Vím, ale Tobě nepovím

Vím, někdy jsem hloupá,

vím, někdy říkám samé nesmysly,

ale to víno do hlavy mi stoupá,

tak si taky něco vymysli.

Vím, někdy se vzdávám bez boje,

vím, někdy pak marně bloudím,

ale stejně nebudu tvoje,

stejně tě neosvobodím.

Vím, někdy si myslím, že už nebuhe hůře,

vím, někdy čekám až přijde den,

ale nad mou hlavou mi nerostou růže,

tudíž nebudeš vyslyšen.

Vím, někdy se domníváš, že ostrá jsem , trnitá,

vím, někdy jde mnohem snáz tohle si říct.

Ale trny dávno nemám, má duše je rozbitá,

nemůžu uvnitř trávu jen tak síct.

Vím, někdy ses mě stokrát ptal,

vím, někdy neznám odpověď,

ale proč jsi mě tu zanechal,

já volala tě ihned zpět.

Vím, někdy se hůř otáčí,

vím, někdy zpět se špatně dívá,

ale mě jen slova nestačí

jen slovem nejsem živá.

Vím, nikdy se už nevrátím,

vím, nikdy zpět se nepodívám,

ale potichu se vytratím,

teď už se neusmívám.