Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seblázinec
23. 02. 2004
0
0
1078
Autor
marťánek
Proč ti to říkat mám,když to moc dobře víš!
Už mě nebavíš!
Chápeš jen ty mě můžeš zbavit toho pocitu,
že není vše ztraceno.
Nemůžu jít dál,
bořím se do bláta,
je těžké,špinavé a tak mazlavé.
Nechci padat čelem,ruce se třesou,
oči pálí,jsem v koncích.
tak moc se bojím...
Vidím před sebou jen ten obrovský kruh.
Červený kruh.
S bílou výplní.
Je mi špatně___uuuargh___
asi budu zvracet,máš bílou košili,
je mi to líto.
Nemělo to takhle skončit.
Tváříš se tak šťastně,
obličej bílý,jen oči trošku do fialova,
nad levým spánkem ti vytéká potůček krve...
já nechtěla...je mi to vážně trochu líto.
Myslím, že je to dobrá myšlenka ale to zpracování trochu pokulhává. Určitě by si zasloužila (ta myšlenka) zkusit to znovu, možná trochu jinak.
No nepředstírám, že jsem to úplně pochopil, ale každopádně oproti ježžžžžííííííííííšššššmmaaaaaaaarjjjjjjjjááááááá nebo jak se to dílo jmenuje, je to slabé.
Krásnoočko
01. 03. 2004
vazne trochu lito :o) Pripomina mi to text z my hardcorovy minulosti: "Chcipla si trosku, upadla na podlozku a ja fakt nechtel, nechtel, nechtel, stejne je to tva chyba, smrdis jako ryba a ja fakt nehctel, nechtel, nechtel..." Jo ale mas to docela pekny...