Hloupůstka

Moje prsty zkrátka jezdí po klávesnici a píší vše co v skrytu mé duše pobývá si klidně, schoulené, zmámené.

Zmatek, který mám teď v hlavě je jak jeden človíček v celé velké vřavě.

* * *

Ráno bývá chladno a všechno svěží zdá se. Já však vidím květy zkřehlé mrazem, ledovou bolestí zmírající v šeru.

To co udělala jsem, asi bylo vskutku zbytečné.

* * *

Říci někomu, co opravdu cítím, ó Bože, jak jenom se stydím a

zároveň mám strach, že ztratím naději, snad jednou v tomhle boji uspěji.

* * *

Všechno co mám bych dala tobě jen, můj sne, má lásko.

* * *

Snad jednou budu moct být sama na sebe hrdá, že občas až moc jsem přímá.  

Milovat, vždyť pouhý okamžik toho pocitu za všechnu další bolest stojí. Láska se zradou se však u toho pojí.

* * *

Víc nezbývá mi nic, než říct krásne sny, bude líp.