale dnes se jí usnout nechtělo. Chtěla jen bdít a koukat do stropu a strhávat z něj očima zbytky noci. Oknem pronikalo světlo, už takhle brzy bylo krásně. Dávala si načas, než se podívá vedle sebe. Dneska poprvé má cenu se podívat vedle sebe.

Dneska jsem se probudila jako žena, napadlo ji. Vzápětí jí to přišlo k smíchu. Jako kdyby byla nějaká panna. Nebyla, ani včera ne, ale dnes si poprvé připadala jako žena. Protože měla muže. Chlapa. Tady vedle ní potichu chrupkal a jeho ostrá vůně provrtávala peřiny, i ty její. Dneska byla celá. Celá žena. Poprvé. Nějak cítila, že k ní tenhle chlap patří a že je schopný vyplnit její dny, její srdce i její tělo.

Koutkem oka zahlédla velké chodidlo, jak vykukovalo zpod peřiny. To chodidlo bylo zárukou stability, jestli se to tak dá říct. V jejích očích znamenalo totéž co nabídka k sňatku. Máš pravdu, chodidlo. Jak jsi velké a pevné a hřejivé, přitom jemné. Další, co vykukovalo zpod peřiny, byla světlá kštice a jedno klenuté obočí. Měla chuť ho políbit. Ale nechtěla ho budit. Ještě ne.

Vyskočila z postele a poživačně se protáhla. Pomyslná linka vycházející z jejích paží proťala strop a skrz střechu vyběhla někam ke slunci. Natáhla na nahé tělo široké letní šaty a ledabyle zavázala pásek. Vzala ze stolu klíče a jako modrý vánek seběhla po schodech dolů. Nenápadně si na chodbě čichla k ruce, jestli má na pleti ještě jeho vůni, jestli tam zůstala, ano je tam. Uchichtla se akorát, když míjela kterousi nevrlou sousedku a hned ji pozdravila, jakoby ji chtěla obejmout. Jsem jeho, běželo jí hlavou, a také hodně ohrané úryvky z operet. Chtěla bych tančit jen, protančit noc i den…

Venku bylo poměrně sychravo, v noci pršelo a jí teď dělalo radost přeskakovat louže a hrát si na Singing in the Rain. Překročila několik psích hovínek a zakopla o lepenkovou krabici a to všechno jí připadalo nesmírně romantické. Poprvé. Jakoby se dívala na svět jinýma očima. Jeho očima.

Dala si na čas a obešla celou čtvrť, než si vybrala malé pekařství s nejvoňavějšími koblihami. Prodavačka zapomněla pozdravit a celou věčnost hledala drobné. A ona zatím měla před očima jen ten oblouček obočí, tmavý a klenutý, měkký a nesmlouvavý, vypočítavý a zasněný.

Dole nešly otevřít dveře a nemohla se dozvonit, naštěstí zrovna vycházel nějaký pán. Na její dobrý den odpověděl bodrým nazdáár, což ji na chvilku uzemnilo. To až mu budu vyprávět, to se nasmějeme. Třeba při snídani. Jestlipak už je vzhůru? Hledá mě?

Nahlédla do ložnice, kde se očividně nic nezměnilo. Těžká vůně (okno bylo ještě zavřené kvůli dešti), chodidlo vykukující zpod peřiny, tmavé obočí pod světlými vlasy. Zavřela tiše dveře, aby uvařila čaj. Jaký tu má pořádek, uvažovala. Všechno potřebné našla na první pokus. Původně chtěla snídani do postele, ale nebyl tu žádný tác. Tak alespoň půvabně prostřela stůl pro dva, nechyběl ani žlutý tulipán, který cestou nenápadně utrhla v parku. Jak člověk pozná, že potkal toho pravého? Prostě to ví.

Zvědavě nakoukla do ložnice. Vůně, chodidlo, obočí. Nic nového. Zavřela za sebou dveře a upíjela čaj. Koukla na hodinky. Od chvíle, kdy se vrátila z obchodu, uplynulo sotva 15 minut. Vstala a šla se osprchovat. Bylo jí trochu líto, když proudy vody smývaly zbytky jeho přítomnosti. Utřela se do jeho ručníku a zahalila se do něj, protože voněl jako on.

Vstoupila do ložnice, kde vůně mýdla podráždila stále houstnoucí ovzduší. Vklouzla pod peřinu a zatajila dech. Že by ho to neprobudilo? Otočila se a přejela rty klenuté obočí. Obrovské chodidlo se vymrštilo, zasáhlo její holeň a zase se stáhlo pod peřinu, tentokrát úplně. S obočím to ani nehnulo.

