Pod hvězdnou oblohou

Pod hvězdnou oblohou,

jak Polárka nahá

já v podvečer jsem stála

a hodně jsem se bála.

Kázali tančit na špičce půlměsíce

co měl vyblednuté líce,

čili míň než více,

a mě klepala se kolena.

Prý, že Jitřenka je moje jméno.

Já  v davu dávno ztratila svůj třpyt,

když pod obručí z kovů nechali mne zbít,

a pak po čtyřech odejít.

Tak jsem to roztančila mezi kalužemi

a dnes už ani nikdo neví,

že poslední z prvních mezi všemi

mám svůj malý - "BLIK."

Kolečko dervišů pro všechny potlesky,

jen jak kdo káže němé záři

co vlastní řád tu neskonale maří

a trhá lístky v kalendářích.

Pár zmrzlých špiček od ledové tříště

možná roztančím to někdy příště,

až vrátí mi mé dětské hřiště

tma s páskou přez oči -

                                          a to mne zaskočí.