Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nikdy bych tě neuhodil

23. 02. 2004

1897

Autor

slavek

Pro mého miláčka který se stal mým skutečným smyslem života, po našem sobotním rozhovoru o věcech minulých....

Chci s tebou být a dýchat tvůj vzduch.

Ve stínu očích tvých najít svou skrýš.

Nevnímám déšť ani cestovní ruch,

vnímám jen lásku, o které víš.

Pohladím ruku tvou a cítím tvou vůni,

topím se v očích tvých - bezedné tůni,

topím se v myšlenkách o lásce tvojí,

topím se v neznámém, rozum se bojí,

rozum je k ničemu, city jsou rádce,

za zradu samoty šťastný jsem zrádce,

nechtěl bych nikdy už poznat ji znova,

pocity hemží se, dochází slova.....

V životě dostal jsi ran pár co bolí...

osud je krutý a nešetří solí,

nikdy se neptá, co vlastně kdo cítí,

slanou jen kávu nám nabízí k pití...

Dal bych Ti srdce své, dal bych ti duši....

Nikdy bych Tě neuhodil, lásko moje....

Sakurka

24. 02. 2004

Dát tip

mě také zaujala slaná kává:-)

Elyn

23. 02. 2004

Dát tip

z toho všeho se mi líbí poslední řádek.... ale lásku ti přeju :)

inblue

23. 02. 2004

Dát tip

Ten poslední řádek mi tam vyloženě nesedí, i když věta jako taková je to pěkná. Ale ta slaná káva mě přesvědčila. Líbí.

ja souhlasim s holkama...me tam vadi posledni veta a titulek... a) jestli je to mysleno doslova...jak te to vubec muze napadnout b) jestli je to nadnesene...neni to pravda....protoze cim je to krasnejsi...pak je to bolavejsi...:-) Takze bez toho.....se mi to libilo...je to krasne zamilovane...:-)

slavek

23. 02. 2004

Dát tip

--- napadnout mě to může na základě toho co jsem napsal v prologu. Tato situace už tady byla - ne se mnou..... Ale už se to stalo... Nějak na to musím pořád myslet, protože to prostě nedokážu pochopit.. Tak jsem to alespoň musel vepsat do těchto pár řádek.....