Sundala si ručník a vlezla si k němu pod peřinu. Jaké tam bylo teplo, bezpečno, jako v doupátku. Obdivovala hmatem jeho pokožku a nesměle ho líbla na rameno, pak na tvář. Uvelebila se a usnula.

Když se vzbudila, podivila se, kolik uplynulo času. Musela si odskočit a cítila se velmi trapně, když se spláchnutí rozlehlo malinkým bytem. Dala si na čas, než se vrátila. Učesala se, nanesla rtěnku a řasenku. Nahlédla do ložnice. Políbila obočí. Došla si pro noviny.

Znovu nahlédla do ložnice. Puch, noha pod peřinou, rozcuchané vlasy a jediné vyklenuté obočí.

Znovu se oblékla, navoněla se svým oblíbeným parfémem a tiše za sebou zavřela dveře. Cestou na tramvaj šlápla do louže.


StvN
06. 05. 2004
Dát tip
Místy dobré obraty. Ale zdá se mi, že dílo nikam nespěje. Stále, jako by se točila v kruhu a nakonec se zase zakružila. To mě, jako čtenáře neuspokojí. Asi si potrpím na pointy, na silné pointy. Nechci tvrdit, že tady žádná není.

21Zrzka
24. 04. 2004
Dát tip
super

Seregil
16. 03. 2004
Dát tip
Dost dobrý....

aramis
15. 03. 2004
Dát tip
hmm, skvele! tip, avi

maia
15. 03. 2004
Dát tip
* + poulicny klub.

Elyn
26. 02. 2004
Dát tip
teda...:) *

Kordus
25. 02. 2004
Dát tip
T...TI...TIP...IP...P

aaa_aaa
24. 02. 2004
Dát tip
tip :o))

Andulka
23. 02. 2004
Dát tip
Je to povedena povidka....I kdyz se mi nelibilo,"dnes si poprvé připadala jako žena. Protože měla muže"...bozne...A "To chodidlo bylo zárukou stability, jestli se to tak dá říct. V jejích očích znamenalo totéž co nabídka k sňatku. ". Tyhle ty veci na zacatku nam hned rikaji, ze mlada hrdinka je zakomplexovana a bez dostatku sebevedomi......pak...zase, ze nam ho hlavni hrdinka zase jen obsakuje...zase ji napadne dojit pro snidani, a chlapa nenapadne ani se probudit... Napsane je to po vsech strankach skvele, obsahove me tvoji hlavni hrdinove rozciluji, ....:-TIP

Yossarian
21. 02. 2004
Dát tip
napadlo mě to po přečtení několika prvních řádků, ale myslel jsem že, on je host, a né že ona odejde domů :o) tipík

gabio
21. 02. 2004
Dát tip
Krásně se mi vzpomíná, mezi nejoblíbenější, jestli smím... a samozřejmě tip...

Bucca
20. 02. 2004
Dát tip
opravdu stojí za to číst do konce:)

Elyanne
20. 02. 2004
Dát tip
Úžasná!

Jokaste
20. 02. 2004
Dát tip
Souhlasím s ostatními-moc se mi to líbí, hlavně ten závěr.TIP :)

Kryšpín
20. 02. 2004
Dát tip
Až mě zamrazilo... Moc dobře napsané. Trochu závidím.

Kryšpín
20. 02. 2004
Dát tip
Nee, udělala jsem to schválně...

Kryšpín
20. 02. 2004
Dát tip
No... teda... ja myslela...že se to tak dělá. Když jako reaguješ na něčí kritiky, a chceš, aby si to ti lidé přečetli. Ale jsem tu jen pár dní, tak mě omluv, jestli to tak není.

Kryšpín
20. 02. 2004
Dát tip
Tak reakce ne, dobře, ale chtěla jsem ukázat, že s tím taky souhlasím. Ale jestli chceš, budu se tvému jménu vyhýbat jako čert kříži. Teď končím, můj muž chce počítač pro sebe. Čau

pupen dolů... :)

Carodej
19. 02. 2004
Dát tip
Umíš to, umíš:-)

Rowenna
19. 02. 2004
Dát tip
*************taková, že člověk dychtí po pokračování.

Cecilka
19. 02. 2004
Dát tip
Pro vás je radost psát. Proč jsem na to nepřišla dřív? :o)))

fungus2
19. 02. 2004
Dát tip
Je to vynikající. TIP

Tomáš33
19. 02. 2004
Dát tip
Pěkně napsaný, docela sem se začetl. Zaujímavé. Co bude dál?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru