HOLD

?

Hold Sedí na stráni starý a shrbený tvář svraštělou přerušenou teď už bezzubou puklinou Kdo by nebyl tak shrbený svraštělý vrásčitý starý když by musel unést celý život Čas je pro něj jen slovo jež ostatní vyslovují s bázní on už ví už prohlédl kde je pravda kdo a co se za čím skrývá Po cestě kráčí postava stín nemá, tělo nemá hluboko v kápi svítí dva ledové majáky přes rameno kosu kráčí vstříc bytosti, která je připravena odejít s ní Sedící si cloní oči podzimní slunko ještě připaluje vstává a běží se poklonit budoucí své Paní Tváří v prachu nevšiml si, že hrdost a nezlomnou vůli vláčí za sebou A tu se stalo co svět ještě neviděl postava shrnuje kápi zvedá člověka na nohy a sama poklekává a vzdává hold vůli a odhodlání To jsou mé hodnoty . . .

---