Zase...

Zase je mi smutýnko

            Mám strach

      že už se neusměju

   Neb nemám čemu

Zase stárnu

Rychleji než je zdrávo

         Až příliš rychle

     Vrásky se protahují

Má duše

 Zorané pole

       Neoseté, vyprahlé

Zase se děsím

 Každičké minuty

     šílím strachy

Že uplyne další hodina

          Prázdná, zabitá....

 Snad nenaplněná

                  Jako já

Zase je večer

    Chci už konečně spát

         Ničím

Nikým nerušena

   Nebaví mě zírat na strop

  Je tak prázdný

Studený

             Zase ten kýčovitý pohled

        Hloubka propasti

Nikým nezměřená

    Mě co nevidět pozře

Zase se postavím na nohy

 Zase bude líp

                   Sotva...

Zase si něco nalhávám