Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední

20. 02. 2004

2055

Autor

warman

Je ticho, šedivé ráno se plíží temnou ulicí pro živé. Je cítit vůni jemnou. Tma vyděšena, skřek naň není čas. Smutný muž smutně řek´: Je to tu zas! Ležím na poli, luční koník skáče vstříc novým světlým světům. Jako by rolník oral pluhem svým. Stín prodírá se chodníkem, chce se dostat k světlu zpět. Otáčí rudým knoflíkem, chce zapnout jiný svět. Pes dvakráte jen štěk, potom ztich’. Projevil svůj vděk. Já znám ho z knih… Fouká od nebes smrtelnej dech. Poslední ples. Tančil, pak zdech´. Poslední bál v tomhle století. Já stál sám a koukal výš. Hádal jsem kam až doletí, a klesne-li k hvězdám blíž. Kobra štít svůj vztyčila, z tlamy kane jí jed. Neslyšně prý zasyčela, pak strnula v mohutný škleb. Pak nebe ztmavlo. Zněl veliký třesk. Více se nestihlo. Pojal všechno stesk. Náhle padlo tisíce hvězd, a nebylo ulice ani tmy. Jak zaťatá pěst, zbyly jim jen sny. Pes vyštěk´ naposled, a kobra zkamení. Již není slovosled, ničeho již není A bylo ticho, že by bylo slyšet dopadnout špendlík. Jen …

Adelan

11. 05. 2004

Dát tip

Zajímavá myšlenka, některé obraty jsou moc pěkné, některé mi zase připadají moc knižní až archaické ( Pojal všechno stesk ) Ale je tam kobra, takže klub...:-)

Annie

01. 05. 2004